julifox3 komentáře u knih

Zajimave pojaty koncept a PR pocin manzelu Bartosovych. Pribeh neni nikterak oslnujici, ale o ten tu prilis nejde, ctenar si ma hlavne prostrednictvim hlubsich myslenek a uvah (ktere uz mimo jine zname ze socialnich siti techto autoru/koucu) udelat nahled na sebe a sve vztahy. Dilko neprinasi nic noveho pro ty, kteri se zajimaji o psychologii, zdrave vztahy, seberozvoj, traumata z detstvi. To vse je vsak autory tentokrat pojato formou beletrie, a vlastne proc ne.

(SPOILER) Velmi otevrena, uprimna, syrova zpoved o hledani vlastni identity. Neni jednoduche jit s kuzi na trh, obzvlast tehdy, je-li clovek verejne znamou osobnosti a dava vsanc svoji povest a jmeno. Nastesti ma Daniela vybudovanou pevnou socialni sit, milujici maminku, pratele, kteri ji drzi a podporuji v jeji nelehke ceste. Libila se mi sezeni u pani Very a jeji empaticky pristup.

"Myslim, ze se bojite byt zranitelna a ze to, jak pusobite navenek, neni uplne odrazem toho, kdo jste uvnitr. Je potreba tyhle dve persony sladit, mate v sobe v tomto ohledu trochu disproporci. Pusobite velmi silne, rozhodne. A pritom jste velmi krehka. Dovolte si byt vic zranitelna, nesnazte se byt dokonala, takova, jakou vas chce vnimat okoli."

Z knihy dýchá milé prostředí pozdního léta na venkově, ale obsahově jsem bohužel zklamaná, neboť určitým způsobem zajímavé téma šlo rozhodně rozpracovat lépe. Dílko je čtivé a srozumitelné, ale v souhrnu velmi povrchní a ploché, nedotažené. Jednoduché dialogy, spoustu klišé, emoce na sílu. Jako četba pro teenagery na letní odpoledne k vodě asi dobré.

Z díla jsem vyloženě zklamaná. Neoslovilo mě. Děj je velmi plytký, charaktery jsou stěží uvěřitelné, hlavní hrdina je slizký, až to bolí, ale chápu to jako účel šokovat čtenáře. Přemýšlím, co chtěla autorka čtenáři předat. Nevím, co mě to napadlo, pustit se do čtení knihy s tak mizerným hodnocením a marně pátrám, proč je Radka mezi čtenáři tak oblíbená, žádná z jejích knih mě doposud nijak zázračně neoslovila. Dávám půlhvězdičku za formu, obsah je bohužel těžká slátanina.

Kniha s typicky japonskou atmosférou, kde jsou lidé na sebe hodní a vzájemně ohleduplní. Miloučké, klidné, odpočinkové čtení s poselstvím a skrytou hloubkou, kdy hrdinové jednotlivých příběhů postupně nacházejí vnitřní naplnění prostřednictvím činností, které dávají jejich životu smysl. Chválím roztomilý přebal, díky kterému jsem v knihovně po knížce sáhla, aniž bych ji dopředu znala.

(SPOILER) Vladimíra Kořena si pamatuji z doby, kdy jsem ještě sledovala televizi, jakožto moderátora zpráv na ČT a reportéra krátkých medailonků Živé srdce Evropy, kdy mi byl příjemný jeho přirozený projev, a skutečný zájem o ekologii a zdravou přírodu jsem mu věřila už tehdy.
Po knížce jsem sáhla jako po oddechové literatuře a dostalo se mi milého víkendového čtení. Leitmotivem je řeka ve svých proměnách v průběhu času. Knihu vnímám jako zamyšlení se nad měnícím se životním prostředím, nad tím, co pro přírodu můžeme dělat my, že si z ní nemůžeme jenom brát a vnímat ji jenom jako zdroj.
Autor své úvahy podává příjemnou formou, s mírnou nostalgií, ale i nadějí. To vše je protkáno úsměvnými i vážnějšími životními příběhy a milníky, kdy je ve svém povídání leckdy velmi osobní a otevřený (vyhoření, víra), ale ty nejintimnější rodinné záležitosti si nechává pro sebe (přestup dcery na jinou školu, nemoc dcery, ztráta dítěte), jen se o nich čtenáři lehce zmíní.
Líbil se mi jemný humor a metafory (např. tvoření krásného v krásném) a bonusem byly i reálie, Teplicko je má srdeční záležitost.
Kniha je pro mne oddechovkou s přidanou hodnotou.

