Lothar.777 komentáře u knih
Vyprávění z posledních dnů v Dachau doplněné o noviny, vydané ještě v táboře a těsně po osvobození. Docela čitelné :-)
Konečně knížka na 5*. Tento autor je moc čitelný a i když třeba tohle nebyla úplně topka, furt je to super kniha.
Pojednává o "notoricky známé" (tudíž většinou v podstatě neznámé) jednotce 731 a dalších jednotkách stejného nebo podobného určení v Číně resp. Mandžusku a na jiných místech. Na rozdíl od koncentráků byli vězni (testovací subjekty) dost dobře živeni (lépe, než civilisté v okolí) a byly na nich testovány drogy, jedy, nakažlivé nemoci, očkování, omrzliny, podchlazení...). Tábory byly různě maskované - třeba pila (aby nebyl podezřelý stavební ruch a vlaky), středisko pro čištění vody nebo veterinární tábor. Na místě se kultivovaly různé nemoci, které se mohly naostro ozkoušet na válečných zajatcích. Předmětem výzkumu byly různé změny na orgánech, často zaživa vyříznutých od postižených, kteří byli zpravidla obětováni, aby nezůstali svědci. Setkáváme se s pojmem "maruta" - fošna (kvůli krytí jako pila). Po skončení války byly tábory většinou vyhozeny do vzduchu, takže nakažená zvířata se rozutekla po okolí a tak třeba v Číně měli ještě lokální epidemie moru několik let po válce. Zajímavostí je vyrovnání s viníky - v Rusku odsouzení dostali pár let a pak byli repatriováni, s USA se výměnou za informace dohodla beztrestnost. Okrajově je zmíněna bakteriologická válka a výzkum i ve zbytku světa. Jako zdroj informací určitě doporučuju, ale četlo se to děsně.
PS: Je i zmínka o filmu ... Hei tai yang 731 .... celkem humus
Vydáno hned po válce, hodně věcí chybí, něco je kapku patetické, ale asi i pár zajímavých informací. BTW. jeden ze Židů, který uklízel mrtvoly, později utekl z koncentráku a byla o něm napsána kniha aspoň myslím :-).
No, tak takto se, kamarádi, dělá propaganda . Vydáno v roce 1944, pár měsíců po Povstání. Spousta věcí sedí, ale jako válečný zpravodaj se musím postarat o to, abych vypíchl to důležité: zrada Ruska i Západu (nulová resp. minimální pomoc - i za cenu nezanedbatelných ztrát), vyhlídky Poláků na to, co bude po válce (Stalin), minimální boje v ulicích, kde bylo přemoženo jen pár hlídek (trochu v kontrastu s tím, co se píše jinde) a naproti tomu nasazení tanků, stíhačů, obřího moždíře, Brummbäry, Nebelwerfery, plamenomety, střemhlavé bombardéry. Nikde se nepíše o ztrátách techniky, které podle jiných zdrojů nebyly úplně malé, ale tak to funguje. Samozřejmě zdůrazněna humanitární pomoc trpícím civilistům a doloženo spoustou fotek. Kupodivu chybí zmínka o Dirlewanger , ale to už by ta propaganda byla trochu blbě udělaná.
No, přečíst si to za války, mezi řádkama bych viděl obrovskej průser.
Sbírka básní a epigramů z Československa a Protektorátu, vyjadřující se k aktuálnímu dění. Mnichov, Sudety, Heydrich, Lidice, Hess... Pobavilo.
No, poměrně vydatné čtivo. Část psána už v roce 1944, takže autor ještě neměl úplně přehled o tom, co se stane s viníky. Ale zase se tam objevili hned po osvobození tábora a všechno pěkně zdokumentovali. Spousta názvů je zkomolená, některé jsou pro mě naprostá novinka, Katyň je uváděna jako dílo Němců a pár dalších historických peciček. Jsou přiloženy i zprávy mezinárodních komisí a čte se to celkem pěkně. Akorát to, že se jedná o Majdanek si člověk utvrdí až skoro v půlce knížky .
Poměrně zajímavě ilustrované balady, každá má svůj příběh a je někomu věnována, pěkná práce.
Za mě osobně obdivuhodně o ničem, je mnohem lepší poezie ze stejného prostředí.
Vydalo Rudý právo, takže jako opatrně s tím čtením. Na začátku klasická komunistická omáčka o imperialismu a Západu, pak ťukanec o Rabštejnu a podmínkách tam, zbytek knížky věnovaný pochodům smrti, hlavně akci u Choustníkova Hradiště. A na konci soupis několika hromadných hrobů a transportů, které prošly přes naše území.
Narazil jsem na tuhle knížku ( no, má skoro 400 stránek), je to o zásluhách Poláků na špionáži na raketách V-1 a V-2, povídá se tam o Peenemünde a tak vůbec. Ale je tam několik stránek o KZ Dora, které člověk docela přivítá, protože tam jsou zase jiné informace o té výrobě. A zmiňuje se i KZ Pustków, o kterém jsem nikdy neslyšel, všichni vězni byli "nositelé tajemství", takže pravděpodobnost přežití je takřka 0. To jen kdyby se náhodou někdo u ty rakety zajímal...
