Lewi komentáře u knih

Hodně lidí si tuto knihu velice chválí. Dlouho mě zajímalo proč, a tak jsem si jí také přečetla. Upřímně, kromě tíživého pocitu, který musel Samsa, jakožto brouk, prožívat (ta neschopnost s vlastní proměnou cokoliv udělat a strach, jak na to bude rodina reagovat), mi dílo nic moc neříkalo. Alespoň je velkým plusem fakt, že se autor děj nesnaží zbytečně natahovat. Stane se, co se má stát a tečka. Žádné zdlouhavé pasáže, kdy bych musela nenápadně přetáčet strany a doufat, že ta hrůza brzy skončí.

9 03.11.2018

Bylo mi řečeno, že je kniha pro děti. Jsem už nějaký ten rok (podle standardních měřítek) dospělá a ještě zcela jsem její význam v některých ohledech nepochopila.

7 03.11.2018

K této knize jsem se dostala jako hodně malá, a to jen díky mamince, která ji měla ve své knihovničce. Samozřejmě, že mi ty básně v mém mladém věku nic neříkaly, no přesto na mě zanechaly svou stopu. Konkrétně pak Svatební košile, která mě děsila hodně dlouho.
K jejímu dalšímu přečtení jsem se dostala až na gymplu, kde mi (konečně?) došel význam některých balad, které pro mě předtím byly záhadou. Než jsem školu dostudovala, knihu jsem přečetla ještě 3x. Skutečně se jedná o dílo, ke kterému se budu vracet i v budoucnu.

7 03.11.2018

Na základce jsem musela umět část nazpaměť. Když se na to (po těch letech) ohlížím zpět, tak si říkám: Proboha, proč? Na té základce jsem z té pasáže, co nám dali povinně se naučit, stejně nic neměla a docela jistě mě to odradilo od jakéhokoliv dalšího čtení této básně.
Určitě bych se jí na základě této zkušenosti vyhnula, nebýt podrobného rozboru na gymplu. Dodnes nemusím první zpěv, ale zbytek? Světe div se, zbytek je vcelku čtivý a zajímavý. Rozhodně mě upoutal 3. zpěv.
Jestliže má někdo stejné zkušenosti jako já v prvním případě, pak vězte, že stojí za to dát zbytku nějakou tu šanci.

6 03.11.2018

Knihu jsem přečetla velmi rychle, i když mi místy děj na moři připadal utahaný (stále dokola jedno a to samé). Nicméně se jedná o příjemné dílo, které na jeden večer určitě zabaví (možná i na dva, když nespolknete zdlouhavé pasáže a přes všechno se ten den nepřinutíte číst dál).

4 03.11.2018

Tato knížka se mi nečetla dobře. Děj je sice zajímavý, ale styl, kterým je napsána, mi dával místy zabrat. Samotný osud dítěte je pak kapitolkou samo o sobě, neboť je skutečně pro silné povahy.

3 03.11.2018

Při sestavování maturitního seznamu četby mi tato kniha byla doporučena samotnou profesorkou. Jako ten typ člověka, co se vyžívá v hororech a nejrůznějších věcech, kterým by se mnoho čtenářů raději vyhnulo, se mi to zprvu nelíbilo. Má první myšlenka byla: "Vždyť je to válečné, jak moc dobré to může být?"
Nakonec jsem si zašla do knihovny, knihu si půjčila a ještě ten den přečetla kolem sta stran. Rozhodně to není tak drsné jako četby, které běžně vyhledávám, ale skutečně mě to bavilo. Před touto knihou jsem se prokousávala Jedním den Ivana Děnisoviče, a tohle bylo rozhodně milé překvapení.
I jistý vývoj charakteru Krále byl milý na pozorování. Mentalita lidí v zajateckém táboře byla hlavním důvodem, proč mě tato kniha tolik uchvátila. Nikdy si nikdo nemohl být jistý tím, jestli má vedle sebe skutečně přítele, či nikoliv. Bylo skutečně dechberoucí pozorovat, jak se všichni lusknutím prstu změnili, když je tam přijeli osvobodit.
Pokud někdo nemá ještě sestavený maturitní seznam četby (a jeho češtinář/ka mu to umožní), rozhodně doporučuji, aby sáhl po této knize. Ostatně, knihu doporučuji i těm, kteří už mají maturitu dávno za sebou.

