lioncel komentáře u knih

Předesílám, jsem ateista…
Při první zmínce o Paní se mě zmocnil jakýsi slavnostní, euforický pocit převeliké úcty a pokory. Soucítil jsem s Bernadettou a zároveň ji obdivoval / záviděl ? .. Za to může autor, nečekal jsem, že mě tak silně svým dílem zasáhne. Moc krásný příběh. Přiznávám, knihu jsem dočítal jen s velkými obtížemi, prakticky neustále mi slzely oči a teklo z nosu.
„Hochu, podívej se ještě jednou na toho anděla,“ vzlyká paní Bouhouhortsová. „Na tuto chvíli nezapomeneš, i kdyby ses dožil sto let.“

Poprvé... Objevit novou zajímavou knihu, nebo autora díky filmu, případně televiznímu seriálu, není vůbec nic neobvyklého. Naopak, stává se to.. Mám široký rozsah zájmů na tomto poli a takto jsem vlastně objevil i Terror. TV seriál mě svým námětem i zpracováním hned zaujal, proto už během jeho sledování jsem pátral po knižní předloze. Díky velmi kladnému místnímu hodnocení, jsem nejprve zaměřil svou pozornost na jeho audio úpravu a přiznávám, nebyl nikterak zklamán. K mému údivu a překvapení jsem však během poslechu rychle zběhl raději ke knize. Byl jsem prostě příliš nedočkavý a napjatý, nemohl jsem zůstat v klidu a jen pasivně poslouchat.. Musel jsem se tím mrazivým povětřím Arktidy prodírat nad jednotlivými písmenky a slovy na každé stránce svou rychlostí já sám.
Terror míří nekompromisně do mé novodobé Top 10.

11 05.01.2020

Úvodní díl - pro mě osobně - asi nejlepší knižní série z tohoto žánru .. Právě díky takovýmto skvělým knihám se ze mě stal nenapravitelný romantik a věčný snílek .. Nádherný jazyk, ta vznešená dobová mluva, k tomu výborný překlad do češtiny uchovávající věrně mluvu a styl vyjadřování u všech postav ... Jsem už mírně omšelý a lehce omlácený životem - přesto, úplně stejně, jako kdysi, jsem byl opět hodně na měkko a dojat a celý nadšený... A vděčný Panu Spisovateli, mému velkému oblíbenci, kterému se s věrnou úctou a vděkem pln okouzlení už léta klaním a klanět vždy budu...

Už během úvodního prologu jsem tušil, že tohle bude určitě ono. Poutavý námět a zajímavé lokace, veliký rozsah v obsazení a místech děje, v čase + samotný styl vyprávění... Jednotlivé osobní příběhy mnoha postav (historických i těch vymyšlených) tvoří velkou mozaiku na pozadí známých dějinných událostí - to mi přesně sedí a mam moc rád. Každý si tu najde někoho svému srdci blízkého... Cca po 250. stránce jsem knihu proto zařadil rovnou do své novodobé Top 10 a Kena Folletta, s konečnou platností a s obdivem, mezi své literární oblíbence.

Autor mistrně popisuje události spojené se snahou o rozšíření západního křesťanství do úplně odlišného kulturního prostředí tehdejšího Japonska. Utkvělá představa těch, kteří se považovali za vyvolené, že musí vnutit ostatním jejich víru, tu jedinou a správnou, bez ohledu na tradice, realitu a místní podmínky… Jednomu bylo až líto, těch zapálených fanatických misionářů, ani si při čtení nevzpomněl na náboženské války, na plápolající hranice s kacíři a brutální mučení prováděné inkvizicí v Evropě.
Křesťané v odlehlých krajích japonského venkova, chudáci živořící v těch nejhorších možných podmínkách... místy jsem trochu obtížněji dýchal a strachoval se o ně, trpěl s nimi.
Endó se tohoto složitého tématu chopil opravdu velmi dovedně a získal si můj velký obdiv a úctu.

