Kory98
komentáře u knih
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Krásná knížka. Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se začetla a přiznám se, že Ove mě trochu iritoval. Ale jak jsem jej při čtení blíže poznala, tak jsem lépe chápala i jeho chování. Kniha je o důležitém tématu. Připadá mi, že dnešní generace si přestává uvědomovat, co všechno nám "starší" lidé mohou dát. A tím vůbec nemyslím materiální hodnoty, ale cenné rady a vědomosti nebo jenom krásné vzpomínky na dobu kterou prožili a my už ji nezažijeme. Toto jsou hodnoty docela jiného charakteru a nedocenitelné. A že si starší generace občas trochu zahartusí nebo není spokojená, na to už má ve svém věku trochu právo, už prostě hůře snáší běh dnešní doby a spoustu změn, které přináší. A hlavně, jednou budeme všichni v jejich věku...
Kuře melancholik
Josef Karel Šlejhar
Chmurné čtení, ale nádherný jazyk, kterým je novela psaná. Bohužel takové případy se stávaly, ani dnes není týrání jakéhokoli druhu vyloučeno, jen by to snad nedopadlo až takovýmto způsobem.
Zvrácené království
Rina Kent
Pro mě překvapivé rozuzlení, které jsem od spisovatelky nečekala. Celkově sérii hodnotím hodně dobře. Jiný styl psaní než na jaký jsem zvyklá, ale čtenáře osloví.
Sedmdesátky
Josef Káďa Kadeřábek
Literárně asi nejde o nějaký skvost, ale pro mě to byl takový příjemný popisný román z minulých let. Atmosféra té doby je dobře zachycena a myslím, že pro spoustu čtenářů jde hlavně o vzpomínky, což se podařilo. Nebyla to lehká doba, a to byli číšníci tak trochu jinde, než jiná povolání. Hlavní hrdina měl v této knize ještě štěstí v neštěstí.
Kočičí stopa
Dominik Dán
Jeden z "klidnějších" dílů, ale zato s rozuzlením naprosto nečekaným. A to se případ nebo vlastně podezření táhlo tolik let. A kočičky mi bylo líto, vadí mi jakékoli týrání zvířat, ale chápu, že to k případu patří, je to přece kočičí stopa.
Skříň plná Diora
Natasha Lester
Fiktivní příběh, který vychází z reálných skutečností a některých reálných postav. Velmi silný prožitek. Nemám ráda knihy o válce a přesto je čtu... Vždycky mě rozesmutní a některé pasáže mám problém vůbec přečíst. Ale vytrvám, protože já to jenom čtu, ale oni to museli prožívat. Nikdo si nedovedeme představit statečnost tehdejších lidí, ani jejich strach. I s vidinou toho, že nepřežijí, neváhali dávat v sázku své životy a všichni do jednoho se těšili na jediné - na obyčejný život až válka skončí. Moc hezky napsané.
Zrádci krve
Lynette Noni
Čtení třetího dílu Ranhojičky jsem dlouho odkládala. Po přečtení druhého dílu, kde jsme se opět dostali na úplný začátek, jsem si říkala, že už se tam nechci vracet. Skoro mě to bolelo. Ale čas všechno otupí a zvědavost je mocnější. Tak jsem to riskla a pocity po přečtení jsou nepopsatelné. A vůbec se nedivím autorce, že se do svých postav zamilovala, jak zmiňuje v poděkování - já je miluju také. Bylo to fascinující, úplně mě to dostalo a teď už budu jenom snít...
Den, kdy jsme se potkali
Roxie Cooper
Kniha mě úplně neomámila, protože jsem už přečetla 9. listopad od Colleen Hooverové a hlavně Chybíš mi od Kate Eberlenové a toto pro mě byla taková kombinace obou. I když závěr si moje slzy vyloudil. Je těžké napsat něco, co ještě nebylo napsáno. Ale jinak se kniha četla pěkně, psáno z pohledu obou hlavních postav, tak jak se to dnes často dělá.
