Jaennea komentáře u knih

K této knize není co dodat, již od počátku bere dech. Nejen neuvěřitelným příběhem Marie Antoinetty, ale i úžasným autorovým vyjadřováním a skutečností, jakou pan Zweig dokázal vylíčit všechna úskalí v životě francouzské královny, ale také radosti rokokové panovnice, tím vším kniha dokáže čtenáře udržet nadšeného do poslední stránky.
Přišlo mi až neuvěřitelné, jak autor dokázal dovést k dokonalosti každý detail knihy a jak bravurně čtenářům představil a popsal každou postavu a situaci. Ráda bych si přečetla také další knihy Stefana Zweiga, především Marii Stuartovnu, protože již knihou M. Antoinetta dokázal, že ve psaní historických románů je nepřekonatelný.
Troufám si dokonce tvrdit, že Marie Antoinetta byla jednou z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. Možná to není jen tím, kolik se toho dá o životě francouzské královny povědět, protože jsem pouze týden po přečtení knihy viděla stejnojmenný film, který mě zklamal. Tudíž to nadšení nemůže být způsobeno pouze příběhem, ale především Zweigovým podáním knihy. Knihu rozhodně všem doporučuji a autorovi 3x sláva.

9 24.09.2012

Řbitov zviřátek byla první kniha, kterou jsem od Kinga četla. Po všech směrech byla perfektní, děj byl napínavý, nechyběla dokonalá hra se slovy a úžasná Kingova schopnost vyprávět. Po přečtení této knihy musím potvrdit, že King je KING v pravém slova smyslu a už mám přečtené další tři jeho knihy a nemůžu si stěžovat, King je opravdu nejlepší. Na jeho knihách obdivuji, že pokud chce, aby se čtenář bál, tak se čtenář bojí – a King k tomu nepotřebuje žádné vřeštící obludy na obrazovce, stačí mu slova. Tato kniha je skvělá, ale nebránila bych se krátkému dovětku „o tom, co bylo potom“, protože po přečtení epilogu bych opravdu ráda znala další osudy doktora Creeda.

Jasně, mám ráda Shakespeara, což je úplně jiná liga, ale Bukowski psal takovou literaturu, která mi vyhovuje v každém ohledu. Nemůžu říct, která kniha je moje nejoblíbenější, protože každá je svým způsobem nejlepší; každá jeho báseň a každá jeho povídka. Podle mého každá z těch básní/krátkých úvah/ ještě kratších povídek má v sobě úžasnou myšlenku a v mnohých těchto básních/krátkých úvahách/ještě kratších povídkách je mnohem víc kouzla, pravdy a příběhu než v rozsáhlém, tisíci stránkovém románu – nemluvě o hloubce myšlenky, i když se to po prvním přečtení nezdá. Bukowski má u mě zkrátka ohromný obdiv a cením si ho jako jednoho z nejlepších autorů vůbec. On je přesně to, co jsem vždy v literatuře hledala. Skvělý spisovatel.

5 19.03.2013

Nádherná kniha. Přečetla jsem ji již před více než třemi měsíci, ale stále o ní přemýšlím a každým dnem mi přijde geniálnější a nádhernější. Jistě, teď nemluvím o letech, které Humbert strávil s malou Lolitou, ale o způsobu, jakým autor dokázal knihu podat. Fakt, že pro Vladimira Nabokova to bylo neznámé téma a přesto se úžasně dokázal „vžít“ do Humbertových pocitů.
Zvláštní kniha. Když jsem ji dočetla, byla jsem docela zklamaná, ale čím déle o ní přemýšlím, tím více považuji Lolitu za jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Možná mě přesvědčilo právě autorovo „nevinné“ podání knihy a úžasná práce se slovy.

