Kimon komentáře u knih

Dobrodružný příběh pro náctileté. Některé pasáže doslova "vycucané z palce", naprosto nesmyslné. K tomuto autorovi se již vracet nebudu. Kolekce Ranhojiče byla dobrá, ale postupně s přibývajícími roky kvalita hodně klesla. Medikus z Heidelbergu ignoruji.

05.01.2018

Tak toto román tedy není. Spíše takové obyčejné dokumentární vyprávění a dle mého názoru dosti nudně napsáno. Manželce jsem knihu věnoval k Vánocům 2016, dočetla se k páté kapitole a vzdala to. Já jsem knihu odložil již na padesáté straně, když jsem si ještě před tím ověřil, že dokumentárně nudný styl psaní pokračuje až do konce. Chybí tomu svižné dialogy, zato v knize přebývá gramatických chyb. Ale ty chyby jsou už dlouhé roky u nakladatelství MOBA zcela běžné, alespoň u historických románů, které MOBA vydává.

Ano, byl jsem také zklamán, stejně jako komentátorka Galadwen. Román Zimní královna by měl pojednávat především o všem, co se událo okolo Alžběty, manželky Fridricha Falckého. Ostatně, ještě dříve než tento román, jsem od Zory Berákové přečetl Konec Hodokvasu, Marné návraty i Po meči a po přeslici. A mám z toho všeho dojem, že autorka se v románu Zimní královna pustila doslova do "vykrádání" sama sebe. Totiž, číst v podstatě totéž, co již napsala v jiném románu (o bitvě na Bílé hoře) v knize nazvané Zimní královna, mi připadalo nudné a laciné. O Alžbětě bylo psáno opravdu pouze okrajově. Už tedy nemám odvahu si přečíst další historické romány paní Zory Horákové, abych opět nečetl o bitvě na Bílé hoře nebo Jindřichu Matyáši Thurnovi či Smiřických pod jiným názvem titulu. Knihu Zimní královna chápu jako podraz na čtenáři. Doporučuji přečíst v pořadí Konec hodokvasu, Marné návraty a Zimní královnu již nemusíte.

2 09.04.2017

První setkání s Davidem Nedomou a také poslední. Určeno spíše pro dospívající čtenáře ve věku 15. let. Díky, to nemusím.

2 28.03.2017

Jak už je u Františka Niedla zvykem, čtenář historických románů s příměsí dobrodružství si vždy přijde na své. Inu, co napsat více? Ať šáhnete po kterékoliv knize Fr. Niedla, vždycky se trefíte do černého. Já osobně doslova číhám, až se v nakladatelství MOBA opět objeví skvělý kousek tohoto příjemného "pisálka" v dobrém slova smyslu. Přeji panu Niedlovi hodně síly a chuti do dalších let naplněných tvorbou příjemné historické literatury.

4 28.03.2017

Jméno Naďa Horáková je pro mě vždy zárukou čtivého a přehledného historického románu. Méně titulů, o to kvalitněji jsou zpracována historická data, a to je dobře. Historické romány Naďi Horákové jsou příjemně stráveným časem.

28.03.2017

Mé první setkání se spisovatelkou Zorou Beránkovou dopadlo na výbornou. Velmi čtivý historický román však z mého pohledu postrádal trošku více akčnějšího spádu. Proto jen ty čtyři hvězdy. Ale byl jsem spokojen a nyní čtu volné pokračování s názvem "Marné návraty".

1 28.03.2017

Zpočátku jsem měl obavy knihu číst. Historické romány Fr. Niedla z dávného středověku mám přečteny téměř všechny. Líbily se. Ale do typicky válečného, navíc z ne příliš daleké minulosti rakouského mocnářství, se mi vůbec nechtělo. Přesto jsem se zlomil, ... a udělal jsem dobře. Vynikající, čtivý a poutavý.

1 28.03.2017

Nejsem historik, a pokud je zde něco trochu z historie pro nedostatek informací upraveno, a nebo dokonce je celý příběh zcela fiktivní, nevadí. Čte se to skvěle. Nepopírám, že jde o tzv. odlehčovací literaturu v dobrodružném stylu, ale člověk nemůže být "štoura" a stále jen požadovat skutečná historická fakta. Důležité je, aby kniha nesklouza k nějakému nepravděpodobnému sci-fi. A tahle se zatím drží.

09.03.2016

Tuto knihu jsem si zapůjčil v městské knihovně. Po přečtení jsem došel k závěru, že tuto musím mít ve své knihovně. Následně ji tedy zakoupil a ve své knihovně založil na čestné místo. Jistě se k ní opět vrátím.

2 09.03.2016

Právě ji čtu. Jsem cca v polovině a nabyl jsem dojmu, že styl psaní je pro mě nepřijatelný. Příběhy jednotlivých postav jsou prostřídány. Proti tomu nic, kdyby každý ten střípek událostí jednotlivých příběhů nebyl napsán na maximálně dvou stranách, přičemž jedna půlka strany je prázdná. Rozuměj nepotištěná. To je ale zbytečné plýtvání materiálem. Jen co je pravda. A že těch postav je docela dost, tak je z toho docela nepřehledný guláš. To je jako kdybych vám všem tady psal tento text způsobem, že každé slovo vám nabídnu na extra řádku. Nejsem na konci, ale manželka dočetla a prohlásila: "Příběh slušný a zajímavý, ale naprosto příšerně napsaný". A Pulitzerova cena? Inu, dnes se takovými oceněními nedá usuzovat, že je to TO PRAVÉ zrovínka pro nás. Nebo snad jenom pro mě? Vždyť vzpomeňme na "intelektuální" Berlínský mezinárodní filmový festival či na Filmový festival v Cannes. Oceněné také nejsou TY NEJLEPŠÍ, ale jen ty nejintelektuálnější. Mě tato kniha kupodivu stále drží, ale nadšen nejsem, jen čekám, až se trpělivě prokoušu k vyvrcholení. Za ty peníze a za to ohromné množství nepotištěného papíru to ale nestojí.

