kure91 komentáře u knih

Jak hodnotit tuto legendární knížku? Přijde mi, že i dnes, více jak 30 let od onoho pověstného Dakaru 1988 patří tato kniha mezi to nejlepší, co bylo u nás o soutěži napsáno. Z mého pohledu dělá hodně fakt, že autor se účastnil jako novinář celé soutěže, z blízka ji prožil spolu s československými posádkami, popisuje radosti a strasti putování celé soutěžní karavany Afrikou a pro mě nezapomenutelným stylem přibližuje ročník, ve kterém poprvé vyhrála Tatra s K. Lopraisem za volantem. No a právě i úspěšné vystoupení našich, podtrhnuté druhým místem Moskalova LIAZu, má dle mého názoru svůj podíl na tom, že má kniha svůj statut legendy.

03.12.2019

Pro nás, co pochází z regionu, kde se Barumka jezdí, se jedná o povinnou četbu a v podstatě bibli. Dan Porazil je už dnes jistota, jeho knihy jsou velmi poctivě, pečlivě a do hloubky zpracované, navíc autor píše velmi čtivým stylem. Ale zpět ke knize. V této objemné publikaci si můžeme přečíst příběh podniku, který se z původní akce při otevírání nové pneumatikárny vypracoval až na jeden z vrcholů mistrovství Evropy. Kromě samotného popisu výsledků nechybí další zajímavosti a perličky jednotlivých ročníků, vše ilustrují fotografie.

1 03.12.2019

Už jen pohled na jméno autora dává tušit, že se dostaví kvalita (jméno Vladimír Dolejš se řadě diváků televizních reportáží vybaví takřka automaticky i s přesnou představou jeh hlasu) a kniha nezklame. V knížce se dočteme vše důležité o vývoji české soutěžní scény v divokých 90. letech, kdy kromě transformace společnosti došlo i k transformaci našich rally, jejímž nejviditelnějším projevem bylo rychlé přezbrojení z Favioritů, Žigulů a podobně na Escorty či Celicy.

03.12.2019

Mám rád ty časy první dakarské dekády, takže každou knížku, která je popisuje čtu s nadšením. Ani tahle není výjimkou, dozvěděl jsem se několik, mě doposud neznámých věcí z prvních účastí LIAZu a Tatry na Dakaru a celé povídání se četlo příjemně a pěkně. Navíc bylo zajímavé číst o některých situacích - třeba použití šlapadel v popisu této knihy a potom pohledem insidera Pepy Kaliny v jeho biografii... Na Peklo to sice nemá, ale jinak velmi dobré dakarské čtení.

1 25.11.2019

Hodně jsem přemýšlel, jak tuto knihu hodnotit. Na úvod musím předeslat, že čtení to nebylo vždy veselé, avšak rozhodně poučné, protože autoři podrobně rozebírají aspekty, které mohou vést k rozpadu demokracie a na konkrétním příkladech ukazují, jak se to skutečně povedlo realizovat. Vzhledem k tomu, že důraz je kladen na USA a Donalda Trumpa, nechybí řada výletů do bližší či vzdálenější minulosti "států" a musím říct, že jsem se dozvěděl hodně nových zajímavých informací. Závěrečná kapitola se snažila vlít čtenáři trochu optimismu do žil po předcházejících chmurnějších kapitolách, avšak mě osobně to moc nepřesvědčilo a celá kniha skončila tak nějak pesimisticky.

3 19.11.2019

Jak jsem napsal v komentáři ke Dni poté, knížka mě nalákala na druhé přečtení Tmy. Poprvé jsem ji četl v době, kdy jsem sci-fi či post-apo moc nesledoval a nečetl, nyní už nějaké knížky těchto žánrů mám za sebou a musím říct, že jsem i proto na Tmu nahlížel jinak. Neff se s tím nijak nemaže a hned nás hodí do děje a od prvních stránek sledujeme líčení rozpadu společnosti. Byť bych chtěl mít výhrady k tomu, jak rychle onen rozpad nastal, líčení jednotlivých událostí je natolik podmanivé, že všechny výtky beru zpět. Popis oné situace mi přijde jako dosti uvěřitelný a možný, proměna charakterů a rozpad Prahy se četly samy. Možná mi přijde líto, že za polovinou knihy následuje skok o 3 roky dopředu, ale pro spád celé knihy to není na škodu. Tím se dostávám k závěru, který mě poprvé naštval a bral jsem jej jako blbost. Nyní na podruhé musím tohle hodnocení brát částečně zpět, možná díky přečtení dalších děl mi už celý koncept stojící za vypnutím elektřiny nepřijde tak ulítlý a moc mi nevadil. Takže závěrem, i na druhé přečtení jsem s Tmou moc spokojený a abych dodal na závěr, četl jsem původní nepřepracované vydání, Tma 2.0 mě zatím neláká.

