Kanuska komentáře u knih

Místo psychologického thrilleru by knize slušelo označení, že jde o čistokrevnou duchařinu.
Jako milovník hororu jsem na knihu narazila naprostou náhodou a málem mě jako cílovku naprosto minula.
Příběh starého zanedbaného domu se smutnou minulostí zaujal a bavil. Děj má tři hlavní časové linky a pak drobné odbočky. Ne vždy se hlavní postava Kamila chová logicky - ale, kdy se postavy v těchto příbězích takto chovají, že jo. Příběh svižně ubíhá a chcete vědět víc... ne vždy ale dostanete odpověď na všechny otázky.
Netuším proč Matěj bydlel tak blízko. Kolik bylo vlastně předchozích majitelů - to tam od hippísáka nikdo nebydlel? A proč ten zemřel? Protože byl muž? Co ten přízrak, který oblboval matku Kamily? Co otec? - takhle postava mi přišla nevyužitá, či neuzavřená. A tajemný úsek silnice mi přišla jako hodně slepá ulička, která navnadila... ale nic z toho.
Přesto šlo o skvělé počtení a pokud narazím na další knihu od autorky, nebudu váhat. A ty ilustrace jsou špičkové - krásně doplňují atmosféru příběhu.

5 06.03.2024

Skvěle budovaná atmosféra. Čtenář má první strany pocit, že hlavní postava cestovala časem na začátek devadesátek. Město ponořené v mlze, rádio s jednou vysílající stanicí, žádný signál, a Pán lesa, o kterém netušíme, zda je skutečný či jen výplodem fanatických uctívačů. Příběh se čte lehce a chybělo vlastně jen málo, abych dala vyšší hodnocení. V knize je příliš mnoho prvků a postav, které buď měly být víc rozvinuty, nebo vyškrtnuty. Na konci zbylo příliš mnoho nezodpovězených otázek. Autor nahazuje udičky, ze kterých však nic není... takže z očekávání je zklamání, že šlo o slepou uličku.
Např.
Robin - škoda, že neměl vůbec chuť v počátku svého života v Rozklavě chodit na procházky - stará část, sanatorium... Atmosféra k tomu tolik vybízela... a on nic, lenoch.
Jan Liška - čekala jsem, že socha bude hrát nějakou větší roli.
Hudební klub - tady jsem doufala v nějakou zásadní scénu, popravdě jsem vůbec nečekala, že tam fakt budou hrát kapely :D
Slunovrat - šeptání do řeky - Když už to bylo zmíněno, čekala jsem, že si Robin třeba rád něco zašeptá a že slunovrat bude významná chvíle.
Vánoce - smutné, že Robin měsíce žádnému příbuznému či příteli nechyběl.
V.Cubanti - všechno okolo této postavy působilo tak nějak neuvěřitelně a příliš na sílu našroubované do příběhu, pokud to tedy nejsou otevřená dvířka do jiného příběhu. Ale po této postavě zůstaly jen otázky. Hodně otázek.
Hraběnka - naprosto nevyužitá postava, což je škoda, protože má potenciál na vlastní velký příběh. Takhle byla její účast jen velmi okrajová a kdyby na to přišlo, příběh by fungoval i bez ní.
Sanatorium - opět, buď mělo mít více pozornosti od začátku, nebo jde o zbytečnou odbočku a příběh by se bez toho obešel.
A kdo si všimnul, že Robin přijel v pondělí a o pár hodin později byla středa? :D

