Terror

od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha Dana Simmonse, Terror, je ve všech smyslech toho slova „mrazivý“ horor, vycházející z historických událostí. Simmons jako kulisu svého příběhu použil výpravu sira Franklina, která se roku 1845 vydala hledat tzv. „severozápadní cestu“ a jejíž osud je dodnes zahalen tajemstvím a je předmětem mnoha odborných i laických spekulací. V pestrém kaleidoskopu, proloženém četnými retrospektivními pasážemi, sledujeme osudy námořníků, kteří uvázli v ledové arktické pasti, docházejí jim potraviny, sužují je kurděje i jiné choroby a pronásleduje je tajemný a nelítostný netvor. Výprava se postupně mění v zoufalý boj o přežití. Kniha je navzdory rozsahu plná nepřetržitého napětí, nesporného vypravěčského umu a dokonale zvládnutých dobových reálií....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/309670/terror-7ct-309670.gif 4.5557
Žánr:
Literatura světová, Horory, Romány
Vydáno:, BB art
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (152)

Přidat komentář
Atanone
22. srpna

Kniha o tom,čeho všeho je člověk schopný,aby přežil. Kam až dokáže zajít,co a koho je schopný obětovat.
Kniha plná napětí,barvitých scén a emocí,kdy přemýšlíte,co ještě se asi může stát,aby autor udržel napětí. A když už se stane skoro všechno,přijde nakonec tiché poselství několika posledních kapitol,kde se na otázky života a smrti díváte očima Opravdových lidí.
Kniha,která bude patřit k těm,které si zapamatuji.

Toffee
20. srpna

Výborná, fascinující kniha o pro mne neznámém objevitelském pokusu. Říkám si, jakou museli mít odvahu, když se do něčeho tak riskantního pustili. Hororová "věc z ledu", kterou Simmons do příběhu vložil, mi přišla skoro nadbytečná, protože pořádným hororem byl už jen každodenní boj posádky o přežití. Jako kdyby nestačilo, že se do arktické zimy vydali s nedokonalým vybavením (i když asi nejlepším, jaké se dalo v 19. stol. opatřit), ale výpravu řídí samolibý vůdce neochotný připustit jiný názor, jehož špatné rozhodnutí má fatální důsledky pro celou výpravu.

Metla
11. srpna

Stručná fakta (možné SPOILERY pro čtenáře zcela nepolíbené četnými články a dokumenty o Franklinově expedici): 19. května 1845 vypluly lodě s hrůzostrašnými jmény „Erebus“ a „Terror“ hledat tzv. severozápadní cestu. Původně válečné lodě Jejího Veličenstva byly speciálně upraveny pro plavbu v arktických podmínkách. Naposledy byly Erebus a Terror spatřeny velrybáři u Baffinova zálivu 26. června 1845. Osudy 133 členů Franklinovy expedice jsou dodnes zdrojem spekulací, jakkoliv záchranné a později vědecké expedice dokázaly ze zanechaných stop a artefaktů některé záhady objasnit. Vrak lodi Erebus byl nalezen v září 2014, Terror se podařilo vypátrat o 2 roky později.

Dan Simmons čerpal z obrovského množství zdrojů a na základě tehdy dostupných faktů dokázal vykreslit precizní, monumentální fresku lidského utrpení. Jako by tam slavný spisovatel byl s posádkou… a čtenáře vzal sebou: mrznout, hladovět, umírat na kurděje, botulismus a strašlivá zranění. Vybájený netvor je na „Terroru“ tím nejméně děsivým prvkem. Simmons při svém vyprávění střídá postavy, formu, čas minulý s přítomným a také dobu – je třeba se v úvodu kapitol pečlivě dívat na datum. Popisuje technické detaily ohledně lodí, nelehké podmínky existence v těchto zamrzlých rakvích, nahlédneme i k eskymákům, jejich životnímu stylu a mytologii.

