kristijan
komentáře u knih
O život
Jules Verne
Pěkná exkurze po Číně s místy trochu nedotaženým dějem, který ale velmi příjemně uplynul. Pokud máte rádi Verna, bude se vám určitě líbit. Pokud s Vernem začínáte, doporučoval bych na úvod zvolit spíš nějakou známější verneovkou.
Masky zmaru
Steve Jackson
Gamebook, který jsem nikdy nedohrál. První část, kdy putujete k Heverovi a pomáháte mu s ulovením tygra, byla zábava, na další cestě už je ale na můj vkus moc snadné šlápnout vedle a nechat se zabít. A když přijdete na automaticky zabíjející odkaz ještě po tom, co přemůžete finálního bosse, těžko doceníte, jaký je to zajímavý zvrat v příběhu.
Čaroděj ze země Oz
Frank Lyman Baum
Ze začátku mi chvíli trvalo, než mi přestal vadit malinko infantilní styl vyprávění, na kterém je hodně znát, že je kniha v první řadě zaměřená na menší školní děti. Příběh je ale tak plný krásně uhozených a přitom chytrých nápadů, že si mě po pár kapitolách úplně získal. Veliký strašlivý Oz a jeho mazaná řešení mě moc bavili a oblíbil jsem si postupně i čtveřici hlavních hrdinů, ze kterých každý má svůj zajímavý příběh. Překonalo to moje očekávání. Na konci mi scházela jediná věc (následuje malý spoiler): Dozvědět se, jestli se drvoštěp ještě potká se svým děvčetem.
Ostrov v nebezpečí
Gerald Durrell
Mně se to moc nelíbilo. Nesedělo mi v knize spoustu věcí. Na první pohled se podle obrázků může zdát, že jde o příběh pro děti, což vám ale hned na prvních stránkách nabourají zmínky o politice a sexu. Dále by se mohlo zdát, že půjde o odpočinkovou knihu, z toho vás ale zase poněkud vyvedou brutální šarvátky, při nichž sice nejsou žádní zabití, ale rozbité hlavy kriketovými holemi a rozpárané tváře nožem ano. Dále se tu hezky mluví o přírodě, ale domorodci jsou převážně banda tupců s kdovíproč neskutečně bizarními jmény. A v neposlední řadě mi připadá podivné, proč stojí celý příběh na kompletně smyšlených reáliích. Jestliže šlo autorovi o to, aby zapůsobil svým ekologickým poselstvím, bylo by přece daleko účinnější použít co nejvíce skutečný základ. Mělo to pěkná místa, ale celkový dojem to ve mně zanechalo dost rozpačitý.
Dobrodružství v Zemi nikoho
Jaroslav Foglar
Překvapivě výborný příběh, který sice nabízí podobné motivy jako některé slavnější foglarovky (a taky se k nim otevřeně hlásí jasnými odkazy na bobříky, Modrý život nebo Rychlé šípy), ale všechno skvěle míchá dohromady a přidává i něco navíc. Řekl bych, že tu Foglar tak trochu vzpomínal na svoje starší knihy a tak trochu se snažil posouvat dál třeba tím, že začlenil do příběhu děvčata a hlavní hrdiny polidštil, aby nepůsobili tak pohádkově černobíle, ale uvěřitelně a lidsky se svými špatnými i dobrými vlastnostmi vedle sebe. Pořád se něco děje, knížka nemá slabé místo a má taky moc pěkný konec, který všechny dějové linky příjemně uzavře. Opravdu jsem se skvěle bavil - a možná je to troufalé tvrzení - ale klidně bych ji i doporučil těm, co Foglara neznají, aby právě s ní začali. Je to taková Foglarova bestofka, navíc v podstatě bez jeho obvyklých nešvarů.
Saturnin se představuje
Miroslav Macek
Asi zatím nejslabší díl. Od začátku mi nepřišlo jako moc dobrý nápad vysvětlovat Saturninovu tajemstvím opředenou minulost, která vždycky nabízela spoustu prostoru pro fantazii každého čtenáře, aby si k Saturninovi dosazoval ty nejdivočejší scénáře, což tenhle díl poněkud zaříznul. Hlavní problém příběhu je ale podle mě nakonec absence dalších zajímavých hrdinů. Celou dobu je tu Saturnin na všechno sám a žádná z epizodních postav, které se okolo něj jen míhají, jak cestuje po světě, bohužel nepředvedla nic pozoruhodného, ani se nezdržela dost dlouho, aby stála za zapamatování. Přesto ale většinu času docela příjemné čtení. Slabé ***.
