maja8148 komentáře u knih

(SPOILER) V této knize je vše naprosto dokonalé. Dokonalá hlavní hrdinka žijící s dokonalým strýčkem v dokonalém domě, která se kamarádí s dokonalými cikány (jak se během příběhu několikrát dozvíte jsou to ti nejlepší cikáni jaké zná), která potká dokonalého vysněného muže (sorry, ale takové chlapa sem neviděla ani v pohádkách od Disneyho), který se do ní během dvou dnů zamiluje tou nejčistší bezpodmínečnou láskou a navíc si oba vzájemně umí číst myšlenky. Ne vážně i v pohádkách se za "žili šťastně až na věky" musí být. Tady se jen potkají, kouknou na sebe a je svatba. A ten "velký problém" vlastně ani nějak neřeší, páč ten se vyřeší sám. Kniha je neskutečně nezáživná, hlavní hrdinka (které by její čistotu mohla závidět i kreslená Sněhurka) vám strašně leze na nervy a za ten místy až primitivní slovosled by se styděla i většina amatérských spisovatelek na Wattpadu  (zde nevím, jestli je to chyba autorky nebo překladatelky). Navíc o té holce se tam mluví jako o strašně chytré a na svůj věk vyspělé a když poprvé stojí před nějakým problémem tak uteče? Jako vážně? A místo toho, aby se jej i poté snažila nějak vyřešit, tak si raději žije svoji cikánskou pohádku...

A rozhodně to ani neomlouvá to, jaký je to žánr, protože i v tomto žánru se dají napsat vtipné, dramatické, čtivé a kvalitní příběhy, které mají zajímavé postavy (tímto se omlouvám Daphne, když jsem o ní říkala, že je na ranu, alespoň měla nějaký charakter a nebyla naprosto plochá představa dokonalosti). Prostě a jednoduše, kniha pro mě byla naprostým zklamáním, obzvlášť přihlédnu-li k hodnocení knihy (na databázi knih 77%, kdy jsem ji začala číst)

1 01.08.2021

(SPOILER) Přemýšlím, co ve mě vybudovalo lásku k severské mytologii a obzvláště k Lokimu, jestli to byl Neil nebo Marvel :D. Ale upřímně v případě severského panteonu to byl asi Neil a v případě Lokiho asi hlavně Tom Hiddleston, protože ač se Marvel hrdinové od severských bohů výrazně liší, tak lokiho mám ráda tam i tam.Ovšem čím více Asy poznáváte, tím více váš štvou. Například takový Ódin. Ten je na ranu jak v púvodních pověstech tak i Neilových Bozích (a i v MCU). Ovšem nejchytřejší a nejkrásnější z bohů, Loki původem z Jotunhaimu je prostě k sežrání. Je to taková sebevědomá, podvraťácká a úlisná k.rvička s příšerným smyslem pro humor a při Ragnariku se chová jako úplnej k.kot, ale já jej prostě miluji, vždyť je to vlastně chudák (a poříd nemá na to, co Ódin udělá Stínovi).No, ale teď zpět k této knize. Setkáme se zde s malým Oddem, ale i s nejznámější trojící celého panteonu- Ódinem, který je zde podivně melancholický a vlastně nic nedělá, s úlisným Lokim a trochu jednodušším i když dobráckým (alespoň v tomto příběhu) Tórem. No a tato čtveřice jde vyhnat zlého ledového obra z Asgardu. A jak se ukáže tak vlastně ten obr je největší chudák ze všech a vy mu fandíte, aby dopadl lépe než všichni jeho předchůdci, kteří se odvážili vstoupit do města bohů (samozřejmě s vyjmkou nedomrlého Lokiho). A ano sice je to stylizováno pro děti, ale já si to i tak neskutečně užila a knihu vřele doporučuji dál (navíc ty kresby jsou naprosto úchvatné)

1 06.07.2021

(SPOILER) Přiznám se, že nebýt Netflixu, tak mě tyto knihy nejspíše minou. Neříkám, že se tomuto žánru vyhýbám, ale sáhnu po něm jen občas, když potřebuji vypnout. A i když první knihu jsem přečetla a bavila mě, tak seriál jsem prostě v půlce vzdala, protože mi přešel strašně přezdobený a některé přidané dějové linky byly naprosto scestné.