Vyposlechnuto jako audio při cestách do práce, kdy jsem postupně nabyla dojmu, že čtení knihy by bylo ztrátou času. Asi budu mít protichůdný názor od zdejší většiny, ale za mě se bohužel o žádné veledílo nejedná. Děj je velmi atraktivní, má spád, autorka si nebere servítky co do naturalistického vykreslení situací, pomáhá si četnými vulgarismy, čtenáře nešetří, vidím před očima zcela jasně obrazy toho, co se nám snaží předat, a to vše tak urputně, že jsou některá jednání a chování postav chvílemi dohnána k ad absurdum. Budiž. V tom případě je to skvělá látka k televiznímu zpracování.
Bohužel je na díle silně znát to, že je autorka v první řadě scénáristkou, nikoliv spisovatelkou, jejíž doménou by byla práce s jazykem a hra se slovy. Nevím, zda je na vině špatný překlad, ale stylistika mě nijak zvlášť neoslnila a vnímám ji spíše jako rozpačitou slohovou práci žáka druhého stupně základní školy (např. "otec se usmál tím svým úsměvem", "kabinet voněl vonnými tyčinkami" atd.).
Od psychologického románu, za který je kniha vydávána, očekávám nad rámec popisu a sledu událostí také hlubší ponor do nitra jednotlivých postav a jejich pečlivější propracovanost. Namísto dějově bohaté vnější linky bych raději dostala hlubší analýzu myšlenek, emocí a motivací. Proto z mého pohledu pouze průměrný čtenářský zážitek.

Na začátku mi chvíli trvalo, než jsem se začetla, ale musím uznat, že to stálo za to. Dílo je spíše lyrické, velmi intimní, dojemné, smutné, zádumčivé, ale tím vším nádherné. Dostal mě krásný jazyk plný metafor, měla jsem pocit, že mám pod rukama báseň v próze. Erotické scény vůbec nepůsobily rušivě ani vulgárně. Celým dílem se jako červená nit vine transgenerační přenos traumatu, a to je to, co uvnitř bolí a je těžko uchopitelné. Autor je na svůj věk velmi zralou osobností se schopností hlubokých úvah. Komorní dílko, které ve mně bude ještě chvíli doznívat.

Krásné čtení o koloběhu života, o zlých časech, nelehkých osudech a nadějích. Ač v knize autorka líčí těžký život a události, vše je podáno velmi citlivě, poeticky a pohádkově. Dílo mě dojalo svojí laskavostí a malebností, oceňuji krásný sloh a překlad do češtiny. V dnešní době "sudetských a osvětimských" témat velmi příjemná změna. Magický realismus si zamilovávám čím dál víc.

Diplomatické deníky byly milým a osvěžujícím čtením. Líbil se mi autorův rukopis, stylistika, nadmíru bohatá slovní zásoba a příjemně sarkastický projev. Z knihy číší atmosféra měst a míst, přináší zajímavé postřehy ze života tamějších lidí a taktéž jsou velmi věrohodně popsány kulturní, mentální, sociální rozdíly a střety obyvatel různých kontinentů.

Knihu jsem si velmi uzila. Takrka komorni pribeh a hlavne velmi neotrely namet s prvky erotickeho thrilleru odehravajici se v exoticke zemi. Perfektne zvladnuta psychologie postav a mistrne popsana plizive prichazejici krize vedouci k partnerskemu odcizeni. Znepokojivy pribeh, ktery plyne, ale zaroven nuti nad textem premyslet, a to i dobu po docteni.

Kniha je dalším dílem, kdy se hluboké lidské příběhy odehrávají na pozadí skutečných událostí a musí být zážitkem pro každého, kdo má rád košaté, náročné romány. Dostala mě dokonalým propojením dějových linek, psychologií postav, hlubokými myšlenkami, atmosférou doby a města. Kniha je sentimentální a přitom odlehčená milým a laskavým humorem, dojímá a nutí přemýšlet, přičemž autorovo vyprávění je tak přirozené, že vtáhne do děje a text se v hlavě mění na film. Ohromný čtenářský zážitek, moc jsem si četbu užila a v myšlenkách se k dílu budu ještě dobu vracet.
Oceňuji překlad Heleny Beguivinové.