5 19.03.2013

Od Větrné hůrky jsem čekala vše, ale tohle ne! U Austenové se často mluví o ironickém humoru, ten jsem ale v jejích knihách nikdy nenašla. Nespletli si ji s druhou sestrou Brontëovou? Už prvních dvacet stran tolik přetékalo ironií.
Román je dokonalý, nemluvě o atmosféře, kterou autorka udržuje až do poslední stránky.
Možná je to jenom můj názor, ale postavy nelze mít rád. Zprvu mi tolik nevadil Heathcliff, ale nakonec se z něj vyklubala nejnenáviděnější postava vůbec. Nelly a pan Lockwood mi nevadili, ale nebyl důvod, proč si je uchovávat ve větší oblibě. Nebála jsem se smrti oblíbeného hrdiny, protože jsem tam zkrátka žádného oblíbeného hrdinu neměla. V polovině románu jsem soucítila s Isabellou, ale i ta mě později zklamala.
Tato kniha mi přišla trochu jako psychologický román - tolik různých lidských stránek a vykreslení lidské povahy. Kdo tvrdí, že Emily postavy nepropracovala, tak zřejmě četl něco jiného než já, protože jsem se nikdy v žádném románu s tak propracovanými postavami nesetkala. Větrná hůrka je zkrátka jedinečný román. Emily žádnou postavu nevykreslila jako ideální, každý měl vlastnosti, za kterou jste ho mohli odsoudit.
U každé knížky prožíváte nějaké emoce, ale rozproudit ve mně takový vztek a nenávist k postavě nikdo kromě Emily nedokázal. Nejde ani slovy vyjádřit, jak strašně jsem nenáviděla Heathcliffa i jeho syna Lintona. Heathcliff pro mě znamenal lidskou bestii.
Každopádně se jedná o jednu z nejlepších knížek, kterou jsem kdy četla a opět - kdo tvrdí, že ho kniha zklamala, a že je nudná, zřejmě četl něco jiného než já a měl by se opět vrátit k dívčím románům.
I přes mé veškeré sympatie k Janě Eyrové, Větrnou hůrkou jsem byla fascinována a její řádky jsem vyhledávala každou volnou minutu. Jsem velmi ráda za Charlottinu předmluvu k roománu, která mi umožnila nahlížet na Větrnou hůrku ze správného úhlu.

3 29.12.2013

Austenovská klasika. Žádné velké drama, přesto příjemně plynoucí děj. Zhruba prvních sto stran jsem se nemohla začíst a často jsem se ztrácela, ale s každou další stránkou mé nadšení rostlo, přesto Pýchu a přemlouvání považuji za nejslabší román od Austenové.
Když jsem se pouštěla do první „austenovky“, byla jsem přesvědčena, že každý román bude jedno a to samé, navíc s pofidérním dějem běžných románů, avšak nyní již mám přečtené vše, co napsala (zbývá pouze Emma) a Jane Austen a její romány hájím jako nejlepší ze všech. Sanditon a Anna Elliotová mě však nadobro přesvědčily o tom, že každý z románů této spisovatelky je originál.

1 11.12.2012

Nevím, jestli bych si vůbec mohla dovolit kritizovat knihu, která vypráví pouze o tom, co se opravdu stalo. Nemůžu říct, že některé pasáže by měly být napsané lépe, protože jsou to pouze slova, kterými Rajchman popisuje své pocity a kterými se nám snaží vyjevit své vzpomínky na Treblinku. Jsou to jeho slova a on to tak cítil, takže nikdo nemůže říct, že by snad tato kniha byla napsaná špatně. Je to dobré a čtivé.

1 18.10.2012

Mám pocit, že tentokrát bylo více řečeno ve filmu než v knize. Autorka mě však příjemně překvapila, velice se mi líbil její styl psaní a slova, kterými dokázala popsat místo či situaci. Děj knihy a filmu se v mnohém lišil, ale přesto se mi více líbil ten filmový děj, byl zajímavější a napínavější, především konec byl dojemnější a svým způsobem mrazivější. Kniha není žádným převratným dílem literatury, je to pouze krátký příběh, ale moc pěkně napsaný a nemám důvod neocenit knihu pěti hvězdičkami.

19.03.2013