No a teď k druhému dílu.

Kniha má rozhodně velké plus v Hlavní hrdince Katy, které působí daleko rozuměj než Daphne a rozhodně je s ní větší zábava a není tak protivná. Ovšem tím asi veškeré rozdíly mezi knihami končí. Anthony je Simonova kopie- floutek, kterého poznamenal jeho vztah k otci, stejně jako v předchozím díle i zde oba hlavní protagonisté nemají otce a jeden z nich matku a společnou budoucnost ani v nejmenším neplánují. Hlavně tedy mužská postava si tu ženskou prostě nechce ani náhodou vzít (i když Anthony se na rozdíl Simona usadit chce). Jenže je to táhne k sobě a tak jsou v zahradě přistiženi členy své rodiny v kompromitující situaci, kdy se muž až nepatřičně zaobírá dívčím hrudníkem. Díky tomuto skandálu se musí přes oboustranné protesty vzít. A po svatbě zjišťují, že jim to strašně klape v posteli. Z Katy se stává nudná patrona, která se začíná zajímat jen o to, kolik kostek cukru chce manžel do kafe a anthony přemýšlí jen nad tím, jak ji ohnout. A pak dojde k očekáváné velké rozepři, kdy se Anthony po vášnivé noci, právě uprostřed noci naštve na svoji ženu, nepříčetně odejde z domu a nechce ji vidět. Nakonec si ale uvědomí svoji chybu a lásku a jde za Katy, která je zrovna na vyjížďce v parku, rozhodne se jít za ní a co čert nechtěl je svědkem děsivé nehody, kdy Katy skončí v troskách kočáru. Ne vážně si nedělám srandu, autorka nejen, že nepřišla s originálnějšími zvraty než v předchozím díle (i v rámci tohoto žánru se dá vymyslet několik různých zvratů, tak proč použít v dvou po sobě jdoucích dílech ty stejné?), ale dokonce ji ani nenapadlo jak jinak je vyřešit než v předchozím díle!

První půlka mě opravdu bavila, to musím přiznat, ovšem od cca půlky to byla jen kopie prvního dílu...

1 02.04.2021

Na knize mě nejvíce lákal fakt, že se jedná o Steampunkovou záležitost, kterých je v literatuře po čertech málo. I přesto jsem kolem ní chodila poměrně dlouho a nebyla jsem si jistá jestli se mi do ní chce nebo ne. Bála jsem se, že to bude až moc naivní a pohádkové. Ale nakonec sem si řekla proč ne (navíc, když ji Dobrovský nabízel v létě v některé ze svých akcí).
Kniha má sice skoro 500 stránek, ale je čtivá a padesát stránek vám uteče mrknutím oka. V knize se pořád něco děje, Arabella jde z jednoho problému do druhého a všechny řeší stylem, prostě do toho skočím a pak se podívám do čeho jsem skočila. A naštěstí ji to vachází. A to mě bavilo- její útěk, její nalodění i všechno, co zažívala na lodi bylo super i když občas mě to přišlo až moc... bezpečné. Ano ani jednou jsem se o ni přes všechno čím procházela nebála a nebyla jsem napnutá jak danou situaci vyřeší. Prostě knize chybělo napětí. Což u dobrodružného románu alespoň trochu očekáváte.
A co se mi zde ještě nelíbilo, tak romantická linka. Přišla mi strašně... nucená, nedotažená a nepravděpodobná. Navíc pořád nic nic a pak najednou bum bác na váz autor bez předchozího upozornění v půlce knihy vypálí- hele tady by něco mohlo být. A teda pak tam párkrát dá pár velmi pofidérních narážek, že teda jako možná k němu něco cítí- že třeba má o něj obavy a tak. Jen proto aby to stejně neobratně na konci dal úplně najevo. Bohužel ne všem je přáno psát romantické dějové linky a ne všechny příběhy je potřebují. V tomto případě bych se bez ní mileráda obešla a uvítala bych jen vzájemné přátelství a úctu. A nebo, vzhledem k tomu, že nás čekají ještě dva díly tak ji mohl klidně dál rozvíjet v pokračování.

