Lembac komentáře u knih

Miloučký příběh s miloučkými hrdiny v miloučkých kulisách. Darius je sice záletník, ale s tak ryzím charakterem, vysokou inteligencí a bezedným porozuměním až z toho trnou zuby. :-) Lady Charlotte v tichosti pyká za chybu svého mládí, ale naštěstí má kolem sebe chápavé příbuzenstvo, které její úděl nese s ní. Takže příběh - ó, překvapení - nemůže skončit jinak než dobře.
Knížka je čtivá, vtipná a dojemná.

4 25.03.2021

Jane mi byla sympatická, i když jsem si myslela, že se do zásnub s protivným Williamem uvrtat nedá a spíš od něho uteče. Zato Williamovu chování jsem často vůbec nerozuměla. On si myslí, že když bude vystupovat jako povrchní hejsek, tak se do něho Jane bezmezně zamiluje? Vždyť vidí, jak jí leze na nervy! Vysvětlení, že tím mlžením ve skutečnosti Jane chrání, je dost podivné.
No nic, nakonec všecho - podle předpokladu - dobře dopadne a já se těším na další díly série.

1 11.03.2021

Příběh ze zajímavého a nezvyklého prostředí, bohužel romantiky je v něm poskrovnu.

28.12.2020

V knize převažují věty jednoduché, takže se čte plynule a velmi rychle.
Motiv návratu dívky z egyptského harému do sešněrované vyšší společnosti mohl být celkem zajímavý, ale nemyslím si, že se autorce podařilo z tématu vytěžit maximum. Až na "kriminální" a celkem zbytečný závěr, se v příběhu nic moc neděje.

1 04.12.2020

Při čtení této knížky jsem pořád čekala na to, až se (konečně) něco stane. Spousta napínavých dějů se jen tak nakousla, aby posléze nevzrušivě vyšuměla do prázdna. Neuspokojivé.
Kruciální dilema hlavní hrdinky, kterým se nebohá děva zaobírala po celou děsně dlouhou plavbu lodí do Anglie, se smázlo téměř v jedné větě, přičemž úžasně tolerantní Simon nehnul ani brvou. Tedy ne, že bych chtěla, aby Simon Jane vyhodil velkým obloukem na mráz, ale reakci na VELKÉ PŘIZNÁNÍ jsem si představovala trochu jinak.
Hlavní hrdinové byli milí, ale za srdce mě nevzali.

1 05.11.2020

Emma utekla s bledničkovým Stuartem na velmi nehostinný ostrov, aby zde rozdávala křesťanskou lásku a učila chudé děti v majáku. Tento čin děsně naštval Jamese, hraběte (ne vévodu! - pořádek musí být) z Denhamu, který Emmu miloval sice hluboce, ale bohužel také velmi tajně, takže adresátka o lásce švarného hraběte neměla ani potuchy.
Knížka má vtipné momenty, ale víc převažují nestravitelné úvahy hlavních hrdinů nad nesmrtelností brouka. Což je trochu škoda. V napětí až do konce knihy mě udržovala jen zvědavost, co strašného Emma udělala se zesnulým Stuartem. Nicméně rozuzlení bylo mnohem nevinnější, než jsem si představovala - já jsem viděla Emičku se sekáčkem na maso krmit racky. ;-)

3 14.09.2020

Race de Vere se má na vlastní oči přesvědčit o tom, jak se vede lady Anně poté, co jí už druhý člen Rebelstva dal košem. Anna se překvapivě - i pod jemným Raceho vlivem - nevrhá zhrzeně ze skály, misto toho se rozhodne plně vplout do společenského života aristokratické smetánky a konečně si nají partnera podle svého gusta. Z nevýrazné myšky se stává oslnivá labuť, na kterou se lepí mnoho obdivovatelů. Ale i když se snaží, stejně nemůže přelstít své city k naprosto nevhodnému, protože nemajetnému, Raceovi.
Emancipace lady Anny se mi líbila, ačkoliv ji - především ke konci knihy - už trochu přeháněla, protože do svých piklů zatahovala přiliš mnoho nevinných lidí. Chudák Alderton.
Zakončení celého příběhu mi přišlo trochu přitažené za vlasy - i na červenou knihovnu. Ale budiž. :-) Celkově se mi román líbil a můžu ho doporučit.