Dej mládencům ruku jako lopatu
Ed McBain
Tentokrát mě návrat za kriminalisty 87. revíru malinko zklamal, nějak mě jejich řešený případ nezaujal. O to více jsem si užila McBainovu "popisnou" část města Isoly a jeho "krás".
Štěstí voní jako chleba
Pauline Mai
Pohodová oddechová knížka, od spisovatelky jsem už četla všechny. Hlavní hrdinka měla dobré vlastnosti, líbilo se mi jak svým chováním spojila celou vesnici, jen mi připadala trochu naivní v tom, že se coby nebetyčná romantička vědomě scházela se zadaným mužem, z čehož většinou happyend nekouká. Ale proti gustu...
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Co dodat k malému princi? Asi to, že v tomto krátkém příběhu je tolik kouzla a velkých myšlenek, že ho mohu číst stále znovu. A znovu v něm nalézám něco nového, čeho jsem si dřív nevšimla nebo mě "osloví" to, co mě předtím neoslovilo. Toto vydání je už moje několikáté, protože je vždycky někomu půjčím na věčné časy. A co by to bylo za knihovnu bez Malého prince, takže antikvariát to jistí. Jedna z knížek, kterou bych si vzala na pustý ostrov. Ani se nedivím, že s příběhem často pracují scénáristé a divadelní režiséři, protože dává spoustu prostoru, jak jej uchopit. Při posledním čtení jsem před sebou viděla Jana Cinu a jeho ztvárnění Malého prince v Divadle Studio DVA a moc se mi líbilo.
Gazely
Patrik Hartl
Moje druhá kniha od Patrika Hartla. Prvoka, Šampóna, Karla a Tečku jsem sice nečetla ani neviděla film, ale Gazely jsou samostatným příběhem, tak trochu volným pokračováním. Přiznávám na těchto stránkách už poněkolikáté, že nemám ráda realistické knihy, ale pan Hartl má tak trochu dar, že snad píše ještě realističtěji a věřím mu i já a baví mě to. Docela obdivuji, že dokáže takto psát i z ženského úhlu pohledu. Když jsem tak přemýšlela, tak mám asi s každou z kamarádek něco společného a to mě s nimi sbližuje. Povahově jsem si asi nejvíc oblíbila Šárku, ale dohromady byly Gazely dokonalé, už jen proto, jak dokázaly držet při sobě. Jejich životní příběhy byly uvěřitelné. Jediný, kdo mě v celém příběhu tak trochu iritoval byla malá Beáta, ta nebyla můj šálek kávy, ale kdo ví, možná by byla pro dnešní svět vybavena dobře.
Nyxia povstává
Scott Reintgen
Přečteno za dva dny, chytlo mě to :-) Poslední díl mě překvapil tím, že autor podle mě udržel laťku vysoko. Bývá tomu většinou naopak, že první díly jsou lepší, ale u této série to u mě bylo obráceně. Bavila mě čím dál víc, skoro je mi líto že skončila, ale autor tím dává prostor čtenáři, aby si mohl domýšlet, což mám také ráda.