Na knihu jsem se tesila, protoze mam cetbu v detstvi spojenou prave s Astrid Lindgren. Kniha se pohybuje na pomezi biografie a beletrie, ale bohuzel mi autorcin styl psani vubec nesedl.
Krome toho, ze jsem se nic noveho o Astrid nedozvedela, dojem ze cteni mi zkazilo i to, ze se z meho pohledu jedna o lepsi slohovku zaka druheho stupne zakladni skoly, dialogy byly odbyte, emoce aby clovek pohledal. Kniha je urcena spise pro nenarocne nebo detske ctenare.

Po Detech Volhy ma druha autorcina kniha. Deti Volhy nastavily vysokou latku, mela jsem tedy vysoka ocekavani, ktera byla naplnena.
Dilo ma zvlastni kouzlo, tezke tema, popisy realii, srdceryvne sceny a vyjevy na hranici mozneho a nemozneho kontrastuji se silne poetickymi motivy.
Velmi zajimave a neobvykle tema si vyzadalo poctive reserse, pro me urcite jeden z nejlepsich ctenarskych zazitku tohoto roku.

Petra neni spisovatelka a ani se ji nesnazi byt. Ctenar tedy umelecky zazitek nepredpoklada. Hodnota je vsak v Petrine uprimnosti, otevrenosti, odusevnelosti, se kterou knizku napsala.

Krasne a obohacujici cteni! Je evidentni, ze ma autor prirodu hodne rad, coz je patrne i z personifikace stromu a respektu a ucte, ve ktere o ni mluvi.
Vyborny preklad, ne vzdy je to pravidlem u odbornych nazvu. Trochu mi schazela nejaka obrazova priloha, aspon kreslena, ne nutne fotograficka, musela jsem si obcas vypomahat googlem.
Presto se jedna o krasne, pozitivni a prinosne cteni, ktere pohladilo na dusi.

Tematiku holocaustu mám v knihách ráda, ale z tohoto díla jsem vyloženě zklamaná. Jednoduchý text hodný žáka druhého stupně základní školy, silně zromantizovaný a zidealizovaný děj (jsme vůbec v Osvětimi?!), postavy postrádající byť špetku psychologie. Tohle me vážně po literární stránce neuspokojilo, avšak chápu, že cokoli/kdokoli z Osvětimi v názvu se dobře prodává. Spisovatelka by se možná mohla zaměřit na nenáročnou young adult literaturu, tam vidím potenciál, ale tohle se prostě nepovedlo.

Pacanka pro mě bylo milé, místy příjemně obscénní čtení, přiznávám, že explicitní erotické scény a syrovost knihy mě bavily. Autorka nám bez servítek předkládá různé životní situace tak jak jsou, vůbec se netrápí s nějakým romantickým zaobalením.
Při četbě jsem se neubránila srovnávání hlavní hrdinky se sebou, bylo to jako listovat svým 20+ deníčkem. Hlavní linkou skrytou mezi řádky je přerod v dospělou sebevědomou ženu, i když přemíra sexu, alkoholu, nespoutanosti, nevázanosti, ji mohla zastínit. Uznávám, že kniha není pro každého, někomu se bude líbit hodně, někoho může vyloženě popudit.

Tuto útlou knížečku jsem četla v pubertálním věku, teď se mi dostala opět do rukou a já ji s chutí za jedno odpoledne u vody přečetla. Musím říci, že jsem se u toho náramně bavila, kniha je rozhodně nadčasová, humorná, příjemně sarkastická. Statě o "podnikové diplomacii" a o zdravé manipulaci ve vztazích jsou aktuální a použitelné i dneska, třešničkou na dortu pak byla jména "hlavních i vedlejších hrdinů". Jako příjemnou oddechovku bych doporučila ženám všech věkových kategorií.

Děti Volhy byly mým prvním setkáním s autorkou a opravdu hluboce smekám. Dostalo se mi do rukou skvostné dílo světové úrovně psané vybroušeným a nesmírně bohatým poetickým jazykem, okouzlujícím slohem, který tento mistrovský kousek pozdvihuje na krásnou báseň v próze. Nepřekonatelnou roli zde sehrál i překlad Jakuba Šedivého.

Mám ráda silné příběhy o osudech prostých lidí, kteří se ocitli v soukolí velkých traumatických dějin. Vychutnávala jsem si barvité popisy, hru se slovy, symboliku, podmanivé metafory, magický realismus, dostalo se mi "v jednom balíčku" všeho, co mám u knih ráda. Dílo je opravdu jen pro ty, kteří rádi věnují čas a úsilí náročné literatuře. Pro mě samotnou vrchol spisovatelského umění a silný čtenářský zážitek.