1 18.08.2020

Hezká romance s příčetnými hlavními hrdiny okořeněná trochou toho pašování. Con a Susan k sobě prostě patří. :-)
Jediné, co mě v knížce trochu rušilo, bylo používání slov "tady" nebo "tu" místo příslovce "sem": Závěsy na oknech byly roztažené, takže tu dopadalo dostatek světla.

2 12.08.2020

Spolu s Dillonem jsem měla při četbě tohoto románu párkrát chuť vykřiknout: „Hergot, Lacie! Nemůžete se chovat aspoň chvíli normálně?"
Pohnutky hlavní hrdinky k jistým nestandardním činům jsou sice pochopitelné, ale její neochvějné setrváváni ve lži je po čase hloupé a únavné. Lacie je trochu jako pštros, hlavu do písku a ono nějak bude.
Hvězdičku dávám Dillonovi za nadpozemskou trpělivost a shovívavost.

3 04.08.2020

Vždyť jde jen o manželství aneb Jak si najít ženicha v nadměrných velikostech. :-)

27.06.2020

Nebylo to tak vtipné jako první díl, bohužel. Hlavní hrdinka Letitia měla asi představovat nemotornou naivku se zlatým srdéčkem, ale častěji se chovala jako děva poměrně silně na hlavu padlá. Škoda.

3 11.06.2020

Moc vtipně napsaná knížka, což je v tomto žánru celkem nezvyklý úkaz. Joy je sladce naivní čarodějka, která se zamiluje do výrazně tuhého a humoru prostého vévody z Belmore. I když nadpřirozené jevy moc ráda nemám, tady mě moc nerušily. Někdy nechtěná kouzla jen podtrhovala Joyinu nevinnou ztřeštěnost a Alecovu schopnost velmi rychle vybouchnout jako věčně přetlakovaný papiňák.

3 09.06.2020

První polovina knížky se mi líbila moc. Popis cesty Saxe a Meg do společného manželského přístavu má švih. Hlavně impulzivní a poněkud výstřední hrabě ze Saxonhurstu si umí velmi rychle získat srdce okouzlené čtenářky. Ani Meg nenudí, ale má to holka v životě dost těžké. Nutnost starat se obživu pěti lidí jí nedovoluje příliš juchat. Proto není divu, že po možnosti, jak sobě a svým sourozencům zlepšit život, skočí celkem bez váhání. Důvod, proč se "musí" ženit Sax, mi přišel absurdní a nepřesvědčívý.
Druhá část příběhu trochu ztrácí dech. Meg komplikuje život nejen sobě, ale i všem okolo, přitom má tak strááášně milého a chápajícího muže, že by stačilo jen otevřít pusu a vše vysvětlit.
Samotný závěr knihy má už zase mírně stoupající tendenci. Zaujal mě celkem realistický Saxův přístup k všem těm kouzlům a magii. Škoda jen, že příběh je vyprávěn převážně jen z Megina pohledu a Saxovy myšlenky si nechává autorka sobecky sama pro sebe.

31.05.2020

Do manželství byli hlavní hrdinové uvrtáni na základě docela krkolomného skandálu, jehož důvodem byla pitomá Jasperova potřeba vsázet se o každou blbost. Po svatbě odjíždí na venskovské sídlo, kde se věnují zahradničení a dlouhým procházkám po svých latifundiích. A přitom se poznávají. Jestli se jedná o opožděné vášnivé námluvy, jak čtenářům sugeruje titul knihy, to je otázka. Námluvy snad ano, ale vášnivé? Především druhá polovina knihy trochu ztrácí dech. Novomanželé spolu hovoří, svěřují se, přemýšlejí o sobě a světu, což ale může po pár stránkách začít nudit. I tak se mi kniha líbila.

