LuckyZ komentáře u knih
Zajímavý návrat ke Stopám hrůzy z 90.let:-). Překvapivý závěr, svižný děj, jen škoda, že se více nezabíval postavami Natea a Roselynn.
Krásný výběr pohádek a bajek, kde zjistíte , že lidé jsou si na světě podobní. Našly se tam i podbné pohádky jako Jeníček a Mařenka, O králi s oslíma ušima. Hezky podané výchovné pohádky, kde kdo se špatně chová španě dopadne. Pro děti i dospělé. U nás v knihovně měli v oddělení pro dospělé.
Poslední kniha autorky Bílé Masajky, která v ní odhaluje svoje dětství, a doplňuje tak celý svůj příběh. Z předchpzích knih dává do souvislostí pár událostí. Píše o trápení s nezájmem rodičů o svojí osobu, o jejich skromném životě, který jí ale naučil se sama o sebe starat, a objevit v sobě talent na práci v obchodě a komunikaci s lidmi. I když si říká, že nebude nikdy žít jako rodiče, nakonec zjišťuje, že je na tom dost podobně, i když na jiném kontinentě. Hodně řeší i otcovu žárlivost na její matku, která všechny hodně poznamenala, až do té míry , že se s otcem 18let neviděla. Na konci knihy dochází ke smíření s otcem, když pochopí jeho situaci a dobu ve které vyrůstal (válka), a odhaluje jí jejich rakousko-české kořeny o kterých dosud netušila.
Hezká kniha, kdyby autor psal víc takových biografií bylo by to fajn, jde mu to. Své filozofické duši dal krátký prostor na konci knihy. Zajímavý osud, o Mata Hari si přečtu ještě asi další knihu.
Jako sociální studie 70.let v Norsku dobré, ale někdy docela nudné. Musela jsem se nutit k dočtení, a mohlo to být klidně o několik desítek stránek kratší.
Psané příliš současně, a nelze poznat co je pravda a co fikce. Zajímavý pohled. Ale zas byly dost nenápadné přechody minulosti a současti. Historii budu nasávat raději od jiného autora. Když jsem zjistila, že Anna Březinová je ve skutečnosti pseudonym chlapa, dost mi to vadilo:-)))))
Příběh odehrávající se v New Yorku, vyprávěný ženou velmi pohlcenou svou prací tak, že odmítá mít děti, na čemž se i s manželem kdysi domluvili, ale ten najednou mění názor a dítě chce; je schopná se s ním kvůli tomuto rozvést, ale během následujícího roku jí ovlivní okolí tak, že je schopná věc přehodnotit a zjišťuje , že šťasná bude opět jen s manželem. Příběh o třicátnících odkládající rodičovství a nejistotě sama sebou, být dobrým rodičem.
Zajímavé a silné téma. Styl vypravování z pohledů několika osob mě někdy rušil, protože jsem zapomínala , kdo to zrovna vypráví, i kvůli překladaelským/korektorským chybám. Byla jsem připravená na vyprávění od dívky, a bylo o jinak. A nakonec mě dostal překvapivý konec.
Asi typicky dámské lehké čtení, ale až moc prvoplánové, kde jde jen o jedno, a oddalování dobrého konce odmítáním. První díly byly trochu lepší, tady to autorka více zjednodušila. Na konci knihy začal příběh další postavy z knihy a nevím jestli má pokračování v další knize. Toto je třetí díl rodinné historie, která je vyprávěna v každém díle z úhlu jiného člověka.
Ze začátku se mi do knihy nechtělo, neb má přes 500stran, ale pak jsem zjistila , že má větší písmena a řádkování , než ta předchozí (Krchňa Nikolajevna) a čtení šlo docela rychle. Vybrala jsem si jí v knihovně dle obálky a obsahu, na zkoušku, jestli to půjde číst, neb podobné jsem ještě nečela. Je to klasická ženská knížka, a popsem okolí a vším, což by chlapy asi nudilo, a přišlo zbytečné (přimýšlela jsem o tom po tom co jsem tu četla diskusi - Píšou spisovatelky jen pro ženy?). Je to takové dámské čtení o vztahu mezi mužem a ženou a nedůvěrou, o životě lidí-dětí alkoholiků, a jejich bázni navazovat hlubší vztahy. Příběh se odehrává na ostrově, kde žije trojice bratrů, kteří jsou ústřední postavami obou příběhů v této knize. Příběh o třetím z bratrů pokračuje v knize Jezero snů, který si také pro úplost přečtu.
Štvala mě, bylo v ní hodně neopravených chyb a byl to jeden dlouhý text s málo předěly. Jestli má někdo o knihu zájem klidně pošlu dál, dostala jsem jí kdysi dávno k vánocům od táty asi, a čtu i kvůli letošní Čtenářské výzvě a Mládkově výročí. Byl tam jeho klasický humor, ale v jednoliém textu se zrácel. Nejvíce vynikly "oslavné básně".
Kniha o životě za 2.světové války převážně na Slovensku od přímého účastníka, paní, která měla potřebu sepsat své svědectví jako důkaz proti tvrzení , že žádný holocaust nebyl. Někteří zde remcali, že styl psaní je nicmoc, ale neuvědomují si, že paní je laik spisovatel, který začal psát až po 80.roku svého věku. Můžeme být rádi, že paní si tolik věcí pamatovala a dokázala sepsat do knihy. Ode mě má velký obdiv.
Velmi zajímavý částečně fiktivní příběh o 5měs. pobytu CheGuevary v Praze v 60.letech. Sepsáno velvyslancem v Praze, který byl přítomností Che překvapen a pátral po pravdě v 90.letech. Zajímavý pohled na mezinárodní politiku a situaci v ČSSR.
Velmi zajímavá a hlavně čtivá kniha. Má přes 400str. a od str.127 jsem jí přečetla skoro na jeden zátah během víkendu. Zajímavý i když fiktivní příběh o Americe 60.let v době rasové segregace a smrti JFK, kdy postupně přicházely změny. Docela doplňuje pohled knihy Když jsem umírala, i když bych je teď četla raději obráceně po sobě.
ZAČETLA JSEM SE, druhá část, trochu zmatená, divný vývoj, dobrý a výstižný doslov. Doporučuji. Chtěla jsem přečíst i další díl, ale byla jsem varována, abych to nedělala, že tam to už autor přehání příliš.