Maryčka komentáře u knih

Prvních 150 stran je nečitelné bahno pocitů. Pokud se jím prohrabete, tak to s největší pravděpodobností dočtete už celé. Kniha má i světlé chvilky, ale ty ji nezachrání. Ve výsledku je to velký přešlap za hranice snesitelného.

03.03.2023

(SPOILER) Myslela jsem si, že tento žánr znám dobře, ale nechala jsem se napálit. V hlavním záporákovi jsem se mýlila jako jistě spousta jiných. Co mi ale neuniklo, bylo to, že se asi ve třetině knihy autor nebo překladatel překecl a všem na rovinu řekl, kde se antihmota nachází. Proč tomu kromě mě nikdo nevěnoval pozornost, nevím. Kniha se jinak čte svižně. Jeden zvrat střídá druhý, a napětí nikdy neklesá. Je navíc poučná, seznámila mě s novým tématem. Styl psaní je podobný stylu Chrise Cartera (stejná šablona), ale Dan Brown je ve výběru námětu a způsobu rozuzlení odvážnější. Jestli je to dobře, nevím a je mi to celkem fuk, hlavně, že jsem si čtení užila.

1 03.03.2023

Na stránkách rozhlasu Vltava jsem si poslechla velmi dobře namluvený první díl této série. Některé části mě bavily, některé znechucovaly. Seznamte se s patriarchálním humorem 16. století a posuďte sami, co tehdy sklidilo úspěch i odmítnutí.

16.02.2023

Mám občas pocit, že už nikdy nebudu chtít poslouchat při výtvarné práci, mytí nádobí a před usínáním nic jiného než Zaklínače v provedení Martina Fingera. Zkrátka moc jsem si tento poslech oblíbila a doporučuju ho všem. K příběhu bych snad řekla jen to, že oproti prvním dvěma povídkovým dílům se můj pohled na zaklínačův svět změnil. Už to není jen o zabíjení příšer. Vlastně se nám tu i přes původní Geraltův nezájem dost zamotala politika a osud světa. Zajímavé je také to, že můj původní plán vypadal tak, že si nejprve "přečtu" všechny knihy a pak se vrhnu na Divoký hon. Ale vzhledem k tomu, že do hry vstoupil seriál, získávám informace o světě, který vytvořil Sapkowski, ze třech různých zdrojů zároveň. Sice si v poslechu knih pořád udržuju malý náskok, ale vše je tak jaksi komplexnější a intenzivnější, z nahodilých spojlerů si vůbec nic nedělám.

V tomhle dílku je spousta fajn nápadů, bohužel nedotažených, takže výsledek vypadá nehorázně přeplácaně. Nic mě neinspiruje přečíst si další díl. A už vůbec ne hlavní hrdinka, která se neadekvátně melodramaticky rozhoduje mezi dvěma hochy. Vypadá to spíš, jako by se zmítala mezi dvěma magnety a mozek nechala někde v paralelním vesmíru.

30.06.2021

Mé první setkání s Vančurou. Výsledek? Velké zklamání.

Učitelka na gymplu mě navnadila na krásný archaický jazyk. Ano byl tak krásně archaický, že jsem knihu nedočetla, protože jsem vůbec nerozuměla tomu, co se tam děje. Vadilo mi, že autor nic nepoví (lidově řečeno) "na plnou hubu". Pořád jen naznačoval. Říkala jsem si, že mi to vadilo asi proto, že mi bylo 17 a chtěla jsem rozumět naprosto všemu, ale zjišťuju, že mi to vadí i dnes. Učinila jsem druhý pokus o přečtení, tentokrát v audioverzi. Nu a dopadlo to stejně. Opět nedočteno - respektive nedoposloucháno.

1 30.06.2021

Tak nějak začínám chápat, že Vančura nebude patřit mezi mé oblíbené autory. Sic jsem se vždy považovala za milovníka archaického jazyka, tohle je na mě moc. Prý to má být humorné, ale ve výsledku je to nuda.

