ladyfromskye komentáře u knih

Pro mě je to sbírka básní, která nám přímo do očí říká, jak jsme ve své pýše zapomněli na přírodu, z níž pocházíme a kterou nyní ničíme, jak jsme zapomněli na velikány vědy, na jejichž ramenou stojíme, a jak zapomínáme na samotnou historii, kterou, ač nad námi všude ční, nepropojujeme ani s přítomností, ani s budoucností.
Ale je dost možné, že je to opět jen a pouze moje interpretace, která neodpovídá soudobému pojetí knihy. Jako obvykle... řekne asi každý, který mě alespoň trochu zná :-)

8 10.11.2014

Jedná se, jak sám autor píše, o knihu poznámek, která však má význam pouze v kontextu znalosti dalšího Kalistova díla, které se věnuje baroku. Přiznávám, že jsem vlastně pořádně nevěděla, o čem čtu. Sotva jsem začala číst další větu, ta předchozí se mi úplně vymazala z paměti. Text byl přehlcen informacemi, Kalista se zřejmě snažil do tohoto dílka vnést všechno svoje vědění o baroku, což ale podle mého názoru nebyl příliš chytrý tah. Způsobilo to nejen krátkodechost textu, ale rovněž jeho chaotičnost, a někdy dokonce jeho nelogičnost. Jistě by pomohlo alespoň přidání odstavců na vhodných místech, to už se ale nikdy nestane.

1 09.11.2014

Souhlasím s názorem Graine pode mnou. Jen mě tak k tomu ještě napadá (podobně jako u Kolářových Dní v roce), že dnes se sice možná o tomto díle Egona Bondyho učíme, ale jestli bude tak aktuální i o pár desetiletí později, to už je ve hvězdách...

2 08.11.2014

Pro mě nakonec velké zklamání. I když jsem již od počátku věděla, že knížku znovu číst nebudu, doufala jsem, že si ji užiju. Už v půlce knížky mě ale začaly přepadat nápady, jak román vylepšit (což, kdybych měla jen ždibec odvahy, by asi vedlo k tomu, že bych ho snad nakonec začala sama pro sebe přepisovat). A nakonec jsem posledních asi 150 stran vyloženě protrpěla. Co mi na románu vadilo nejvíc? Nesrovnalosti psychologického rázu vedoucí ke špatné charakteristice postav, různá klišé, která s narůstajícím počtem začala být až směšná, a absence pointy (v příběhu Victora), která nejenže byla mnou očekávaná, ale řekla bych, že v tomto případě taky nutná (Za pointu nepovažuji Victorovu nemožnost najít si po Nině novou partnerku a tím vlastně vhodně zabránit zrození dalších nespolehlivých otců-lhářů.). Příběh měl v sobě mnohem více potenciálu, který, kdyby byl využit, vytvořil by naprosto úžasnou knížku, kterou bych nejspíš přečetla několikrát za sebou. Nad autorovým dílem přesto zatím hůl nelomím. Určitě vyzkouším i jeho thrillery s mysteriózní zápletkou. Doufám, že budou mnohem lepší než tento román, o kterém bych řekla, že byl pro autora možná příliš velkým soustem.

2 08.11.2014

Kouzelný příběh o tom, co všechno je (no... vlastně spíše už bylo :-) ) potřeba udělat k získání kusu oblečení. Ačkoliv je to už opravdu nejspíš passé, řekla bych, že ta knížka má dětem, které často chtějí vědět všechno o všem, stále co říci.

6 05.11.2014

Román Cizinec hledá byt byl naprosto úžasný, ráda mu přiděluji plný počet hvězdiček, próza Dobročinný večírek mi v mnoha ohledech připadala jako slabší dílo, a proto jsem ji ohodnotila pouze třemi hvězdičkami.

2 31.10.2014

Neprávem opomíjená kniha, kterou teď ráda budu všude doporučovat.

3 30.10.2014

Velice zajímavý projekt a jeho kvalitu potvrzuje fakt, že ačkoliv původní záměr autorův byl napsat jeden prozaický a jeden básnický text denně, nakonec se tohoto plánu musel zříci, když viděl, že někdy to prostě nejde. A tak to má být. Nicméně jsem nedala plný počet a to z toho důvodu, že ne všechny básně, byť kvalitní, mají co říci naší generaci a ještě méně toho řeknou generaci příští a tak dále. A je dost možné, že právě proto možná bude už v příštím století tato Kolářova sbírka docela na okraji zájmu dějin literatury.

1 21.10.2014

Vtipná kniha s mnoha dobrými recepty, kterých ráda využívám já i moje maminka.

1 19.10.2014

Základní koncept byl zřejmě silný (zpověď muže z městské i sociální periférie, který se snaží vyrovnat s minulostí, přítomností i budoucností), ale vyšel z něj slabý odvar. Na můj vkus moc monotónní a opakující se. I těch sprostých slov tam na mě bylo jaksi moc. Nebo že bych jen (naštěstí) neznala lidi, kteří se bez nich neobejdou déle jak pět vteřin?

