lioncel
komentáře u knih
Poprvé... Objevit novou zajímavou knihu, nebo autora díky filmu, případně televiznímu seriálu, není vůbec nic neobvyklého. Naopak, stává se to.. Mám široký rozsah zájmů na tomto poli a takto jsem vlastně objevil i Terror. TV seriál mě svým námětem i zpracováním hned zaujal, proto už během jeho sledování jsem pátral po knižní předloze. Díky velmi kladnému místnímu hodnocení, jsem nejprve zaměřil svou pozornost na jeho audio úpravu a přiznávám, nebyl nikterak zklamán. K mému údivu a překvapení jsem však během poslechu rychle zběhl raději ke knize. Byl jsem prostě příliš nedočkavý a napjatý, nemohl jsem zůstat v klidu a jen pasivně poslouchat.. Musel jsem se tím mrazivým povětřím Arktidy prodírat nad jednotlivými písmenky a slovy na každé stránce svou rychlostí já sám.
Terror míří nekompromisně do mé novodobé Top 10.
Předesílám, jsem ateista…
Při první zmínce o Paní se mě zmocnil jakýsi slavnostní, euforický pocit převeliké úcty a pokory. Soucítil jsem s Bernadettou a zároveň ji obdivoval / záviděl ? .. Za to může autor, nečekal jsem, že mě tak silně svým dílem zasáhne. Moc krásný příběh. Přiznávám, knihu jsem dočítal jen s velkými obtížemi, prakticky neustále mi slzely oči a teklo z nosu.
„Hochu, podívej se ještě jednou na toho anděla,“ vzlyká paní Bouhouhortsová. „Na tuto chvíli nezapomeneš, i kdyby ses dožil sto let.“
Úvodní díl - pro mě osobně - asi nejlepší knižní série z tohoto žánru .. Právě díky takovýmto skvělým knihám se ze mě stal nenapravitelný romantik a věčný snílek .. Nádherný jazyk, ta vznešená dobová mluva, k tomu výborný překlad do češtiny uchovávající věrně mluvu a styl vyjadřování u všech postav ... Jsem už mírně omšelý a lehce omlácený životem - přesto, úplně stejně, jako kdysi, jsem byl opět hodně na měkko a dojat a celý nadšený... A vděčný Panu Spisovateli, mému velkému oblíbenci, kterému se s věrnou úctou a vděkem pln okouzlení už léta klaním a klanět vždy budu...
Johnny Wheelwright je další z Irvingových originálních hodně zajímavých postav. Jako ty ostatní, i on je mi velice sympatický a blízký. Zvědavě, s očekáváním (už podle názvu) toho smutně nevyhnutelného - s neskrývaným dojetím jsem sledoval jeho vzpomínky, vyprávěný pohnutý životní příběh. Silný příběh o upřímném přátelství a velkém obětování se. Četl jsem místy jsa úplně na měkko - s velkým obdivem a vděkem a úctou vůči tomuto oblíbenému autorovi, který mě jako jeden z mála dokáže opakovaně svým dílem rozložit úplně na jednotlivé atomy. Jsem měkkota, vím to, podařilo se to samozřejmě i tu Johnnymu W.
Už během úvodního prologu jsem tušil, že tohle bude určitě ono. Poutavý námět a zajímavé lokace, veliký rozsah v obsazení a místech děje, v čase + samotný styl vyprávění... Jednotlivé osobní příběhy mnoha postav (historických i těch vymyšlených) tvoří velkou mozaiku na pozadí známých dějinných událostí - to mi přesně sedí a mam moc rád. Každý si tu najde někoho svému srdci blízkého... Cca po 250. stránce jsem knihu proto zařadil rovnou do své novodobé Top 10 a Kena Folletta, s konečnou platností a s obdivem, mezi své literární oblíbence.
Autor mistrně popisuje události spojené se snahou o rozšíření západního křesťanství do úplně odlišného kulturního prostředí tehdejšího Japonska. Utkvělá představa těch, kteří se považovali za vyvolené, že musí vnutit ostatním jejich víru, tu jedinou a správnou, bez ohledu na tradice, realitu a místní podmínky… Jednomu bylo až líto, těch zapálených fanatických misionářů, ani si při čtení nevzpomněl na náboženské války, na plápolající hranice s kacíři a brutální mučení prováděné inkvizicí v Evropě.
Křesťané v odlehlých krajích japonského venkova, chudáci živořící v těch nejhorších možných podmínkách... místy jsem trochu obtížněji dýchal a strachoval se o ně, trpěl s nimi.
