mandragora komentáře u knih

Smutná knížka se silnou atmosférou. Líbil se mi jednoduchý jazyk.

2 02.01.2019

Přes počáteční nechuť výborná kniha, rychlý jazyk, věci a myšlenky se kupí na sebe, jedna přes druhou, sex, prázdno, minulost, hledání krásy, zase prázdno a kde je ten Bůh? Nejsem lingvista, ale ten jazyk a tempo se mi dost líbili. Kniha, která útočí více na hlavu než na srdce ( aspoň pro mne).

2 01.01.2019

Skvělá kniha, není moc známá a je to škoda, protože je fakt dobře napsaná. Pro lidi z Jeseníku a pro všechny co mají tento kraj rádi povinnost.

23.11.2018

Musím se přiznat, že jsem v Baťově rodině měla guláš a tato kniha osvětlila tmavá místa. A byla to pecka! Moc se mi líbila, vyprávění skrz mrtvého, rodinu, fabriku a známé je skvělý nápad a vůbec to pro mne nebylo zmatené. Většinou mám problémy se v postavách orientovat, ale tady bylo vše jasné, navíc jiné úhly pohledu byly jen obohacující. A musím říct, že autorka používá strašně krásné příměry a nádherné obrazy ---a mé srdce plesalo.

Výborná kniha, skvěle napsaná, nesentimentálně, s nadsázkou a humorem o smutných věcech. Konec jsem obrečela.

Kniha se velmi dobře čte, je psána jednoduše a velmi rychle. Není vůbec popisná, naopak, děj plyne hodně svižně. Možná proto jsem měla problém vytvořit si k hrdinkám a hrdinům vazbu, v několika větách byl nastíněn jejich svět, bez hlubších rozborů. Kupodivu mi to nevadilo. Jediné, co mi moc nevonělo byl konec,myslela jsem, že pravda zvítězí, přestože by měla fatální následek. Knihu doporučím a autorce držím palce.

Tuhle knihu jsem četla před pár lety a dodnes si pamatuju, že jsem z ní byla hotová. Malá novela o velkých věcech. Přečtu si ji znovu.

Kniha se mi líbila a už teď se těším na pokračování, byť fantasy normálně nečtu. Do čtení jsem se lépe dostala až v druhé půli, kdy už bylo jakž takž jasné, o co gou:) Člověk se musí nejdříve prokousat spoustou nových informací. A musím říct, že kromě obsahu knihy se mi hodně líbí i její obal. Má opravdu krásnou obálku.

Kniha byla dobrá, ale pro mě to až tak velká pecka nebyla. Přečetla jsem ji sice na dva zátahy, ale v závěru už jsem se ztrácela. Drtikolovo "hledání duchovní cesty" pro mě bylo jako labyrint, ve kterém už moc nevím kudy kam. Líbilo se mi použití autentické korespondence. Du forma se spoustě lidí, jak čtu, líbí, ale mně se četla trochu hůře - asi jsem moc sešněrována zvykem první či třetí osoby.

Patřím do skupiny lidí, co byli knihou nadšeni. Četla jsem jedním dechem, skvělá! Tu noc, kdy jsem ji dočetla, mě v noci vzbudil sen, kdy jsem chodila po Bělokarpatských kopcích plna úzkosti. Ten konec byl prostě drsný. Za mě super čtění.