lucyvknize
komentáře u knih
Kouzla rodu Thornů
Margaret Rogerson
Začnu tím, že je to standalone a tady přichází můj první problém… já u fantasy preferuju série, protože mi přijde, že v jedné knize to nebude až tak dávat smysl, nebo to nebude tak propracované. Tady ten svět sice smysl dává, ale že by mě ten worldbuilding nějak dostal to tedy fakt ne.
Co bych mohla vypíchnout je to, že tady mají knihy duše, dokáží s vámi mluvit a pokud jsou tam, kde mají být, tak jsou i celkem neškodné a to bylo za mě fajn. Pak se mi líbilo to, že kouzelníci/mágové/whatever, aby mohli kouzlit, tak musí udělat dohodu s démonem… dál nebudu prozrazovat, ale tenhle nápad se fakt povedl!
Hlavní postavou je Elisabeth, která se umí ohánět mečem, jde si za svým a nebyla nijak otravná nebo tak něco, ale že by se zařadila mezi moje top postavy to fakt ne. Nevím, prostě si mě ničím nezískala. Kdo měl dobře nakročeno, aby se do toho mého seznamu top postav dostal, byl Nathaniel a Silas. Nathaniel je čaroděj, který tahá z rukávu jednu sarkastickou poznámku za druhou… tedy jen v první polovině. Pak se tak nějak ztratil (obrazně řečeno) a když už se objevil, tak už to prostě nebylo ono. V druhé polovině mě zase neskutečně bavil Silas, který o sobě rád říká, že je zlý, ale vlastně je to zlatíčko, jenže tam nebyl tolik, jak bych si přála.
Romantická linka mě taky nijak neohromila. Možná kdyby tam byl milostný trojúhelník, tak by to snad bylo i lepší.
Celá ta zápletka mě vlastně nijak nechytla a to byla podle mě hlavní příčina, proč mi to až tak nesedlo. Do dočtení jsem se vyloženě nutila. Konec byl takový meh, hlavně poslední odstavec, ale v poslední době s těmi konci dost bojuju, takže asi tak.
2,5/5
Na co slova nestačí
Brigid Kemmerer
Už v recenzi na Dopisy jsem psala, že se na příběh Reva opravdu těším, protože to, co jsme se o něm tehdy dozvěděli, mě opravdu zasáhlo a chtěla jsem vědět víc.
To se tady samozřejmě dozvídáme a já si Reva ještě více oblíbila. Rev tu ale není sám coby středobod příběhu… Emma, hlavní ženská postava, byla to úplně nová postava a tak jsem se bála, že bude „krást“ prostor Revovi, abychom měli šanci ji více poznat, ale přišlo mi, že tam byli opravdu půl na půl. Emma si moje sympatie získala velmi rychle a za mě se s Revem hezky doplňovali.
Opět taky musím vyzdvihnout vedlejší postavy, které zde byly krásně vykreslené a na to, že kniha není nijak zvlášť dlouhá, tak dostaly prostor všichni a všechno se vyřešilo.
Jak už všichni jistě víte, tak tohle není jen obyčejná teen romance, ale řeší se tu vážnější témata jako kiberšikana, domácí násilí, adopce a spoustu dalšího – jako vážně, tahle knížka je vážnými tématy úplně napuštěná.
Za mě to bylo o kousek lepší než Dopisy, takže proto…
4,5/5
Dopisy ztraceným
Brigid Kemmerer
(SPOILER) Tohle rozhodně není žádná novinka, ale kvůli těm skvělým recenzím jsem si ji musela taky přečíst a tady je můj názor na ni.
Juliet byla na svou maminku hodně vázaná a to mi přišlo malinko nefér vůči jejímu tátovi, který ji prakticky vychovával. Jinak mi byla Juliet velmi sympatická a její vášeň k focení? Paráda!
Declan je popisován jako takový bad boy, ale nestal se jím jen tak pro nic za nic. To, co se stalo jeho rodině je opravdu hrozné… ale! I přesto, že nejsem velký fanda bad boys, tak Declana jsem si oblíbila hned.
Velmi jsem ocenila to, že se po kapitole střídaly pohledy hlavních hrdinů. Ještě víc jsem si pak užívala, když se jejich životy střetly i mimo dopisy a ani o tom nevěděli. Musím říct, že mi to dost připomínalo P. S. Líbíš se mi. Tady bylo dopisování a tam taky… ale to pravděpodobně byla moje chyba, protože jsem tyto knihy četla velmi krátce po sobě.
Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma knihami je, že v Dopisech se řeší i závažnější témata. Proto jsem i ráda, že Rev – vedlejší postava, dostane prostor v knize: Na co slova nestačí. Na jeho příběh se opravdu těším.
K rodičům postav jsem si neutvořila žádný vztah. Oprava – žádný pozitivní vztah. Declanova otce bych praštila a ten konec jsem mu nevěřila, takže i tak bych ho praštila. Chápu, proč Juliet obdivovala svou maminku, ale… ehm kdo četl, tak ví, že to rozhodně nebyla matka roku.
Tahle knížka rozhodně není jenom romantická, jak jsem si před čtením myslela. Protože se tam objevuje - smutek ze ztráty, ošklivá minulost, předsudky nebo vážné neshody s rodiči. Já vám Dopisy může vřele doporučit, a abych nezapomněla, tak se to čte opravdu rychle, takže ani nebudete vědět, že už jste na konci.
4/5
Pár stránek navíc
Lin Rina
Na tuhle doplňkovou knížku jsem se neskutečně těšila, protože do Kronik prachu jsem se zamilovala, ale nakonec jsem byla zklamaná. Nejlepší kapitolu jsem totiž už četla online před tím, než vyšla fyzicky.
Kapitol o Animant a panu Reedovi tam bylo hrozně málo… a abych byla upřímná, tak hlavně pro pokračování jejich příběhu jsem do knihy šla. Ano, dozvěděla jsem se, jak si autorka hrála s postavami a názvem, a taky dostaly prostor vedlejší postavy, ale prostě jsem čekala, že tam ti dva budou více než na posledních 60 stranách (zhruba).
Tohle mohu doporučit jen milovníkům Kronik, ale i tak vám radím, abyste do toho nešly s velkým očekáváním, jinak byste dopadly jako já. Pokud vás totiž nezajímají ostatní postavy a jak příběh vznikal, tak byste měli opravdu zvážit, zda do knihy jít.
3/5
Pět kroků od sebe
Rachael Lippincott
Tohle je jedna z těch knížek, kterou jsem si přečetla, protože jsem z každé strany slyšela pozitivní ohlasy a to i přesto, že už je kniha nějaký ten pátek na světě.
Mě to do nějaké strany 150 moc nebavilo a fakt jsem si říkala, jestli čtu ten samý příběh… bylo to asi tím, že příběh a hlavně vztah hlavních hrdinů se posouval hrozně rychle – chápu, že knížka je celkem krátká, ale mě to nijak zvlášť neoslovilo. K žádné z postav jsem si žádný převratný vztah nevytvořila a proto mě asi nezasáhlo ani to, co mělo.
Co se za mě neskutečně povedlo byl konec. Ten mě jako dostal. Já rozhodně nečekala takový ten typický happy konec, takže jsem jistou představu měla, ale tohle předčilo všechny má očekávání/představy a jednoduše řečeno – ANO!
Určitě ale dávám palec nahoru za to, že se díky této knize seznámíte s novou nemocí (já jsem do té doby o této nemoci neměla ani tušení) a poznáte, že možná nemoc jako taková u nemocných není jediný problém.
Přes půlku knihy mě nebavilo, ale ten konec to o dost vylepšil, takže…
4/5
Milosrdná vrána
Margaret Owen
Ufff… na tuhle knihu jsem se těšila díky skvělým ohlasům ze zahraničí a já mám teď po dočtení dojem, že jsem četla úplně něco jiného.
Začátek se mi líbil, tam se seznamujeme se světem, s jeho pravidly a se zubní magií (tak jsem tomu začala říkat) a to bylo boží! Pak se hrdinové začali cestovat a tady přišel kámen úrazu, protože tři čtvrtiny knihy jenom někam jdou, jdou a zase jdou.
Romantická linka tady je za mě trošičku insta, protože proběhlo pár rozhovorů a najednou se ti dva milují… ehm ne. Přátelské vztahy tady byly o něco lepší než romantický, ale stejně to nebylo bůhvíco. Celkově asi vztahy autorce moc nejdou napsat, protože potencionál tam vidím snad u každého, ale prostě nic extra.
Po zkušenostech se SJM mi er forma vůbec nevadí, naopak jsem ve fantasy za ní ráda, ale tady mi nějak nesedla. Asi proto, že jsme stejnak sledovali jen hlavní hrdinku.