21.04.2020

Kniha se mi velmi líbila. Upoutala mě především hlavní hrdinka Vanessa, která okolí neoslňovala svou krásou, ale spíš inteligencí a smyslem pro humor. Je pravda, jak už bylo v komentářích několikrát vzpomenuto, že neustálé připomínání údajne Vanessiny nehezkosti bylo až únavné. Čtenář by mohl nabýt pocitu, že chudák Vanessa vypadá jako nevlastní sestra Quasimoda.
Elliott mi přišel takový neslaný nemastný, furt se jen mračil a ironicky pozvedával koutek úst, v nejlepším případě na svět koukal zpod přivřených víček. Trochu na plyn šlápl až ke konci příběhu.
Vedlejších postav vystupuje v knížce dost, některým z nich jsou věnována pokračování této série. Těším se na ně!
Román je čtivý a docela dobře napsaný.

3 17.04.2020

Asi nejzajímavější na této knížce byl popis buranského chování kapitána Lockharta v Londýně. Jeho lovu drůbeže ve veřejném parku jsem se srdečně zasmála. Zbytek ušel. Obálka je opravdu příšerná.

09.03.2020

Začátek knihy byl docela akční a plný zvratů, ale v dalších kapitolách knížce trochu došel dech. Hlavní hrdinové se začali nípat ve svých emocích a zabředávat do zpytování svého svědomí, aniž by je to někam posunulo. V závěru dílka se sice děj trochu rozproudil, jenže Lazarovo hnutí mysli (ve vztahu k Allegře) mi přišlo nelogické a mírně mi konec románu znechutil.

10.02.2020

Jsem docela překvapená, jak moc se mi knížka líbila. Tím spíš, že na duchařinu si v literatuře nepotrpím. Jenže ono v tomto románu jde o spiritusmus až v druhé řadě, v popředí stojí mezilidské vztahy.
Edward Stuyvesant-French byl někdy na pěst, jenže když se člověk zamyslel, reagoval by ve většině situací stejně jako on. Měl morální právo na své straně, někdy to ale s tou spravedlností - hlavně vůči Lavinii - trochu přeháněl. Vlastě byl celou knížku permanentně naštvaný. Proto taky moc nechápu, co na něm Lavinia viděla. No, vem to ďas, je to prostě (duchařská) pohádka na ukrácení dlouhé chvíle. :-)

10.01.2020

Rhiannon Fitzgeraldová je zamyšlená žena s očima dítěte, která sedí v pomalovaném voze, toužebně se ohlíží za svou minulostí a snaží se zachytit zlomek světa, který tolik milovala. Jednoho dne najde v ruinách Ballyaroonu zraněného kapitána Lionela Redmayna a vrhne na něj veškerou dobrotu a laskavost svého srdce. Tak silnému útoku nemůže tvrdoslupkatý Lion odolat a stává se lepším, ba nejlepším na celém světě.

V této knížce jsou kladní hrdinové, tedy především Rhiannon, tak strašně pozitivní, až z toho trnou zuby. Ve skutečnosti by osoba s tak minimálním pudem sebezáchovy nemohla vůbec přežít. Záporák je popsán taky velmi jednorozměrně. Je to prostě hnusný zloduch, vedle kterého působí lord Voldemort jako docela přátelský strejda.
Příběh byl vyprávěn na můj vkus trochu rozvlekle - na každou "akci" připadají nejméně dvě až tři stránky stále se opakujících vnitřních monologů hlavních hrdinů, které jsou autorkou vyšperkovány stovkami veeeelmi květnatých metafor.

15.12.2019

Naprosto se ztotožňuji s názorem od michaela8804.
Ještě bych dodala, že jsem moc nepochopila, proč se vlastně musel Phin vydávat za lupiče. Jak mu to pomohlo v pátrání?
Knížka nezklame, ale ani nenadchne.

2 17.10.2019