_Knihomolka_ komentáře u knih

Opuštěná společnost na první pohled vypadala slibně. Jakmile jsem jí však postupně proplouvala, v pravidelných vlnách se ke mně dostavovalo zklamání - jak zpracováním, tak i samotným obsahem. Popravdě nedokážu jasně vyjádřit, co jsem od knihy prvně očekávala, ale toto rozhodně ne. Autor knihu pojal jako úvahu doplňovanou citáty a útržky z rozhovorů světoznámých lidí, což by mi nevadilo, ale příčilo se mi, že namísto zajímavých a postřehu hodných informací v kapitolách více rozebíral ty nezáživné a občas i zbytečné věci.

7 30.06.2023

"Každá láska má své dějiny. I když docela krátké. Jakési dějiny v kostce. Má čas růstu a zralosti. Má slunečná návrší, strmé pády. Své deště a něhy."
První dvě kapitoly mi daly upřímně zabrat - krkolomný popis něčích pocitů, matoucí směs neutuchajících myšlenek a sem tam nějaké zvolání do prázdna. Poté, co jsem se však "prokousala" dále a vstřebala i rychlý obrat vztahu Pavla a Ester, bylo to o poznání lepší čtení. K závěru jsem se ale setkala již se známými pocity z prvních dvou kapitol, takže na mě bohužel tato kniha až takový dojem neudělala.

7 26.06.2023

"Do očí se mi derou slzy. Jsem vděčná, že žiju, existuju, jsem. Že mám dvě zdravé nohy, svobodu a v duši neutuchající touhu život prožít. Protože život není samozřejmost, ale dar."
Obdobně jako u Rendla mě autorka lapila na nádherný jazyk a jedinečně zvěčněné okamžiky z cest. Přesto však cestopisu musím vytknout jednu maličkost. Tou je za mě nedostatek informací a zajímavých postřehů k jednotlivým zemím. Opravdu jich tu bylo žalostně málo, ale věřím, že tuto nedokonalost příště autorka vypiluje, jelikož kniha jako celek byla krásná, úctyhodná a inspirativní.

3 22.06.2023

Přestože Krámek se starožitnostmi dosud patří k mým nejmilejším knížkám, tato se k němu bohužel nepřidá. Nemohu si pomoci, ale pokračování na mě působilo dětštěji a mírně odbytě. Bylo vidět, že se zde autorka snažila více rozvinout Xantein život v současnosti, avšak tím nevědomky snížila kvalitu okamžiků z minulosti. Občas mi také přišlo, že místy už sama nevěděla, jak by se příběh měl vyvíjet dál, tudíž mi tam také pár věcí nesedělo. I tak ale vkládám naději do dalšího dílu série, o který se rozhodně nehodlám ochudit :).

4 17.06.2023

Jaká škoda, že jsem o paní Maurier nezaslechla dříve. Přestože hororové povídky jako takové moc nevyhledávám, tyto jsem si, až na jednu výjimku, skutečně užila (ze všeho nejvíce Modré čočky a Ptáky). Svůj náhlý zájem však připisuji novému rozměru, který autorka příběhům dala - skryté myšlenky a možnost čtení mezi řádky...

7 10.06.2023

Hrůza, děs, surovost a nelidskost - to jsou ve zkratce čtyři slova, která celý obsah knihy dokonale vystihují. Většina předsudků, které jsem dosud měla vůči těmto "doktorům", se po pár přečtených útržcích rázem rozplynula. Na to, co prováděli ani má, občas bezmezná, fantazie nestačila. A také musím podotknout, že přestože mám leccos načteno, u tohoto svědectví se mi zvedal žaludek a neměla jsem slov. Knihu proto doporučuji jen "ostříleným" čtenářům válečného žánru.

