Makrela Liška
komentáře u knih
Živý na vlastním pohřbu
Arto Paasilinna
Živý na vlastním pohřbu mě zklamal. Rychlé tempo knihy a vyprávění v minulém čase na mě působilo, jako by Paasilinna jen potřeboval rychle shrnout svůj život v románové fabulaci na pár usmolených stran a jeho bravurní hra s psychikou hlavních postav a bizarní zápletky zůstali daleko za překotným tempem strohého vyprávění. Tam, kde už rýsovali zajímavé situace, jako by se vše odbylo konstatujícím tónem a hlavní motiv knihy, jenž se měl dějem proplétat od začátku do konce, se vytratil skoro do ztracena. Nepotřebovala jsem, aby Paasilinna zas a znova obhajoval svou pověst skvělého humoristy, nicméně tady pro mě neobstál ani jako prostý vypravěč. Škoda.
Slova
Jacques Prévert
Skvělá sbírka. Nicméně se nemůžu zbavit pocitu, že překlady mnoha básní, které jsem četla již ve sbírce Jako zázrakem, ač z per různých překladatelů, mě oslovily více a přišly mi čitelnější.
Král Špunt
David B. (p)
Nehledě na stručnou předlohu mi u knihy chyběl nějaký závěr, ikdyby měl být jen vizuální. Takhle celý příběh vyzněl trochu do prázdna, škoda.
To pivo je mým topivem
Milan Krupa
Krupa mě pobavil až sem se musela nahlas smát, ale nejlepší je stejně vždy na živo.
Malé lalulá
Christian Morgenstern
krásný výběr, který zase rozšířil mou znalost německy psané nonsensové poezie. Snad jen, navzdory autorskému záměru, bych přeci dala přednost Hiršalovi. Ten je pro mě jako překladatel Morgensterna (i další poezie) nedostižný, jak se ukázalo ve Zbornaplazovi, kde jeho překlady v celistvosti a poetičnosti při konfrontaci předčily práce všech dalších vybraných autorů.
Chodit po provaze je snadné
Ivan Wernisch
Jako by se Morgenstern a Charms potkali při veselé rozmluvě nad sklenicí vína. Prostě skvělé
Zlé laně odcházejí k ránu
Jan Skácel
Nádherné básně, příjemný formát a krásné ilustrace. Dlouho mě něco tak silně neoslovilo.
Ano, rybí hudba
Richard Brautigan
Krásné básně. To, že je autor především prozaik se na nich velkou měrou odrazilo, ovšem v dobrém, a činí je ještě i dnes čitelnými a zajímavými i pro dnešního čtenáře.
Flafík
Simone Lia
Skvělá kniha. S odzbrojující dětskou lehkostí a naivitou tu Simone Lia řeší nelehké dospělácké problémy a přitom nás ještě zvládne pobavit. Zamilovala sem si Flafíka i všechny vypraveče jeho životních patálií.
Poesie
Jindřich Štyrský
Štýrkého Poesie je dílo,které i dnes má díky své nadčasovosti sílu oslovit čtenáře, proto mě mrzí, že právě tohle vydání je zpracováno tak tvrdě a necitlivě, že to zabíjí jemnost a poetiku básní.
Macanudo 7
Liniers (p)
Vývoj, jaký prodělali Liniersovi stripy mi úplně nesedí. Větší míra angažovanosti a některé podivné postavy, možná i stále se opakující situace, mě vyloženě zklamaly. Co mě naopak pobavilo, jsou stripy s nepochopitelným konceptuálem, kde se autor nečekaně uvolnil a zas se dostal úplně jinam.
Rabínův kocour 1. - Bar micva
Joann Sfar
Sfar tu perfektně předvedl svou mistrnou dynamickou kresbu, vytříbený smysl pro humor a needukativní citlivý pohled na židovskou komunitu. Nejednou mě rozesmál a uchvátil tím, jak dokázal v široké škále stylizace a výtvarné zkratky zachytit kočkovitost hlavního hrdiny-onoho krásného zvířete. Je tristní, že Garamond nám dal ochutnat výtečné první dva díly a zbytek zůstal stále nepřeložen.
Tíživé noci
Dino Buzzati
Příjemné a čtivé povídky, které ovšem při čtení v jednom kuse čtenáře unaví svou stejnou výstavbou. Jejich snový nádech a vyvrcholení v nedořečených pointách mi stále evokovalo způsob, jakým s napětím pracuje Roald Dahl.
Velká cesta Malého pána
Lenka Uhlířová
Příjemná skálovina. Snesla bych, kdyby měl příběh více prostoru na to se nadechnout, ale jinak mi byla poezie obou autorů blízká a nemám co vytknout. Zároveň oceňuji, že autorské rodinné spojení nemělo patetický nádech a skvěle fungovalo.
Zprávy od Alaina
Emmanuel Guibert
Guiberta sem si velmi oblíbila, leč Alain mě trochu zklamal. Chyběla mi kompaktní dějová linka, jakou měl Fotograf, a dojem roztříštěnosti mi zůstal i z kompozičního pojetí celého komiksu. Škoda ještě, že fotografie nedostali v příběhu větší prostor. Pozitivně ale musím zhodnotit doslov a poslední kapitolu, jež mají obě čistě informativní charakter a posouvají vhled čtenáře do rozebírané tématiky daleko nad rámec příběhu jednoho fotografa a jeho zážitků.
Od jara do jara
František Hrubín
po výtvarné stránce krásný kus, leč Hrubínovi primitivní verše se se mnou naprosto minuly a vzali mi radost z knihy jako takové
Umění ilustrace - Vizuální myšlení
Mark Wigan
ocenila sem především množství odkazů na klasické ilustrátory a jejich uvádění v kontextu k tématu a následné uvedení do dějinných souvislostí. jinak pro mě kniha obsahovala hromadu balastu bez větší výpovědní hodnoty a vyzněla zbytečně jako příručka pro domácí kutily
Poslední bitva
C. S. Lewis (p)
Bez přemýšlení nad alegoriemi jež příběh ukrývá sem tento díl zhltla za jedno dopoledne s knihou v posteli. Mezi všemi vyčnívá svou beznadějí a temností, kterou neopustil ani na konec, poněvadž zůstala Zuzana, kterou čekala víc než trpká odplata za její ztrátu víry.
Po Koni a jeho chlapci šlo o díl, který mě nejvíc strhnul. Snad proto, že nebyl vyprávěn tak pozitivně a opřekot jako díly předchozí. Silná tečka na závěr jež pro mě celou sérii zvedla o kousek výš.