7 29.01.2020

Počáteční rozpaky a zbytečné a neopodstatněné pochybnosti nad novým pokračováním mé vele oblíbené ságy, záhy zcela zastínilo bezmezné nadšení a převeliký obdiv nad mistrným, naprosto dokonalým vykreslením a popisem osobnosti, tolik mě okouzlující svým roztomilým bezprostředním chováním a místy až komicky působícím povýšeným vystupováním – samotné to vévodkyně z Guise, kteráž mi svou na veřejnosti neobvyklou a v jejím případě i nešikovně skrývanou mateřskou láskou ke svému nemanželskému synovi naprosto učarovala a získala zcela mé nejupřímnější sympatie. Co sympatie, získala mé srdce, neboť takovéto lásky jsme si doposavad v Dědictví vlastně moc neužili, ba právě naopak. Zamilovaná, krásná, svéhlavá, s obavou převelikou ze stárnutí svého, kouzelně umanutá i neustále příšerně žárlící… pyšná, někdy běsnící, v občasném splínu trpící, ale hlavně, své dva nejbližší upřímně milující… Pokaždé v tomto natolik lidská a plně přirozená…
Navíc, ani její krásná dcera princezna z Conti, nezůstala bez mého upřímného zájmu a obdivu… Nakonec jsem byl spokojen převelice.

7 28.11.2019

Slavný románový epos, který měl předlohu v 15 svazcích původního díla, je napsaný na základě skutečných událostí a popisuje období konce zmatků, neustálých vzájemných šarvátek a bojů vysoké šlechty, které na dlouhou dobu zcela destabilizovaly život v Japonsku během 16. století. Autor nám tak vlastně převyprávěl a zpřístupnil staré texty. Podrobně ve své knize popisuje nejdůležitější časový úsek, kdy postupný vzestup dvou nejsilnějších a nejschopnějších osobností zemi přinášel konečně reálnou naději na změnu.
Zajímavou perličkou je, že Jošikawa sám pocházel ze zchudlé rodiny bývalého samuraje.

6 28.01.2020

S mladickou nerozvážností a mírným sklonem k přehánění jsem kdysi tuto knihu označil za svou 'Bibli' .. Ponaučení, které jsem v ní nalezl, tehdy k mému překvapení nezmínil ani jeden recenzent, ani jeden kritik a přesto mělo pro můj život vliv zcela zásadní. Když se zbortil můj 'americký sen' - od Eddiho jsem věděl, jak mam postupovat.

Kniha byla předlohou dvěma zajímavým filmovým zpracováním. Známější je to od amerického režiséra Martina Scorsese, to je ovšem ve skutečnosti pouhým remakem japonského filmu 'Chinmoku' z roku 1971 (https://www.csfd.cz/film/88768-ticho/prehled/). Na rozdíl od obou filmů, kde je asi nejsilnějším momentem samotné 'přemlouvání' japonských křesťanů k odstoupení od víry a v případě japonského originálu i ta jeho úplně závěrečná scéna... v knize byl pro mě jednoznačně nejsilnějším místem okamžik, kdy Ferreira Rodriguesovi prozrazuje pravý důvod svého zřeknutí se víry ...

5 17.05.2020

Queen patří dlouhá léta do mé hudební svaté trojice, takže jsem se na knihu moc těšil. Brzy však převládly nad jednotlivými odstavci rozpaky, které se mě, až na pár výjimek, držely téměř po celou dobu čtení. Nedozvěděl jsem se téměř nic nového, nějak zvlášť zajímavého, navíc, vadilo mi a rušilo, že se nepostupuje ve vyprávění chronologicky, přehledně rok za rokem. Jsem možná puntičkář, ale snažil jsem se sledovat a kontrolovat popisovaná období s informacemi, které se ke mně dostaly už v minulosti.
Pozvracení, věčně nalití a sjetí bedňáci mě nezajímali. Uvědomil jsem si někde za polovinou, že mimo koncertní pódia, přípravy vystoupení, vlastní práce, se blíž k osobním životům členů skupiny ve skutečnosti nedostali, ani nemohli. To byla úplně jiná liga...

5 03.02.2020

Celá tato jinak skvělá trilogie má nepřehlédnutelně sestupnou tendenci... Přesto nejsem schopen být při mém hodnocení ryze objektivní .. a to o něčem svědčí.

