Majrek komentáře u knih
Pro mne osobně velmi rozporuplná kniha - na jednu stranu jsem doslova hltal famózně popsané prostředí Jeruzaléma, na druhé straně jsem se nerad vracel do prostředí Moskvy, kde mi celkové vyznění příběhu připadalo poněkud přeplácané a fantasmagorické. Snaha parodovat tehdejší poměry tak bila do očí, až si člověk říkal, zda to má autor při svých vyjadřovacích schopnostech a představivosti zapotřebí. Ale musím uznat, že Bulgakov má nesporné vypravěčské nadání a celkový dojem z knihy je velmi dobrý.
Nové vydání starého skvostu (bohužel již není tištěné oboustranně s Pokladem kapitána Kida, zato se honosí pevnou vazbou) obsahuje jako bonus navíc ještě kratší příběh na konci, který nikterak neoslní, ani neurazí...
Žádné strohé líčení rodů a druhů kaktusů - toto dílo je vskutku velice čtivé, a to nejen pro "zasvěcence" z řad kaktusářů... Zajímavá je jak Fričova osobnost, jeho dobrodružný duch, tak i setkávání s indiány. Neobyčejné jsou i útrapy, které hlavní postavu provázely na každém kroku...
Propracovaný příběh a vypravěčské nadání se Danu Brownovi rozhodně upřít nedá. Každý z jeho románů má něco do sebe, čte se jedním dechem a rozhodně mu nechybí napětí. Prostředí Florencie je velmi přitažlivé (zejména pro toho, kdo si toto město zamiloval, jako já). Dílu bych vytknul jen jeho zbytečnou rozvleklost (některé pasáže se zbytečně často opakovaly, jakoby čtenář trpěl podobnou amnézií jako profesor Langdon a autor mu musel připomínat, co se přihodilo) a pak ty občasné vsuvky, místy až komické (úplná ztráta vlasů v důsledku stresu, krevní podlitina na hrudníku značící "vnitřní krvácení", virus pronikající "buněčnou stěnou" (kterou živočichové nemají) - a podobné nepřesnosti, které mají román učinit zajímavějším, ale autor se tu pouští na velmi tenký led). Ale celkový dojem je určitě dobrý - pozitiva rozhodně převažují.
U této knihy jsme jako studenti ocenili nejen její obsah, ale také praktický formát. Na zkoušce z farmakologie se toho dalo využít - její velikost se totiž shodovala s Brevířem, který bylo dovoleno používat jako pomůcku na potítku - někteří studenti farmakologii obalili titulní stránkou z Brevíře a
mohli opisovat... tedy do doby, než si kontrolor všiml, že na "Brevíři" z boku chybí tištěná reklama a první exemplář zabavil... Ach ty zlaté časy na medicíně... :)
Pro dnešního diváka je jednání postav poněkud naivní až nerozvážné a vyprávění místy rozvláčné, ale když se vžijeme do doby, kdy Bram Stoker svůj román psal, snadno pochopíme, že musel čtenáře na fantastické schopnosti Drákuly teprve připravit. Dílo je velmi čtivé. Vyprávění formou deníkového zápisu je také zajímavé.
Když jsem u prvního dílu série četl jedno z hodnocení, které dílo označovalo jako "Rodokaps", vnitřně jsem s tím nesouhlasil. U druhého dílu už by tento "odsudek" byl více na místě - kniha je stále zajímavá, daleko více "akční" a lépe šitá na míru modernímu konzumentovi, takže se to v ní hemží různými nezáviděníhodnými způsoby smrti a věrně a detailně (až hypernaturalisticky) je nám popisována zkaženost té doby. Takže zatímco na jedné stránce stříká krev s výkaly a tělesné útroby se derou na povrch, na stránce druhé se intrikuje a smilní ve všech možných podobách. Doba byla nepochybně tvrdší než dnes, možná i zvrácenější, ale např. mýtus o Tiberových praktikách na Capri přeci jen nestojí na tak pevných základech a i na jiných místech knihy se zdá, že autorova fantazie se poněkud utrhla ze řetězu. Nicméně pořád jde o velmi čtivý román, který dá člověku zapomenout na bídu všedních dnů...
Plně se ztotožňuji s předchozím hodnocením... Vůbec to nemá příběh, je to v podstatě slátanina různých momentálních asociací - jako když si prohlížíte desetivteřinová videa na Tiktoku... Dávám milosrdnější hodnocení jen kvůli kresbám, které nejsou odfláknuté, a také kvůli skutečnosti, že synovi se to "trochu líbilo"... :)
Pravda, pořád se to dobře čte a úchylů rozhodně neubývá - tentokrát se jich na Dendžiho a jeho tým vrhla pěkná řádka - ale příběhu to zase tak moc nepřidává na síle...
Desetidenní esence barev, vůní, chutí a panoramat zajímavé a hornaté země ve střední Asii, zachycené na fotografiích skupiny nadšenců. Imprese a emoce obrázků v knize převažují nad obsahovou stránkou - textů je vcelku poskrovnu - zážitky jsou urovnané do formy deníkových zápisů. Pokud se - stejně jako já - chystáte Kyrgyzstán navštívit a třeba si kvůli tomu pořídit digitální zrcadlovku, jedná se o chutný předkrm. I když vás možná neopojí tolik, jako místní koňak...