3 23.02.2024

Po dlouhé době dávám D.C. téměř plné hodnocení. Předchozí knihy spíše nudily a hodně jim to kazil její vyhlášený konec.
Hrůza na šibeničním vrchu bavila nápadem i čtivostí. Tentokrát šlo o starou kletbu a kombinaci duchů a zombíků.
Bohužel, nebo bohudík, Darcy píše podle šablony, takže její čtenář ví do čeho jde. Současně si autorka nijak neláme hlavu s logikou či rešeršemi. Hlavní postava se jako vždy chová trošku nesvéprávně, ale na druhou stranu to k těmto typům hororů tak nějak patří. Tunely pod kopcem, kvůli vinařství jsou nesmysl, ale Darcy zkrátka potřebovala tunely, chápu. Aktivní dvě stě padesát let staří nerozložení mrtví s tu a tam hladovým červíkem v těle taky smysl nedávají. A to jak si s nimi poradila působilo velmi naivně. Pointa klepne na dřevo hned na začátku, takže asi nebude pro nikoho velké překvapení... ale přes mnohé nedostatky Darcy bavila a doufám, že bavit bude i nadále. Jediné co jí ubírá plný počet hvězd jsou ty konce - ve všech knihách stejný happyend, což zkrátka ubírá na čtivosti, když už od první strany víte, že se v podstatě nikomu nic nestane.

5 20.02.2024

(SPOILER) Příběh o osudové lásce, přitažlivost a dospívání, který je zabalen v lehkém mysteriózním hávu. Čtenáři S.Kinga si vzpomenou na Žhářku, ale u té si o po letech vybavuji, že měla svižnější děj a postavy působily reálněji.
První polovina knihy mi přišla mnohem čtivější, druhá spíše roztahaná a chování postav - respektive vývoj jejich osobnosti přestal být uvěřitelný. A konec... z mého pohledu by příběhu slušel úplně jiný...temnější, fatálnější, místo toho předvídatelného.

2 13.02.2024

Bea a vévoda mně zkrátka baví, ani pořádně netuším proč. A to říkám jako zarytá milovnice hororů a fantasy. Nemám ráda tuctovou růžovou knihovnu plnou vzdychání a středoškoláků, kteří se chovají jako protřelí třicátníci. Nestoudnou zvědavost jsem vzala do rukou jako dobovou detektivku, kde stará panna vyřeší vraždu a doufala, že to nebude moc velké nůďo... a nebylo ačkoliv tyto knihy jsou plné pomalu ubíhajícího děje. Další dva díly potvrdily, že příběhy Beatrice Hyde-Clareové jsou jistota... popravdě, čekala jsem, že to těm dvěma bude čekat aspoň ještě dva díly, protože těch knih je snad už 11... a já s nadšením vyhlížím další.

2 08.02.2024

(SPOILER) Linka s Marií byla úžasná.
Zbytek příběhu byla však neuvěřitelná nuda vyplněná vatou do všech směrů. Minulost Jacka a Elizavety je naprosto zbytečně roztahaná a nezajímavá.
Těšila jsem se na skvělý příběh s děsivými kulisami a doufala aspoň v lehkou duchařinu. Bohužel, v podstatě autor nedokázal ani z poloviny využít mysteriózní potenciál skutečného místa.
Postavy vesměs nesympatické, nezajímavé, hloupé, naivní, nelogicky se chovající. Nikdo si nevezme ani nic na pití, dokumentarista je autorem trapně odsunut, protože zřejmě pro tuto postavu nenašel využití. Pokud by došlo na škrtnutí postavy Peppera - s dějem by to nic neudělalo. Rádoby děsivé sny byly jen a pouze na efekt, aby v čtenáři vzbudily naději, která o stránku později vyčpěla do ztracena. Hlídání na terase, když chata měla jen jeden vchod - nesmyslný, ale zase by autor musel vymyslet jak je dostat ven, že?
Opravdu, za mě obrovské zklamání. Zlatá Darcy Coates

Kniha je vhodná pro nenáročné čtenáře, kteří mají hororovou knihu jako lehkou oddechovku a nejsou v tomto žánru zmlsaní. Vidím, že spousta čtenářů je nadšených a to je v pořádku, já se už k tomuto autorovi nevrátím.

1 10.01.2024

Děsivý hororový příběh napsaný smrtelně nudným stylem.
Skvělý nápad, ale odfláknuté provedení. Dialogy byly občas divné, takové nic neříkající... Zcestná byla postava šerifovy dcery, která chtěla být zdravotní sestrou ale její jediná činnost u dědka bylo koupání v bazénu. A sotva uvěřitelné uvažování šerifa - na silnici je krve jak z vola (nechci spoilerovat) a on to považuje za krev z velkého mývala.
Sto stran ubrat a možná by příběh měl lepší a čtivější spád.