5 22.10.2019

Oblíbený autor a téma z nejoblíbenějších ...
Nadšení .. obdiv .. pokora a vděk ...

5 17.10.2019

S mnohým, co tu napsal ve svém komentáři Zentao souhlasím a plně se ztotožňuji. Nic není takto černobílé a vydávat za vzor všech ctností, slušnosti a čestného jednání, dodržování všech zákonů, za ochránce svobody a budování demokracie ve světě zrovna CIA, je neskutečné pokrytectví. Pro zasvěcené, lidi v obraze, je to bezpochyby tragikomické. Bohužel, smutná realita. Na druhou stranu, co také čekat od amíka a navíc, bývalého zaměstnance, takže…
Na rozdíl od něj (Zentao), já ale dávám plný počet, proč? Hlavně… tak dobře, přiznávám se, co hlavně, jen a kvůli Dominice Jegorovové, kterou jsem si úplně zamiloval, obdivoval ji, bál se o ni a trpěl s ní. Málem se klepal a byl, když ji hrozilo bezprostřední nebezpečí, značně nervní. Její postava získala všechny mé sympatie. Pro čtenáře mužského rodu je naprosto dokonalá. Na rozdíl od stejnojmenného filmu, který u mě autoři úplně zazdili, když se mi snažili vnutit představu, že Jennifer Lawrence, známá jako Raven / Mystique z X-Menů, by se svou tělesnou konstitucí a výškou 1,75 m mohla kdy pomýšlet na roli baleríny - úsměvné že, kdo by to asi tak zvedal nad hlavu - kniha mi dává tu kouzelnou moc a možnost snít a představovat si. Proto za mě ta plná palba *****.
Přiznávám autorovi, že vykreslení kladných postav a vlastně i těch odporných kreatur od jejich nepřátel, je velmi povedené a zdařilé. Na prvotinu super. Přestože samotný námět nehodnotím nijak pozitivně - hodní Američané versus zlí Rusové – trapné a obehrané klišé, vzal jsem to celé s potřebným nadhledem a odstupem. Je to jen kniha (!) jsem si po celou dobu říkal… vlastně pohádka pro dospělé, i když, Oddělení Agitace a Propagandy za Atlantikem muselo slavit a autora nosit na ramenou. Jo a ty 'recepty' na konci jednotlivých kapitol, přinášely po celou dobu můj pobavený úsměv a vítané odlehčení, docela originální nápad.

4 26.01.2020

(SPOILER) Hrdá a pyšná Orlice, která naplnila dávnou věštbu. Krásná, náruživá… později nešťastná žena, která přecenila své síly a draze za to zaplatila. Nebojácný Lev, obávaný rytíř. Silný a mocný, ale také ovlivnitelný a chybující. Umanutý panovník užívající si své postavení. Společná rozkoš a plné souznění se během let pokazí ve vzájemném nepochopení a ještě později v následném tragickém nedorozumění…
Zasvěceně a podrobně je zde popsaný jejich bouřlivý životní příběh - dle mého je moc krásně podaný. Jde o skutečný, reálný příběh z dávné historie, autorce patří můj veliký obdiv a poděkování.

2 09.04.2020

Vnímavý čtenář při sledování filmové adaptace své oblíbené knihy v duchu neustále vědomě a někdy i docela rozhořčeně porovnává: tohle přece v knize vůbec nebylo... tohle bylo úplně jinak...
Filmový divák má při čtení knižní předlohy svého oblíbeného filmu před očima neustále většinou herce, s kterým má tak nějak v podvědomí, celý příběh spojený... Může se stát, že filmové zpracování potencionálního čtenáře od četby odradí, ale i naopak, naláká ho k titulu, který by jinak minul, nechal nepovšimnut.
Film 'Byl jsem při tom' patří dlouhá léta k nezapomenutelným dílům, hlavní role, nádherně zahraná naprosto geniálním a po zásluze uctívaným Peter Sellersem, mu byla napsána přímo na tělo - jsem si tehdy naivně myslel - a proto jsem při čtení knihy, s nostalgií mně vlastní a s posmutnělým úsměvem, měl neustále před očima jeho Chanceho. Byl jsem z něj a jsem stále, úplně paf... Útloučká kniha je skvělá a já tak poznal až nyní, že herci měli tehdy díky autorovi vlastně docela usnadněnou práci.

