LukasB.453 komentáře u knih

ještě reakce na to obecné podivení, že skoro všichni bílí hrdinové jsou německého původu - to prosím pěkně není žádný nesmysl (tedy pomiňme, že pan autor sepsal svá dílka na předměstí drážďan podle map, encyklopedií a cestopisů z místní knihovny). v druhé třetině 19. století byla v evropě a zejména v německých státech skoková změna ekonomické úrovně (spuštěná snad zrušením poddanství), která se projevila omezením úmrtnosti a zejména kojenecké a dětské úmertnosti, a tedy obrovským populačním boomem, a hlavním pramenem vystěhovalectví do ameriky byly německy mluvící země. a tedy v té době osidlované americké státy byly plněny vystěhovalci z německa, a dnešní polulace některých amerických států je většinově německého původu, dokonce se tvrdí, že američanů německého původu je více než těch s britskými předky, a zábavné je, že v texasu je prý okolo pětiny populace se slovenskými kořeny.

4 04.10.2023

zajímavé, temné, fascinující, ubohé, špinavé a veliké. a magické. směs vzdělání a primitivismu, velikášství a fatalismu. ruské a jinoplanetnické.
u spousty literárních, kulturních a historických odkazů jsem se skvěle bavil, spoustu jsem jich asi vůbec nepochopil. ale to nevadí.

moje první májovka. čteno v osmi letech, a jak mě šokovalo, když se v půlce jako deus ex machina objevili vinďa s oldou - to bylo mé první setkání s touto dvojicí dětských hrdinů.

děj je samozřejmě přitažený za vlasy, nic s ničím nesedí ani místně ani časově, ale do starého opelichaného plyšáka, se kterým jsme jako děti usínali, se nekope.

4 12.07.2023

zásadní kniha předpubertálního období - s pubertou to prostě nějak vyčichlo. v deseti letech za plný počet, teď z nostalgie tak jednu. nebo to nějak zprůměrovat? fakt nevím? ok, tedy tři. za dětské snění.

4 12.07.2023

nalákán filmem vzal jsem do ruky knihu. překvapilo mě a zmátlo, že film proti knize přiřadil Jacobovi jinou dívku než v knize - a nevím proč. film je spíš na motivy než podle knihy - ale i tak ho mám furt rád.

jedním slovem skvělé! veršíky jednoduše a častuškově odsejpají, a je v nich vtip, šarm i moudrost.
a abych si vomočil - i varování před pitomou slovanskou vzájemností.

a doporučuji též kvasihavlíčkovské pokračování od Pavla Hořanského (vl. jménem Jan Novotný, 1978, Petlice 1988, dostupné online) - jak jsou dopisování klasiků zpravidla blbé, tak tohle je dobré. veršíky odsýpají odrážejíce realitu 70. let 20. století)

4 13.04.2023

nejlepší a ryzí Čapek bez toho jeho zatraceného pozdějšího lidičkovství.

4 13.04.2023

děti měly onehdá za domácí úkol interwiewovat rodiče ohledně literárních postav, které byly jejich dětskými vzory. Smoka Belellewa směle řadím vedle Bobíka, Old Shatterhanda a Cyra Smithe - a čím jsem starší, tím víc se Smoke (s Bobíkem v patách) derou dopředu, a jsou to takoví ti správní chlapíci, jakým bych chtěl (kdybychs to uměl) být.

4 06.04.2023

slátanina slátanin (ale jako děťátko jsem poctivě přečetl). s odstupem je z celé knihy nejlepší anekdotická příhoda popleteného zeměpisce, který se omylem naučí portugalsky místo španělsky - a učí se z knihy, aniž by mu byla objasněna výslovnost. kdo někdy potkal frantíka mluvícího anglicky, německy nebo kterýmkoli nefrancouzským jazykem, za břicho se popadnout musí.

mimochodem, ostrov Marie Terezie (pojmenováno emeryckým verlybářem Taberem podle jeho lodice, která nesla jméno bůhví po čem, asi po babičce rejdaře po tchyni Evropy jen ztěží, francouzi, kteří si ostrov nárokovali, však po vejprasku u Lipska a Waterloo byli na vše rakouské a německé a britské nabroušeni a ostrov pojmenovali zkomoleným jménem kytovcobijcovým, tedy "Tabor") je ostrovem fantomovým čili přízračným - byl objeven, zanesen do mapy, několikrát spatřen a více neobjeven, nenavštíven, a v padesátých letech 20. století marně hledán a nenalezen a v předmětném místě je hloubka pět kilometrů.

málokdy se mi stane, abych při čtení knížky slzel. tedy, ehm, někdy se mi to stane, když je kniha blbá, nudná, zbytečně surová - ale to není tento případ. kniha je to dojemná, a i takové otrlé hovado jako já vzlyká jak stará nevěstka.