Ukolébavka
Ed McBain
Moc se mi to nelíbilo. Šedivé město, spousta násilí, mindráky hlavních i vedlejších postav, nemastný neslaný konec a detektivové Carella s Meyerem, kteří působili obyčejně a nezajímavě. Dočítal jsem hlavně ze zájmu, abych si udělal trošku představu o McBainovi. Tenhle typ detektivek ale rozhodně není nic pro mě. A zvlášť v dnešní době, kdy se násilí a šeď sype z hlavních titulků zpráv v nebývalém množství, mi to celé asi přišlo ještě hůře stravitelné, než by tomu bylo dřív.
Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka
Miloslav Švandrlík
Buranský a místy poněkud na sílu přestřelený Švandrlíkův humor mi vždycky přišel jako taková esence devadesátek. Jestli je to výhoda, nebo nevýhoda, záleží na čtenáři. Já se celkem bavil, někde v půlce jsem ale knihu na nějakou dobu odložil, protože se mi zdálo, že se žáci začínají se svými kousky trochu opakovat. Když si to ale budete dávkovat postupně, může z toho být dobré oddechové čtení.
Zločin na Bezdězu
Vlastimil Vondruška
V komentáři u minulého dílu jsem si postěžoval, jak málo je užitečné číst tuhle sérii popořadě, protože knihy nejdou chronologicky po sobě a moc na sebe neodkazují. Udělalo mi tedy docela radost, že tenhle jubilejní díl použil Vondruška jako ohlédnutí za uplynulými případy a nacpal do něj spoustu narážek na předešlé knihy. To opravdu oceňuju. Hlavní hrdinové ale i po dvaceti dílech zůstávají pořád stejní, což by možná mohlo taky působit jako dobrá zpráva, nicméně posuďte sami, že potkáte-li kamaráda po dvaceti letech a zjistíte, že se za tu dobu VŮBEC nezměnil, asi ho spíš trochu politujete. A zvlášť v případě Oty mě celou knihu takováto lítost neodbytně přepadala. Jinak příběh standardně bavil, řekl bych takový Vondruškův slušný průměr.
Samurajův meč
Steve Jackson
Země inspirovaná japonskou mytologií, ve které se v tomhle příběhu ocitnete, působí opravdu poutavě a oproti ostatním dílům série je to skvělá změna. Zajímavě působí i sbírání bodů cti a samurajská umění, ze kterých si můžete na začátku vybírat. Škoda, že některá ze zmíněných umění nejsou pravidlově moc dobře vysvětlena. Taky se připravte na tuhé souboje. Příšery tu mají většinou nezvykle vysokou staminu a nezřídka budete muset porazit protivníka s hodnotami, které by klidně mohla mít vaše postava. Jinak ale jeden z mých oblíbených dílů. Líbí se mi, jak je potřeba opravdu pozorně číst, co kdo říká, abyste v závěru mohli učinit správné rozhodnutí.
Zlaté zrcadlo
Ondřej S. Nečas (p)
Ponurá atmosféra, spousta napětí a trochu míň fantasy než v předešlých dílech. Po o něco slabší dvojce je třetí díl hejtmana Ambrože zase naprosto výborný. Opravdu bych si přál, aby autor napsal další pokračování.
Dva divoši
Ernest Thompson Seton
Knížka o klukovi, který chce žít jako indián, tábořit v přírodě a poznat co nejvíc z lesní moudrosti. Koho tyhle věci zajímají, dozví se tu o nich spoustu věcí. Chybí ale jasnější dějová linie, která by příběhu dodávala větší spád. Knížka je tak rozbitá na jednotlivé epizody z táboření, které většinou začnou a skončí v jedné kapitole. Náznaky zajímavější zápletky s bandity a zvířetem, které zabíjí ovce, nejsou pořádně rozvinuté a ke konci se vyřeší na pár stránkách. Kdyby knížka byla o půlku kratší, neměl bych problém, ale takhle to byla opravdu těžká práce dočíst. Škoda, místy je to opravdu zajímavé čtení.
Soudné sestry
Terry Pratchett
Místy je to moc dobré, místy geniální a místy taky trochu zdlouhavé. A ženské hlavní hrdinky budou asi víc vyhovovat ženským čtenářkám. Za sebe mám určitě v sérii jiné favority, i tak to ale bylo příjemné čtení.
Kamarádi
Jarmila Turnovská
Pěkná knížka o všedních dobrodružstvích čtyř kamarádů během jednoho školního roku. Černobílý seriál s Ebenem je naprosto dokonalý a udělal z tohohle obyčejného příběhu kultovní záležitost. I jako knihu bych to ale hlavně mladším školním dětem doporučil. Není zbytečně dlouhá, je to od začátku do konce docela zábava a zachycuje opravdové přátelství.