Endó se tohoto složitého tématu chopil opravdu velmi dovedně a získal si můj velký obdiv a úctu.
Počáteční rozpaky a zbytečné a neopodstatněné pochybnosti nad novým pokračováním mé vele oblíbené ságy, záhy zcela zastínilo bezmezné nadšení a převeliký obdiv nad mistrným, naprosto dokonalým vykreslením a popisem osobnosti, tolik mě okouzlující svým roztomilým bezprostředním chováním a místy až komicky působícím povýšeným vystupováním – samotné to vévodkyně z Guise, kteráž mi svou na veřejnosti neobvyklou a v jejím případě i nešikovně skrývanou mateřskou láskou ke svému nemanželskému synovi naprosto učarovala a získala zcela mé nejupřímnější sympatie. Co sympatie, získala mé srdce, neboť takovéto lásky jsme si doposavad v Dědictví vlastně moc neužili, ba právě naopak. Zamilovaná, krásná, svéhlavá, s obavou převelikou ze stárnutí svého, kouzelně umanutá i neustále příšerně žárlící… pyšná, někdy běsnící, v občasném splínu trpící, ale hlavně, své dva nejbližší upřímně milující… Pokaždé v tomto natolik lidská a plně přirozená…
Navíc, ani její krásná dcera princezna z Conti, nezůstala bez mého upřímného zájmu a obdivu… Nakonec jsem byl spokojen převelice.
Kniha byla předlohou dvěma zajímavým filmovým zpracováním. Známější je to od amerického režiséra Martina Scorsese, to je ovšem ve skutečnosti pouhým remakem japonského filmu 'Chinmoku' z roku 1971 (https://www.csfd.cz/film/88768-ticho/prehled/). Na rozdíl od obou filmů, kde je asi nejsilnějším momentem samotné 'přemlouvání' japonských křesťanů k odstoupení od víry a v případě japonského originálu i ta jeho úplně závěrečná scéna... v knize byl pro mě jednoznačně nejsilnějším místem okamžik, kdy Ferreira Rodriguesovi prozrazuje pravý důvod svého zřeknutí se víry ...
Slavný románový epos, který měl předlohu v 15 svazcích původního díla, je napsaný na základě skutečných událostí a popisuje období konce zmatků, neustálých vzájemných šarvátek a bojů vysoké šlechty, které na dlouhou dobu zcela destabilizovaly život v Japonsku během 16. století. Autor nám tak vlastně převyprávěl a zpřístupnil staré texty. Podrobně ve své knize popisuje nejdůležitější časový úsek, kdy postupný vzestup dvou nejsilnějších a nejschopnějších osobností zemi přinášel konečně reálnou naději na změnu.
Zajímavou perličkou je, že Jošikawa sám pocházel ze zchudlé rodiny bývalého samuraje.
S mladickou nerozvážností a mírným sklonem k přehánění jsem kdysi tuto knihu označil za svou 'Bibli' .. Ponaučení, které jsem v ní nalezl, tehdy k mému překvapení nezmínil ani jeden recenzent, ani jeden kritik a přesto mělo pro můj život vliv zcela zásadní. Když se zbortil můj 'americký sen' - od Eddiho jsem věděl, jak mam postupovat.
Queen patří do mé hudební svaté trojice, proto jsem se na tuto knihu moc těšil. Brzy však převládly nad jednotlivými odstavci rozpaky, které se mě, až na pár výjimek, držely po celou dobu čtení. Nedozvěděl jsem se nic nového, ani nějak zvlášť zajímavého, navíc mi vadilo a rušilo, že se nepostupuje ve vyprávění chronologicky, přehledně rok za rokem. Jsem možná puntičkář, ale snažil jsem se sledovat a kontrolovat popisovaná období s informacemi, které se ke mně dostaly už v minulosti.
Věčně nalití a sjetí bedňáci mě nezajímali. Uvědomil jsem si někde za polovinou, že mimo koncertní pódia, přípravy vystoupení, vlastní práce, se blíž k osobním životům členů skupiny ve skutečnosti nikdy nedostali, tedy ani autor. Ti čtyři hudebníci, to byla úplně jiná liga...
Celá tato jinak skvělá trilogie má nepřehlédnutelně sestupnou tendenci... Přesto nejsem schopen být při mém hodnocení ryze objektivní .. a to o něčem svědčí.
Oblíbený autor a téma z nejoblíbenějších ...