"Provedu vás stejnou cestou, kterou jsem absolvoval já. Budete mě následovat krok za krokem a sám uvidíte, že všechna fakta neoddiskutovatelně ukazují na jediného člověka."
Opět jsem se nepoučila a autorka mě po celou dobu fikaně tahala za nos. Ani Poirot se od minulého setkání nezměnil, a proto jsem měla také co dělat, abych mu a jeho malým šedým buňkám mozkovým v jejich logických úvahách stačila. Na příští Agathinu návštěvu se musím hold lépe připravit :).

11 28.05.2023

V této knize autorka víceméně navázala na Rebelku, ve které toho bylo spoustu již řečeno. Jediný rozdíl mezi oběma díly vidím v tom, že toto je navíc zpestřeno Ayaaninými myšlenkami, otázkami a vizemi do budoucnosti. Nicméně ani jedna z nich není podřadná, záleží na pořadí, v jakém si je člověk vybere číst.

5 23.05.2023

Podle počtu autobiografií, které jsem přečetla, si troufám říct, že tato se řadí jednoznačně k těm nejlépe vyvedeným. Autorka, ač nestudovala tvůrčí psaní ani nic, co by se tomu podobalo, zvládla knihu napsat s grácií. Bavily mě různorodé směry, kterými se v životě vrhala, její minulost, život v Holandsku a v neposlední řadě i způsob, jakým nám poodkryla svůj pohled na Islám. A jelikož se s Ayaan ještě nehodlám loučit, v knihovně na mě čeká její druhá kniha - Z područí islámu.

6 18.05.2023

"Místo abychom hledali krásu v dokonalosti, hledejme ji v nedokonalém. Základem je "přijmout", že existují jisté věci, nad kterými nemáme moc. To je například důvod, proč Japonec ocení šálek nepravidelného tvaru s vinoucí se prasklinou."
- wabi sabi
Nemůžu říct, že bych z knihy byla úplně paf, ale něco mi po sobě skutečně zanechala - jedno příjemně strávené odpoledne, hlavu plnou otázek souvisejících se smyslem života a sebepřijetím a také pár hezkých citátů...

3 10.05.2023

Ihned po přečtení první stránky Lustru pro papeže jsem kroutila hlavou nad použitým jazykem, jelikož vulgarismy nejsou nic pro mě. Postupem času si však o slovo začaly říkat komunistické lágry, a tak jsem autorovi nechala volnou ruku, protože je mi více než jasné, že v souvislosti s nimi je i tato slovní zásoba krátká. Přestože byl příběh jako celek velmi obdivuhodný, kvůli jeho naturalističnosti a jistým pasážím po něm však už víckrát nesáhnu.

7 29.04.2023

"Vykládám vtipy
a smíchem zakrývám slzy pravdy,
že nám vyměnili současnost
za prázdné sliby
ještě prázdnější budoucnosti."

O tom, co se dělo po druhé světové válce v Rumunsku jsem se prvně dozvěděla až tady. Stránky mi svižně ubíhaly pod rukama, díky přítomnému napětí a spádu jsem se často nemohla od knihy odprostit a ke konci mi autorka doslova vyrazila dech. Je vidět, že historie je zkrátka neuvěřitelně pestrá a vynalézavá a člověk, bez ohledu na věk, se má stále co učit.

12 25.04.2023

Je opravdu vidět, že paní Breuerová musela strávit nepřeberné množství času s šedesátými léty, ale upřímně mě více zaujala a také mi toho více dala její předešlá kniha o počátcích komunismu. Opět ale oceňuji, že vypíchla například Kubánskou krizi a také přehledně sestavené kalendárium.

5 19.04.2023

"Každý, kdo se narodí, má dvojí občanství - ve světě zdravých a ve světě nemocných. Ačkoli všichni dáváme přednost jen tomu dobrému pasu, dříve nebo později se každý z nás musí, alespoň na chvíli, identifikovat jako občan toho druhého světa. "
Ano, souhlasím, že kniha působí více méně depresivně, ale celé ty chmurné pasáže charakterizují bolest, smíšené pocity a výčitky - ve zkratce to, co autorka v té době cítila, a bez čeho by to jednoduše nefungovalo. Tomuto základu navíc dělá společnost spousta hlubokých myšlenek, motivačních citátů a útržků ze životů druhých lidí, což postupně vyvažuje tu smutnou atmosféru a propůjčuje příběhu bezútěšnou naději a odhodlanost.