„Terror“ má své chyby, ale žádná z nich nezvrátí skutečnost, že toto je naprosto výjimečná kniha. Čtenář, ochotný podvolit se pomalejšímu tempu, bude prožívat příběhy s kapitánem Crozierem, poručíkem Irvingem, doktorem Goodsirem, panem Blankym a dalšími muži, s nimiž si osud tak krutě pohrál. Tento román mi z paměti jen tak něco nevymaže, Franklinova expedice zaťala ledové drápky hluboko do mé duše.

-Endy-
11. srpna

Právě jsem dočetla jednu z nejlepších knih svého života...

Darknessfriend
10. srpna

Opravdu mrazivé čtení v tak horkých měsících top kniha bravurně napsána maximálně me vtáhla a bavila. Dan Simmons je v mém top žebříčku spisovatelů všem doporučuji navštívit jednu arktickou expedici s kapkou mysteriózna za me bez debat plny počet ***** PS. Při čtení doplňuje pravidelně vitamin C zjistíte brzy proč. PS 2. Než žrát tuleni maso to radši stehynko ze zmrzlého námořníka. PS 3 naucite se pitvat,amputovat, a porcovat

madem
04. srpna

Skvělá kniha. Nemohla jsem ji odložit, tak moc jsem chtěla vědět, jak kapitán Croizer skončí. 640stran a stačily mi dva večery.

StephenKingje
01. srpna

Po dlouhé době jsem četl zase skvělý horor. Opravdu nevým co bych měl vytknout. Snad jenom že čtení uteklo tak rychle.

Hodnocení:10/10

skaal.
28. července

vynikající

CharlesWard
16. července

Na začátek, je asi třeba podotknout, že Terror, navzdory svému názvu, není tak docela čistokrevný horror! Jde spíš o dobrodružný román, s několika hororovými prvky, dochucený eskymáckou mytologii. Hodnotit tohle dílo, jde jen těžko. Na horror, je zde málo horroru, na dobrodružný román zde nemají co dělat četné hororové a fantaskní vsuvky, a vlastně si docela dobře dovedu představit, že by kniha mohla být podstatně razantně zredukována, až o stovky stránek. A seriál? Na ten se dívat nehodlám, neboť popisné části, které v knize "fungují" by asi každého diváka dávno unudily!

smazenaryba
11. července

Čítanie tejto knihy je ako zostupovanie podlažiami Erebu a Terroru. Z počiatku hrajú prim ocajchované brúsené poháre urodzeného kapitána, no ako obraciate strany a zostupujete nižšie, noblesu a lesk postupne nahrádza špina, smrad a krv. V tých najhlbších útrobách, a to vám poviem, zostúpite poriadne hlboko, je už iba smrť, ktorá má viac príchutí a spôsobov ako kuchárska kniha pána Diggleho.

Záverečná mytologická časť bola nemenej pôsobivá a spravila knihu ešte o kus zaujímavejšouy.

Kapitán Crozier je jedna z najsympatickejších knižných postáv s ktorými som sa dosiaľ stretol.

Edit.: S odstupom času hodnotenie znižujem. A to kôli istej samoúčelnosti a nabubrenosti ktorá z knihy sála. Týka sa to predovšetkým zvolenej formy (ide hlavne o prvú polovicu knihy) ktorej prílišná časová roztrieštenosť a rozdrobenosť knihe nič nedáva, ba naopak, znižuje intenzitu inak skvelej knihy.

VerčaFF
09. července

Tuto knihu jsem četla s přestávkami asi 3 týdny a čím jsem byla dál, tím víc se mi líbila. Vůbec mi nevadila její délka, naopak, když jsem viděla, že už se podle čísla stránek blížím ke konci, říkala jsem si: "Cože, to ještě přece nemůže být konec.." Atmosféra ledové pustiny je zde vylíčena dost přesvědčivě, lidské charaktery se projevují pod tlakem náročných podmínek a trocha toho mystična realistický příběh nijak nenarušuje. Nakonec se mi líbil i ten (pro mě) překvapivý závěr, i když mě tedy při čtení trochu zaskočil. Doporučuji všem:-)