Moc pěkně napsaná kniha, v podstatě beletrie naroubovaná na 95 % faktů, se kterými si autor dal opravdu práci. Pojednává o nejznámějším atentátu na vůdce, operaci Valkýra, a bere to celkem pěkně do hloubky. Pokud někoho to téma zajímá, tahle kniha je dobrá volba.
Přečetl jsem si to, jen abych mohl posoudit. Pár zajímavých informací, ale jinak bych v tom až takovej šlágr neviděl. Samozřejmě má co nabídnout, ale...
Bohužel trochu zklamání. Je třeba uznat, že spousta informací asi nikde jinde úplně nezazní, ale není to úplně ono. Čekal jsem nějaké větší rozepisování těch akcí a tak celkově, bohužel nic moc. Ale hezky tam je napsáno, jak i v rámci SS měla tahle jednotka zajímavej status, za normálních okolností by je museli věšet po stromech.
Útěk z Auschwitzu na ruský způsob. Samozřejmě pojato trochu rusky, autor po útěku asi dostal převýchovu u NKVD, takže všeho s rezervou. Ale pohled z ruský strany má něco do sebe, popisuje spoustu situací, které jsou známé, hodně se zaměřuje na Rusy. V podstatě celá knížka je o Osvětimi, pak deset stránek útěk přes kus Evropy, další zajetí a útěk a shledání s Rudou armádou, která ho za dobře vykonanou práci dala do trestný jednotky kvůli zevrubnému výslechu a tím to tak nějak končí. Pak je dvacet let pauza a proces s příslušníky SS. No, názor lépe si udělat osobně.
Poměrně zajímavý čtení, chvilkama teda děsná nuda, ale ve finále spousta nových informací. Kniha je založena na dalších vzpomínkách (třeba Sonderbehandlung) a na materiálech od výslechů, které probíhaly v rámci procesů. Zmiňuje i Dívčí orchestr ( i když teda jen velice okrajově). Hned z kraje to člověka hodí docela do drsný reality tábora, pak jsou jednotlivé kapitoly vyhrazeny pro různé aspekty života za dráty. Takže na jednu stranu pan lékárník potkává spoustu známých lidí, na druhou stranu nemá úplně možnost jim pomoci, takže se stará o hladký průběh. Moc pěkně se tam zmiňují o tom, jak se na tom dalo hezky vydělat. Zmiňuje se i sterilizace a je tam taky naznačena spojnice mezi pokusy v táboře a výzkumákem v Dahlemu.
Celkem se dá pochopit, že člověk zatnul zuby a vydržel to, v tomto případě je hezky vidět i ten ekonomický aspekt, protože lékárník si sice něco odseděl, ale určitě na tom neprodělal.
(SPOILER) Kniha pojednává o jednotce složené z "obyčejných mužů", chlapi zhruba kolem čtyřicítky s rodinama, kteří byli moc staří na službu ve Wehrmacht, někteří pamatovali Velkou válku, někteří byli policajti z povolání, někteří měli živnost...obyčejní chlapi. V Polsku byli postaveni před úkol provést hromadnou popravu, jen několik "s díky" odmítlo, většina zatnula zuby i když třeba v průběhu cukli a třeba pomáhali s organizační stránkou věci. Moc zajímavě popsaný vývoj jednotky, kdy "čistý" zůstal málokdo, většina se pohybovala v "šedé zóně" a část si časem popravy, vyklízení ghett i protipartyzánské akce oblíbila a užívala si je. Je zajímavé sledovat ten vývoj, kdy po první akci byli všichni dost v kopru a později se začali otrkávat, propadat alkoholu a podobně. Jeden důstojník si k jedné akci přizval i těhotnou snoubenku, to bylo celkem zajímavé. Zejména popis exekucí je celkem dost výživný, závěr knihy je věnován trochu psychologii, kdy se zmiňuje Stanford a podobné pokusy, další války a ve finále i My Lai. Autor polemizuje s dalším autorem a vysvětluje svůj názor na věc. Resumé zní: "Něco se číst dalo, něco byla hrozná nuda, něco bylo hodně zajímavé."
No, Nabarvené ptáče jsem nečetl, autorka si dala tu práci a vydala se po stopách "hrdiny". Všechno bylo asi kapku jinak, než si to autor vysnil do knihy. Ale napsat knihu o tom, jak si za války chrochtali, to by asi nebyl takovej šlágr. Takže klidně tomu dejte pár hodin času, je tam pár zajímavých informací, ale moc si to neberte k srdci, budete zklamaný.
Psáno celkem zajímavým stylem, chvilkami jakoby poeticky a bez náboje, chvilkami celkem čitelně. Vypráví o KZ Mauthausen, takže z pohledu autora dost zlo. Na konci oslavují převoz do Dachau, které pro ně bylo jako pohádka. Trochu paradox.