3 30.06.2021

Číst Utrpení mladého Werthera bylo opravdu utrpení.
Faktem číslo jedna je, že se jedná o román v dopisech. Bylo to mé první setkání s takovouto kompozicí a musím říct, že jsem z ní moc nadšená nebyla. Druhou věcí, která mě neskutečně iritovala bylo Wertherovo neustálé kňourání. Nevím no, jestli to někdy budu číst podruhé, možná se na to budu pak dívat jinak.

3 30.06.2021

Ke svému neštěstí jsem druhý díl četla až rok po prvním, takže jsem si už mnoho postav nepamatovala. Přesto jsem se nevzdala a doufala jsem, že se do příběhu zase dostanu. Druhý díl je zpočátku více konverzační než dějový, docela se to táhne. Naopak v závěru knihy se semele neuvěřitelné množství věcí. Těším se na další díl a doufám, že nám autorka více objasní tu spoustu "magických motivů", které v příběhu využívá, neboť pokud by se tak nestalo, musela bych příběh označit za přeplácaný a to bych udělala velmi nerada. Pějme slávu neanglosaskému fantasy!

3 30.06.2021

Tuto knihu jsem četla v rámci povinné četby, takže jsem si ji sama dobrovolně nevybrala. A s tím, co vím teď, bych to nejspíš ani nikdy neudělala. Ale k věci! Tento literární počin bych směle zařadila do poličky se štítkem "čtenářské utrpení". Pokud nejste zběhlí ve znalosti historie, nemá smysl knihu číst. Autor vám nic nevysvětlí, pouze vás násilím vtáhne do nesmírně nudných rozhovorů. Všechny tři povídky by se daly shrnout jako neustálé tlachání postav o jiných postavách, přičemž bez znalosti již zmíněného dějepisu absolutně netušíte, kdo mluví a o kom mluví. Kdybych tuto knihu četla sama, tak ji pravděpodobně nikdy nedočtu, ale díky tomu, že jsem se v četbě střídala s přítelem, zůstala nám alespoň vzpomínka na velmi frekventovanou (a tím tedy zoufale úsměvnou) hlášku: "Jsme přece kavalíři!"

30.06.2021

"Tvé oči zelené, jež fosforově žhnou."

Tak tenhle Karáskův kompliment mě naprosto rozsekal. Nemohla jsem si pomoct a musela jsem na něj okamžitě vytvořit memečko.
V celé sbírce se mi líbily všehovšudy asi 3 verše, jinak jsou všechny ty básně na stejné brdo.

A jen tak pro zajímavost... jednu z básní jsem dala přečíst svému drahému, a ten mi na to odepsal: "Přečteno a už aj vyblinkáno."

1 25.09.2020

Tohle je první kniha, kterou jsem četla jako audio. Ze začátku jsem si říkala, že to bude pěkné stealth drama, jenže ani po 4 hodinách poslechu se v knize absolutně nic nedělo. Stále jsem si připadala, jako bych byla teprve ve čtvrtině. Začala jsem pochybovat. Musela jsem se ujistit, zda-li to čirou náhodou nemá druhý díl...nemá.
Nu, a pak se to stalo...očekávaný turbokonec s neočekávaně turbovyléčenýma nohama. Snad bych mohla ještě zmínit, že většina knih YA žánru má uvěřitelnější milostnou linku než tohle. Jo a mimochodem, hlas té paní, která to četla, byl strašně nepříjemný.

8 22.05.2020

Ironie a sarkasmus na každém rohu. A překvapení na konec, které mě naprosto dostalo!

2 01.01.2018

Nebýt mé nejlepší kamarádky, nikdy bych Reshe nečetla, ale stalo se, že jsem přečetla oba díly a nesmírně se těším na pokračování. Propracovaný svět a jeho magie. Opravdu neotřelé. Na to, že je Kvothe velmi sebevědomý si zvyknete. Místy jsem měla jisté stagnace ve čtení, protože 1000 stran je 1000 stran, a já nejsem tak vycvičený čtenář jako jiní jedinci. Některá místa byla zkrátka zdlouhavější. Avšak stále je tady tajemná Denna. I když zrovna někam zmizela, zase se ukáže.

4 01.01.2018

Dokonalé! Máme doma vydání z roku 1948, které obsahuje pouze "původní Pletky" a ty opravdu stojí za to. Miluju je!

01.01.2018