LaCata komentáře u knih

Svérázné dějiny 20. století. Bavily mě historické pasáže už od chvíle, kdy staříkovu otci věnoval kamarád "Fabbe" vajíčko. Příliš mnoho postav s "širokým svědomím" (autorova oblíbená formulace), včetně samotného staříka, o němž se to sice nikde přímo neříká, ale přišel mi docela poťouchlý, spíš Švejk než Forrest Gump. Vtipné, ale nenadchlo mě to.

5 11.07.2014

Hezký příběh mě pohltil rychle, ale zuřila jsem při sladkobolných pasážích. Užívala jsem si naopak, kdykoli se autorka pustila do třídních rozdílů v anglické společnosti. Hlavní hrdinka byla smutně nevěrohodná - nikdy nechodila do knihovny a najednou čte knihu za knihou, dojímá se při koncertu klasické hudby a nad filmem s titulky, které zničehonic přestala vnímat (Jean od Floretty - aha, takže v Británii není dabingový průmysl tak mocný jako u nás), z traumatického zážitku, po kterém by jiná žena musela chodit několik let na terapii, se prostě vypláče, a co že to za obor nakonec chtěla studovat? Hrdina byl naopak uvěřitelný, skutečně působil inteligentně a jeho motivace byly věrohodné. Byla bych k autorce smířlivější, kdyby neopsala vtip z knihy mého oblíbeného Hoega, kterého jsem navíc četla krátce předtím. Tři hvězdičky jsou až až.

5 10.07.2014

Jméno Ivy Roze Skochové v záhlaví čehokoli je pro mě důvodem k přečtení, takže mě neodradil ani ten příšerný název. A udělala jsem dobře. Tahle rozšířená reportáž není jen přehlídkou nejrůznějších chlapů. Nejvíc na mě zapůsobila jako obvykle sama autorka. Je fantastická v tom, jak její akční rádius pokrývá celý svět, i v tom, jak dokáže splynout s jakýmkoli prostředím, s jakoukoli laťkou společenského žebříčku. Navíc má ohromně zdravé názory a odvahu psát tak upřímně, jak jen to jde, aby se to ještě dalo číst. Což zcela platí i pro tu místy použitou obecnou češtinu (být to jen spisovné, nebylo by to tak živé). "Extrémní Iva" (za ten neuvěřitelný nápad a energii do něčeho takového jít a za to, že každému muži taky hned přidělila přívlastek) ani tady nezapřela své novinářské povolání a překvapila pokusem o vyváženost. To, že dostal hlas taky aspoň jeden z mužů, a ohlasy jiných žen bylo to správné koření, které ta knížka měla mít. Škoda jen té nepovedené jazykové redakce. BTW: mým favoritem by byl Láskyplný Jonas.

4 05.04.2016

Zřejmě málokteré deníkové záznamy mají ten potenciál, aby se hodily k vydání, ale těchto by bylo rozhodně škoda, kdyby zůstaly neveřejné. Obdivuju upřímnost, s níž Andrea Sedláčková odhalila své třiadvacetileté já, které ve své naivitě a bezbřehém optimismu musí dnes nutně působit lehce nesympaticky. Více než fakt, že se "minula s dějinami", a než roztomilé i "roztomilé" historky se známými lidmi mě zaujalo autoterapeutické vypořádávání se s otcem a jeho minulostí a s matkou, která ji ve dvou letech odkládala do týdenních jeslí a o dvacet let později jaksi nezaregistrovala, že její dítě stačilo dospět. Ve světle těch dvou lidí se mi zdá úplně pochopitelné, že emigrovala. Na oplátku zjistila, že Francouzi umí být pěkně studení a odtažití, takže se opravdu nedivím té rozpolcenosti, která ze stránek jejího příběhu čiší.