Finn69
07. července

Terror je opravdu hodně mrazivý, drastický příběh. A výborná kniha, to především. Je to napsané tak přesvědčivě, že vás stránky knihy budou při otáčení studit...
Jde hlavně o docela detailní a přesvědčivý popis tragického konce Franklinovy polární výpravy, mimochodem reálně dodnes záhadný. Polární zima, loď zamrzlá v ledu, všechna ta beznaděj, věčná zima, hlad, vzpoury, kanibalismus... je to opravdu drsné.
Druhou, tak trochu mystickou linku, představuje eskymácká/inuitská mytologie a medvědí démon pronásledující výpravu. Dohromady to dává vynikající horror za pět hvězd, na který jen tak nezapomenete.

petrarka72
21. června

Dvě lodi v ledu,1846-1848. Všude nechutná bílá, minus šedesát, špatně konzervované potraviny, potíže se subordinací, poeovský karneval, beznaděj, vzpoura, kanibalismus, splynutí s krajinou, smrt. A taky běs v temnotách... Jinými slovy: Všichni jsme pojídači duší. Vesmír na nás hraje jako na nástroj. A pak všichni zemřeme...

Irika
07. června

Dočetla jsem Terror a místy to byl opravdu teror. Příběh je zajímavý a putování námořníků místy opravdu drsné, ale... Zdlouhavé pasáže a zbytečné popisy všeho možného - hlavně první třetina, ale i v závěru je toho dost - knize dle mého hodně ubírají. Kdyby byl Terror aspoň o třetinu kratší, bylo by to skvělé čtení, ale takhle jsem se s tím trápila hodně dlouho a takové to těšení se na volnou chvilku u knihy bylo opravdu až ke konci. Za dlouhé popisy a zcela zbytečné pasáže ubírám knize dvě hvězdy a jsem ráda, že tuhle ledovou záležitost mám za sebou.

kazatell
06. června

Úžasně napsaný příběh o Flenklinově výpravě. Příběh je poutavý a přes to že je kniha velice dlouhá, nenechá vás ani na chvíli vydechnout páru z úst, která by vám vzala drahocenné teplo, jež se mužům této výpravy nedostává. Autor je tak popisný, že je vám i v parném létě občas zima, když se trochu začtete a zasníte. Knihu jsem začal číst společně s deseti-dílným seriálem, který byl podle tohoto díla natočen a pro ty kdo seriál viděli a nenadchl je, věřte že kniha je jiná a tak shlédnutí seriálu není pro přečtení překážkou.
Jediné co mi trochu přetrhlo myšlenky a snění byly občas dlouhé výčty při nástupech.
Pokud si knihu schováváte na dlouhé zimní večery, doporučuji si koupit více teplého oblečení a při čtení se pořádně zavrtat do deky a uvařit si horký čaj s čajovými sušenkami a sušeným masem aby, až se propadnete v mysli až k členům výpravy, jste se dokázali ve zdraví a bez omrzlin vrátit do reality

sarka9190
03. června

Napínavé a čtivé až do konce. Bála jsem se počtu stran, ale nemusela jsem:-) Opravdu výborně odvyprávěno.

Hotovson
25. května

Ta poslední mystická část mi moc nesedla, ale kvůli ní hodnocení snižovat nechci.

Při drsnej kapitole, kde ta svině Hickey požírala vlastní posádku, včetně brutálního zacházení s doktorem jsem měl co dělat...fakt hrozný, mrazilo mě a i mi bylo skoro špatně. Asi jsem slabší povaha.

pupopony
22. května

Zklamání. Nemohl jsem se do knihy "zakousnout" - přečetl jsem ji se sebezapřením

DennisMoore
18. května

Naprosto strhující fabulace, která se o fakta opírá tak důkladně, že ji lze snad brát i jako málem stoprocentně realistické líčení toho, co museli podstupovat členové takových (nejen) polárních expedicí. Je to tíživé, mrazivé (aby ne), drsné. Ale občas i krásné. Dan Simmons je prostě borec a originální způsoby, jakými dokáže uzavřít příběhy jednotlivých postav, musí strhnout snad každého. Co se týče netvora - nápad to byl skvělý a jeho podání je snad ještě lepší.__P.S. Chválím i překlad, ačkoliv pár chybek se najde (a jedna v názvu kapitoly).