(Spoiler?)
Nevím proč, ale závěrečný díl mi přišel trochu jako by ztrácel dech. V předchozích třech dílech se pořád něco dělo a pořád něco zamotávalo. S tím, že tedy část "zamotanců" se rozmotala už v předchozím díle, ale i tak toho do tohoto dílů zůstalo hodně co řešit.Jenže... Kresimír je v podstatě KO a velká část knihy je věnována jen tomu, že část osazenstva čeká na to, až někdo jiný něco udělá, aby mohl taky něco udělat... A to proto, aby jedno velké nebezpečí bylo vyřešeno v podstatě poté "úplně" levou zadní a druhý najednou se oběvšísi problém (a na něj navazujících několik dalších) je vyřešen velice elegantním šmik pazourkem a větou pronesenou jednou z nejmocnějších osob celého devatera -Vlastně ani nevím jak to funguje, ale věř mi, je to jediný řešení- a ano je to jediný řešení a taky účinný. I když nikdo neví, jak přesně to funguje. Což je u takto propracovaného světa a promyšlené knihy plné zvratu a dokonalých charakterů trochu chyba a působí to trochu lajdácky a odflákle. Jastně, že je to autorova prvotina (teoreticky?), ale vážně, když nepíšete 1500 stránek a pak na konci uděláte něco takového tak to celkem kazí z knihy dojem. Trochu to působí, jako by těch posledních pár stránek napsal někdo jiný (a to nepočítám to, že některé linky autor nechal vyšumět tipem- jo o to se postarejte postavy laskavě v budoucnu, mě je to vážně úplně buřt, ale toho si vlastně ani nevšimnete, dokud to autor nepřipomene).

A ještě jedna věc mi trošku vadila. A tou byl prostor v rozmezí cca 150-100 stránkami do konce. Čeáte velké finále a napětí, kdy prostě nebudete schopni odtrhnou oči od písmenek... A ono nic. Děj se sice posouvá, ale všechno v něm působí jako by spalo a do něčemu se nechtělo. Nejspíš to mělo být ticho před bouří. Což nebývá zábavné. A navíc ta bouře, až byla napínavá a akční nebyla takové BOOM, aby si zasloužila až tak silný a tak dlouhý klid. Škoda, že autorovi před koncem trochu došel dech (a děkuji Bohům Devatera, že na rozdíl od jiných autorů neměl potřebu mezi druhý a třetí díl narvat ještě jeden, dva, tři... díly vymýšlením hromady zbytečných postav a odboček a neskutečným natahováním děje vyplněným vatou v podobě procházky lesem rozepsané do deseti kapitol)

