mamadli1922 komentáře u knih
Na první román Bjork kvalitou navázat nedokázal. Děj průměrný a nepřidalo mu ani neustálé zbytečné opakování, často zapříčiněné nejspíš špatnými sluchovými dispozicemi většiny postav (frekvence slov "Co?" a "Cože" na stránku byla opravdu do očí bijící) Poslední kapitola je chabým pokusem o napínavé vyvrcholení, těžce pokulhávajícím za Nesbovou Policií. Holt ne každý Nor vládne detektivnímu žánru. Bjork se má od Nesba ještě hodně co učit.
Je zajímavé, že autor znázorňoval kapitalismus v mnohém obdobně jako Orwell později komunismus.
V žánru young-adult vyjímečný počin. Držím autorovi palce, ať dál roste.
Kniha, kterou společně s Houbařkou považuji za TOP knihy roku. Famózní jízda, na kterou se zpočátku budete dívat skrz prsty jako na lascivní pokus o thriller okořeněný perfektním smyslem pro humor. Avšak závěr se představuje v řemeslné dokonalosti. Pavel Renčín je Mistr pera! Těším se na další knihy.
Jedna z nejlepších českých próz, kterou jsem kdy četl. Proč jí nejsou plná knihkupectví?
Pokud pochybujete o kvalitě českých autorů, čtěte Faulerovou! Jednou se o ní vaše děti budou učit.
Nadčasové dílo hlavně po stránce psychologie postav ve vztahových situacích. Úvahy nad soudobou společností už jsou spíš pro historiky. Tolstého styl s opakování slov, který by u jiných autorů mohl být brán jako stylistická nešikovnost, je působivý. Píše o něm už Kundera v jedné eseji. Synonymum je synoymum. Pokud chceme zachovat význam, nemůžeme slova měnit.
Co je však neodpustitelné, je redakční práce nakladatelství Omega. Desítek chyb v sazbě, chybějící či naopak přebývající uvozovky. Strašidelná čeština z roku 1904, kterou se redaktoři ani nesnažili přiblížit současnému jazyku. Vydání ze šedesátých let je tak modernější a pro dnešního čtenáře čtivější než to z roku 2012 (!!!) byť s krásně ilustrovanou vazbou. Pravopisné chyby, moskevský s velkým M apod. Jinak mám s vydáními klasických děl u Omegy dobré zkušenosti, za tohle by si ale redaktoři měli pěkně sáhnout do svědomí. Vím, 900 stránek je hodně, peněz a času málo, přesto je to škoda a zmařená práce. Lidé si pak raději zajdou do antikvariátu a knihu si koupí pětkrát levněji. Věřím však, že to byl jen ojedinělý exces:)
Obrovský jazykový posun, zároveň ale odklon od detektivního žánru. Ještě není konec více než detektivku připomíná společensko-psychologický román, podobně jako knihy Nely Rywikové, jen Sýkorův text působí mnohem vyzráleji. Už v Modrých stínech je sociální kritika citelná. V Ještě není konec sice není tak všudypřítomné napětí, zase je ale mnohem lépe zvládnutý po stylistické stránce.
Velký přínos jak v dějinách detektivky, tak v tvůrčím psaní.
Sýkora roste s každou knihou. Své slabiny postupně odbourává, ačkoli stále můžeme vidět, že policisté se mezi sebou občas baví jako univerzitní profesoři. Někomu se to možná i líbí, ale přeci jenom na realističnosti textu to dost ubírá.
Sýkorovy detektivky nejsou o "wow efektu", děj není překvapivý, nezamotává se, plyne klidně jako voda, což někomu může vyhovovat, já bych ale nějaké to překvapení uvítal. Přeci jenom na konci detektivky, by měl čtenář zůstat sedět s otevřenou pusou a nevěřícně kroutit hlavou. U Sýkorových knih se jen tak lehce nostalgicky pousměje a je rád, že jeho srdce nebylo vystaveno žádnému velkému náporu. Přesto to na pět hvězd je. Nutno ještě dodat, že Marie Výrová (mně osobně ne zcela sympatická postava) nedostala v Pěti mrtvých psech zdaleka tolik prostoru jako v minulosti. Kdyby skutečně skončila, jak bylo naznačeno, a v příštím románu vystupovala jen v roli "konzultanta", oproti PMP by se nic moc neměnilo.