AnetaKor
02. května

Při čtení Vás bude mrazit! V takovém prostředí člověk rychle zjistí, kde jsou jeho meze a co je schopný udělat pro přežití. Myslím si, že pud sebezáchovy je nejsilnější pud, který máme. Doufám, že na něj nikdy neubudu muse spoléhat.

InaPražáková
30. dubna

Fascinující historie a výborné zpracování, fakticky přesné, přitom velmi čtivé. Stejně dovedně jako Simmons seznámí čtenáře se stavbou a fungováním lodi, ho seznámí i s postavami, které se navzdory velkému počtu nepletou. Žánrově kniha osciluje na pomezí historické fikce a akční detektivky, ale je to ku prospěchu, natolik je dobře napsaná, že číst subjektivně líbivější pasáž je jen třešnička na dortu.
Tempo a styl vyprávění se několikrát promění, první část (na lodi) je vcelku pomalá, s poutavou atmosférou a pomalu poznávanými charaktery. Bavila mě nejvíc a věřila jsem Simmonsovi snad i tu "věc na ledu".
Druhá část (mimo loď) je výrazně akčnější, stylem spíš žánrová - a je to víc střílečka nebo obyčejný krvák než horor -, bohužel na úkor psychologické věrohodnosti. Z některých postav s vlastní psychologií a motivací se stanou typizované figurky, navíc některé historické skutečnosti autor poněkud odbyl - když se po týdnech a měsících hladovění člověk přejí masem a tukem, neudělá mu to líp, ve skutečnosti by to spíš značnou část skupiny zabilo. Vysvětlení zvláštností v psaných pozůstatcích mi také přišlo nedostatečné a celkově jsem se trochu trápila, protože mi vyprávění přišlo nevěrohodné, místy až laciné.
Třetí část, vysvětlení, se mi naopak zase líbila velmi a krom toho, že je z hlediska známých faktů docela elegantní, mě potěšila její lehká podvratnost.

Následující část obsahuje SPOILERY
Větší problémy jsem měla asi dva. O jednom píše níže v komentáři Matty: Dát za vzor muže, který své "záliby" umí "nechat na břehu", je jednak zbytečné, jednak to zavání zaujatostí. Také šílenství ex machina jedné z postav, nemotivované a přepjaté, mi přišlo jako násilná berlička k záchraně konkrétní postavy.

Nevimm
27. dubna

Dobré to bylo. Nedokáži si stále ale představit, jak tam mohli přežívat. Peklo, ale se zimou.

Schary
15. dubna

Určitě zajímavá kniha z dost exotického prostředí arktidy. Vypráví smutný, krutý, ošklivý a dlouhý příběh. Příběh boje posádky dvou lodí s neskutečnou zimou a jedním monstrem. Pouť,kterou jsem s těmito lidmi podstoupila byla dle mě zbytečně dlouhá.Fakt bavit, mě kniha začala až posledních 100 stran. Diky tomu čtvrtá hvězda.