4 09.02.2015

Autorka má můj obdiv za to, že takové téma, které by šlo zpracovat na pět set stránek s hromadou detailů, dokázala vyjádřit na nijak ohromné ploše a přitom nebyla ani moc povrchní. Pět různých žen, pět různých povah a životů, určitě se většina žen v některé z nich nějakým způsobem najde. Knížka o tom, jak nebezpečné je nechat se pohltit pohodlnými stereotypy a jak je těžké a bolestné uvolnit potom ty obruče. Pro mě to byl inspirativní román. A to mě nejdřív zaujal jen obálkou!

4 17.10.2014

Jako učitel je drahý Werner nepřekonatelný. Dovede vyhmátnout důležité (a používané) fráze, vypíchnout v nich českému uchu nezvyklé konstrukce a ještě je zasadit do příběhu tak, aby stačilo vzpomenout si na historku a vybaví se i věta nebo slovo. Čeština s angličtinou se střídají s lehkostí a nenásilně. Opakovací pasáže jsou svěle vymyšlené. Ale jak je ten chlap dotěrný a neodbytný! Nezadané čtenářce možná může lichotit, že má aspoň fiktivního obdivovatele, ale pokud nemá zájem... je tak iritující ho pořád snášet! "Should it irritate you, please appreciate that I am extremely pedagogic: věci, které žáka rozčilují, hned tak nezapomene." A ještě na to má argument. Takže jsme tam, kde jsme byli, jako učitel je nepřekonatelný. A samozřejmě bravo překladatelům!

3 18.09.2014

Excentrický styl mi kupodivu nezačal jít na nervy a po celou dobu byl opravdu vtipný a neotřelý. Kapitoly uvozené vlastními přemrštěnými básněmi, jak neobvyklé! V kontextu praštěného příběhu nebyl ani konec příliš ulítlý. A když to všechno dohromady takhle stylově ladí, tak nevadí, že bych to zrovna nenosila, pochválit to klidně můžu.

2 24.05.2015

Mám ráda francouzsky psanou belgickou literaturu, není tak přešlechtěná a eklektická jako ta originál francouzská. (Tedy ne proto, že ve frankofonní Belgii mají nějakou anomálii a téměř se tam nevyskytují spisovatelé-muži.) Pero Amélie Nothombové je ale pěkně sžíravé a v tomto případě ještě spíš žíravé. Tenhle román asi nebude pro nikoho jeho oblíbeným, ale věřím, že o to autorka ani neusilovala. Jestli ovšem chtěla šokovat, podařilo se jí to dokonale. A jak jí odsýpají ty dialogy! Až se z té hrůzy otřepu, zase si od ní něco dám.
V překladu se podařila zábavná drobnost: jestliže Francouzům připadají jména obou hrdinek - Pannonique a Zdena - divná, pak by tak měla připadat i nám. S Panonikou není problém, to divné je, ale co se Zdenou? Překladatelka ji překřtila na Zděnu, což mě celou dobu dost rozčilovalo, ale teď vím, že mělo.

2 12.12.2014

Souhlasím se zuzulique. Pobavil mě obrázek Heleny Trojské jako ješitné, poštěvačné, ctižádostivé a sobecké kokety a že Penelopa sama nechce být rákoskou na manželky. Navíc je dobře, že Margaret Atwoodová je původní verzi mýtu o Odysseovi věrná. Jsem ale na rozpacích, nějak jsem se nedobrala toho, proč by vlastně ta Penelopa oním vzorem a rákoskou být neměla. Penelopiádu jsem teď četla podruhé v naději, že se snad rozpomenu, o čem to vlastně bylo, ale bylo to skoro jako první čtení. Takhle vyšumět by snad žádná knížka neměla. Navíc mám dojem, že autorka měla vyšší ambice. A ten chór byl divný (nebo to bylo jen překladem?).

2 22.11.2014

Ten náš svět plný společenských norem a konvencí je tak složitý a vazby tak jemné! Jeden si to ani neuvědomí. :-) Milá oddechovka, která vůbec neurazí.

1 27.07.2014