Lesní_chodec komentáře u knih
Další z řady dnes už legendární edice Matanoia (od DP/KV). Tentokrát o mistru těch, kteří vědí Ezra Poundovi. Publikace se zde (mimo jiné) snaží rozbořit obraz básníka, který je roky systematicky budován jeho dvorní překladatelkou A. Kareninovou. Po přečtení je více méně jasné, kde Ez pevně stál! Za mě opět naprosto perfektní vydavatelský počin včetně výborného doprovodného materiálu.
Po nedávné návštěvě Istanbulu jsem se rozhodl, že si tak trochu doplním alespoň elementární znalosti o dějinách Osmanské říše, jenž jsou neoddělitelnou součástí i našeho středoevropského prostoru. Volba knihy byla poměrně jasná, tím spíše, když za překladem stále pan profesor Kovář s bývalou manželkou.
Popravdě něčekal jsem takto strhující čtenářský zážitek. Alan Palmer a dokonalý překlad na mě od začátku knihy působil, jako kdybych si otevřel nějakou historickou knihu od mého milovaného Zamarovského. Mohu jen doporučit!
Opravdu stručná historie tohoto fascinujícího období. Bohužel ona stručnost je jedna z největších slabin této knihy. Čornejova kniha ze stejné edice byla i znatelně čtivější. Přesto, pokud má někdo alespoň elementární povědomí o událostech a chce si vše jen připomenout, kniha je ideální volbou.
Tohle je pro mě přesně jadna z těch knih, kterou bych mohl číst několikrát za život a stále by u mě navozovala onen těžko popsatelný pocit blaha. Přestože se v knize vlastně "nic moc neděje" je neuvěřitelně čtivá a poutavá. Hamsun přinesl velice zajímavý styl psaní, jenž těžko hledá srovnání.
Sborník, který by neměl zapadnout a měl by být široce diskutován.
Tak jako vždy i tentokrát se jednalo o působivou knihu z dílny Délského potapěče/Karla V. Autorské texty Knuta Hamsuna u mě tradičně přebíjí precizní "doprovodný" materiál z dílny Karla Velikého, který knize dodává úplně jiný rozměr, než kdyby se jednalo o samostatný Hamsunův text.
Jedním slovem nádhera. Nečetl jsem moc lepších románů. Překrásný exkurz do doby, kdy jeden svět končí a nahrazuje ho pomalu jiný. Změna, která musí přijít, aby vše nakonec zůstalo stejné. Oceňuji i kvalitní překlad pana Pokorného (Odeon).
Jak už býva u autora zvykem, opět se jedná o brilantní intelektuální dílko. Exkurz do problematiky "demokracie" s mnoha zajímavými argumentacemi. Jak už zmiňoval kolega v předešlém komentáři, kniha je nanejvýš aktuální, přestože byla vydána již v roce 1985.
Je potřeba pochválit i formu vydání a překladu. Od Sol Noctis opět špičková práce!
V prvé řadě úžasné svědectví doby a popis tehdejší atmosféry zprvu vášnivého budování a posléze tvrdého vystřízlivění. Kundera umí svými popisy vnitřních prožitků a myšlenek čtenáře vtáhnout do děje, že si připadá jako by se těch scén sám účastnil. První polovině knihy nemám co vytknout, taktéž oceňuji onen historický exkurz lidové písně a folklorů, které soudruzi uměli náležitě využít. Závěr knihy pro mě byl mírným zklamáním. I když maximálně zapadal do Kunderova stylu.
Dnes v podstatě už klasika, která má taktéž vynikající filmové zpracování. Jedna z mála knih, ke které bych se dovedl vrátit nejspíše ještě několikrát. Za mě Forsyth mistrně zvládl popis tehdejších reálií a ducha doby.
Dlouho jsem o knize slýchával a četl. Názory na ní se různily. Vše ovšem naznačovalo, že půjde minimálně o z průměru vystupující text. Už po pár stranách mi bylo jasné, že sem nesáhl vedle. Houellebecq mě svým stylem psaní pohltil. Je to zvláštní, ale připadá mi, že takto umí psát jen Francouzi (Celine, Camus ...). Navíc to vysoce aktuální téma, které je jistě hodně "zromantizované" co dějové linie týče. Pro mě určitě ne poslední kniha od autora.