Obuvník
07. dubna

Hodnocení této knihy jsem si v hlavě profiloval už během samotného čtení. Musím předestřít, že jsem se na ni hrozně těšil (zbožňuji tlusté bichle s vysokým hodnocením). A to byl ten největší problém, kterému jsem musel čelit. Velká očekávání mají totiž tu vadu na kráse, že většinou nebývají naplněna.
Rozvleklý začátek mi pěkně srazil hřebínek. Prokousával jsem se stránkami jako Terror zamrzlým mořem a pořád si opakoval: "Vydrž, ten chlap přeci umí psát. Makej dál..."
Zhruba do strany 300 jsem to viděl tak na tři hvězdy. Pak však došlo k zásadnímu zlomu. Styl psaní začal být více dynamický, jednotlivé kapitoly se zkrátily a přesto paradoxně posouvaly příběh mnohem dál než předlouhá první polovina plná popisností, retrospektiv a nekonečných odstavců. Ale hlavně se stala ta nejdůležitější věc vůbec: začal jsem jim fandit. Všem těm chlapům, kteří bojovali s omrzlinami, nedostatkem stravy a z toho plynoucími kurdějemi (to je vám pěkné svinstvo). I ten největší drsňák však musí pokleknout před matkou přírodou a jejím temným dítkem...
Já zase pokleknu před Simmonsem a jeho mrazivým vyprávěním.
Čtyři hvězdičky za příběh a pátá bonusová za to neskutečné množství zajímavých informací nejen ze světa námořníků.

Matty
06. dubna

Román, ze kterého mrazí. Jak prozrazuje i soupis použité literatury v závěru, Simmons si popisovanou dobu a prostředí pečlivě nastudoval a kniha má svou informační hutností takřka encyklopedický charakter. Nejde přitom o zdržující odbočky od vyprávění. Detailní popisy všech nepříjemností, s nimiž se hrdinové vypořádávají a dobových společenských poměrů (přičemž loď představuje svébytný svět s vlastními pravidly), dotvářejí atmosféru, pomáhají pochopit bezvýchodnost nastalé situace i jednání postav a umožňují nám spoluprožívat všechno trápení. Nemusíte zkrátka být zrovna hladoví a číst knihu uprostřed zimy, abyste měli pocit, že jste přímo tam. Kromě toho, že je Terror velmi vtahující, intenzivní a obohacující, má zároveň bravurně strukturované vyprávění. Hlediska jednotlivých vypravěčů se doplňují mnohem organičtěji než například v podobně koncipované Hře o trůny a jejích pokračováních. Některé události jsou pokrývány z více úhlů a sami si musíme poskládat ucelenou výpověď o tom, k čemu vlastně došlo. V Goodsirových deníkových zápiscích se odráží i charakter a momentální rozpoložení pisatele, čehož je znamenitě využito v jeho poslední kapitole. Nikomu přitom nenáleží dominantní pohled, nositelem sdělení může být i zprvu zcela marginální postava a každý je tudíž zároveň v neustálém ohrožení života (na nikom jinými slovy nezáleží, bude-li příběh pokračovat). Inuitský epilog pak v podobném duchu relativizuje klasické dobrodružné narativy o mocných bílých objevitelích, kteří se střetávají s divochy a svět přetvářejí ke svému obrazu (přičemž náznaky tohoto podvratného přístupu k tradičnímu ideologickému rámování daného žánru jsou rozesety po celé knize).

Větší problém jsem měl pouze s jednou rovinou příběhu, kvůli které teď budu muset SPOILERovat: ve fikčním světě knihy se vyskytují čtyři homosexuální postavy. Dvě, o kterých se dozvídáme poměrně pozdě, jsou pozitivní (svou homosexualitu „nechaly doma“) a svou přítomností mají očividně pouze vyvažovat monstrózní jednání druhého páru (jinou funkci ve vyprávění neplní). Vzhledem k tomu, že motivace pro Hickeyho psychopatické chování není dostatečně ozřejměná (nevíme např. přesně, co by následovalo, kdyby se jeho pohlavní styk s Magnusem provalil), svádí to k hledání spojitosti mezi jeho zrůdností a jeho homosexualitou, kterou je definován primárně. Seriálové zpracování je v tomto ohledu obezřetnější a nevyznívá tak homofobně, neboť zášť Hickeyho konkrétně vůči Crozierovi osvětluje dlouhou a ponižující scénou bičování (bez přímé spojitosti s obavou z toho, že by mohla být odhalena jeho sexuální orientace).