2 28.11.2023

Pointa je skvělá a zasloužila by si plný počet hvězd, bohužel zbytek textu knihu dost sráží.
Polovina příběhu by potřebovala škrtnout - autor vymyslel skvělý závěr, ale nevymyslel ani začátek ani prostředek a prostě se k němu tak nějak prožvanil - Omlouvám se autorovi, ale je to tak. Tady mu měla sednout za krk přísná beta, nebo redaktor (popravdě nechápu jak mohlo projít redakcemi).
Rodina v autě, jejich dialogy a myšlenkové pochody jsou takové neslané nemastné - nenadchnou neurazí - měli potencionál na víc a chybí jim ta správná atmosféra, která by vedla k závěru.
Co se týče historické linky (stačilo by na ni cca 20-30 stran) - to je bohužel čistokrevná vata, těžce uvěřitelná, plná chyb a nudy. Pokud si autor netroufal na dobovou mluvu a chování postav, měl to dál vyprávět otec a rodina mu mohla skákat do řeči, že takhle to sotva mohlo být... zatímco, on by oponoval, že jeho vyprávění je jeho licence... a pak by se velmi moderní chování vesničanů z roku 1540 dalo omluvit.
Vesnická dívka v korzetu, která umí číst a psát.. dokonce posílá milému dopisy do Polska, vzpírá se své matce.. ačkoliv v té době bylo požehnání rodičů nezbytnost. Vykání, příjmení obyčejných vesničanů, běžné kouření, salutování.... Tohle všechno mi přijde na rok 1540 ultra moderní. Pak je tam překlep jako hrom, kdy z matky Ireny Přemyslové někdo udělal Ivetu.... atd. našlo by se tam toho víc, ale poslední strany jsem už jen přeletěla.
Kniha měla obrovský potenciál, bohužel nebyl využit.

10 15.07.2023

Šok, Wow, překvapení - nic takového mě při čtení nepotkalo. Pointu jsem odhadla hned při první záchodové příležitosti a další detaily to jen potvrzovaly. A jediné překvapení tak je, kolik čtenářů bylo překvapených.
Příběh má spíše pouze hororové prvky, které snesou i ti, kteří horory příliš nemusí. Kniha je velmi velmi čtivá, což mnozí určitě ocení.
Občas mě štvaly nelogičnosti - ať už v příběhu, nebo v chování postav, ale většina jde přejít. Jediná co stojí za zmínku je snad to, jak Mallory díky sprše na všechno přišla. To mi přijde jako velmi nevěrohodná scéna s kterou si autor příliš nepohrál.
Velké plus knihy jsou obrázky - doporučuji nelistovat předem a nechat se vždy překvapit.
Skryté obrázky měly u mě dvojí smůlu:
- příliš rychle jsem odhadla pointu
- před nimi jsem četla Smrt před úsvitem od McCammona, která byla nabitá příběhem a něčím co ve vás zůstane i dlouho po přečtení knihy. Ve srovnání tak nemůžu dát víc, než tři hvězdy.

3 22.05.2023

(SPOILER) Podle žánrového zařazení i anotace je jasné, že půjde o duchařinu jen na oko. Ovšem přímo thrillerem bych to nenazývala, ačkoliv chápu, že toto označení prodává.
Jelikož je jasné, že strašení je fantazií otce Maggie, tak.. no nějak jsem si ty duchařské scény neužila. Scéna s hady byla šikovným útokem na fobie čtenářů... ale mně přišla spíše dost přehnaná.
Podezřelých je dost, ale v jednu chvíli musí mít čtenář jasno a závěrečná wau scéna, pro někoho, kdo už má něco načteno, zase tak wau není.
Sem tam pokulhávala logika - např. Hana byla o rok starší než Maggie, přesto ve zpětném vyprávění popisuje situace jako by je zažila víc dospělá. Otcovo tvrzení, že netušil co se strhne po zveřejnění jejich "příběhu". A doteď nevím proč zatloukl tu almaru - ušlo mi někde, že věděl co se v ní skrývá?