Prometheova játra / Trilogie
Jiří Kolář
Blahořečím si, za výběr knihy k letošnímu 18. tématu Čtenářské výzvy. Osoba Jiřího Koláře mi nebyla neznámou, ale dříve pouze s povrchností pohledu maturanta, který z nedostatku času nemůže prozkoumat spisovatelovo dílo víc do hloubky. Naopak návrat o několik desítek let později mě doslova omráčil. Tento básník je pro mě mistrem slova (i když texty byly redakčně upraveny), troufám si říct, že dnešní český jazyk už nedosahuje takové krásy, jakou do své tvorby vložili básníci a spisovatelé starších generací. Prométheova játra na mě zapůsobila i jinak, rmutně a trudně, básník přesně vystihl dobu plnou beznaděje, ve které v padesátých letech minulého století žil a tvořil. Nejvíce mě zaujala báseň Jednoho dne v září. Naproti tomu další část knihy - Trilogie: Mistr Sun o básnickém umění a Nový epiktet, je nejen poučným návodem pro začínající básníky o tom, jak psát, ale pro mě byla i jakousi ódou na básnickou tvorbu všeobecně. Poslední část Trilogie - Černá lyra mě opět uzemnila. Rozjásanou z prvních dvou částí mě zaskočila témata - válka, nacismus, holocaust, otroctví, podřízenost a násilí. Už z Prométheových jater je jasné, že Jiří Kolář se nevyhýbal tématům vážným a dokonce na ně rád upozorňoval. I když se mi občas nečetlo lehce, musím říct, že obě knihy a verše v nich byly zážitkem, který ve mě zanechá stopu, a to je myslím pro dílo básníkovo největší odměnou.
Cigaretka na dva tahy
Dominik Dán
Opět nádherný díl, ani se nemuselo tolik vraždit. Rok 1993 - podsvětí bují, StB se převléklo za jiné tajné služby a policisté, tedy pouze někteří se neštítili ani toho nejhoršího. A pak to má jeden poctivý policajt vyřešit, tedy vlastně dva - Krauz a Chosé. Tentokrát musí sehraná dvojka z mordparty zastoupit i kolegy z protidrogového. A navíc se potýkat s novým zlepšovákem, mobilním telefonem. Krauzovu nechuť k němu chápu ještě v dnešní době :-)
Nyxia nespoutaná
Scott Reintgen
Tento díl Nyxie se mi líbil víc než první. Příběh se mi začíná dostávat pod kůži a začíná mě "dostávat" i pan spisovatel. Vždycky někam směřuje, někam mě při čtení vede, aby vzápětí děj naprosto zvrátil, což mi imponuje. Zastihne mě to nepřipravenou, a nutí mě to, víc se na čtení soustředit. Ve druhém dílu parta Genesis 11 a 12 zjistila, že důležité jsou úplně jiné lidské vlastnosti a postoje, než ke kterým je vedli v Babylonu. A rozjíždí se nová zajímavá hra. Už se těším na další díl. A to se mi do Nyxie úplně nechtělo :-)
Francouzské pohádky
Václav Cibula
Pěkné pohádky. V něčem určitě odlišné od těch našich a v mnohém naopak podobné těm, které se vyprávějí u nás. Ale jedno mají společné, určitě se čtenářům nebo posluchačům líbí, jinak by se nedochovaly dodnes.
Neboj se vzlétnout
Shannon Waverly
Noční silvestrovsko-novoroční počtení, než venku přestanou s odpalováním pyrotechniky. Romantický, ale reálný příběh, tentokrát s netradičním tématem jako jsou lety balónem. Žádná extra zápletka, ale na ukrácení času to stačí.
Zbožňuju Havaj
Lindsey Kelk
Už šest dílů Angela Clarková "zbožňuje" a pomalu, ale jistě jsem ji trochu začala zbožňovat i já, i když je na můj vkus pořád dost kontroverzní. Pořád se jí sice dějí nepředstavitelné věci, ale už se s tím tak nějak smířila a naučila se s tím žít. Mateřství ji uklidnilo a hlavně zjistila, že nejdůležitější na světě je rodina, láska a přátelství. A o tom je nakonec celá tato knižní série. Nepatří sice k mým TOP, ale přesto jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Unesené snoubenky
Jill Barnett
Pamatuji si, že jsem tuto knihu už kdysi četla, děj se mi pořád promítal v hlavě, jen jsem si nemohla vzpomenout na název. Tak teď ho snad už nezapomenu :-) Já prostě tyhle historické romance můžu a tahle knížka byla ještě prodchnuta vzájemných popichováním a slovními přestřelkami Eachanna a Georginy, které tomu dodaly grády. Příjemně jsem si početla. Spisovatelku mám moc ráda.