5 15.04.2023

Ve srovnání s Lakomcem mě Revizor tolik neoslovil. Obě díla sice skýtají bezvadnou kritiku lidských nešvarů a podmínek ve společnosti, ale Gogolova kniha mi přišla slabší jak z hlediska literárního, tak i humorného. I přesto se ale musí nechat, že všechna tato nadčasová díla mají něco do sebe.

8 10.04.2023

Jakmile jsem zjistila, že je paní Fourová autorkou dvou knih o zdravé výživě, o četbě na dalších pár dní bylo rozhodnuto. Paní Fourová se ukázala nejen jako skvělá bloggerka, ale stejně tak jí sluší i role spisovatelky. Z knihy, jejíž název plně vypovídá o jejím obsahu, jsem si odnesla spoustu cenných informací, změnila přístup k jistým potravinám a díky jejím receptům teď u nás v kuchyni bude na delší dobu rušno :). Myslím si, že člověk, kterého zajímá zdravý životní styl, by tuto knihu neměl rozhodně obejít. Autorka tu podrobně píše o jednotlivých složkách potravy (makro a mikroživinách), jejich vlastnostech a úloze v lidském těle, vyvrací zastaralé i ty nejnovější mýty o výživě a hubnutí, a také nás nechává nakouknout do svých receptů, ke kterým přidává i užitečné rady a vsuvky.

6 08.04.2023

Rokem 1950 jsem vstoupila do série Můj rok a díky tomu, že jsem hned zprvu narazila na tak kvalitní kousek, určitě se s ní neloučím. Paní Breuerová totiž čtenáři nabízí unikátní a nestranný pohled do dob komunismu, přikládá zachovalé fotografie, vysvětlivky a ke konci knihy dokonce uvádí v jednotlivých dnech roku 1950 události z různých koutů světa.

3 04.04.2023

Caplinová je má oblíbená stálice. Ráda čtu příběhy z jejího pera, ale přijde mi, že posledních pár dílů už to není to, co to bývalo. Autorka se totiž v nejnovějších třech románech (Chata ve Švýcarsku, Domek v Irsku a Hrad ve Skotsku) zaměřuje více na popis prostředí a jídla, což mě sice velmi baví, ale přijde mi, že to dělá na úkor romantické linky, která tu už není tak prvořadá. Když už se tedy její nynější knihy točí kolem kuchyně, uvítala bych příště ke konci nějaké zajímavé recepty :).

4 01.04.2023

Poněvadž jsem slyšela, že má paní Wilková podobný způsob cítění a spisovatelského myšlení jako Alena Mornštajnová, do knihy jsem se s radostí pustila. Nakonec mě ale neoslovila tak, jak jsem si ze začátku představovala, ale i přesto na ní nemohu nechat dopustit. Autorky mají zajisté společné to, že si umí vyhrát s popisem a dlouhodobým vývojem svých postav, výjimečně zachytit prostředí a dějiny v pozadí a pěkně si pohrát s psychikou čtenáře. Ale na rozdíl od románu od Mornštajnové, mi v této knize nebylo moc postav sympatických a příběh se občas vlekl, což je škoda.

7 25.03.2023

Název knihy je poněkud zavádějící. Když jsem si jí vybírala, byla jsem přesvědčená o tom, že se bude zabývat zejména Dalajlámovým dětstvím, dospíváním a současným pobytem v exilu. Jenže autor se více pohyboval v historické sféře Tibetu - války, utlačování a buddhismus. Kniha je svým obsahem srovnatelná s dílem od paní Demickové (Jíst Buddhu), a proto jí hodnotím podobně.

19.03.2023