Štičí kost

11.05.2022

Moc krásná kniha, která by opravdu byla bez ilustrací poloviční.
Nejen pro to, že jsou skvělé, ale navíc posilují uměleckou výstavbu textu: vytvořit co nejkomplexnější účinek co nejméně slovy. V každé druhé sbírce najdete báseň, která bude dohromady delší, než zde celá kniha. Ale tím, že si každá báseň vynucuje svůj prostor vlastní stranou, tím, že báseň může doznít na přiložené kresbě, se čtení prodlužuje o jakési echo.
Básník vytváří na malém prostoru obraz malé vsi (kostel, hospoda, nádraží, les) a usedlosti (ohrada, kůlna, vztah otec-syn). Jakoby dodržovala tři jednoty dramatu (i tři oddíly sbírky jsou, pokud to dobže chápu, vlastně časové rozdělení na večer, noc a ráno).
Celková atmosféra je velice účinná (dourčených míst se sice málo, ale vracejí se, vytvářejí pocit kontinuity, tudíž si čtenář může velice dobře vytvořit představu i o místech nedourčených). Jednotlivé básně připomínají čínsku poezii, spojují různé detaily v celek, působí dumavě.
Líbi se mi hra s nadpisy, které vstupují do samého textu. Líbí se mi ta knížka celá. Líbí se mi na ní i to, že se člověku nevnucuje, je možné ji relativně kvalitně přečíst za půl hodiny a poté je možné, ale ne nutné, nad ní setrvat libovolně delší dobu. Myslím, že je jako stvořená pro současného čtenáře poezie.