Il magnifico! Tohle není "jen" kniha o jednom z nejúchvatnějších umělců všech dob, ale také nádherně plastický obraz renesančního věku v překrásné Itálii. Irvingu Stonovi se opět podařilo vytvořit takřka dokonalý stroj času. Tahle kniha bude v mé mysli rezonovat asi do konce mých dnů.
Útlá brožurka, která shrnuje (překládá a vykládá) informace o zemi Buwajma (Bohemia), městě Frága ((Praha) která je vystavěna kameny a vápnem) a panovníkovi Buwajslawovi (Boleslavovi) a dalších popisků slovanských "zemí" a kmenů. Informací není mnoho, přesto mají na základě stáří (10. století) a informačního vakua z našeho zeměpisného prostoru velkou cenu.
Úžasný počin. Za mě knížka, kterou si nepřečtu od první stránky do poslední, ale neustále se k ní vracím a listuji a listuji. A jelikož je česká krajina barokem poseta opravdu hojně, jedná se o velice časté návraty.
Velice zajímavý počin nově vzniklého nakladatelství, který českému čtenáři postupně ukáže i druhou stranu mince Zbraní SS. Přesněji řečeno francouzských dobrovolníků v nich.
Co mohlo přimět tisíce mladých kluků napříč Francií, ale i Evropou, k tomu, že se často na sklonku války houfně hlásili jako dobrovolníci do ozbrojených složek okupantů? Nejenom na tuto zásadní otázku (možná) dostanete přečtením knihy odpověď. Chválím velice povedený překlad a stylistiku textu, který se čte velice svěžím tempem.
Kniha plná faktů, které se opírají o tvrdá data z výzkumů. Přesto napsáno stylem, jenž většinu nezasvěcených k tématu nijak nepřiblíží. Mnoho kostrbatých vět a odstavců. Neustále se opakující slovní spojení. Škoda, tohle mělo daleko větší potenciál. Přesto určitě stojí za přečtení, už jen z důvodu, jak krásně rozboří přetrvávající mýty o vlivu prostředí a výchově (etc.).
Kniha, kterou jsem po chvilkách četl s přestávkami několik let. Za mě se jedná o velice podařené dílo, které s přibývajícími stranami získává jak na kvalitě, tak na plastičnosti vyprávěného příběhu. Především poslední roky Duceho života Milza (dle mě) vystihl opravdu strhujícím dojmem, kdy se Vám nechce od knihy odtrhnout. Mnohdy kniha působí jako román, přestože snese měřítka vědecké práce.
Pro mě osobně je tahle knížečka s pár stranami lepší než samotná "mateřská" kniha. Těch několik myšlenek, které autor předkládá o současném Západě, říkají daleko více než stovky stran.
Není moc českých autorů, kteří by se pustili do podobných témat. Petr Hampl je jeden z mála, který to již po několikáté udělal. Dvojka na mě působí kvalitnějším dojme než první díl knihy.
Určitě se najde řada věcí, s kterými "mám" v knize problém a vidím je jinak. Především ta "posedlost" Islámem. Přesto všechno se na českém rybníku jedná o výjimečnou knihu, kterou by mělo číst co nejvíc lidí, kteří vlastní mozek a dokáží ho kriticky využívat.
Dlouhá léta jsem jméno autora i románu jaksi podvědomě znal. Přestože jsem nic bližšího o něm samotném ani díle nevěděl (vím je to ostuda). Pak na mě kdesi v jednom filmu blikl záběr, kde hlavní hrdina četl "Cizince" a bylo. Tak krátká a přesto naprosto hutná kniha.
Z počátku jsem zažil mírné déjà vu, že mám před sebou znovu otevřeného Kafku a jeho Proces. Tady ovšem ta absurdita nebyla (dle mě) "dohrána" až do pomyslného konce.
Každý jsme občas takovým cizincem nebo věřím, že bychom jím sem tam chtěli být. Kašlat na veškeré konvence a servírovat druhým a okolnímu světu jen krystalickou pravdu, tak jak jí cítíme...