jana-cisarova komentáře u knih

(SPOILER) Opět přidám komentář k jedné mojí knize. Jde o třetí díl ze série rodinné ságy „Zahradnice z předměstí“. První díl „Osudová setkání“ nám představil hlavní hrdinku, zahradnici Lorku, která v tomto dílu zažije tři osudová setkání, která od základu změní její dosavadní život. Ve druhém dílu „Rodina“, se z ní stává vdaná žena, provdaná za mladého, o více než deset let mladšího muže, studenta Petra Bachmana. Petr se po mnoha letech dálkového studia stává pilotem civilních letadel. V té době mají již čtyři děti a páté je na cestě.
Odstrčená – Erasmus 87, je třetím dílem cyklu. V tomto díle vystupuje do popředí jejich prostřední dcera Laura, zvaná Lori, která se od útlého dětství trochu odlišuje od svých sourozenců. Je přecitlivělá, nerozumí si s nimi, cítí se odstrčená a ušlápnutá. Již od svých zhruba sedmi let touží stát se letuškou. Poznává jejich práci při častých rodinných letech do různých destinací na volné letenky, které jejich otec dostává pro každého člena rodiny. Její nezáviděníhodný osud ušlápnutého dítěte se začne měnit, když dosáhne věku čtrnácti let.
V osmé třídě přihlásila s dovolením rodičů celou svoji rodinu do mezinárodního programu všech socialistických států "Erasmus 87" Jejich rodina byla zkontaktována se stejnou rodinou z Bulharska, kde měli taktéž 5 dětí, stejného pohlavního složení a stejného ročníku narození. Lori získala nejmilejší kamarádku, erasmovou sestru, stejně starou Larissu Lorencu Dimitrievu. Následoval společný výměnný pobyt v jejich rodinách a prázdninový pobyt v sanatoriu v Nesebaru. Tam byly první čtyři týdny jen děti samy, ale pak za nimi přijeli ostatní členové jejich rodin, a strávili tu krásné prázdniny, na které nikdy nezapomenou.
Lori byla docela dobrá ve psaní, proto se přihlásila do soutěže, kde měly děti napsat své zážitky a zkušenosti z erasmových pobytů a nového přátelství. Ujala se toho s vášní mladé začínající spisovatelky. Jak se jí její práce povedla, dočteme se na konci tohoto třetího dílu rodinné ságy.

Na tuto knihu jsem se hodně těšila, neboť námět mi byl velmi blízký. Sama jsem kdysi místo delegátky zastávala. Bylo to v 90. letech, kdy se teprve po revoluci začalo svobodně cestovat.
V této knížce jsem se dočetla o docela jiné práci, povinnostech a úskalích, této, pro někoho vysněné profesi. Zkušenost, jak ji prožívala Ema Paulů, jí nezávidím. Neměnila bych ani za exotické destinace, do kterých se za dobu své činnosti dostala.
V době, když jsem působila jako delegátka ve Španělsku, měli delegáti v hotelu svůj vlastní pokoj, měli jsme zajištěné celodenní stravování, nic jsme si nemuseli sami platit. Měli jsme čas absolvovat fakultativní výlety, abychom je pak mohli klientům představit a doporučit. Také jsme se měli čas vykoupat v moři, nebo si zaplavat v bazénu. Jistěže, ne všichni klienti byli příjemní. Všude se najde nějaká ovce, která si najde možnost, aby si mohla rýpnout. Ale po dobu působnosti jsem měla spíš zkušenosti pozitivní. Přesto mi ta krátká doba stačila. Dnes už bych do toho znovu nešla, ani kdybych byla o dvacet či třicet let mladší. V práci delegáta se toho hodně změnilo. Stačilo mi přečíst si zážitky a zkušenosti Emy Paulů. Tři hvězdičky.

1 27.02.2023

Knihy od Arthura Ransomea miluji od dětství. Přečetla jsem je všechny, osm z nich mám doma v knihovně. Tuto zrovna doma nemám, ale koncem loňského roku jsem ji přečetla asi po třetí.
Nejvíce z jeho knih se mi líbí ty, které se odehrávají v Severní Anglii u jezera Coniston. Ráda jsem si přečetla i knihy od Norfolských řek, kde vystupují přátelé Vlaštovek a Amazonek, Dick a Dorotka Callumovi. Petr Kachna je vymyšleným příběhem, který si o zimních prázdninách vymýšleli sourozenci Walkerovi a Nancy s Peggy Blackettovými. Samozřejmě, že na dobrodružné cestě do Karibského moře nesměl chybět jejich strýček, dětmi nazvaný "Kapitán Flint". Aby vůbec mohli vyplout, bylo nutno přibrat do party zkušeného námořníka. Jím se stal právě starý vysloužilý námořník Petr Kachna. Byl by to dost nudný příběh, kdyby zde chyběl nějaký ten zlosyn, který se jim snažil pořádně zavařit. Tím byl tzv. Černý Jake, zlý a nebezpečný pirát, který měl právě nejvíc políčeno na Petra Kachnu...