3 11.11.2019

Jestli pro mě asi největším čtenářským objevem bylo trilogie Vzpomínka na Zemi, letos servery vypočítaly, že s pravděpodobností 99 % vyhraje Silo. Musím říct a souhlasit s ostatními, že trojka pěkně uzavřela děj, má neoblíbená postava z Turnusu odešla stylem hrdiny a konec byl veskrze optimistický (alespoň pohledem Sil 17 a 18). Prach nabízí ještě několik dalších střípků do skládačky, proč to všechno nastalo a jak to mělo skončit, jen mi zůstalo pár nezodpovězených otázek jako například, jak udržovali onen mrak/kupoli kolem, ale odpovědi holt budu muset nechat svojí představivosti. No a vzhledem k tomu, že pomalu nastává čas, kdy operace Padesát světového řádu započala, doufám, že v okolí Atlanty Američani nic nestaví :)

10 04.11.2019

Trošku mi trvalo se do knížky začíst, ale od třetiny to nabralo tempo chrta a jakmile tým začal hledat kouzla, tak děj chytil pořádný spád. Přišlo mi, že ač se neposunul děj "Kladiva" jako celku, tím mám na mysli třeba nějaké nové info u umírání magie, tak se mi zdálo, že je vidět posun ve fungování týmu hlavních postav a nějakých vztahů mezi nimi (nepřišlo mi, že jsou na sebe jak psi, jak v některých předchozích knížkách), byť mi chyběl trošku upozaděný Walter, ale můj oblíbení Vincenc mi to vynahradil. A posledně jmenovaného potkaly události, ze kterých by jeden dostal psotník. No a klasicky jsem vybral pár hlášek, které se mi líbily.
----------------------
"A proč je její jméno na zdi?" ptala se Klaudie, která chytala jen každé druhé slovo a snažila se neztratit kontext.
"Třeba je to vzkaz. Možná chystají sabat a ona jim nebere telefon," mínil Vincenc.
"Říkáš, že jí je pár set?"
"Ne, pár set let to je, co ji upálili. Předtím nebyla tak slavná, spíš lokální celebrita. Jako Dara Rolins před a po bouračce..."
----------------------
"Přispějte na slepé sirotky s rakovinou," ozvalo se vedle něj.
Postava, která se tam tyčila, by asi ani při nejlepší vůli nestrhala rekordy dobročinnosti, naopak by patrně většina potenciálních dárců při jejím spatření vzala nohy na ramena. Vysoký vyzáblý muž s týdenním strništěm, přes hlavu kapuci mikiny, jejíž rukávy mu nedosahovaly ani do půlky předloktí a odhalovaly několik nečitelných tetování. Na krku měl zavěšený pultík s papírovými kytičkami a kasičku, koukal přes kulaté brejličky a jeho pohled by více slušel zvolání "peníze, nebo život!"
"Vinci, co to má bejt?
"Jsem v převleku, ne? zavrčel Vincenc.
----------------------
"Vzájemně pomoct? Tím vy obvykle myslíte, že někdo udělá to, co chcete, a vy ho za to neproměníte v louži rosolu."
"Nebuďte malicherný. Jako rosol byste si koneckonců v mnoha ohledech polepšil."
"Já ovšem o tenisu nevím vůbec nic..."
----------------------
Felixovi už došla trpělivost.
"Ty lehni, nebo dostaneš náhubek. A Walter konečně vyklopí, co ví, nebo tě po zbytek týdne bude chodit venčit! Jasné?"
----------------------
"... O co, že uhodnu, kdo přijde příště."
"Hele, mě vynech, jo?" ozval se hlas Martina Dejdara. Měl svůj kostým Ozzáka, ležel na voru z lahví a pomalu proplouval řekou, až zmizel za dalším zákrutem.
----------------------
"Psi sem ale nesmějí."
"To je slepecký pes," odvětil Felix, "ti můžou všude."
Dívka několikrát přejela pomněnkovým zrakem z Vincence a zpět na něj.
"Vy ale vidíte, ne?"
"Dámo, neslyšela jste, že slepečtí psi se musej trénovat? Aby byli připravení na každý prostředí, až budou vodit svýho slepýho pána?"
"Na rozhlednu?" pokoušela se dívka o logiku.
"No a proč ne? Chcete snad upírat nevidomým spoluobčanům právo vyjet si nahoru a... nasát atmosféru stometrové výšky?"