(SPOILER) fascinující kniha o dobách, kdy byla lékařská věda dobrodružstvím srovnatelným s objevitelskými zámořskými plavbami. hrdinové, kteří se nebáli prosazovat své teorie konzumací nechutných výměšků nemocných, strkat si do žil katetry, vpichovat si do svalů extrakty z opičích žláz, zkoušet na sobě anestetika pro určení bezpečného dávkování...
překvapilo mě, jaký byl "národní buditel" J.E. Purkyně punker a jak se nebál experimentovat (od kokainu přes opium po éter). dneska by šel bručet - k chemikáliím se dostával v lékárně otce svého spolužáka.

o existenci knihy jsem se dozvěděl v jedné z přednášek Petra Slavíčka, dostupné na youtube, dejte si do vyhledávání "sám sobě pokusným králíkem"

3 01.08.2023

jak vytočit životního partnera/partnerku? snadno: "miláčku, vidím, že křičíš na naše dítě kvůli malichernostem a také vidím že jsi si neuklidil(a) ponožky."

rád potkávám tohoto milého (již postaršího) pána na běžkách a vždy je to příjemné setkání. a moc rád potkávám v hospodách jeho piána. a nejradši jej potkávám za jeho piánem. ohledně televize a reprodukované hudby playlistů v hospodách se s ním shoduji téměř absolutně.

no a ta kniha. to je jen taková sranda, hospodské kecy psané pseudovědeckým žargonem, a je úžasné a fascinující, kolik blbů a blbek to dokáže brát úplně vážně a bez uzardění z toho vyvozovat dalekosáhlé závěry o nesmrtelnosti chrousta a páchat amatérské psychoanalýzy jeho citového zrání a zakončit svůj post naivně nablblým nadřazeným rádobyvtipem. budiž Vám přáno, bubliny, užijte si svá pivíčka, knedlíčky, řečičky a pravdičky.

kniha pro ty syny, co se museli vzbouřit proti svému otci a pak se s ním smířit, pro táty, kteří mají syny kteří se proti nim vzbouří aby se opět snad smířili. a pro ty ženy, které to všechno vidí kolem sebe. když jsem to kdysi četl jako student, tak jsem nechápal, a asi stále nechápu, co vidím na stáří, které mě snad čeká, jako pozitivní je to, že to snad pochopím.
a audiokniha namluvená janem kačerem je, oblíbeným cizím slovem, kongeniální.

3 05.06.2023

prostě žrádlo (tak říkal jeden z mých předků mizerné dobrodružné spotřební knize, od které se nemůžeme odtrhnout). v půlce devadesátek na tři etapy přečtené na stojáka v knihkupectví na kulaťáku v podchodu (třicet korun byly tenkrát pro študenta nějaký peníze)

3 10.05.2023

velmi mrazivé. vede to k pochybování o sobě sama. je ten svět co vnímáme skutečný svět? chápeme jak funguje? je to co cítíme láska, nebo jen majetnictví? nehrajeme jen nějaké role v absurdním divadle?

3 25.04.2023

syrový plátek masa po africku solí a pepřem posypaný patří k mým oblíbeným jídlům, a vždy si vzpomenu na barbarský kmen ňam-ňamů a na ďábelského náčelníka, který useknuv nepříteli paži popadl jí a s chutí se do ní zakousl.

(SPOILER) uváznutí v ledu, ztráta lodi, vlečení záchranných člunů, nalezení útočiště na sloním ostrově, amputace chodila jednoho plavčíka, přestavba jednoho člunu k plavbě na otevřeném bouřlivém moři, plavba ze Sloního ostrova na Jižní Georgii, a přechod hor zakončený sjezdem stráně do neznáma, a pak zvuk sirény z fabriky. To je medvědí maso v nejsyrovější formě!

v podtextu ovšem prosakuje i skutečná realita polárních výprav - nebylo to jen samoúčelné chlapácké dobrodružství, ale i velmi nákladná záležitost, a většinou byla taková výprava posledním zoufalým pokusem věčného zkrachovance vydělat prachy - nasmlouvat pozorování (meteorogické a oceánografické - to pro vlády a vojáky, přírodovědné pro univerzity, geologické pro podnikatele), vybrat zálohu, zastavit a zadlužit všechen majetek, a doufat, že se výprava vrátí, dostane prachy za pozorování, a organizátor výpravy vydá knihu a uspořádá přednáškové turné (účastníci výpravy měli zpravidla smlouvu, kolik nejdříve let po veliteli smí vydat svoji knihu aby nekonkurovali). Návrat Shackeltonovy výpravy byl do evropy zmítané velkou válkou, a o nějaké instantní a samoúčelné polární dobrodružství v situaci, kdy miliony vojáků umírali v zákopové válce nikdo nestál, a výprava tak fakticky znamenala další v řadě neúspěchů a krachů, jimiž byl Shackletonův život lemován.

3 13.04.2023

v popisech středověkých bojových a loveckých scén se Sienkiewitzovi nikdo nevyrovná.
zapamatoval jsem si "dostal ji až lejno vypustil" (při ulovení zubra šipkou z kuše)

3 13.04.2023

četl jsem zhruba před dvaceti lety, kniha mě úplně zajala, přežvýkala, zmátla a vyplivla a dosud nevím co si o tom všem myslet. je to něco jako první doušek alkoholu, první cigareta, první poluce, první pohled na mořský příboj. zvláštní, silné, iniciační.