Popravdě jsem ji v polovině chtěla vzdát a pak i o dalších sto stránek, ale konec mě mile překvapil! Rozhodně jsem ho takový nečekala, takže ten celou knihu dosti vylepšil.
Ta kniha má velký pontencionál hlavně díky magickému světu, ale to věčné cestování a opakující se zápletky tomu dost ublížily prostě.
2,5/5
S láskou tvůj Santa
S.A. Domingo
Ehmmm… tak prvně začnu s tím, že jsem knihu četla ve společném čtení a vlastně to byl jediný důvod, proč jsem knihu dočetla. Zadruhé by se měla kniha přejmenovat – S láskou tvůj Satan. A za třetí už bude recenze… což v překladu bude xy důvodů, proč se knize vyhnout velkým obloukem.
Jeden z mnoha důvodů, proč tuhle knihu nečíst je hlavní hrdinka, která byla neskutečně nesnesitelná, to její „jsem perfektní a musím být ve všem nejlepší“ bylo tak otravné, že jsem ji chtěla plesknout. Taky byla sobecká a egocentrická. Nevylepšil to ani neznámý Santa, kterého jste odhalili snad už na straně 5, jako já vím, že je to romantika ze střední, takže to bude předvídatelné, ale tohle by prohlédnul i slepý (sakra, takhle kniha mě donutila urážet lidi s handicapem). Další věc, co díky téhle knize nesnáším je slovo maminka. Sakraaa jsou i jiné výrazy. Celkově mi tedy asi nesedl styl psaní nebo překlad? Bůhví, ale rozhodně nemám v plánu utrácet další peníze, abych to zjišťovala.
Na téhle knize se povedly jen dvě věci – obálka a námět s vánočním kalendářem, jinak za mě velký tučný ne. Mám dojem, že kdybych si vedla seznam nejhorších knih za rok 2020, tak tahle bude v top trojce, ne-li výše. Ale asi být o pár let mladší, tak si to třeba užiju, ale asi by to žádná hitparáda stejně nebyla.
1/5
Selekce
Kiera Cass
(SPOILER) Popravdě jsem si nemyslela, že by se mi Selekce mohla tolik líbit – teď to asi vyznělo blbě, ale snad všichni, kdo ji četli, ji milují, takže jsem měla očekávání docela dost vysoko, ale zároveň jsem se bála, že na to jsem už stará… well, NEJSEM!
Musím se ale přiznat, že na prvních 50 stranách mě nejvíce bavilo dělání poznámek (četla jsem ji ve štafetě), ale pak se příběh rozjel, začala soutěž, a já se do příběhu ponořila natolik, že jsem na lepíkování apod. tak trochu zapomněla… ups.
Co stojí za zmínku je čtivost příběhu a dost originální budoucnost, protože ve většině příběhů z budoucnosti je spousta elektroniky apod. a tady to vlastně působí jako historický román.
America, hlavní hrdinka příběhu, mi celkem byla sympatická. Chvílemi byla na ránu, vlastně to bylo docela často, ale bylo i pár okamžiku, kdy jsem ji upřímně rozuměla.
Na závěr už chci říct jen jedno – jsem tým Maxon! A nechápu nikoho, kdo má rád Aspena. Už od začátku jsem ho nemusela, ale to jak se do příběhu zase vrátil?? Halooo? Neee! To je přesně ten typ kluka, kterého vyrazíte dveřmi a přijde oknem… no a jakožto mi bylo trochu vyspoilerované, co se bude dít v dalších dílech, tak tam Aspen bude pořád (a já se těšila na jeho bolestivou smrt, tak nic no) a America mezi nimi bude furt pendlovat… skvělé! Nojo, prostě milostný trojúhelník jak se patří!
Jak už jsem psala, tak mě to mile překvapilo a četlo se to opravdu dobře, takže…
4/5
Tamařino souhvězdí
Anna Musilová
Já a LGBT romány nejsme moc kámoši… až doteď. Tamařino souhvězdí mi totiž ukázalo, že se mohu zamilovat i do příběhu, kde není hetero pár.
Knížka se opravdu krásně četla a to nejen díky příběhu, ale i stylu psaní, kterým je příběh vyprávěn. Bylo to takové pohlazení po duši. Já moc poetický a květnatý jazyk nemusím, ale tady mi to neskutečně sedlo. Příběh je sám o sobě miloučký, ale není vůbec přeslazený jak u LGBT knih bývá. Hlavní myšlenka není coming out, jak to tak taky bývá, ale spíše sebepoznání. A to se mi opravdu líbilo.