2 12.01.2020

Závěrečná část tohoto krásného příběhu mě opět zcela dostala, stejně, jako jeho úplný počátek... možná i víc. I když jsem po celou dobu tušil některé pro další děj zcela zásadní činy, skutky a důvody jednotlivých postav už dopředu, zkušená autorka mi je postupně odhalovala a potvrzovala způsobem, jaký u podobného vyprávění obdivuji a mam moc rád. Za mě tedy pro ni velká spokojenost a poděkování.
... ( 3 - 1 - 2 ) ...

2 05.01.2020

...
Lichotíc se, zahovoří:
„Talisman můj dobře chraň –
v něm jest moc, jež divy tvoři!
tobě mé to lásky daň.
Před nemocí, před mohylou,
v bouři, v hrozný vichru van,
druhu můj! tvou hlavu milou
nespasí můj talisman.
...
Ale jestli kdy zlou mocí
oči očarují tě,
neb ret cizí ve tmě noci
zlíbá, lásky necítě;
druhu můj! pak před úkladem,
před bolestí nových ran,
zradou, zapomnění chladem –
spasí tě můj talisman!“

1 30.05.2020

Zdá se mi to kacířská myšlenka, ale nemohu si pomoc a musím ji vyslovit nahlas. Mam dojem, že Petr Emanuel není tak dobrý vypravěč, jako byl jeho otec Petr ze Sioraku. Chápu samozřejmě moc dobře, že oba nemohli psát, vyjadřovat se úplně stejně, že nějaká změna, rozdíl, posun mezi nimi musel nastat, ale… On se nezměnil jen styl. Druhá řada této celkově pořád skvělé série obsahuje navíc bohužel i některé jen těžko pochopitelné chyby* a nebojím se to říct i nedostatky v samotném vyprávění, vnímavým čtenářem jen posmutněle přijímané – třeba to, že dříve často zmiňované a Petru mladšímu tuze blízké postavy byly úplně upozaděny, případně rovnou a bez jakéhokoliv slůvka vysvětlení, z děje zmizely… (Lojzička)
Po celou dobu jsem si říkal, že Jarmila Fialová a Marie Janů, prostě nejsou Miroslav Drápal, který tak mistrně přeložil prvních 6 dílů. Některá jejich slova, použité obraty, výrazy, vyvolávají mé pochybnosti o jejich vhodnosti použití v daném textu, století… Naskýtá se tedy otázka, nakolik mohou tyto dvě překladatelky za mé rozpaky…
*( např.: princezna z Conti je v tomto svazku na začátku nazývána kněžnou – říkal jsem si, tajně se vdala, tak možná proto – ale nikoliv, vzala si přec vévodu, takže... navíc, ve finále je opět princeznou )

1 11.12.2019

‘Sašenka' je další román v mém seznamu vyvolených, nikdy na ni nezapomenu ( už jen ten název ) _ Pozoruhodné dílo, místy hodně mrazivý děj - děsivé reálie Ruska první poloviny 20. století - zajímavě zpracovaný příběh, rozdělený do tří etap, časově tak vzdálených, z nichž ta prostřední, svírající čtenáře pevně kol krku ledovou rukou hrůzy a odporu, ta se mi jevila zdaleka nejsilnější. Nečekaný příchod J.V.S. na večírek k Palicynům, už dopředu prozradil, co bude asi tak následovat… Sevřela mě převeliká lítost a držela se mě do poslední stránky.
Mé uznání a upřímný obdiv pro autora, Sebag-Montefioreho jsem doposud neznal .. pár papírových kapesníků pro Sašenku. Uff, to byla tedy síla...

1 04.11.2019

Poslech audio-knihy... která naštěstí pár chyb z překladu, ale především a hlavně v textu, jako takovém, zachránila.

15.01.2021