1 23.04.2023

(SPOILER) Příběh začal velmi slibně a čtivě.Postupně se však překlopil do neskutečné nudy. Těšila jsem se na duchařský pomalý příběh, ale místo toho jsem se prokousávala hromadou nelogického chování postav.
Velmi často převracím oči u D.Coates, jejíž hrdinky a konce všech knih jsou stejné. Ale zlatá Darcy, která píše alespoň čtivě.
Tady to vypadalo, že po první třetině knihy došla autorce inspirace a začala plácat první co ji napadlo a atmosféra naprosto nulová. Příběhy postav byly těžko uvěřitelné a nedotažené.

Hattie v 18 či 19 letech bydlí sama. Dobře, a čím se vlastně živila? Do toho tvrdila, že v organizaci Pomocné ruce pomáhá už více než patnáct let - No, to začala brzy.

Sestry netouží po vztahu, přesto se najednou zamilují do jednoho muže - což je trochu zbytečná postava. Damien tvrdí, že potřebuje pomoc při práci s bezdomovci a Hattie pak vůbec není divné, že s ní mezi bezdomovce nešel ani jednou ale jezdí s ní na koni?

Sophie byla v blázinci na základě čeho? Pokud by ji tam šoupl manžel, tak dobře v té době, dejme tomu. Ale jen tak? Žádný soud? Bratr ji nemohl navštěvovat? Na základě čeho? Proč se nesnažil víc? Oni mu prostě řekli, že nemá nárok a on to přijal?

Sestry mají novinový článek a místo aby hned jely do ústavu tak jako nic? Já bych teda jela hned. A když už jely - Jude si přečetla jméno doktora na seznamu zaměstnanců. Kde si ho jako přečetla? Na netu v roce 65?
A proč se nešly zeptat do něch novin na podrobnosti. A proč se noviny nechytly toho, že v ústavu zemřel zaměstnanec a podezřelá z jeho vraždy utekla??

A kdo po ní pátral? zaměstnanci ústavu, nebo policie? Pokud policie - jak to, že se neobjevili u Jude, Hattie či Ruth?
Babička Ruth - tak o té jsem čekala víc. Rozhodně víc konfrontací s vnučkami, obzvláště s Hattie. Pohled z postavy Ruth mohl být zajímavý, ale zůstal nevyužit.

Hattie v rukách doktora. To jako fakt? On se chtěl zeptat jen co říká matka? A jak chtěl svůj čin obhájit? Vždyť Hattie nebyla pacientka.

Peter - zbytečná postava.
Po tom, čím si Sophie prošla, by asi sotva byla taková jak byla vykreslena - tohle bylo asi nejméně uvěřitelné.

Kniha obsahuje hromadu vaty - viz scéna s brokovnicí, která má přinutit čtenáře pokračovat ve čtení, ale mě teda spíš otrávila.

6 24.03.2023

(SPOILER) Romantické duše a milovnice naivní červené knihovny budou nadšeny - a nemyslím to nijak hanlivě, protože přesně ony jsou cílovky těchto knih.
Jelikož všichni víme jak končí knihy D.C. bylo čtení rádoby napínavých scén trochu nudné - když víte, že vás konec nepřekvapí, není důvod se o hlavní postavy bát. A konec nejenomže nepřekvapil, v knize vlastně nebylo žádné překvapení či nečekaný zvrat - To co bylo jasné od prvního dílu, přišlo. Jediné překvapení snad bylo jen ten dvojitý slaďák na konci.. a ten mě teda rozesmál. To jako fakt? Tím to teda fakt zabila - Proč zrovna tenhle jeden vyzáblý se změnil zpět na člověka? No, ale jak jsem psala - romantické duše budou uspokojeny a tak to je v pořádku.

