Kulasec
komentáře u knih
Hotel Sacher
Rodica Doehnert
Dlouhou chvíli jsem byl při čtení tohoto díla podobný postavě neutrála z mého oblíbeného filmu "Florenc 13:30". Tohle se dělo někomu jinému v jiné době, v čem a kdy se to potká s dneškem? Sotva kdy. A pak vás to zasáhne. Ty silné pasáže to najednou rozhoupou. To hloubání není vůbec zaumné, najednou je tak umné, ryzí, přesné. I ve svých pochybách. Začínám psát knihu a mám se hodně o co opřít a od čeho odpíchnout. Žádná pouhá freska fin de siécle nebo ještě konkrétněji éry vídeňské moderny. Když si to vezmete kolem a kolem, je to skoro jako dneska, přesah to rozhodně má. Samotný děj má spád, dost možná je filmové zpracování ještě silnější a tato kniha je jako jeho scénář. Postavy jsou uvěřitelné tolik, že je to jak nějaký Šikmý kostel po vídeňsku. Můžeme s nimi kolikrát prudce nesouhlasit, kolikrát kroutit hlavou proč, ale (a teď nechci glosovat Cimrmany, že to je tak všechno, co se s tím dá dělat) pak seznáme, že to jsme my a kolikrát my konkrétně i v našich o sto let později žitých životních etapách a má to najednou setsakramentské grády. No, polykal jsem naprázdno. Za to lapání po dechu plný počet hvězd. Ještě jsem dech nedopadl. Nemluvím o konci dějů v tomto díle,epocha a její předatavitelé symbolicky končí, ale že zkrátka má průběžně sílu. Kniha je o nejpodstatnějších věcech člověka. Zpracovány bravurně. Souhlasím s janasim, že stálo za to ji rozpracovat, bylo by co. SO IT IS.
O čem sní muži
Olga Sommerová
Tuto svou knihu mi paní Olga kdysi během společné jízdy vlakem i s věnováním "milému Petrovi" zkrátka a dobře darovala. Zrovna se angažovala v petici o záchranu orlickoústeckému nádraží, a tak jsme se zapovídali nejen na toto téma (tato stavba dodnes stojí dost možná i jen díky tomuto tejdejšímu petičnímu tlaku zezdola, další "Těšnovy" by bylo zkrátka a dobře škoda páchat už v demokratických poměrech), že to pak přišlo nějak samo. V žertu dopodotkla: "ať víte, jací vy muži vlastně taky jste". A opravdu, dočetl jsem se pak, že takoví i onací. My muži. Rozhodně však v knížce negeneralizuje, i když se ráno co ráno probouzím jako jeden muž. :-) HOWGH!
Pražské jaro
Simon Mawer
(SPOILER) Kulervoucí! Takto jsme totiž pobíhali mezi Václavákem a Rozhlasem. Zabředlí už sice v náhlé deziluzi, přesto stále s touhou cokoliv na této obludnosti změnit, zvlášť když takovou chvilku po opojném čase nedávném, kvalitně v románu pojednaném. Autor má o reáliích načteno, ba načucháno jaksepatří dost i z vlastních zkušeností. V knize ztvárnění západní zahraniční účastníci nejen "přepadu" jsou realističtí, děj má spád, milostná linka celého příběhu je doslova silně erotická. THE SIXTIES AS THEY HAPPENED.
Izrael. Země, kterou nikdo nechápe
Noa Tishby
Noa je velice milá a srdečná vypravěčka. Liberálka každým coulem, která umně demaskuje inklinaci odpůrců Izraele k antisemitismu pod rouškou liberálního hávu. Rozumějte: zná tak dobře šíři a kvalitu svého liberálního pohledu na svět, že pozná, když se do něj někdo jen přioděje, aby se dobral svého(ideálně až zničení Izraele). Ještě se tu průběžně dále rozpovídám o poutavosti jejího psaní, o fakticitě jejích proklamací a nezbytnosti tuto knihu číst. Není přitom propagandistkou, i když je doslova ambasadorkou Izraele na poli záštity jeho existence. Jakub Szántó umí a ví o Izraeli neskutečně moc, zná své kořeny a také ve své práci (Z Izrastiny s láskou) výborně pointuje, tato dáma má navíc odžito a zažito, co znamená až bolestivé nepochopení pro důstojnou existenci malé země na malém území. Humanistka do morku kosti. Vyprávěná literatura faktu se mi chce říct. Knihu si vychutnáte, když vám spolu s jejím vyprávěním dojde, že Izrael není kontroverzní. Že kontroverze vzbuzují reakce na něj, jelikož jsou opravdu antisemitské a delegitimizační. Že zášť vůči Izraeli není opodstatnitelná.
Pravomil aneb Ohlušující promlčení
Petr Stančík
Navýsost povzbudivá a očistná kniha. Doprobudí ve vás to dobré, podstatné a smysluplné.