1 18.10.2014

Řekla bych, že je tam příliš mnoho zbytečných scén i zbytečných slov. Celkově na mě Zdravý nemocný působil jaksi těžkopádně. Lakomec se mi líbil mnohem víc.

1 18.10.2014

Kompozice textu je naprosto úžasná a konec, který se tu mnohým příliš nezdá, jsem já naopak velmi ocenila a jinak bych si ho ani představit nedokázala, obvzláště v kontextu s první částí knihy. Ale protože jsem našla v příběhu několik myšlenkových nedostatků, musela jsem nakonec hodnocení snížit.

3 15.10.2014

V mnohém mi tato kniha připomněla jinou knihu: Svědka Václava Řezáče. A ačkoliv je Sedmkrát v hlavní úloze kniha velmi dobrá, Svědek se mi líbil víc, zdál se mi propracovanější.

1 09.10.2014

Zábavná a hlavně poučná knížka. Učit, tak si ji s dětmi čteme jako povinnou četbu ve škole.

3 30.09.2014

Někde se musela stát chyba, protože až na několik výjimek (Stříhali do hola malého chlapečka, Konec cesty, Po vojně, Slovenské lesy hluboké, Eskadra Straky, Odjezd, Vozidlo, Mladému střelci, Bubínek) mi připadalo, že Kainar k sobě prostě jen namátkou kladl slova či polovětné celky a nějak mu to prošlo. Asi to budu muset zkusit ještě jednou, za nějaký čas...

1 29.09.2014

Ano, kniha mi dala mnoho námětů ke čtení, ale důvodů, proč jí dát tak nízké hodnocení, je bohužel spousta. Zaprvé, buď měl editor Peter Boxall přinutit své spolupracovníky k trochu méně druhově zúženému výběru nebo změnit název knihy na 1001 prozaických knih, které musíte přečíst, než zemřete. Opravdu, moc mi tam ta poezie a to drama chyběly.
Pak je tu otázka množství tiskových chyb. Pravopisné chyby nemá smysl počítat, najdou se téměř na každé stránce. Co mě však nakonec rozčílilo mnohem víc, to byla nejednotnost psaní jmen autorů (například George Eliot i George Eliotová či Ivan Sergejevič Turgeněv i Ivan Turgeněv) a taky prakticky zločin, kterého se dopustili na Gabrielu Garcíovi Márquézovi. Zatímco u popisu knihy Sto roků samoty je, tehdy ještě správně, uvedeno, že se tento autor narodil v roce 1928 a dosud žije, u Podzimu patriarchy se dočtete, že spisovatel zemřel již v roce 1975.
A nakonec je tu ta hrozivá nepravidelnost údajů v boxech pod názvem knihy a jménem autora. Možná jsem jen perfekcionistka, ale po celou dobu čtení mě to opravdu dráždilo.
Tohle všechno mě nakonec vedlo k tomu, abych si přepočítala, zda je těch knih opravdu 1001. Je. (I když to zdaleka neznamená i 1001 autorů, ale to bych už opravdu chtěla moc, a tak se v tom nešťourám.) Ale ani to mě nedonutí doporučovat tuhle knihu dál. Bohužel.

4 27.09.2014

Co se mi nejvíce na knize líbilo? Ten konec, který tu mnozí nemůžou zkousnout. Chápu to, happy endy jsou zkrátka lepší a už jsme na ně i zvyklí - pomáhají nám uniknout od reality, která často vypadá docela jinak. Já ale tyhle hořkosladké konce zbožňuji. A jsem dokonce tak smělá, že konec téhle knihy sama pro sebe nazývám Cyranem z Bergeracu v moderním duchu. (P. S. Dovedete si představit, že byste se obětovali pro lásku tak, jako to udělal A. nebo Cyrano?)

4 26.09.2014

Jak mě první polovina knihy nadchla, tak mě druhá polovina zklamala. Ta druhá část už totiž není o jednom zlobivém psu, ale o jeho mnohdy více než zvláštní rodině. Autorka měla lépe promyslet kompozici a popřípadě zvolit i jiný název.

6 18.09.2014

Zdá se, že jsem od knihy čekala až příliš. Příběh nebyl úplně špatný (i když jsem čekala něco trošku jiného), ale že bych se více dozvěděla o vnitřním světě dětí s autismem, jak ostatně kniha slibovala, to se říct nedá. A pak ten epilog... Až příliš mi připomněl Psí poslání, které se mi líbilo mnohem víc, a proto mi vyzněl dost kýčovitě. A zcela nezávisle na Psím poslání také jaksi nevhodně.

2 16.09.2014

Musím se hned na začátu přiznat, že k Poslovi mě vlastně dovedla Zlodějka knih. Anotace Posla mi totiž vůbec nešla pod nos. Ale pak mě kniha uhodila do očí v knihovně mezi právě vrácenými a já si řekla, že to zkusím. Dlouho mi Posel ležel na hromadě knih z knihovny; do doby, než jsem dostala oznámení o blížícím se konci výpujční lhůty. A tak jsem začala číst... A prostě se do toho příběhu zamilovala...

17 11.09.2014