Nadšení .. obdiv .. pokora a vděk ...
"Pokud člověk ví, že zemře, není lepší si sám zvolit místo a čas a nečekat, až do vás osud udeří jako do kovadliny?
Na první schůzce jsem se ho zeptala, co na mně vlastně vidí. A on mi odpověděl, že svoji budoucnost."
S mnohým, co tu napsal ve svém komentáři Zentao souhlasím a plně se ztotožňuji. Nic není takto černobílé a vydávat za vzor všech ctností, slušnosti a čestného jednání, dodržování všech zákonů, za ochránce svobody a budování demokracie ve světě zrovna CIA, je neskutečné pokrytectví. Pro zasvěcené, lidi v obraze, je to bezpochyby tragikomické. Bohužel, smutná realita. Na druhou stranu, co také čekat od amíka a navíc, bývalého zaměstnance, takže…
Na rozdíl od něj (Zentao), já ale dávám plný počet, proč? Hlavně… tak dobře, přiznávám se, co hlavně, jen a kvůli Dominice Jegorovové, kterou jsem si úplně zamiloval, obdivoval ji, bál se o ni a trpěl s ní. Málem se klepal a byl, když ji hrozilo bezprostřední nebezpečí, značně nervní. Její postava získala všechny mé sympatie. Pro čtenáře mužského rodu je naprosto dokonalá. Na rozdíl od stejnojmenného filmu, který u mě autoři úplně zazdili, když se mi snažili vnutit představu, že Jennifer Lawrence, známá jako Raven / Mystique z X-Menů, by se svou tělesnou konstitucí a výškou 1,75 m mohla kdy pomýšlet na roli baleríny - úsměvné že, kdo by to asi tak zvedal nad hlavu - kniha mi dává tu kouzelnou moc a možnost snít a představovat si. Proto za mě ta plná palba *****.
Přiznávám autorovi, že vykreslení kladných postav a vlastně i těch odporných kreatur od jejich nepřátel, je velmi povedené a zdařilé. Na prvotinu super. Přestože samotný námět nehodnotím nijak pozitivně - hodní Američané versus zlí Rusové – trapné a obehrané klišé, vzal jsem to celé s potřebným nadhledem a odstupem. Je to jen kniha (!) jsem si po celou dobu říkal… vlastně pohádka pro dospělé, i když, Oddělení Agitace a Propagandy za Atlantikem muselo slavit a autora nosit na ramenou. Jo a ty 'recepty' na konci jednotlivých kapitol, přinášely po celou dobu můj pobavený úsměv a vítané odlehčení, docela originální nápad.
(SPOILER) Od úplného začátku až po : „Madam Macfarlaneová, jste doma? Myslím, že vím, kdo zavraždil vašeho manžela.“ jsem byl maximálně spokojen, protože to byl May přesně takový, jak ho mam rád a jak ho uznávám. Tyto dvě věty + ty co následovaly, mně přiznávám se připadaly, jako by vypadly z dílny populárních autorů Járy Cimrmana.
Nerozumím, nechápu, jak se to mohlo P.M. stát - takhle zazdít, úplně shodit, tak dobře rozjetý příběh..
Kniha obsahuje vše, co jsem vždy měl a mám u tohoto autora tak rád. Vše, pro co jsem si ho oblíbil. A navíc -- Vydáno: 1976 , Olympia -- Jde o první knihu, kterou jsem od něj přečetl, první knihu, kterou jsem od něj vlastnil, ale nejen proto je od něj ta nejčtenější. Dnes je v tom samozřejmě velký kus nostalgie.., ale ono by to asi platilo i bez ní.
Tak tohle byla opravdu parádní rychlá a vtipná jízda - úplně podle mého gusta. Tedy až na ten samotný závěr, kterému už chybělo předchozí odlehčení a vtipnost, ale jinak z mé strany veliká spokojenost. Pro mě příjemné překvapení, je to druhá autorova kniha, která mě zaujala .. pobavila. Rozhodně se jeho knihám budu věnovat s důvěrou i nadále.
(SPOILER) Skandály a neplechy v podání aristokratů? - Nebo jen klasické dovádění?!
Ambiciózní mladá interiérová designérka Annabel Moss je nadšená, když ji nová zakázka zavede do Leyton Hall - domova velmi bohatého lorda a lady Corbett-Wynne. Ale majestátnost domu a bezvadné rodinné renomé jsou jen fasádou pro některé šokující praktiky.