Tancuj, tancuj, tancuj
Haruki Murakami
..., ale v životě nás uhranou spíše obroučky. Jsem nejšťastnější člověk na světě, že to ví i Murakami.
Veľká láska
Vladimír Balla
Překvapilo mě, jak se kniha nese v takovém lehkém tónu (slyšel jsem ovšem jeji audioverzi), přičemž o to lépe vlastně pojedná o nejdůležitějších věcech. Jako když vám introvert sdělí něco oklikou a musíte se pořádně snažit dobrat pravého sdělení. Zároveň je však samotné vyprávění extrovertně zvesela a zdánlivě bez rozmyslu do detailu podávané. Takováto jistá dvojí forma uchopení tématu je pro čtenáře atraktivní. Na úvod se mi zdálo, že jde o dílo ryze slovenské a želel jsem, že ho nečtu nebo neslyším spíše v originále. Postupně jsem se vposlouchal do děje a český přednes v podání Michala Štěrby si dostatečně užil. To už totiž ta obecnější témata nabírala vrchu až vygradovala.
Lesní eseje. Texty z česko–rakouského pomezí a Šumavy
Josef Kroutvor
Miluju Novohradky. Znám od raného mládí pomalu nazpamět historii všech obcí a tyto hory snad jako své boty. Ale v této podobě? Ještě ne! Takže si knihu seženu a vyznám se z té lásky prvopohledové i přes pohled literární. UAAAAA!
Opona
Ondřej Hübl
Super kniha k zamyšlení. Tu retrorealitu kdesi daleko za obzorem našeho dnešního běžného života vlastně reálně udržuje masivní investorské zafinancování současné. Stačilo by tomu přiškrtit kohoutky a vyskáčou z toho všichni do pár dní. Ale jasně: má to být nosná konstrukce pro možnost ostřelovat minulost, tak jsou tam náznaky, že to snad má i dnes svou samonosnou ekonomiku a nezhroutí se to jen jako domeček z karet případně ani při ukončení financování zvenčí. Promiňte, že do toho tahám neoliberální posedlost na všechno dát cenovku a nevěřím, že to jde nechat existovat samonosně.
Naše cesta do prvohor: O povaze automobilové kultury
Jan Keller
Tato kniha mi byla v době vydání naprostým zjevením. Vynasnažím se přečíst i s už dosti velkým.odstupem, abych především zjistil, kolik jsem slevil z nadšenosti pro věc. Podám hlášení.
Zazi v metru
Raymond Queneau
Tuto hříčku mám rád od gymnaziálních let. Je to takové trošku crazy, ale když se řekne Paříž, tak mi skočí tento titul a když Berlín, tak My děti ze stanice zoo. Je to nějak asi i propojené vzhledem k tomu "provozu". Nějak prostě ikonické tituly pro ta města. Je fajn to teď poslouchat v Rozhlase.
Neviditelné řemeslo: Tajemství redakční práce
kolektiv autorů
Tuto knihu si pročítám dvojnásob rád. Pracuji na třetí verzi své druhotiny(prvotinu nikdy nevydám a o pointu se podělím s jediným člověkem). Zní vám to třeba šíleně, ale tolik úvodem. Především chci říct, že mě těší, že jsem v sobě při tvorbě aktuální práce našel jistý redaktorký čich, který ji od dvou slepých uliček dovádí k třetí nosné "protřelé/prozřelé" verzi(věřte tomu prosím, ty dvě původní posílaly neotřelé téma do spíše "otřelých" vod a úspěšně by zapadlo). To se ovšem stalo už před pročítáním Neviditelného řemesla. Budu vám tady postupně sdělovat příklady posunů v mé tvorbě, které jdou za dobrýma radama z této knihy. Protože to mé vlastní uvědomění si psát až zmíněnou "třetí cestou" je pouhý základ, který si vyžádá jak další vlastní redaktorské zásahy, tak později ještě cizelování textu a obsahu i od redaktora v nakladatelství. Tohle bude především zajímavé vám potom také popsat. Zjistím tak, co jsem si dokázal řekněme sám zredigovat(poučen Neviditelným řemeslem) a co mi konkrétní redaktor posléze přece jen nejspíš určí k dalšímu přepracování/úpravě. Bude to taková kronika literární tvorby, do které vás milerád vtáhnu. Abyste si později, až si mou práci přečtete, mohli i zpětně zapřemýšlet a odvodit ze zde mnou k tomu sdělovaného, jak se to celé pohnulo kupředu do konečné fáze. Vypadá to jako experiment, ale může jít o vcelku občerstvující počin. Předem díky za trpělivost a zvědavost, jakže se to vyvine.
Největší lekce dona Quijota
Štěpán Kučera
Vpravdě postmoderní práce! Autor vás zavede do dávných a dávných časů. Postmoderní vlastně i právě proto, že do obou. :-) Donkichotství dopilovávala a všemožně nahlížela, rozvíjela a aktualizovala celá plejáda autorů. Tato kniha je významným příspěvkem a pokračovatelkou nekonečné řady.