1 19.03.2023

Bába Motyka a Šeptající dívka, dvě městské legendy, mají sice nízké hodnocení, mě však pohltily více než vysoce hodnocený Architekt temna. Proč? Nejsem si tak úplně jistá. Možná tam necítím tu správnou ucelenost - takový ten pocit, když na konci knihy do sebe zapadnou všechna kolečka, a ačkoliv nemáme všechny odpovědi, víme, že jsme dostali plný příběh. Ten mi tu chybí.
U postavy Joniho si ani po přečtení nejsem jistá, zda šlo o člověka, kterému diagnóza brání v běžném životě, nebo zda šlo prostě jen o notorického flákače, který ani na prahu třicítky neví co se sebou a nechá se podporovat otcem. Matilda - u té holky jsem taktéž nepochopila co vlastně chce od světa. Ahmed, bába s čoklem, která měla jen štěk a to bylo škoda, dědek s tajemstvím, Matka a její těžko zvladatelný syn, opravář v důchodu.
Starý dům měl skvělou atmosféru, ale přišla mi nevyužitá. Dům známe jen z pohledu Joniho - a to je škoda. Pohledy výše vyjmenovaných obyvatel, popřípadě i předchozího majitele bytu, by navodily větší temno. Jen dokreslení všech úhlů a temných koutů jejich životů i domu.
Vůbec jsem nepochopila co dům vlastně těm lidem dával, že v něm zůstávali. To, že konali jak konali chápu, ale nějak jsem si nepostřehla, zda dokázali odejít či ne.
Konec nebyl překvapení, a nějak mi nebylo líto Matildy. Postavy, které by si zasloužily pozornost byly z mého pohledu matka a Leevi.

1 06.03.2023

Vítejte v pekle je sbírka velmi rozmanitých povídek, které buď už někde vyšly, nebo jsou doplněním světa stvořeného v Propasti času a Inferium. Rozhodně není třeba tato díla znát - dost možná právě nalákají k přečtení knih.

V prvních dvou povídkách se seznámíte s Rónanem a věřte mi, určitě budete chtít víc. Chlápek starý pár stovek let a k tomu naprosto úžasné vyobrazení pekla vs. peklo, které se právě odehrávalo na povrchu země. Tak tomu nejde odolat a Inferium se dostalo v mém seznamu knih CHSP na první příčky.
V následujících povídkách se dostanete jak do kruté reality (Jsem v hajzlu! a Nemesis jsou mé top), tak do pohádky, kterou klidně můžete přečíst dětem.
V rámci Propasti času autor zabrousil do minulosti i budoucnosti. Ta budoucnost mě bavila více, ale milovníci a hlavně znalci historie budou spokojeni.

3 20.02.2023

(SPOILER) Knihu jsem si koupila, abych se díky ní něco naučila. Zda k tomu došlo… nejsem si jistá. Potenciál tu byl, ale…

začátek příběhu - slinktrain začal slibně. Jenže pak došlo na příchod, respektive přílet, Runy a tam to začalo drhnout. Začít od třičtvrtě knihy by mohlo být zajímavé, ale tady mi to nesedlo. Stejně tak smrt vedlejší postavy a odjezd ostatních dětí k příbuzným. Když Runa začala zpětně vyprávět neměla jsem potřebu se k těmto postavám nijak vázat - už jsem věděla, kdo přežije a kdo ne. Zajímalo by mě, nakolik probíhaly úvahy, zda tam tuto část dát, nebo ji nechat v časovém sledu. V mém případě trochu pokazila pocit z čtení - zjistit už na začátku do jaké chvíle budou všichni v pořádku či naopak.

Hromada cizích jmen, názvů - nevadilo to. Naopak Veronika má můj obdiv, že se jí chtěly názvy vymýšlet a hlavně je během psaní udržet. Jmen je sice hodně, ale během čtení není problém udržet přehled - zpětně bych však hodně tápala.

Vadilo mi, že vůbec netuším jak v knize plynul čas. Dva roky? Pět? Deset. Na konci je řeč o chlapci, který byl na počátku batole. Jenže chlapec je hodně široký pojem. Taky ubíjelo příliš časté - Jednou… Po čase… Za čas… Čtenář může jen soudit dle sebe, za jak dlouho se dospívající naučí jinou řeč písmem i slovem, jak dlouho si shraňovala zásoby do podzemí, aniž by se tam zkazily než dojde na akci. Kolik času tam vůbec strávila. Za jak dlouho se člověk naučí být skvělým opravářem vznášedla? Občas mi přišlo, že čas tam poskakoval lusknutím prstu.

