marketa3815 komentáře u knih
(SPOILER) Dceři (8 let) se závěr bohužel nelíbil, vadilo jí, že umřeli lidé, kteří za nic nemohli. A byla z toho smutná, chtěla dát jen 3 hvězdičky, ale já jsem jednu přihodila, i když to jinak nedělám, protože sérii četla s velkým zaujetím a velmi svižně, rychlostí 1 knížka za den. Větším dětem možná vadit nebude, ale ty menší asi přece jen potřebují optimističtější závěr.
Podle dcery (8 let) zatím z prvních 5 Paxů ten nejslabší, nejnudnější, kde se toho moc neděje. Zatím jí strašidelný připadal jen první díl, u těch dalších nějak napětí nedokáže vnímat.
Některé pohádky lepší, jiné slabší, dala bych o hvězdičku míň, ale knížky pro děti hodnotí dcera.
Některé pohádky lepší, jiné slabší, dala bych o hvězdičku míň, ale knížky pro děti hodnotí dcera.
Některé pohádky lepší, jiné slabší, dala bych o hvězdičku míň, ale knížky pro děti hodnotí dcera.
Dcera (8 let) dočetla až ke koňské hlavě a pak se začala opravdu strašně bát, takže musela knížku odložit. Po pár humoristických knížkách se k Paxu vrátila a dost ji baví, už čte 3. díl a myslím, že bude pokračovat.
Tento díl si na několika místech libuje v přehnaném naturalismu a násilí, to se naší čtenářce nelíbilo, proto strhává 2 hvězdičky.
Krásná knížka s příjemnými ilustracemi. Jen teď chce dcera taky svého živého jednorožce. Četla ve svých 7 letech.
Tahle série dceru (8 let) dost baví, dobrodružství, naivní dětský hrdina, spousta obludek, co víc si dítě může přát. Jen je tam zbytečně moc mrtvých.
Seriál je lepší, ale číst se to dá. Ilustrace jsou ovšem naprostá katastrofa.
V Noci s Hamletem už Holan mírně sklouzává do manýrismu a vykrádá sám sebe, tady se naše cesty rozcházejí.
"báseň má být dobrodružná a nemá být krásná, ale ona krásná byla"
Trvalo mi dlouho než jsem se odhodlala k poslechu, ale stálo to za to. Ivan Diviš nepatří k básníkům mého srdce, takže jsem se bála, že poslech nebudu snášet úplně nejlíp, byla jsem šokována, jak nádherná interpretace se mi dostala do ucha. Diviš, posedlý démony ze sebe kromě základního dobrodružného příběhu chrlí litanie (stížností, občas nadávek,...), doporučuju elementátní znalost angličtiny, jinak vám možná něco unikne, angličtina se objevuje často ve vypjatých momentech, i když celá skladba je vlastně jedním velkým vypjatým momentem. Přiznám se, že jsem se značnou část poslechu pobaveně usmívala, výbuchy nekontrolovatelné vášně a hněvu mě vždycky rozveselí. Nejradši bych vynechala slovo báseň a ponechala jen označení dobrodružný příběh, aby se poselství dostalo k více lidem, a i oni se mohli potěšit překrásným dramatickým zážitkem.
Bohužel jsem musela odložit, bála jsem se, jaká dávka násilí a úchylností by mě čekala.
Cecilia (hlavní postava) se snaží znakem (písmem) vyjádřit něco mnohem hlubšího, dobrat se k podstatě, najít ve znaku klíč k vlastnímu životu, má vysoké nároky na život, na lásku i na sebe. Symbolický přístup ke světu je dvojsečný, na jedné straně nabízí hluboký ponor, ale na straně druhé vyprázdněnost a klišé některých symbolů (ikony). Tahle kniha spíš osloví váš mozek, než vaše srdce, i když láska je jedním z hlavních motivů, a celkem tradičně se stává bojovníkem se smrtí, ale tenhle symbol je tu vyprázdněný, Cecílii smrt nehrozila, i když si myslí, že byla před smrtí zachráněna. Vlastně spíš než o lásce vypráví příběh o posedlosti a fascinaci, na lásku je příliš rafinovaný a chladný.
Jediné, co mi opravdu vadilo, že za ženu je vydáván chladný naprogramovaný android, prakticky bez emocí.
S čím naprosto musím souhlasit, že se po sobě před smrtí snažíme zanechat nějakou písemnou (zvukovou, obrazovou) stopu. "Písmo jako vzpoura proti smrti" Vědomí smrti je opravdu neuvěřitelnou hnací silou, silou tvořivou a konstruktivní, a díky tomuto vědomí má život zcela zřejmý smysl. Do příběhu jsou vloženy i mikropříběhy, které mají souvislost s písmeny, často jde jen o manýristickou hříčku, která nemá hlubší význam. Závěr je pohádkově naivní, i když rozhodně nekončí happy endem.
Celkem zajímavé čtení, i když spoustu myšlenek už většina někde četla nebo slyšela. Místy se poněkud opakuje. To ovšem nic nemění na tom, že stojí za přečtení/poslech.
Pokud bych hodnotila 3 pro mě stěžejní Šiktancova díla jedním slovem, pak Heinovské noci - drama, Adam a Eva - naděje a Český orloj - rezignace. Jsem už ve věku, kdy ho znovu asi radši číst nebudu.
Zcela jednoznačně nejde o nejlepší Šiktancovu poezii, ale nejspíš nejemotivnější, která se při správném přednesu mění ve strhující drama.
Mikuláškovu poezii miluju, i když nejsem z Moravy a ani nemám ráda víno, nějak se mnou rezonuje. Nejbližší jsou mi verše ze Svlékání hadů a Ortelů a milostí, Ortely a milosti najdete v předchozím svazku a Svlékání hadů v tomto.
Lepší než první díl, případ se rozjíždí hned od začátku. Jako dospělý se těžko přenáším přes naprostou naivitu, dceři tato série k srdci nepřirostla. Ač tenké knížky, asi se musí do čtení trochu nutit.
Dětem se příběhy z lesa o zvířátkách celkem líbí a J. Molavcová je čte vtipně.