3 26.02.2023

(SPOILER) Plantážníkova dcera, Měsíční království a jiné povídky
Moje předposlední kniha obsahuje tři novely a čtyři kratší povídky. V tomto komentáři se zaměřím na novely „Plantážníkova dcera“ a „Měsíční království“. Jde o dva příběhy, které se vzájemně prolínají.
Děj romance se odehrává v exotické Brazílii v šedesátých letech minulého století. Začíná okázalým karnevalem v Riu. Ulice plné až k prasknutí, zástupy tančících polonahých žen, bubnujících mužů a alegorických vozů. Plantážník Fernando Gutiérez posílá jejich osmiletou dceru Zoranu pozdě odpoledne domů, a nařizuje soukromému řidiči, aby ji předal chůvě. Zorana se brání, domů ještě nechce. Když se blíží k plantážníkovu sídlu na venkově, požaduje, aby jí řidič zastavil, že domů dojde pěšky, vždyť je to už jen kousek. Po delším váhání a její neústupnosti jí povolí a vysadí ji.
Zorana je svobodná, nikdo ji nehlídá. Poskakuje, napodobuje tančící ženy z průvodu. V cestě jí stojí úzký potůček, ten se rozhodne přeskočit. Chybí jí jen pár centimetrů… Skončí v korytě potoka s vymknutým kotníkem. Než si uvědomí, do jaké bryndy se dostala, že z potoka s bolavou nohou nevyleze a domů nedojde, připlazí se k ní had a uštkne ji. Nárt začne ošklivě natékat a celé místo zrudne. Křičí a bezradně volá o pomoc. Určitě zbytečně. Had byl zaručeně jedovatý a zbývá jí jen několik minut, než tady bez pomoci, aniž by o ní někdo z domu věděl, zemře.
Záchrana přijde „za pět minut dvanáct“. Mladý student, George Redford, host jejího otce z Velké Británie, se též vrací z karnevalu a udělá si procházku lesnatou buší podél potůčku. Slyší zoufalé volání o pomoc, které se ozývá odněkud z potoka. Zoraně se dostane pomoci v poslední minutě, kdy už ztrácí vědomí. George ji ošetří a odnese v náručí do domu.
Rodiče Zorany jsou mladému Georgovi nesmírně vděční. Plantážník ho zaučuje do pěstování cukrové třtiny, neboť se chystá studovat tropické zemědělství na univerzitě. Zorana se na mladého George nesmírně upne. Děkuje mu za záchranu a prohlašuje, že její život mu bude navždy patřit.
O deset let starší George je z toho rozpačitý a zaskočený. Rozloučí se spolu jako kamarádi a on slibuje, že za dva nebo za tři roky sem opět přijede na další stáž, aby měl podklady k diplomové práci.
O tři léta později se opět setkávají. Jedenáctiletá Zorana je už v plném rozpuku dospívání. Tentokrát se netají s tím, že se do něho zamilovala. Tři týdny pobytu v něm zanechají velký zmatek a nejistotu. Bojí se komplikací, neboť ona je stále ještě dítě, i když vypadá na patnáct. V Brazílii dívky dospívají o moc dříve než u nás. Také jsou tam jiné zákony pro pohlavní zletilost než v Evropě.
Příští rok má zase přijet. Zorana se nemůže dočkat, počítá každý den do jeho příjezdu. Geoge nakonec jejímu otci oznámí, že letos nepřijede. Neudělal jednu těžkou zkoušku, v srpnu ji musí opakovat. Zorana se úplně zhroutí. Nikomu nic neřekne, z čeho pramení její nemoc. Duševní trýzeň, horečky, dusivý kašel, ztráta dechu a bolesti srdce. Když už si matka neví rady, zavolá své přítelkyni ze studií, která žije v jihobrazilském regionu Rio Grande do Sul, ve městě Santa Maria uprostřed neprostupných hor a džunglí. Paní Zilda pozve Zoranu k ní na prázdniny. Rodiče souhlasí, souhlasí i Zorana, která vůbec nekomunikuje, je z ní vyhublá troska.
Za měsíc se vrací domů úplně zdravá, veselá dovádivá, jako bývala dřív. Nikomu neprozradí, co se s ní stalo, že se v noci lednového úplňku dostala k měsíčním královnám, které jí z bezvýchodné situace našly východisko. Tento příběh není součástí Plantážníkovy dcery, je popisován v novele „Měsíční království.“
Zorana se vrací do školy a po půlroce v srpnu očekává poslední příjezd její velké lásky. George, bude už za rok končit studium a letos potřebuje poslední podklady k diplomové práci. Má od měsíčních královen vypracovaný plán, co musí udělat. Musí Georgovi odhalit svou lásku, musí ho svést a zařídit, aby se s ní oženil. Bojí se, že otec by ho nepřijal jako vhodného ženicha pro svou dceru, musí zařídit, aby nebyla už „použitelná“ pro dohodnutého manžela, kterého by jí vybral otec.
Svou lásku si nakonec získá. George nevěří, že by mohla být pro něho dosažitelná, ale splní její žádost a podmínky. Pokračování příběhu je pak samé tajemství, zvraty a kamufláže. Opět jí pomůže její dobrá víla, matčina přítelkyně Zilda, a pozve ji k sobě na prázdniny do města Santa Maria. Tam dojde k odhalení. Po dvou měsících přilétá Zorana domů a nese odpovědnost za vše, co provedla. Ukazuje se, že měla nesprávný odhad, a vše, co zařídila, aby Georgie získala, bylo zbytečné a neúměrně předčasné. Je za to potrestána, vlastně oba jsou za to potrestáni. Nakonec ale všechno dobře dopadne.