1 09.03.2019

K této knize jsem přišla, jak slepá k houslím. Před více jak rokem jsem ji jen tak dostala od kamošky, že ona ji taky dostala od kamarádky a tak ji posílá taky dál. Nedůvěřivě jsem se podívala na přebal. Celkově se mi nelíbil (ano vybírám knihy, ne úplně vždy, ale většinou, i podle obalu). Něco mi na něm neseděl, něco mě na něm odrazovalo. No a pak to zlaté kolečko Bestseller. Prostě ty nálepky nemám ráda. Neříkám, že populární knihy nečtu, to ne. Ale když to na ni někdo napíše, tak to v mých očích sníží o té knize mínění. Jsem toho názoru, že pokud je kniha Bestseller, tak by jste se o tom měli dozvědět jinak než z obalu knihy. Pro příklad- o HP jsem si poprvé přečetla v časopisu pro mládež, kde jej opravdu vychvalovali. O Stmívání jsem samozřejmě slyšela díky filmu, ale poté jsem slyšela i spolucestující ve vlaku, jak se o něm baví (přečetla jsem to až po ujištění kámošky, že to opravdu není tak hrozný jak si myslím). No a vemte si takovou Trhlinu, nebo Hanu (ani jedno z toho se sice číst nechystám, ale myslím, že pro příklad stačí ne?). To jsou knihy o kterých se všude mluvím. No a pak jsou knihy, které to prostě na sobě musí mít napsáno. A ani pak jim to člověk nevěří (oki jedné jsem to uvěřila a nelituji).
Od začátku jsem byla odhodlána knihu poslat dál, ať se mi bude líbit nebo ne. Pevně jsem doufala, že se mi líbit bude a já ji předám dál s dobrým pocitem. No... předám ji velmi ráda s uspokojením, že mi už nebude zavazet v knihovně Neříkám, že je úplně špatná, ale nějak nedokážu pochopit jednání všech těch postav. Hlavně... Jako ano, je mi jasné, že všichni v tý knize jsou blázni a psychicky labilní, ale kde přesně se ta labilita vzala? Ve výchově? Možná. Ale to mi tam taky úplně nesedí. A taky nechápu tu poslední oběť. A kniha byla chvílemi opravdu velmi hnusná. A často i bezdůvodně. Jako by autoři jen hledali způsob jak šokovat. A proč tam vlastně byla Aiman? Jako postava jistě hodně zajímavá, ale co tam sakra dělala? Proč tam byla? A už vůbec nechápu důvod toho jejího děcka. Prostě dvě úplně zbytečný postavy. A přitom to někde uprostřed vypadalo, že to nabírá zajímavý směr. Ale ve chvíli, kdy vám dojde kdo je vrah už jen prostě nechápete jeho myšlenkové pochody. A myslím, že své na tomto zmatku a nevychutnání si zážitku má i způsob, kterým je kniha psaná a který se ještě během knihy dá zvládnou, ale od půlky už vás občas otravuje a na konci vás jen absolutně zmate a máte pocit, že vám část příběhu, rozuzlení některá z postav zamlčela.
No alespoň mám za sebou knihu do čtenářské výzvy...

1 12.10.2018

Asi tak milionkrát jsem měla neuvěřitelnou chuť knihu položit a vlastně ani nevím jak jsem se přes těch 200 "srdcevých" stran dostala.

1 03.01.2018

Hodnocení odpad je něco co knihám standartně nedávám... a nechci říkat, že kniha je to špatná, jen mě absolutně nenadchla a nechytla a jen vlastně z donucení jsem to dočetla do půlky a rozhodně se nechstám v tom pokračovat... Prostě odpad u mě mají rezervovány knihy co je nedočtu. Tečka

Můj první Kotleta a možná i poslední... (komentář může obsahovat Spoilery- záleží jak moc si umíte věci vydedukovat)

Českou literaturu celkově moc nečtu (prostě mě ještě žádný náš autor dostatečně neuchvátil a nepřesvědčil ke zkoušení dalších nebo k vracení se k tomu jednomu). Co se týká této knihy, tak jsem kolem ní chodila minimálně rok. Jenže pak jsem zjistila, že se mi hodí do letošní výzvy a dokonce i od kamošky mi bylo sděleno, že to není špatný a mohlo by mě to bavit a tak jsem se do toho pustila.

Moje první reakce byla No ty Vole! a neskutečné nadšení, které mi vydrželo cca prvních 50 stran (četla jsem to v telefonu, kde se to přestránkovalo na cca 550 stránek), i poté mě to dalších cca 200 stránek celkem bavilo (hlavně po stránce humorné) jenže pak už se humor buď začne vytrácet, nebo se k němu stanete imunní a po snad milionté bitvě (a zázračném znovuzmrtvíchvstání) vás to už přestává bavit (navíc, když všichni kromě Jana jsou mrtví a z jeho nové čubičky je největší badass upárka na světě) a vlastně už je vám úplně jedno jestli to někdo přežije. No jediné co vás možná zajimá je to jestli se dojde pomsty , ale pokuď by jste se to nedozvěděli, tak vám to asi ani vadit nebude...

1 15.09.2017

Ze začátku sice trochu trvá než vás to chytne(cca první kapitolu), ale jak vás to uchvátí, tak to dočtete jedním dechem. Jinak Daisy je jedna z nejhorších postav s kterou sem měla tu čest...