3 03.11.2018

Kvůli prakticky nemožnosti knihu v dnešní době sehnat v češtině, jsem ji četla v Anglickém jazyce (což nebyl absolutně žádný problém). I druhý díl jsem nesehnala v rodném jazyce, takže další dávka angličtiny. Ovšem, třetí díl na sehnání už tak těžký nebyl a dost mě zarazil samotný překlad názvů ostrovů. I jména postav byla oříškem, ale věřím, že mít dvě předchozí knihy v češtině, tak to není žádný problém.

Ne, problém nastává až ve chvíli, kdy se děj ve třetí knize začne rozvíjet, a to absolutně nezáleží na tom, jestli ji čtete v maďarštině, angličtině nebo češtině. Vyzdvihnu jen pár postřehů, které mě doposud trápí, i když už to bude nějaký měsíc, co jsem knihu přečetla.
Ze všeho nejvíc je to (mnoha uživateli zmiňovaná) milostná zápletka mezi Candy a Gazzou. Díky tomu, že kniha v druhé polovině nabere rychlý spád a děj se hustí na sebe, což vyvolává řadu otázek bez odpovědí a čtenář se v tom lehce ztrácí, vlastně o zázračném Gazzovi víme jen to, že je rybář. Právě nulový prostor pro vývoj charakteru z něj dělá (pro mnoho lidí) ještě nenáviděnější postavu, než je samotný Carrion.
Princezna Boa byl pro mě další kámen úrazu. Nejde mi moc do hlavy, proč o ní v prvních dílech každý mluvil jako o "nejhodnější bytosti na Abaratu", když už za svého života to byla pěkná mrcha.
Nephauré? Skutečně Mater Motley potřebovala pomoc mimozemské rasy, když měla k dispozici téměř celou Abaratarabu? K těm mimozemšťanům nejspíš nějak moc netíhnu, takže mi tahle část vůbec nic neříkala.
Co se stalo s ostatními postavami napříč ostrovy? Třeba Samuel Hastrim Klepp? Candy od jejich prvního setkání na Yebba Dim Day odjela několikrát, proč za ním nepřišla a neřekla mu, že žije? Při jejich odluce to s ní nevypadalo moc nadějně. Po tomto charakteru jakoby se slehla zem. Můžu teď jen hádat, jestli ve třetí knize zemřel při útoku na Yebba Dim Day, nebo ne.
Nebo Leeman Vol? Naposledy plul na lodi s Carrionem, který ho potřeboval, aby se dorozuměl s brouky uvnitř pyramid na Xuxux, od té doby o něm také není ani zmínka.
Nebo Letheo, jehož osud je taky neznámý - utopil se snad při vracejícím se moři?

I přes všechny tyto nedostatky je kniha skvělá. Co vím, pan Barker nám slibuje (už hezkou řadu let) další dva díly, takže se třeba některých odpovědí dočkáme později.

Po knize jsem sáhla jen kvůli maturitní četbě. Děj mi nic moc neříkal, forma také ne. Najdou se zde tací, kteří ji budou vychvalovat do nebe, žel já se k nim řadit nebudu.

Snad jako u každých svazků (kolekcí povídek, chcete-li) se najdou silná, ale i slabá místa. Například, mě neskutečně fascinovaly povídky - Blues prasečí krve, Půlnoční vlak smrti, Ostatky, Kniha krve, Sex, smrt a hvězdy zář a Strach. Naopak povídka, kterou jsem musela přetrpět byla Zpověď (pornografova) rubáše.
Clive Barker je pro mě idolem a jeho děl si budu vždy nesmírně vážit. Pokud si chcete přečíst něco skutečně dobrého, vřele doporučuji výše zmíněné povídky.

1 03.11.2018