Lothar.777
komentáře u knih
Děti, které přežily
Richard Dean Rosen
Přečteno, není to sice standardní válečná nebo táborová literatura, ale něco do sebe to má. Jak asi vyrůstaly děti, které buď rodinu ztratily úplně, nebo se jim rodiče naprosto odcizily, musely se vzdát náboženství a kolikrát i života a byly svědky toho, jak si na cizím neštěstí leckdo kolem napakuje břuch. No, opravdu spíš trochu okrajový téma, ale pro leckoho z nich to bylo po psychický stránce horší než tábor.
Češi ve wehrmachtu
František Emmert
No, po první kapitole jsem to chtěl zabalit, ale že mám ten žaludek, tak jsem vydržel a bylo to o dost lepší čtení. Taková kapku zvláštní kapitola války. Asi nic neprozradím, když vám prozradím, že je to pěkné a má to celkem úroveň.
Maus – Souborné vydání
Art Spiegelman
Ideální způsob, jak se začít zajímat o tématiku koncentráků a holocaustu. Jednoduché, čtivé, pěkně naznačeno, co to udělalo s lidma, co to zažili.
Šest let za ostnatým drátem
Josef Ullrich
Přečteno, napsáno zajímavým stylem, většině aspektů KZ Buchenwald je věnována jedna kapitola. Čitelné, doplněno o fotky pořízené US Army.
Pátá kolona v severních Čechách
kolektiv autorů
No, není to úplně 2.SV, ale pár zajímavých postřehů tam bylo. Vydáno za hlubokého totáče, takže jsem se strašně nařehtal, bohužel, informace, které jsem čekal poněkud chyběly.
Memento Stalingrad
Willi Bredel
Autor je Němec, který před válkou utekl do Ruska, ke kterému měl hezký vztah. V první části vypráví v podstatě o tom, jak za bitvy o Stalingrad jako člen národního výboru "Svobodné Německo" pomocí rozhlasu, letáků a dalších nástrojů propagandy přesvědčovali vojáky v obklíčeném kotli, aby se vzdali, že o ně bude postaráno, poskytnuta léčebná péče a tak všelijak podobně. Chtělo by se říct, obrovská kupa lží a kejdy, ale to je věc úhlu pohledu. Mnoho z obklíčených důstojníků (někteří generálové a vyšší šarže) se později k "Svobodnému Německu" přidali, protože pochopili, že to je alternativa k režimu, který v Německu byl, v podstatě jen sloužili jinému tyranovi a řadoví vojáci umírali dál. V druhé části se setkáváme s novinářem, který zůstal kotli, aby mohl psát skvělé reportáže o pevnosti na Volze. Postupně se seznamoval s realitou a nakonec tam i skončil, byť počítal s tím, že za zásluhy bude převezen do bezpečí.
Knížka trochu trpí tím, že ji napsal komunista (resp. více komunistů) a úplně se nedrží skutečných osob, ale jinak je celkem pěkně naznačeno, jak to tam skutečně vypadalo.
Lékař od Stalingradu
Heinz Günter Konsalik
Není to klasická válka, spíš trochu na způsob Bílého pekla, němečtí zajatci v ruském lágru. Moc pěkná knížka, u který jsem se chvilkama i celkem zasmál. To srovnání Ruska a Německa, ať už z pohledu lékaře, nebo z pohledu kuchaře a civilisty je prostě něco úžasnýho. Doporučuju jako relax .
Zajatcem v Rusku - 1943–1949
Hans Hahn
(SPOILER) Takže, malý spoiler: Úspěšný stíhač, nouzově přistál u Děmjansku, zajat a začala jeho anabáze po zajateckých táborech a věznicích v Rusku. Kniha nabízí pohled "ortodoxního fašisty" na Němce, kteří převlékli kabát nebo v podstatě ze zázemí tahali za šňůrky a čekali od Rusů nějaký vděk. Ve zkratce: výslechy, mučení, lidová demokracie v praxi. V době vydání (1951), kdy ještě spousta německých zajatců vychutnávala východní komfort, se jednalo o bestseller a za mě osobně to je moc pěkná kniha. Už tím, že se tam objevuje dost známých jmen a člověk může vidět, jak skončili nebo čím si prošli.
Jsem číslo 17.100
Mirko Matyáš
Zajímavě pojato. Autor byl v Osvětimi jako vysokoškolák tak trochu jako rukojmí. Zažil tam ještě dobu před útokem na SSSR, povedlo se mu dostat na místo písaře a tak se člověk zase dozví trochu jiné věci. Kniha je pojata trochu jako dopis, ale nic jí to na autenticitě neubírá.