5 23.10.2019

Vytáhl jsem to z knihovny asi po deseti letech a užil jsem si to ještě víc, jak dřív. Mnohem zábavnější formou než v učebnicích Dějepis 1 - Dějepis 4 představuje historii nejen Bohemanů a dozvíme se, jak to ve skutečnosti bylo s Šemíkem, proč se kníže Krok jmenoval Krok a další zajímavosti z historie, které nám dějepisářka zatajila :)

22.10.2019

Jestliže jsem v komentáři k Silu psal, že mi lehce chybělo časové zasazení, tak tady mi to Howey vrátil i s úrokama a jednotlivé datace ke všemu doplnil, akorát mám depku, že těch roků do startu operace Padesát Světového řádu moc nezbývá, ale třeba dřív nastane jiné post-apo a zalezem za 13 roků do Metra :)
Ale zpět ke knížce. Líbilo se mi, že se popisuje vůbec vznik sil a život v Silu 1, naráz na celé "silové" universum člověk nahlíží jiným pohledem a ví, proč a jak se některé věci děly (a to včetně vysvětlení některých událostí ze Sila 17 a 18). Ale aby to zas nebylo jen nekritické, měl jsem problém si oblíbit hlavní postavu Donalda, s každým dalším turnusem mě začínal víc a víc štvát. Kniha jako celek však za plný počet hvězdiček.

7 14.10.2019

Pokud mám knihu hodnotit, tak musím říct, že jsem rozpolcen jak Škoda 120 narazivší do stromu v plné rychlosti. A rovnou řeknu, že mé hodnocení je ovlivněno faktem, že Štěpán Kopřiva je aktuálně jedním z mých oblíbených autorů, takže ty 4* kniha dostala asi i díky tomu. Ale zpět k hodnocení. Na jednu stranu je vidět autorský styl Kopřivy, už v této brzké tvorbě je rozpoznat hraní si s jazykem, snahu o neotřelá přirovnání a v rozhovoru Kellera s Di Fazzem mi přišlo, že je krásně vidět, že se Kopřiva autorsky podepsal i na legendárním Byl jsem mladistvým intelektuálem. A teď ono očekávané ale zatím kladné recenze. Chvílemi mi kniha přišla až lehce zmatečná, ale nakonec si vše tak nějak sedlo a sešlo se. Ale po dlouhé době se mi stalo, že v tomto žánru mě lehce štval hlavní hrdina, Keller prostě nedosahoval takové "gumovitosti" jako například později stvořený Vojín De Klerk.
---------------------------
KELLER: "Tak jsem tady zase."
PRODAVAČ: "C-?"
KELLER: "Říkal jsem ti přece, že ještě přijdu."
PRODAVAČ: "Vy-"
KELLER: "Ale tentokrát nebudu chtít blbou uzi. Tentokrát budu chtít něco většího."
PRODAVAČ: "Vy-"
KELLER: "Jo, já."
PRODAVAČ: "Vy krvácíte!"
KELLER: "No jo. Blu-bluh-bluéééh."
PRODAVAČ: "Vy zvracíte!"
KELLER: "Mohl bys, kurva –"
PRODAVAČ: "Vy zvracíte krev!"
KELLER: "– mě přestat informovat –"
PRODAVAČ: "Vy padáte! Na zem!"
KELLER: "– o tom, co sám vidím?"
---------------------------
"Sonny?"
"No?"
"Promiň," řekl jsem a otočil volant o sto osmdesát stupňů.
Vlastně jsem se nemusel omlouvat, pád ze tří metrů na ožehlý beton ještě nikdy nikomu neublížil – ale to víte, rodičovská starostlivost. Nejraději bychom ty děcka chránily celý život, no ne?
---------------------------
Vrtulník a tank oraly hlavní třídu v oblacích betonu a rozervaného asfaltového podloží.
Dům uzavírající hlavní třídu se od místa srážky nacházel jen dvanáct metrů.
Vstoupili jsme do něj předním vchodem bez zaklepání