Báje, mýty a pověsti
Jiří Sommer
Knížka má podle mě dost zavádějící název. Jak se píše v předchozím komentáři je to spíš takový malinko nedotažený historicko-populární kočkopes než knížka pověstí (a slova báje a mýty nemají v názvu vůbec co dělat). Kniha se převážně zaměřuje na postupné vyprávění o obyvatelích různých českých hradů, které se občas autor snaží okořenit stručným převyprávěním nějaké pověsti týkající se buď založení hradu, nebo toho či onoho obyvatele (občas mi to stylově připomínalo výklad nějakého hradního průvodce). Rozhodně to ale není nezajímavé, i když trochu paradoxně jsou většinou zajímavější právě ty pasáže podle skutečných událostí než pověsti. Velmi zajímavá pověst je ale např. uvedena u hradu Borotín.
Keltští hrdlořezové
Terry Deary
Moc dobré. Když čtení proložíte komiksy o Asterixovi, spousta věcí do sebe zapadne a dá se tak nenásilně získat celkem pěkná představa o tom, co byli asi Keltové zač. U některých pro mě zajímavějších částí, jako byli třeba druidové nebo legenda o Artušovi, bych ale klidně snesl trošku podrobnější pohled (i kdyby to bylo na úkor občas docela povedených vtipů, kterých je knížka plná).
Ďáblův sluha
Vlastimil Vondruška
Čtu tuhle sérii od začátku knihu po knize a je mi trošku líto, že to vlastně není velký bonus. Knihy totiž naprosto náhodně skáčou v čase a je těžké se orientovat v tom, která dějově předchází které. Taky mám pocit, že se Vondruška vůbec nesnaží čímkoliv překvapit. Série se drží osvědčených postupů, postavy se nijak zvlášť nevyvíjí a spíš si dávají záležet, aby pokaždé předvedly přesně to, co je pro ně typické. Je tak podle mě ve výhodě čtenář, který namátkou sáhne po jednom dílu, protože jednotlivě si knihy drží většinou velmi slušný standard a jsou opravdu zábavné, napínavé a postavy si dost pravděpodobně oblíbíte. Jen pokud budete mít za sebou devatenáct dílů jako já, asi budete čím dál hůř hledat důvod, proč si přečíst nějaký nový a nesáhnout místo něj po starším dílu, u kterého si pamatujete, že byl dobrý, ale už jste pozapomněli, o čem to bylo. Nejspíš to totiž vyjde nastejno. Já to asi ještě pár dílů vydržím, protože pořád trošku naivně doufám, že to už musí Vondrušku taky napadnout. Třeba do dalšího dílu konečně nějaké překvapení nebo odměnu pro věrné čtenáře přichystá.
Démoni z hlubin
Ian Livingstone
Opravdu povedený gamebook se spoustou dobrých nápadů, kde pod ochranou kouzla prozkoumáváte mořské dno, abyste pak mohli oplatit výprask pirátům, co vám na začátku potopili loď. Když se vám podaří přežít pod vodou až do západu slunce, může kniha dopadnout různě velkým úspěchem podle toho, co se vám podaří cestou nashromáždit a zjistit. Podle mě je to jeden z nejlepších dílů celé série. Jestli máte rádi gamebooky, rozhodně neváhejte, pokud na tuhle knihu někde narazíte.
Slezské písně
Petr Bezruč (p)
Představa jednoruké zombie z dolu, co má básnické střevo a zveršovala svoji lásku k rodné zemi a nenávist vůči všem cizákům, by snad mohla i působit komicky, kdyby to Bezruč celé nemyslel vážně. Stesk po starých dobrých časech a zapšklý odpor vůči šlechtě, židům a Polákům je tu ve většině případů podaný asi jako kdybyste převedli do básnického jazyka hospodské nadávání štamgasta po desátém pivu. Podle mě docela nešťastný způsob, jak vyjádřit svoje patriotství. Jednu hvězdičku dávám za občasné pěkné momenty o krajině a konkrétních místech, kde Bezruč žil, a tu druhou za vzpomínku na legendární Wimmrovu recitaci Ostravy. (- Což je podle mě jediný způsob, jak má smysl se k téhle sbírce vracet.)
Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
Jedna z těch knížek pro děti, co umí být složitá i pro dospělé. Souhlasím s některými komentáři níže v tom, že věk hrdinky by v tomhle případě neměl nutně udávat věk cílového čtenáře, protože víc z knihy asi pochopí ti o něco starší, co už se aspoň někde blíž setkali s tématem druhé světové války. Příběh je sice docela jednoduchý, ale už od začátku je četba silný zážitek - myslím, že je na té knize vidět opravdový otisk války, něco z toho, co autorka zažila, o čem slyšela od přímých aktérů a co si my už dokážeme těžko představit. Zároveň je ale na událostech dnešního světa vidět, jak je důležité, abychom o tom, jak to tehdy bylo, měli představu co nejpřesnější.