My z koncentráků žalujem . . .
Honza Křemen
Vyšlo hned po válce, takže psáno trochu jiným stylem, jako ne - němčinář jsem ocenil hlavně pěkný slovník pojmů z jazyka häftlingů, na některé pojmy jsem narazil poprvé, některé druhy "sportu" jsem asi taky slyšel poprvé. Většinou asi vzpomínky autora, občas i příběhy ostatních. Zajímavá kniha.
Jiskra života
Erich Maria Remarque (p)
Ač nerad, musel jsem zkusit jednoho klasika. Trochu jsem nevěděl, co od toho čekat, přece jen jsem kulturní barbar, jak říkal můj češtinář. Nutno říct, že knížka mě mile překvapila, sice to je trochu anonymní koncentrák, ale popis života v něm je celkem reálný, pocity a myšlenkové pochody některých lidí jsou taky celkem pěkně nastíněné, no, má to hloubku. Musím teda naťuknout, že jedna část knížky mi přišla, že už jsem to někde četl, ale spíš to bude tím, že když se to začalo hroutit, mohlo to tak být úplně všude. Takže pokud máte čas a chcete zkusit něco klasickýho, určitě bych doporučil .
Kurt Knispel - Nejúspěšnější tankový střelec 2. světové války
Franz Kurowski
Kniha o poněkud kontroverzním vojákovi, který hlavně v některých skupinách vyvolává bouřlivé emoce. Jde o dost možná nejlepšího tankistu Wehrmachtu, který se narodil v Československu a jako Sudeťák skončil v armádě Říše. Povahou byl údajně trochu rebel, proto to nedotáhl na Rytířský kříž, ačkoli byl několikrát nominován a zasloužil si ho měrou vrchovatou. Pro zdejší osazenstvo by mohlo být zajímavé, že nebyl nacista a v Krakově napadl vojáka, který se nechoval slušně k eskortovanému vězni. Jinak je kniha dost obsáhlým přehledem jmen nositelů nejvyšších vyznamenání, spousta akcí je dost detailně popsána a člověk se nestačí divit, copak je to za vojáka. Pokud je všechno, co v knize píšou, pravda, musel to být opravdu zajímavej kousek. Zemřel na území Protentokrátu koncem dubna 1945 a pohřben je v Brně na vojenském hřbitově. Pokud mám nějaké info špatně, tak je to klidně možný.
Za mě osobně: V knihovně určitě neurazí
Moje chlapecká válka: Varšava 1944
Bohdan Hryniewicz
(SPOILER) No, hrdina pochází z Vilniusu (Vilna, Wilna), na začátku knihy je to trochu nudné, spíš politika, kdo tam zrovna vládnul (Polsko, Rusko, Litva, Rusko, Německo, Rusko...) a jak se choval. Povstání ve Varšavě už je chytlavější, jako příliš mladý sloužil jako spojka u jednoho praporu nepravidelné armády (AK, AL, NSZ, KB...trochu v tom byl hokej) a popisuje boje o jednotlivé významnější budovy a jednotlivé bloky domů. Některé věci si vycucal z prstu, něco je trochu nepřesné, něco spíš jen slyšel. Popisuje boje s SS, Wehrmachtem, řádění Dirlewanger. Mluví o padlých kamarádech a příbuzných, o naději, kterou v té době představovala Rudá armáda. Ta je nechávala vykrvácet, v rámci svojí divnopolitiky dělala naschvály i ostatním Spojencům a do boje se zapojila až po kapitulaci, kdy přinesla všude známý Russian standard (krádeže, loupeže, vraždy, znásilňování), který jí vydržel i po válce a nejen v Polsku. Ale občas se v textu objevila zajímavá informace a člověk je za to vděčný. Autor byl vyznamenaný a občas mu to otevřelo nějaká dvířka, takže později utekl na Západ a za moře a pak už je jen nuda po válce. Četlo se to chvilkama celkem slušně, ale asi by se dalo napsat líp.
Bezejmenná rodina
Jules Verne
(SPOILER) No, trochu netradiční Verneovka. Spíš jen dobrodrůžo naroubovaný na historický události. Myšlenka je celkem zajímavá, rodina se snaží smýt vinu otce resp. manžela a obětuje maximum, aby toho dosáhla. Jak jsou Angličani líčeni jako barbaři a okupanti, tak jsou Francouzi samozřejmě úplně skvělí, byť se na konci ukáže, že jsou taky jen banda nevděčných zmetků. Knihu bych nezavrhoval jako historický dokument, jak to mohlo nebo nemuselo být, ale znova už bych to nečetl :-)