23.09.2019

Otec zakladatel je nazpět a opět je to jízda. Děj se opět odehrává ve dvou paralelních liniích (abych byl uplně přesný, tak jede i třetí linka, ale té je věnován je kousek) a zatímco Felix s Walterem řeší pokec se Starým v nemocnici, tak Klaudie jde navštívit jeden ne tak obyčejný panelák. Zejména některé scény v paneláku jsou velmi zajímavé (byt s růžovými tapetami, např.) a opět si tu nechám pár hlášek, co se mi v knížce líbily.
---------------------
Felix si ani nevzpomínal, že by kdy Waltera viděl se tak spokojeně usmívat. Vypadal jako kočka, ke které přichází myš a pomalu se maže grilovací omáčkou. Jenže temnota byla blíž...
--------------------------
"Dobře," řekl Felix k nabodnutým tělům. "Viděli jste poslední dobou něco dobrého v kině?"
"Sha ghrtsa chtra chtra!" řekly tisíce úst znova, tentokrát hlasitěji.
"Podle toho, jak nakvašeně to zní, tak patrně něco od Trošky," řekl Felix Walterovi.
--------------------------
Kluk napřáhl ruku k Tisícihlavému, jehož chapadla už sahala do výšky věžáku a odstřikoval z nich šedý sliz, a pronesl: "Majoránka!"
Z nebe dopadla obří noha v tenisce a z Tisícihlavého vystříkl černý maz.
"trochu montypythonovské," řekl Felix, "ale jinak dobrý."

4 06.09.2019

Bible pro všechny, kdo v prváku potkali tenhle předmět.

1 04.09.2019

Moc jsem od knížky nečekal (neumím říct proč, ale přistupoval jsem k ní ve stylu "další postapo, hm...") a nakonec jsem byl příjemně překvapen. Dost se mi líbí vykreslení světa sila, vztahů a všeho okolo, v zásadě jsem neměl ani problém s postavami, nikdo mě moc neštval. Možná jediná drobnost, co mi scházela, bylo alespoň orientační zasazení do nějaké času, ale podle náznaků v knize se jedná o dobu hodně po nás. Na závěr lze jen poznamenat, že zatímco v Moskvě musejí žít v metru, Amíci to vzali víc nóbl a bydlí si v sile :)

8 28.08.2019

Tak jsem si konečně přečetl, mnohými adorovanou, běžeckou bibli. Upřímně řečeno, nevím, kde se v knížce nachází ona zmiňovaná motivace, která mnohé dokopala k tomu, aby začali běhat. Z mého pohledu, mnohem lepší motivaci představuje odlehčená kniha "Všechny důvody světa, proč běhám" od The Oatmeala, ale to už je můj problém :)
Ale abych trošku vylepšil dosavadní hodnocení z prvního odstavce, tak kniha byla opravdu dobře čtivá, přišla mi o kus lepší jak Takoví normální hrdinové a když se oprostím od toho tolik proklamovaného přirozeného způsobu běhu, bosoběhu apod., tak mě i hodně bavila. Možní díky tomu, že jsem před Born to run četl např. biografii Dana Orálka, kde se také věnuje Copper Canyon Ultramarathonu a Tarahumarům, tak jsem některé pasáže bral lehce s nadhledem, ale obecně, celý příběh o ultra a Měděných kaňonech byl velmi čtivý a dost mě bavil.
Takže celkově hodnoceno, jedna z těch (nej)lepších knížek o běhání, které jsem četl.