Málo známý příběh z jižní Afriky, v němž hrají hlavní roli theodolit a matematické výpočty. Není to ovšem kniha určená výhradně geodetům, na své si přijdou i zoosadisté (loví a konzumuje se tu porůznu snad jakákoli zvířena - tu výbušnými střelami, tu sekerou) a taxonomové (kterým zřejmě vstávají vlasy hrůzou na hlavě, když autor hrabáče kapského označuje za mravencojeda). Ano, zkušení čtenáři mohou namítnout, že existují i lepší Vernova díla a mají jistě pravdu. Já byl ale spokojený - Verne je skvělým vypravěčem a dokáže vás v mžiku přenést na druhý konec světa. Děj zpočátku pluje poněkud líně, jako
loďka na Nilu, ale ke konci knihy se přece dočkáme jisté gradace a překvapení - i když možná v naší mysli nezaburácí tolik, jako Viktoriiny vodopády na řece Zambezi...
Nu, uvařil jsem kávu a přečetl si jedním dechem šestý díl, na který jsem čekal dva měsíce. "Bum bum bum! " "Prásk Prásk Prásk!" Samá akce, svůdné ženské torzo v mnoha pozicích a...nepřekvapivý závěr. Měl jsem dočteno a káva mi ještě ani nevychladla - asi podobně jako japonskému scénáristovi, když dotvořil tento díl... Škoda, mohlo tam být více příběhu a méně akce.
Nápadité pohádky z pekelného prostředí, ve kterých většinu problémů vyřeší lidský důvtip a slivovice (alias "nektar"). Autor tu dobře pracuje s jednotlivými postavami, ale bohužel často opakuje a vysvětluje to, co už bylo řečeno a děj se tak poněkud táhne (alespoň v prvním a jednoznačně nejdelším příběhu, nazvaném "Tadeáš") a stává se nepřehledným. Ještě závažnější chybou je však neprovedení jakékoli korektury, takže jsou v textu nepřehlédnutelné chyby (opakování stejných slov ve větě, dokonce i vyjádření, která nedávají smysl).
Je to škoda, protože náboj a zajímavé zápletky knize nechybí...
Objevují se nové postavy, a tak trochu komplikují přehlednost, ale příběh se stále rozvíjí dál, což je příjemné překvapení. Oproti stejnojmenné anime je děj v manga verzi o dost "nahuštěnější".
Zajímavé legendy a příběhy z vybraných oblastí Španělska, povětšinou končící stejně chmurně jako slavné opery... Nesou v sobě jasnou stopu maurské historie (která se vtiskla nejen do oblasti Andalusie), ale také jasný vliv církve (pokud někdy něco dobře dopadne, pak za tím stojí laskavá rada kněze, nebo usilovné modlení...). Některé motivy nám budou připadat povědomé i z naší bájné historie. Kniha se čte lehce, takže pokud se chystáte na Iberský poloostrov, mohu jen doporučit!
Manga zpracování slavného úseku našich dějin, ve kterém je špatně úplně všechno, nač se člověk podívá. Tedy až na úroveň kresby. Už to v diskusi bylo trefně vyjádřeno slovy, že se dílko svou věrohodností může srovnávat s filmem P.Jákla (to jsem si na začátku také myslel, po přečtení mangy mám ale pocit, že Jakl má k Palackému přece jen blíž, než Japonci). Historie je zde znásilňována více, než lepé děvy.. Ale o historickou věrnost autorovi jistě vůbec nešlo - snažil se zřejmě japonskému čtenáři mangy (otaku-ovi) přiblížit svět evropského středověku a mentalitou postav naopak zůstal ve fantasy říši Dálneho Východu. Pokud toto člověk přijme, a dokáže se odosobnit (a že je to opravdu náročné), pak se to číst dá..
Bizarní zjev chlápka tak trochu poznamenaného motorovými pilami mne v knihkupectví spíše odpuzoval. Říkal jsem si, jaké pitomosti jsou ještě autoři schopni vymyslet, aby zaujali své potenciální čtenáře. Pak mi dcera dala tuto mangu přečíst a já se nad tou ryzí "japonskostí" musel usmívat - je to takový obrázek všedního dne v zemi Vycházejícího slunce - po ulicích běhají ďáblové, v autech si vozí zadek kamarádi z Jakuzy. Ti méně šťastní splácejí dluhy z dávné minulosti a přitom živoří, kolem nich se hemží zmutovaní mazlíčci a pokud se dá občas slušně vydělávat, tak jedině tím, že člověk loví pekelné pohůnky... Samozřejmě s pomocí jiných pekelných pohůnků. Nu, bere-li to člověk s nadsázkou a pochopením pro asijské sado-maso, pak se jedná o začátek slibné série....
Ulítlá, sprostá, krvesajná, agresivní, sobecká, nepořádná, špínumilující, nebezpečná, ale zatraceně sexy "upírka" v druhém dílu této manga série na sebe tak trochu poutá pozornost... No, pochopitelně kromě hlavního hrdiny a ďábelských bytostí, kteří ovšem trochu zvrhlého heterosexuálního mužského čtenáře těžko tolik oslní... Překvapivě dobrý druhý díl!
Pokud jde o představivost hodně za hranou, pak mají Japonci před ostatními národy světa asi velký náskok... Kdybych už anime a mangu neznal, řekl bych, že je to všechno "nechutné", ale jako poučený laik při scéně zvracení jedné osoby do úst druhé osoby jen blahosklonně prezidentsky pokyvuji hlavou a říkám si: "Jasně, nic neobvyklého"... Litry krve jsou už samozřejmě ustálenou zvyklostí. Ale musím uznat, že jsem opravdu zvědavý na další díl... :)