Měsíční království
Daleko od civilizace, v neprostupných horách a džunglích, v jihobrazilském městě Santa Maria, se scházejí v noci za měsíčního úplňku, tajemné měsíční královny. Jsou to dívky z masa a kostí, studentky střední internátní školy, které pomáhají lidem a dětem s jejich trápením, starostmi a problémy různého charakteru. Každá dokáže pomoci a poradit v oboru, který na škole studuje. Jsou tam psycholožky, zdravotnice, budoucí sestry a lékařky, sociální pracovnice, vizážistky a modistky.
Sem poslali rodiče Zoranu, která už byla bledá, docela průsvitná, zlomená v hlubokých depresích a s nikým nekomunikovala. Nikdo nevěděl, že je to bolest a nemoc z nešťastné lásky.
Hned první noc po jejím příjezdu měla Zilda v nemocnici noční službu a musela nechat Zoranu doma samotnou. Náhodně se dozvěděla, že dnes, když se na obloze rozzáří úplněk, bude noc, kdy tu úřadují měsíční královny. Zorana se způsobem téměř nadpřirozeným dostane k nim a svěří se se svým trápením. Je jí nabídnutá pomoc. Ujme se jí královna Saravah a poradí, jakým způsobem svou lásku získat.

2 25.02.2023

Selima má před svatbou. Když si prohlíží darovanou knihu poznává, že spisovatel je podle fotografie, jména a iniciálů podobný na jejího otce, který prý zemřel ve válce. Je tou myšlenkou natolik unesená, že přes nesouhlas snoubence odletí na středomořský ostrov, kde spisovatel žije.
Na letišti ji čeká rána. Ztratil se kufr se vším oblečením. Navíc jí někdo ukradne z kabelky peněženku. Přesto přijíždí do sídla domnělého otce. Doma ho nezastihne a dluží peníze taxikáři za odvoz. Jak se zachová spisovatel, když mu Selima prozradí, že je její otec?
Příběh je humorný od samého začátku. Selima dělá jeden malér za druhým. Za dva dny se oba lidé sblíží, ani jeden netouží po tom, aby okamžitě odletěla zpět domů. Když jí jeho přítelkyně zaplatí letenku a odveze ji na letiště předstírá, že ztratila pas. Knihu jsem četla dvakrát, viděla jsem i film. Obojí se mi moc líbilo Pět hvězdiček.

2 24.02.2023

Ranní rosa
Vždy mne dojímaly osudy žen a především nezletilých dívek v islámském světě. Příběh Nadi byl tím tragičtějším, že šlo o teprve jedenáctiletou dívku, která měla být násilně provdána za muže o třicet let staršího.
Knihu jsem četla už loni, ale dost si z ní ještě pamatuji. Hodnotím její napsaný příběh jako svědectví, co se děje ve světě, který je nám cizí. Nehodnotím text knihy slohově, nebo dle úrovně autorského talentu. Za mne 4 hvězdičky.

3 22.02.2023

Jsem zvyklá knihy psát, nejsem zvyklá knihy komentovat. Snad si zvyknu. Začnu od těch svých vlastních. Moje poslední kniha „Někdo mne sleduje“ se vymyká těm předešlým, které byly ryze pozitivní, určeny jako romány pro ženy. Toto je psychologický román s kriminální zápletkou.
Barbora to nemá lehké. Během několika málo let se musí vyrovnávat s několika dilematy. Nejdříve s traumatem po znásilnění a předešlému stalkingu. Poté se dostane do situace, kdy se musí rozhodnout mezi dvěma zly, aby si zvolila to menší. Když se se vším smíří, přijde další rána. Nezbývá nic jiného, než se otřepat a jít dál.
Po pár letech se zdá být vše celkem v pohodě. Jen do té doby, než se na scéně objeví jeden člověk. Byla by ho odkázala do patřičných mezí. To také udělá, jen kdyby… Musí se smířit s dalším kompromisem. Za krátkou dobu i s tím, že člověk, který jí kdysi ublížil, jí nakonec zachrání život. Ale ani nyní není všem trampotám a dilematům konec. Když už se rozhodne, jak se svým životem naloží, dožene ji vlastní hloupost a jedno přeřeknutí z doby, kdy byla v úzkých a chtěla si zachránit dobrou pověst.
Své knihy si nebudu sama hodnotit, to nechám čtenářům.

2 22.02.2023