1 04.08.2017

Čtvrtá kniha, která mně v životě rozbrečela(a vlastně ani nekončí špatně) a to jsem to už skoro od prvního podpisu čekala, protože on byl taková melacholická postava, sice moc prostoru nedostal, ale i tak jsem se do něj zamilovala.

1 16.09.2016

Místama je ta knih přelazená více než kde co z červený knihovny a Aurora s Lagarderem by v srdceryvných výstupech a větách tipu "Nemůžu bez tebe žít" trumfli i Twilight(obzvlášť ona) ale i tak je to velmi dobré a příjemné čtení

1 21.04.2016

Knihu jsem objevila v levnych knihach a velmi mile prekvapila. Ze zacatku mi chvilku trvalo zvyknout si na styl psani ( nevim na kolik je to chyba autorky a na kolik prekladatele)a u neceho trvalo dele nez to vylo vysvetleno tak abych se zacala ve vsem spravne orientovat, ale celkove jsem z knihy naprosto uchvacena....

1 20.04.2016

Mám to přečteno jen v Angličtině a jsem tím naprosto uchvácena. Jednou jsem měla v ruce české vydání... No z překladu jsem úplně nadšena nebyla, ale koukala jsem ale jen na dvě, tři básničky takže nemůžu plně soudit.

Asi jsem jedna z mála lidí co knihu viděla dřív než film...a já sem byla knihou naprosto uchvácená! Hlavně ty jeho sny a halucinace! Dokonalý!

1 07.01.2015

Zacala jsem číst asi v 15 a co pár let se k tomu vracíma doufám že někdy dočtu.... celkově povídkové knihy čtu navíckrát. Nějaké povídky jsou opravdu dobré, a jiné jsou takové... nic moc

1 07.01.2015

S Howlem jsem se potkala poprvé před mnoha lety jednoho odpoledne na ČT2. A byla to láska na první pohled. Byl mým prvním seznámením s anime (nepočítám pokémony a včelku Máju) a do teď je mým nejoblíbenějším. O knize jsem věděla, ale nebyla jsem si jistá, jestli se do ní chci pouštět. No nakonec jsem si ji omylem koupila (ano omylem!).

A hodně mě překvapilo jak je s film s knihou v hromadě věcí podobný a pak zase ve strašné spoustě věcí jsou obě díla strašně rozdílná. Hlavně co se počtu a důležitosti některých postav týče, kdy nějaké postavy tam nedají,, jiné sloučí, omladí, udělají nedůležitějšími. A hlavně v podstatě ve filmu je čarodějnice s pustit něco/někdo úplně jiný než v knize.

Kniha se mi sice líbila, ale film je za mně přeci jen kouzelnější a stále zůstane mojí srdcovkou.

PS: Jako upřímně největším překvapením knihy byla stejně informace, že Howl pochází z Walesu :D

19.06.2024

Chuck napsal několik opravdu dobrých knih, pár celkem dobrých no a pak několik - Co to k.rva je? Ano Chuck vždy šokoval. Jenže je rozdíl mezi tím když šokuje obsahem a když formou. A toto je bohužel případ knihy, která chce za každou cenu šokovat, jenže jí na to nestačí obsah a tak k tomu musí vystačit forma. A ta je místy opravdu hnusná a odporná. A navíc bezdůvodně. On i Den přizpůsobení se hodně tomuto blížil, ale tam bylo znát ještě nějakou soudnost a hranici. To zde chybí. Myslím si že některé části zde byly naprosto zbytečné a jen právě pro to, aby v člověku zanechali pocit "No Fuj", aniž by to nějak pomohlo ději. Jsem opravdu zklamaná.

15.06.2024

Bavila mě série Brutal a rozhodně mě po přečtení prvního dílu láká pokračovat i v této série, která mi přijde možná ještě zajímavější. I když uvidíme, kam se to ještě bude vyvíjet.

08.06.2024

Je úžasné kolik informací a dat se člověk z této knihy dozví! A jak to všechno do sebe krásně zapadá. Miluji zlodějskou čest :D. Jen konec mě trochu zklamal.

08.06.2024