A dál příběh provázela spousta nevyřešených či nevěrohodných informací. Pokud by příběh odsýpal jiným tempem asi bych si toho ani nevšímala ale tohle byly takové malé brzdičky, které nutily k zamyšlení.
- Runa přijde o všechno a je unesena i s dalšími dětmi. Nevím, jak dlouho ta jejich cesta trvala. Ale ona si prošla peklem, neuvěřitelným stresem, je to puberťačka - a začne hned cizím mladším dětem slibovat, že je všechny zachrání? (Uvěřitelnější by bylo, kdyby první týdny vůbec nekomunikovala a všechno jí bylo jedno - a až časem se rozhodla děti najít.)
Dostanou se doslova na trh s otroky a ona hned začne dělat oči na kluka generála? A co víc, on s jeho výchovou jí to zblazjne? Nehledě, že ona by se do toho domu dostala tak jako tak - a o to víc mohlo být prostoru od počáteční oboustranné nenávisti až k přátelství.
- Runa si volně běhá po celém domě? Tvrdí, že má na starost kuchyni a jeden pokoj a je tam hned hotová? V kuchyni je hned hotová? Vždyť tam měli často nějakou společnost a jíst museli určitě i jiní služebníci, kteří tam ovšem jako by nebyli. Působilo to, že v domě u muže, který byl někdo, se Runa ploužila po chodbách zcela osamocena. A když už nechali Runu běhat po domě, aby se mohla setkávat s Athorem - to nikoho nenapadlo zamknout si pracovnu?
- opět časová otázka - jak dlouho musela Runě vydržet ta její maska? Evidentně několik let aniž došlo k nějakému poškození, nebo aby prováděla nějakou speciální údržbu.
- Nikde v knize to tuším nebylo, ale jak Runa vlastně vypadala, že ji neustále považovali za chlapce?
- Žábry - tak ty vypadaly slibně. Čekala jsem, že budou mít nějakou důležitou roli. Např. že Athor díky nim zachrání topící se Runu, ale na nic takového nepřišlo. Popravně jsem vůbec nepochopila jejich smysl. Měly být jen spouštěčem? Lidé se arhenů stranili a nenáviděli je kvůli žábrám? Pochopila jsem, že arhenové je už vlastně ani neměli, nebo měli jen za určitých okolností ale na praktické využití v přítomnosti nedošlo. A kvůli tomu taková nenávist? Holé tělo, či jiná barva kůže, vlasů, očí.. nevadilo a žábry jo?
- pointa příběhu je skvělá.. jen je děravá a nedotažená. Kdo stvořil zařízení s kamenem Rii? Budoucnost jen pro Arheny? Proč jen pro ně? To ale znamenalo, že si museli vydobýt jen přesně danou část území. A proč pohonem měla být zrovna taková ingredience? Stalo se snad už něco takového v minulosti? Tyto všechny informace, které se čtenáři nedostanou mohly být zabaleny v úžasné legendě, která by byla asi lepší než vracení zpět o generace.
- příběhy osmi, nebo spíše jen malé úryvky z jejich životů, mi přišly zbytečné. Raději bych příběh toho, kdo stvořil ten přístroj a jakou roli v tom hrály žábry.
Stejně tak bych raději volnější tempo. Knihy mohly být klidně i dvě - první by se odehrávala v domě Hratona a druhá mohla pojmout zbytek. Bylo by zábavnější sledovat Runu jak se musí poprat s vlastní nenávisti vůči rase, která ji zabila rodiče a současně se učit jejich řeč, zvyky, jíst jejich jídlo, nenávidět a milovat se s Athorem. Postupně zjišťovat, že jeho city k ní jsou jiné než ona cítí k němu. Její noční výlety. Hledání dětí a zjištění jak se s nimi zachází. Tohle mohl klidně nějak pro Runu dělat Athor - ze své pozice si určitě mohl dovolit spoustu věcí. Její život alá mechanik - jak se postupně všechno naučila, co stihla pokazi, aniž by ji vyhodili a co se jí naopak velmi dobře dařilo… Mohlo tam být tolik situací, které by příběhu dodávaly šťávu a autenticitu… jenže vždy došlo na lusknutí prstu a šup muselo se jinam.
Popravdě jsem od knihy čekala víc, ale třeba jsem jen hodně zmlsaná a mám vysoké nároky.