A už by konečně mohl zmizet ten Dylan
Každá povídka v knize je prvotřídní námět na román. Skvěle potvrzují pravidlo, že nejdůležitější je to, co není napsáno. Častokrát zůstane za fikčním světem v povídce v hlavě čtenáře ještě jiný svět, rozvětvený těmi několika málo slovy.
Když se povinná literatura stane vášní. Úžasná kniha, dojemná, lidská, zapomenutá. Přitom ohromně čtivá i pro dnešního čtenáře. Egon Hostovský byl skvělý autor a je škoda, že dnes ho již zná málokdo.
Nebudu si troufat jakkoli hodnotit poezii pana Koláře. Můj mladý, slepičí mozeček je příliš zakrnělý, než aby dokázal plně pochopit sdělení knihy. Tyto knihy mi připomínají, jak ubohé je samotný systém rozdělování hvězd ve jménu "práva na názor", jako by se mrtví básníci píšící o věcech, které já, Rozdavač hvězd, nemůžu nikdy pochopit,- třásli, aby moje hodnocení bylo co nejpříznivější. Velké verše, ale příliš, příliš mně vzdálené. Aspoň občas se člověk dokáže dotknout té velikosti.
"Byl ženat a měl dvě děti.
Ty děti, Bože, kdyby těch nebylo,
to by bylo hrdinů v národě,
odhodlaných, statečných,
nepoddajných, příkladných bojovníků!
Byl ženat a měl dvě děti."
Není co dodat, prostě unikátní možnost nahlédnout do hlavy jedné z největších osobností české kultury. Jeho náhledy na umění románu i prosté lidské situace jsou unikátní a vydají za deset učebnic tvůrčího psaní. A jeho úvaha o Evropě a evropských hodnotách je až mrazivě vystihující.
Skvělá a různorodá kniha. Na jednu stranu silné autobiografické příběhy z Yalomovy profesní dráhy, na stranu druhou povídky na fiktivním základu, velmi literárně působivé. Závěrečná lehce ironická povídka, kdy terapeut odhání černou můru své milenky tím, že s netvorem vstupuje do terapie a řeší jeho problémy, je klenot.
Kniha dlouho vypadala lépe než prvotina Dům č. 6, ale závěr ve stylu sentimentálního Kill Bill + zbytečný epilog mě opět donutil dát pouze dvě hvězdičky. Skvěle to vystihl Pavel Mandys ve své recenzi - chce to schopného editora. V doslovu autorka píše, že rukopis je jen polotovar. V tomto případě bohužel jako polotovar působí i finální verze. Kompozice je jistě autorčina slabá stránka stejně jako plochost postav vyšetřovatelů, o nichž jsme se ani ve druhé knize nedozvěděli nic, čím by přirostly k srdci.
Jako novela průměrné dílo, ale vzhledem k tomu, že se z toho autorka snažila udělat "detektivku", musím ještě jednu hvězdu ubrat. Postava Vejnara byla jednoduše zbytečná. Detektiv z oddělení vražd, který má tak málo práce, že si může dovolit na dva měsíce pronajmout byt a tahat ze sousedů rozumy ohledně odloženého případu. Detektivní linka celkově nefunguje. Napětí v příběhu chybí a tak jediné zajímavé pasáže jsou vhledy do minulosti obyvatel domu a Prchalova snaha přemluvit nevzdělané sousedy, že by měli byty odkoupit. Toho se měla autorka držet, mohla z toho být slušná sociální novela. Takhle je to nudná projížďka atraktivním ostravským prostředím, po níž si člověk ani nevšimne, že už skončila.
Velmi silné téma, knihá má spád, zpracování ale plné patosu a bez možnosti čtenáře utvořit si vlastní názor. Hodně věcí je dáno příliš po lopatě a než si na to čtenář zvykne, má chuť knihu odložit. Je vidět, že autorka má co říct, ale spíš neví jak.
Šestnáctiletí puberťáci se nazvájem nazí bičují, nutí jíst výkaly, souloží spolu a pak o tom debatují jako profesoři filozofie.