9 21.02.2016

Další z dobrodružně historických románů nás přenáší do dob 16. století původní německé oblasti, do vesničky Michelsberg, kdy začíná svou životní pouť kamenický učeň Leberecht Hamann. Budeme spolu s ním prožívat jeho učňovská léta, dále jeho poznávání světa a volnomyšlenkářské jednání v souvislosti s inkvizicí. Postupně s Leberechtem projdeme mnoha zeměmi evropského kontinentu a dozvíme se něco o Koperníkově učení či počátcích knihtisku. Vše poutavým i napínavým způsobem.

1 30.03.2011

Někdo Waltariho nemusí. Jeho styl psaní každému nevyhovuje. Já jsem si zvykl. Tato kniha byla poprvé vydaná v Helsinkách v roce 1942. Knihu jsem přečetl a až po přečtení jsem zjistil, že prvotní vydání má za sebou už tolik desítek let. Byl jsem překvapen, a podivil jsem se novodobé stavbě vět a slovním obratům. Asi v tom má prsty překladatel Vladimír Piskoř, a to je dobře.

30.03.2011

Nemusel jsem Viewegha knižně, stačily mi občas nepovedené filmy podle jeho námětu. Ale !!, touto knihou jsem byl neočekávaně obdařen při příležitosti svých narozenin. Začůřil jsem se v duchu a řekl si: "Zase jedna nežádoucí kniha do police nepřečtených". Za čas jsem se dostal do situace, že nebylo co číst. Je to jako s jídlem. Prostě to potřebujete. Tak jsem sáhnul do té police. Donutila mám vcelku rád, tak má ruka šmátralka vylovila "Román pro muže". Tak jsem těch pár stránek přečetl. Můžu říct, že od té chvíle jsem přehodnotil názor na Vieweghovu tvorbu. Asi to tedy bude nemožným scénářem k jeho filmům (Nestyda, apod) či neschopností režisérů, protože kniha se mi líbila. Ono přečtení knihy mě pak vyzývalo porovnat knihu s filmem. Byla to správná volba. Myslím tím, pořadí. Nejprve přečíst a pak skouknout film. Ano, kniha je lepší, i když i film se mi líbil, na rozdíl od mnoha českých diváků.
Kniha velmi dobře popisuje změnu charakterů i nálad ve skupince tří sourozenců, které se změnily v důsledku přechodu socialistického systému na kapitalisticky tržní systém po roce 1989.
Poznámka: ta vulgární slova jsou myslím v tomto případě na místě, zbohatlí grázlové si totiž před hubu servítky nedávají. Nedovedu si totiž představit bezcharakterního lumpa s mluvou salónní paničky.

1 30.03.2011

Poutavé čtení z prostředí právních poradců, které Vás plně zaujme nejenom obsahem, ale i akčností a napínavostí. Nudit se zcela jistě nebudete.

1 30.03.2011

Skvělý příběh z období Starého Egypta, ve kterém se čtenář přesouvá do období krutých, necitelných a zásadních změn v náboženství a uctívání tehdejších náboženských ikon. Kniha čtenáři přibližuje nenásilným způsobem tehdejší vládu faraona Amenhotepa IV., jeho myšlení a následky jeho konání. Intriky, vraždy, politické pletichaření, prostě vše, co s mocí a vládou souvisí. Mohu vřele doporučit všem, kdo má v oblibě čtivé, dobrodružné historické romány.

29.03.2011

Výborným způsobem napsaná kniha. Poutavá, napínavá a především napsaná velmi čtivým a snadno pochopitelným stylem. Pro milovníky historických dobrodružně psaných románů další šperk do knihovny. Podobný styl: Pilíře země či Na věky věků od K. Folleta.

1 29.03.2011

Byl jsem zklamán. Vzhledem k tomu, že jsem prozatím žádný román Ernesta Hemingwaye nečetl, a přitom tento autor je tak moc světově uznáván, očekával jsem něco nadstandartního. Bohužel s přibývajícím počtem přečtených stran jsem nabýval většího a většího dojmu, že k africké buši při neustálém lovu neodmyslitelně patří požívání tvrdého alkoholu stejně jako k Vánocům dárečky. To mi ovšem nějak nesedělo, protože na internetu (kde jinde, že!!?) jsem zjistil, že v parných dnech na africkém slunci alkohol píti není zdrávo. :-) Tudíž jsem nakonec román pro nadměrnost alkoholu, který z knihy doslova čpěl, odložil a ke knize se již – mimo jiné také i pro sterilitu děje, nevrátím. Nejsem abstinent!! (četl jsem verzi nakladatelství Orbis, rok vydání: 1965, 223 stran)

1 03.01.2011

Druhý, volně návazný díl na knihu "Pilíře země". I tento druhý díl zaujme především nepolevujícím a poutavým dějem. I zde nemá možnost čtenáž na chvili odložit knihu jen proto, že by ho děj neustále nehnal ve čtení dál a dál. Vřele doporučuji oba díly všem, kdo se rád přenáší duchem do středověku a prožívá životní úspěchy či zklamání jednotlivých postav dávno zašlých dob.

1 03.01.2011

Kniha zaujme především trvalým a zajímavým dějem. Není chvíle, kde by se mohl čtenář začít nudit. I druhý, volně návazný díl "Na věky věků" neztrácí na poutavosti. Vřele doporučuji všem, kdo se rád přenáší duchem do středověku a prožívá životní úspěchy či zklamání jednotlivých postav dávno zašlých dob.

3 03.01.2011