Až do konce!: Politická publicistika z let 1940–1945

13.01.2024

Adolf Hitler prý dal na názor dvou Seveřanů: švédského cestovatele Svena Hedina a norského spisovatele Knuta Hamsuna. Proto jsem Hamsuna četla hned po Hedinovi. A závěr? Oba Skandinávci věří, že pro jejich vlast a pro celou Evropu je nejlepším řešením Nový řád nastolený Německem; oba intervenují ve prospěch svých krajanů, kteří se dopustili sabotáže, a distancují se od vulgárních forem antisemitismu; oba při audienci skáčou říšskému kancléři do řeči; a oba zůstávají věrní svému přesvědčení až do konce, ač to pro ně po válce obnáší utrpení. Ovšem Hedin chce vítězství Německa proto, že je to Německo a že není bolševické; Hamsun chce vítězství Německa proto, že je naci-soci.

Hamsun drsně a přímo říká, co si myslí, bez ohledu na to, koho tím popudí (nikterak překvapivé u tak divoce samorostlého autora); ovšem není omezený. Bojují-li mladí Norové za vítězství Anglie místo Německa, je to „jejich věc“; Hamsun si na ně zanadává a jde jim zachránit život. Svému druhovi píše: „Vaše rozhlasová řeč se mi v mnoha ohledech nelíbila. Vzhledem k našemu dlouholetému přátelství jistě chápete, že se ze mne nyní nestal váš nepřítel, ale...“. Ovšem tam, kde by člověk (nebo přinejmenším metapolitický surhumanista dneška) čekal ideovou deklaraci, zůstává Hamsun (spíše) politický. Proto odpovídá na otázku, proč je stoupencem Nasjonal Samling, že souzní s představou Nové Evropy, že strana prospívá Norům a... že je chytrý. :D Nechává tedy čistě filosofické aspekty norského naci-fašismu na ideolozích Quislingovi a Aallovi?

I mezi řádky Hamsunových vlastních textů však lze vyčíst, že jeho odpor k velmocím (SSSR, USA a Anglii) není jen odporem ke státům samotným (ani ne nutně k národům: Rusy má Hamsun na rozdíl od komunistů rád), nýbrž k principům a životním instinktům, které představují (SSSR: bolševismus, USA/VB: absence vyšší kultury, parlamentářství, hmotařství, kramářství, kapitalismus, imperialismus vůči kontinentální Evropě). Jeho, řekněme, Haßgesang gegen England má noty nejen nietzschovské, ale i schopenhauerovské, a vlastně obecně německého idealismu 18. a 19. století.

Politický, historický a ideový kontext knize dodávají esejisticky pojaté komentáře a na konec připojené studie redaktora, harmonizující s Hamsunem, informativní a estetické (jedna z mnoha věcí, které K. V. prostě umí). Tvoří vlastně paralelní dílo, přinejmenším stejně cenné jako Hamsunovy texty. Zde obsažená charakteristika dr. Goebbelse - jemuž Hamsun jako výraz přátelství a hlubokého obdivu zaslal svou Nobelovu cenu za rok 1920 - je nejlepší, jakou jsem četla, a myslím, že i snad i nejkrásnější v sekundární literatuře.

Nuže, zvenčí se Hamsunův světový názor musí zdát jako jakýsi paralelní vesmír, kde jsou jen všechna znaménka obrácena (alespoň bez kontextu) - viz citace. Ale na druhou stranu: chtějí-li demokraté „pluralitní společnost“, patří k ní i vydávání autorů tohoto ideového profilu. Ostatně z Hamsuna jsem svého času maturovala a bez jeho politické publicistiky bych měla obraz tohoto velkého spisovatele nekompletní.

* „Jsem hluboký a upřímný antibritský antiangloman a nepamatuji si, že by tomu někdy bylo jinak. Nepokládám to za svou zásluhu, nýbrž za své stanovisko.“
* „Die Weltkultur steht und fällt mit Europa, dem Kontinent des Nazi-Faschismus, es geht um Europas gemeinschaftliches Erbe.“
* „Anglie chtěla válku a Hitler tasil meč, byl křižák a reformátor, chtěl zahájit nový věk a nový život pro všechny země, chtěl trvalou svornost mezi národy k dobru každé země.“
* „Nejsem hoden mluvit o Hitlerovi nahlas a jeho život a činy nevybízejí k nějakému sentimentálnímu pohnutí. / Byl to válečník, válečník za lidstvo a hlasatel evangelia práva pro všechny národy. Byl reformátorskou postavou nejvyššího řádu a jeho historickým údělem bylo, že působil v době bezpříkladné surovosti, která ho nakonec udolala. / Takto se na Adolfa Hitlera odvažuje dívat obyčejný Západoevropan. A my, jeho blízcí přívrženci, skláníme nyní hlavy před jeho smrtí.“ (7. května 45)
* „[N]eumíráme přece, abychom byli mrtví, abychom byli mrtvým něčím, umíráme proto, abychom přešli k životu, umíráme k životu...“
* „Ptejte se veteránů severních států, co je přimělo k tomu, aby vraždili ženy z Jihu, vypalovali plantáže na Missouri, mučili starce žhavým popelem, zatloukali rezavé hřeby do čel jižanských vepřů, zasazovali hluboké rány šavlí do beder koní a krav majitelů plantáží a do ran jim lili petrolej – ptejte se jenom vojáků a důstojníků, zda tohle všechno dělali z mravního cítění a aby osvobodili otroky!“
* [z beletrie] „Olík ze Severní Lhotky nemá na tomto světě nic jiného na starost než čekat, jinými slovy klidit se, čím dřív, tím líp. Olík existuje na matičce zemi proto, aby ji pohnojil, je vojákem, přes kterého Napoleon bez mrknutí oka projede na okovaném koni.“
* [z beletrie] „Filosofie, to je nádherný blesk, co do mě sjede z výše a osvěcuje mě. To není sčítání, je to vidění, nazírání.“; a „Věřím v rozeného pána, despotu od přírody, ve velitele, v toho, kdo není volen, nýbrž se sám nad davy této země povyšuje. Věřím a doufám pouze v jedno, a to je návrat velkého teroristy, lidské kvintesence, Caesara.“