8 13.02.2023

400 stran čekání na den D. Na velkou událost, která je nám v knize předkládána. Událost, která nepřišla... ačkoliv přišla, ale až na výjimky o ní nikdo neví a dlouho vědět nebude.
Příběh je zbytečně natahován a obsahuje hodně vaty. Mistr napětí začíná dobře, ale brzy mu dochází dech. Okolo strany padesát čtenář ví jakým směrem se bude příběh vyvíjet a nedojde k absolutně žádnému překvapení. Tedy, překvapení bylo, že záporák č.1 a spouštěč celé situace, kterému prvních cca 200 stran vidíme často do hlavy, začne z příběhu mizet a někdy od strany 270 už je to jen hodně vedlejší postava a čtenář si lehce domyslí, kde a kdy se na konci knihy objeví.
Od Koontze mám načteno cca 30 knih a tohle bylo velké zklamání. Chápu, že autor je zřejmě velký milovník zlatých retrívrů a vytvoření jakéhosi Mystéria, které vylepší svět, ho asi baví... ale v tomto příběhu to působí jako hodně naivní utopie, která není Koontzovi hodna. Chlapec autista, který nikdy nemluvil, a má své rituály se lusknutím prstu stane díky zvláštnímu psovi obyčejným dítětem. Najednou mluví a komunikuje jako každé zdravé dítě?? Pohádka, která se nehodí pro tento typ knih. Věřím však, že milovníci retrívrů a jiní pejskaři dají možná plný počet.

1 11.02.2023

Čekala jsem pomalý táhnoucí se děj a ponurou duchařskou atmosféru 19. a 17. století. A přesně to jsem dostala.
Vypadalo to, že půjde spíše o styl D.Coates či J. McMahon, ale kniha je pro mě o třídu lepší.
Není to typická duchařina s duchy, přízraky, či démony. Děs přináší samotné místo, pověst o tom, že Bainbridge je prokletý, a proto v něm nechce pracovat nikdo z nejbližší vesnice. A pak tu jsou ti společníci… Nejprve je jen jeden, tedy jedna figurína, ale pak se objeví druhá… A obyvatelé domu často společníky nachází jinde, než byli ponecháni.
Od prvních stran víme jak špatně na tom hlavní hrdinka Elsie je - němá, popálená a v blázinci. K přítomnosti se přidají další dvě časové linky. Jedna sděluje co se Elsie stalo. Druhá je deníkovým zápisem Annie z roku 1635.
Trochu matoucí je, že byť Elsie postupně “vypráví” svůj příběh, píše ho v er formě. Takže, ačkoliv to působí jako oko vypravěče, jde o pohled Elsie, který může a nemusí být zkreslený - to je zřejmě na čtenáři.
Příběhem prostupují hlavně ženské postavy, které to nemají ve svém postavení zrovna jednoduché. Vdova Elsie, která je na sídlo Bainbridge spíše “odklizena”, Sára, která ač patří do rodiny Bainbridgů, nevlastní nic a je jen trpěnou příbuznou, hospodyně a služebné Helen s Mabel, pro které je panství jediným domovem. Annie a její postižená dcera.
Konec knihy je předvídatelný a ten kdo četl pozorně nemůže být překvapen.
Zůstalo i pár otázek a drobných nedomyšlených nelogičností. Přesto Záhada panství Bainbridge patří k těm lepším něžným horůrkům, které jsem za poslední rok četla.

Spoiler:
např. co byl ztracený obchodník zač? Prodal společníky cíleně, nebo šlo o náhodu? Vzhledem k jeho zmizení… byli společníci zvláštní ještě před tou “akcí” nebo až po tom? Lidé žijící v 17.století nepoznali velmi typické byliny? Annie o sobě tvrdí, že disponuje šestým smyslem, ale když ho potřebuje - a ne jednou, tak intuice najednou spí. Co ten stolek v blázinci?

2 01.02.2023