Barbora, boch & katarzia přehled

Knihu jsem četl v českém překladu Miroslava Zelinského, až na pár podivností (snad vlivem slovenské předlohy) velmi dobrém. Raději bych pochopitelně četl originál, ale v ČR se bohužel hůře shání.

Každopádně je to skvělá próza, zejména ve své první polovině (přičemž jako zdařilejší vnímám výrazově i obsahově peprnější pasáže líčené z pohledu Sylvie), později poněkud rozmělněná prohloubením rozpadu osobnosti, paralelami s hrdinčinou matkou a její cestou do Španěl, která mi tam přišla poněkud zbytečně naroubovaná. Myšlenka jakéhosi podvratného boha („bucha“) ani jeho uplatnění v roli jedné z vypravěčských perspektiv rozhodně není nezajímavá, nicméně celkově je tam duchovní hledačství (resp. prahnutí po nalezení vnitřního klidu a jednoty) podáno rozpačitě. Opakovaná opakování dvou stovek (nebo kolika) vět, které patrně měly být jakýmisi mantrami (pro celkový děj a smysl tu více, tu méně klíčovými), přestávají být velmi brzy formálně zajímavé a čtenáři se může jevit, že jen zbytečně zabírají spoustu prostoru v už beztak útlounké próze. (Navíc si nedovedu představit, jaké podoby by nabývaly třeba ve zvukové verzi knihy anebo při literárním večeru. Pochybuji, že by byly čteny kompletně, i při tichém čtení je jen prolétneme.)

Celkově vzato však jde o povedenou prózu na nevšední téma, se svěžím, jitřivým viděním a svědčící o autorčině odvaze k inovacím, bourání tabu, ale i o smyslu pro humor (leckdy trochu drsný) a sebezpyt.