lioncel
komentáře u knih
"Existují chvíle, kdy se zastaví čas. Musíme být pozorní, abychom ten okamžik poznali."
"Řekla mi, že tato doba je jí tak odporná, že po ničem netouží tolik, jako po smrti." ( Lady Jane Grey )
„Nechci se s tebou pořád jen loučit, Fidelmo. Jedna z vašich starých básnických triád se ptá - které tři choroby můžeš snášet beze studu?"
Zrůžověla a tiše odpověděla: „Svědění, žízeň a lásku..."
"V hlavě se jí rozléhá vlastní křik. Křik, který ještě nevydala."
"Podle statistik většina smrtelníků prodá svou duši kvůli jednomu z těchto pěti důvodů: sex, peníze, moc, pomsta a láska.
V tomto pořadí."
„Je to zbabělost,“ namítla Ava. „Pod jeho úroveň.“
„Sebevražda je to nejlidštější a nejosamělejší,
čeho se člověk může dopustit. Nemáš právo ho soudit,“ odvětila Ailsa.
"Bez smutku, drazí.
Jdu jak hvězda zářivá
dál vstříc věčnosti."
(SPOILER) "Panna ve zbroji je knihou o věrnosti, statečnosti, víře a pokoře. Líčí nejpodivnější životní historie sedmnáctileté dívky, která se stala zachránkyní Francie. O jejím osudu vypráví Mark Twain ústy Ludvíka de Conte, sekretáře a pážete Johanky, druha jejích dětských her, přítele, který s ní setrval od začátku do konce, a byl také poslední, koho se její ruka dotkla."
Mé zjitřené srdce vždy nad Johankou pláče ...
"Bez leteckýho krytí byli odepsaný od samýho začátku. Od začátku! Debilní, zasraní idioti! Připomíná to zkurvenou soutěž o to, jestli se podaří víc našich kluků zabít nepříteli, nebo vlastnímu nejvyššímu velení!"
"Zaujímala nejsilnější pozici na světě : postavení milované ženy, kterou můžeš milovat, jen když ona sama chce, a která se při nejslabším náznaku neshody promění v kus ledu.
Chtěl ji políbit, toužil ji vzít do náručí a odnést zpátky na lůžko. Jenže nevěděl, jak by mu odpověděla - Teď ne, už nikdy ne."
Irvingova nepříliš rozsáhlá autobiografie předkládá čtenáři jen několik nejzajímavějších momentů a skutečností z jeho života. Jde ale z jeho pohledu o ty nejdůležitější a nejzásadnější. Po mě osobně nejzajímavějším přínosem bylo vysvětlení vztahu k údajně jeho nejoblíbenějšímu evropskému městu a potom především ten rozsáhlý jmenný rejstřík všech důležitých osobností - lidí, kamarádů a přátel jeho života. Několik pro mě neznámých jmen z oboru spisovatel jsem si zde přiznávám musel vyhledat, ale zase, u jiných mi srdce plesalo obdivem a radostí, jak jsem sečtělý a jaký že to mám rozhled.. (i když jsem od toho nejznámějšího doposud četl jen jeho jméno na hřbetu zavřené knihy).
Irving je dlouhodobě můj nejoblíbenější žijící romanopisec, jsem mu proto vděčný i za tuto útlou zpověď.
(SPOILER) Od úplného začátku až po : „Madam Macfarlaneová, jste doma? Myslím, že vím, kdo zavraždil vašeho manžela.“ jsem byl maximálně spokojen, protože to byl May přesně takový, jak ho mam rád a jak ho uznávám. Tyto dvě věty + ty co následovaly, mně přiznávám se připadaly, jako by vypadly z dílny populárních autorů Járy Cimrmana.
Nerozumím, nechápu, jak se to mohlo P.M. stát - takhle zazdít, úplně shodit, tak dobře rozjetý příběh..
"A pak se král nadechl, ale už nevydechl.
Svět potemněl, protože tvoje světlo na obzoru zhaslo."
"Pokud člověk ví, že zemře, není lepší si sám zvolit místo a čas a nečekat, až do vás osud udeří jako do kovadliny?
Na první schůzce jsem se ho zeptala, co na mně vlastně vidí. A on mi odpověděl, že svoji budoucnost."
Tak tohle byla opravdu parádní rychlá a vtipná jízda - úplně podle mého gusta. Tedy až na ten samotný závěr, kterému už chybělo předchozí odlehčení a vtipnost, ale jinak z mé strany veliká spokojenost. Pro mě příjemné překvapení, je to druhá autorova kniha, která mě zaujala .. pobavila. Rozhodně se jeho knihám budu věnovat s důvěrou i nadále.
Johnny Wheelwright je další z Irvingových originálních hodně zajímavých postav. Jako ty ostatní, i on je mi velice sympatický a blízký. Zvědavě, s očekáváním (už podle názvu) toho smutně nevyhnutelného - s neskrývaným dojetím jsem sledoval jeho vzpomínky, vyprávěný pohnutý životní příběh. Silný příběh o upřímném přátelství a velkém obětování se. Četl jsem místy jsa úplně na měkko - s velkým obdivem a vděkem a úctou vůči tomuto oblíbenému autorovi, který mě jako jeden z mála dokáže opakovaně svým dílem rozložit úplně na jednotlivé atomy. Jsem měkkota, vím to, podařilo se to samozřejmě i tu Johnnymu W.
(SPOILER) Za sebe musím říct, že tato kniha se mi líbila o něco víc, než autorova slavnější Mlhovina v Andromedě. Možná i proto, že zde je sice také popisováno ono pro nás naivní nadšené budovatelské úsilí a odhodlání ´moderní vyspělé společnosti´ pomáhat všem okolo - to tady ovšem ve finále tvrdě narazí. Narazí na ´lidský faktor´, který i v reálném světě spolehlivě vždy zazdil (a zazdí) každou dobrou myšlenku směřující k případnému blahu všeho lidstva. Závěr byl pro mě hodně mrazivý a smutný - je to opravdu silné a nádherné finále - to obětování se patří mezi ty mé vůbec Nejsilnější /Nejpůsobivější/ knižní momenty.. Autor potom do něj na úplném konci sice vkládá svůj velký optimismus a naději, na mě to ale v ten moment už vliv nemělo - já takový optimista s vírou v lidstvo nejsem.
"Rift se pousmál a lehce zabubnoval prsty na pult. Pořád jedna a táž otázka: činí poznání člověka šťastným, nebo je lepší úplná nevědomost v souladu s přírodou, jednoduchý život, prosté písně?
Rifte, kde jste viděl jednoduchý život? Ten je jen v pohádkách. Pro myslícího člověka byla vždycky jediným východiskem poznaná nutnost. Může si vybrat buď cestu dolů, do otroctví, nebo vzhůru, k poznání a tvůrčí práci."