Všechny postavy byly opravdu krásně vykreslené a promyšlené a proto jsem neměla problém si k nim utvořit vztah.
Tohle je za mě jednoznačně nejlepší příběh z tohoto žánru a jak už jste určitě pochopili, tak vám knížku jen a jen doporučuji.
P. S. na ig Aničky jsem viděla, že bude – snad už i píše, příběh z pohledu Johany a na ten se tedy zatraceně těším!
4,5/5
Polibek v Paříži
Catherine Rider
Moje premiéra s touto vánoční sérií a tedy musím hned na začátek říct, že to na mě vánočně nijak nepůsobilo. Což je docela dobře, protože to znamená, že knížku můžete číst v podstatě kdykoli. Takže i teď, dva měsíce po Vánocích.
Příběh se odehrává během jedné noci a dne a popravdě hned jak mi to došlo, tak jsem se zhrozila, že to bude insta love jako trám. Nebyla, takže jsem byla nakonec velmi mile překvapena.
Serena byla hodně organizovaná, jakože šíleně. Jean-Luc byl její přesný opak, nic si neplánoval a žil okamžikem. S tím neplánováním se hodně podobal mě, takže proto jsem si oblíbila spíše jeho než hlavní hrdinku.
Hrozně mě to navnadilo letět do Paříže a fakt mě teď štve, že nikam nemůžu, protože jsem tam chtěla letět už vloni v létě… tak snad letos!
Takže pokud máte rádi Paříž a chcete číst romanťárnu, tak tohle je určitě ta, po které byste měli sáhnout. Na naladění vánoční atmosféry, ale tahle kniha moc není…
3/5
Kudy ke hvězdám
Jenn Bennett
V této knize najdete všechno, co od tohoto žánru chcete a spoustu věcí navíc. Jsou tu reálně vykreslené postavy, které se v průběhu knihy vyvíjejí a neřeší jenom takové ty typické teen problémy.
Romantické lince budete fandit od prvního okamžiku, kdy se ti dva setkají a protože je to za mě takové kombo hate to love a slow-burn romantiky, tak si chvíli počkáte, než se opravdu mezi nimi něco stane.
Co tuhle knihu ale ozvláštňuje a odlišuje od ostatních, je prostředí, ve kterém se kniha odehrává. Hory, lesy, divočina a campovaní. Věci, které by mě v životě nenapadly, že si tolik zamiluju. Ale tady se stalo.
Je tu ale i hromada vtipných situací a momentů, takže smích je tady taky zaručen. Jooo a abych nezapomněla, tak knížka je ozvláštněna mapkami a ty jsou teda luxusní!
Tuhle tu teen romantiku vám opravdu doporučuju. Nejede v zajetých kolejích, při čtení se zasmějete, zamyslíte a hlavně si to užijete. Nebo aspoň v to doufám, protože tak to bylo aspoň u mě.
Joo a po přečtení budete mít asi chuť jít do divočiny a skamarádit se s medvědem.
Jasných 5/5
Bez šance
Neal Shusterman
Na tuhle knížku jsem se opravdu těšila, protože autorovu další sérii Smrtku naprosto miluju a dojela jsem na svá vysoká očekávání?
Ano i ne. Nesedla jsem si z toho na zadek jako ze Smrtky, ale bylo to zase naprosto originální, drsné, čtivé a s neskutečně mnoha zvraty. A já si to ohromně užila!
Příběh střídá hodně úhlů pohledů, ale to mi vůbec nevadilo, naopak jsem si tak mohla udělat obrázek o spoustě věcí (což byl určitě záměr), ale stejnak musím říct, že Risa a Connor u mě vedli. Tihle dva jsou tak rozdílní, ale zároveň k sobě jako tým hrozně pasují. Lev byl taky fajn, ale nijak zvlášť mi k srdci nepřirostl. Oproti tomu Hayden ano! A budu doufat, že tahle vedlejší postava dostane v dalších dílech více prostoru!
Celá ta myšlenka, že za vás rozhodují druzí (většinou rodiče), jestli budete žít, nebo budete rozpojeni, byla naprosto mrazivá a fakt miluju, jak u knih Shustermana se vždycky zamyslím a řeknu: takhle by to jednou ale opravdu mohlo být. Prostě masakr.
Kdo chce originální fantasy/dystopii, tak vám Shustermana jedině doporučuju! A já tímto přísahám, že letos si přečtu i Sucho, které mám už rok doma.
4/5 – Smrtka si mě prostě získala více