1 12.08.2019

O kousíček lepší než třetí díl, stylem vyprávění a žánrově zase trochu něco jiného, taková záhada zamčeného pokoje v podání Felixe a Klaudie aneb jak se může zvrtnout jeden nevinný výlet do Nitry. Autorovi se povedlo navodit zajímavou, tajemnou atmosféru, s menším počtem postav na uzavřeném prostoru rozehrává zajímavou detektivní zápletku, která nakonec vede k tomu, že s nadsázkou řečeno, za vše může málo sexu :) Přišlo mi, že se opět začalo více hláškovat, pár co mě zaujalo, níže.
------
"Mně je to jméno odněkud povědomé," překvapil všechny Rasťo. Chvíli si klouby na ruce zamyšleně mnul tváře. "Už vím!" zvolal, ale vzápětí zavrtěl hlavou. "Ne, to je blbost."
"No tak, mladý muži!" povrzbudil ho Oz
Rasťo k němu nesměle zdvedl zrak. "Nejmenoval se Azazel Gargamelův kocour?"
Oz mu věnoval dlouhý nechápavý pohled.
"Gargamel, víte, ten zlý čaroděj z...," Řasťův hlas pomalu utichal, "ze Šmoulů," dodal skoro šeptem.
"To byl Azrael," opravil ho Felix pobaveně
-------
"Dostaneme ho," ujistil ho ještě jednou Felix. "Slibuju. Je sice pořád krok před námi... Ale už jen o jeden. Věř mi. Moje bota se přímo třese na to, až mu zmaluje zadek. Ten hňup ho brzo bude mít modřejší než Taťka Šmoula"
-----
Azazel se na chvíli odmlčel. A jeho mlčení znělo ještě zlověstněji než předchozí vrčení. "Co chceš?" Hlesl nakonec. Co chci? zamyslel se Felix. "Hm. Pokecat?" "Zaplať si psychologa. Řekni svoji cenu. Hned!"

1 20.07.2019

EDIT: Asi jsem si tuhle knížku potřeboval nechat dost uzrát v hlavě, protože když se po půlroce vracím k hodnocení, tak se musím hodně opravit a vzít jej zpět. Budu si nadále stát za tím, že je to trošku pelmel a děj jde na přeskáčku, ale sdělení knihy, to co se čtenáři snaží předat jasně vystoupí. Po dočtení jsem si říkal, jo, tak jsem to dočetl a co? Ale ono některé idei zmíněné v knize nakonec nejsou úplně mimo, možná i díky poselství knížky jsem začal při běhání víc myslet na stravování a principy zmíněné v knize, byť jsem si hned po dočtení říkal, že to je vlastně nonsens a nic si z toho stejně neodnesu.
--------------
Tak jsem touto knihou začal "bunde" tří běžeckých knih, co Mladá fronta prodává pospolu a musím říct, že jsem vzhledem k pověsti Born to run čekal pořádnou knížku, avšak tohle mi přišlo, že pejsek s kočičkou vařili dort a při tom jim tam spadl ten myslivec, co jim ho v čapkově verzi zjedl. Kdyby se autor držel jednotlivých linek, tak by to šlo, ale takhle co chvíla skákal od tématu k tématu, tu jsme na Krétě za 2WW, tu se autor učí parkour, tu je na Krétě on v současnosti... Pelmel...

3 19.07.2019

Já jsem spokojený. po prvních dvou knížkách od Pavlovského jsem byl zvědavý, jak se se serií popasuje první jiný autor mimo otce zakladatele a nemohu říct, že bych byl nespokojen. Tentokrát spíše detektivní příběh, tým se rozděluje na jednotlivé členy a vydává se pátrat po příčinách zdánlivě nesouvisejících vražd. Nechybí hlášky, byť mi přišlo, že oproti Pavlovskému jich docela ubylo, přítomny jsou však nějaké ty zvraty a zajímavé postavy. Na plný počet hodnocení to není, ale 4* si to zaslouží úplně v pohodě.

4 08.07.2019

Vynikající pokračování, líbilo se mi, že autor dále rozepisuje věci okolo Monolitů, Hvězdného dítěte a celkově posunuje děj a vývoj v "univerzu" knihy dále. Opět získáváme další střípky do mozaiky toho, kdo a proč Monolity stvořil, co nás může čekat (a neminout). Musím říct, že pořád nepřestávám být fascinovaný vizí dobývání kosmu, kterou A. C. Clark nastínil a je jen škoda, že naše technologie z roku 2010 se s těmi z Clarkova roku 2010 nemůžou ani při nejlepší možné vůli rovnat.

1 04.07.2019

Důchodcovská roadmovie, kde se partička tří Skoťáků s vnukem jednoho z nich vydá po padesáti letech zpět do Londýna, aby dořešila jeden rest z minulosti. Cesta je to náročná, jako správní hrdinové zdolávají nejednu nástrahu a spějí za závěrečným odhalením. Jak je u Petera Maye dobrým zvykem z "ostrovních knih", nechybí poutavé návraty do minulosti, které mě bavily snad ještě víc, než současnost. Nyní právem jeden z mých nejoblíbenějších autorů.

6 30.05.2019