Insilvis
13. března

Simmons sice napsal jako obvykle především do značné míry klasický dobrodružný román, ovšem v souladu se svojí nemalou spisovatelskou dovedností, erudicí a inteligencí jej zde (jakož i v některých svých dalších knihách) dovádí k literárním výšinám. Propracovaností fikčního světa i reflexí rozmanitostí psychologické a společenské sféry - do svého barvitého vyprávění zapojuje množství socio-kulturních vztahů – a stejně tak i stylisticky. Je mimo jiné pozoruhodné, kterak se skrze fokalizaci do jednotlivých vybraných hrdinů, jejichž jména tvoří názvy příslušných kapitol, sepíná časové rozpětí dvou linií (in media res a doba před vyplutím) jako zip, až k jejich sjednocení, které ovšem v určitých fázích podle potřeby opět rozrušuje. A přitom celá konstrukce vyprávění působí naprosto organicky. Svou spisovatelskou úrovní a zaměřením je srovnatelný dejme tomu s Davidem Mitchellem (alespoň tedy ve svých vrcholných dílech). Simmons je autor-vyprávěč, jak jej popisuje Walter Benjamin - přináší příběh ze vzdálených a exotických míst. Na hororovém vykreslení děsuplné a záhadami provázané výpravě Johna Franklina, jehož obě lodě Erebus a Terror zmizely i s celou posádkou během výzkumné plavby, jež měla za úkol objevit severní cestu (obě lodě ale byly před pár lety postupně nalezeny na dně moře, cca 100 km od sebe), je také zajímavé, kterak je hledisko britských námořníků, kteří se bezpochyby cítili kulturně nadřazeni domorodým obyvatelům, v knize zasazeno do rámce inuitských legend a mýtů, který vlastně celému příběhu dominuje – jednak hlavní hrozbou, které průzkumníci v románu čelí (tajemný netvor) a jednak konečným vyústěním. Perspektiva eurocentrická je tedy u Simmonse překvapivě vlastně jen zdánlivá.

V28
01. března

Příběh se mi hodně líbil i když dost často zpomaloval a neustálé opakování některých věcí, soupisů, výčtu jmen a funkcí bylo dost ubíjející a ubíralo stránkám na tempu. Dle mého názoru by kniha mohla být o pár desítek výše zmíněných stran kratší a k její čtivosti by to jen přispělo. Naštěstí se příběh vždy ve správný čas dokázal opět skvěle rozjet, ať už díky kapitánu Crozierovi, skvěle vloženému deníku doktora Harryho D. S. Goodsira nebo postavě psychopata Corneliuse Hickeyho.....díky kterému by snad opravdu mohlo platit : člověk člověku člověkem. https://www.csfd.cz/film/497379-the-terror/prehled/

missana
06. února

V žádném případě nemám nic proti dlouhým knihám, tahle ovšem mohla být o třetinu kratší, kdyby se všechno nevysvětlovalo třikrát... Tím by možná získala na svižnosti a četla by se mi trochu lépe. Jinak to byl zajímavý zážitek, dozvěděla jsem se spoustu věcí jak o námořnících v 19. století, tak i o Eskymácích a asi se v tom celkově budu ještě chvilku šťourat....jak to vlastně asi s Franklinovou výpravou bylo ve skutečnosti...? :) Ovšem horor to podle mého názoru rozhodně nebyl, za celou tu hromadu stránek jsem se trochu bála snad jednou. To je na mě málo ;)

Kozel65
04. února

Dokonalý čtenářský zážitek. Koupila jsem před rokem původně jako dárek do rodiny, dostala jsem se k ní až teď. Za mě plný počet bodů.

juchuchu
24. ledna

Totálně mrazivý, hororový, výborně propracovaný pohlcující příběh. Každou chvíli jsem googlila na mapách Arktidu a člověk se dozví opravdu hodně o životě v tak extrémním prostředí. Příště ji vytáhnu někdy v létě, abych se zchladila :-)