Ithaka komentáře u knih

Objevná práce teplické kurátorky sbírky užitného umění přináší zasvěcený pohled na dílo nedávno zesnulého keramika a sochaře Milana Žofky (1946-2018). Ten, ač mosteckým rodákem, svou tvorbu soustředil především v Teplicích v Čechách, které se mu staly domovem a kde dlouhou dobu sídlil i jeho ateliér. Vzhledem k velmi častému mizení sochařských děl 20. století z veřejného prostoru našich měst a obcí považuji útlý katalog za velmi inspirativní. Palec nahoru pak dávám autorce díla za záchranu reliéfu Tlaky z budovy Geoindustrie v Proboštově před její demolicí. Snad se časem najde nějaké důstojné místo, kde by mohl být opětovně předveden veřejnosti.

6 30.09.2021

Objevila jsem ji úplně náhodou díky blogu Centra pro studium raného novověku Masarykovy Univerzity v Brně. Stejně jako vydavatelství Books & Pipes Publishing, v jejichž edici Maturandum začátkem letošního roku vyšla a které mě příjemně překvapilo svou nabídkou. Monografie zaměřená na umělecký život ve dvou vrchnostenských městech 16. století nechává čtenáře nahlédnout pod pokličku podob mecenátu, měšťanské reprezentace a konfesních aspektů uměleckých děl vytvořených pro měšťany v sakrálním i profánním prostoru. Zaujal mě především způsob výzkumu renesančního umění ve spojitosti s reformací, což je tradiční přístup v německých zemích, u nás příliš nevyužívaný. Skvělá je práce autorky s dochovanými písemnými prameny. Dalším překvapením pak bylo sdělení o existenci Bočkovy sbírky v Moravském zemském archivu v Brně. Potěšil také odkaz na práci Petra Hlaváčka věnované náboženské pluralitě v severozápadních Čechách v předbělohorské době. Příjemným překvapením pak bylo zjištění, že velkou část obrazové dokumentace pořídila sama autorka. Inspirativní, doporučuji!

9 09.09.2021

Poprvé jsem jej poslouchala jako četbu na Českém rozhlase Vltava a nedoposlouchala. Podruhé jsem se začetla a nedočetla. Po třetí jsem si řekla, že přeci nebudu takový srab, aby mě stále dokola děsila expresivnost některých scén a konečně jsem ji přečetla celou. Krutost a téměř absolutní absence lásky mi nedaly spát, stejně jako úmorná depresivní bezvýchodnost a nutnost drbat se po těle pokaždé při čtení stejně, jako když vám někdo sdělí, že měl vši a vy si automaticky zaboříte prsty do vlasů a začnete se škrábat. A vybaví-li se mi podobná nesnesitelnost imaginací při čtení a až fyzický odpor k nim, pak podobné obrazy ve mě vyvolaly Nížiny Herty Müllerové. Nejsem čtenářkou dystopií, ale tahle výrazná kniha mě nakonec převezla. Nejen přes to pomyslné vysychající jezero.

24 08.09.2021

Červená knihovna pro holky s diplomem a je zcela jedno, máte-li jej z kvantové fyziky nebo sjezdového lyžování. Příběh o tom, že hledáte-li někoho jiného, můžete nakonec najít sami sebe. Kromě alchymistického paradoxu a akademického inbreedingu tu najdete snad úplně všechno, od zajímavě pojatých pražských reálií, přes magické zprávy z trojúhelníku Bruntál - Šumperk - Jeseník (kam se hrabe ten bermudský), až po snové prožitky využívané v soudobých inovacích. Sarkasmus v každé druhé větě a vhled do současného vědeckého prostředí mi byl více než blízký. A ještě jednu věc jsem si při četbě uvědomila, jak české překladatelky skvěle vládnou slovem. Těším se na další!

24 08.09.2021

(SPOILER) Málokdy se mi stane, aby mě kniha zvedla ze židle hned prvním odstavcem. Některé proto, že jsou tak neskutečně skvělé, další z důvodu, že se v duchu sami sebe ptáte, jestli to autor/ka myslí vážně. Tohle je bohužel ten druhý případ. Psát totiž o konkrétním místě na severu Čech bez znalosti, či záměrného opomíjení, případě vytrhávání (nejenom) historických souvislostí z kontextu, sráží veškerou snahu o hutnější novelu k zemi. Ale zpět k prvnímu odstavci - přidávat do polévky, která je ochucena libečkem ještě tekuté maggi, když libeček sám je díky své výrazné chuti považován za přírodní maggi, je prostě postavené na hlavu. Stejně jako tvrzení, že jej kuchařka do polévky přidávala málo jen proto, neb jej na zahrádce více nevyrostlo. Libečku se vždy přidává málo, protože je velmi aromatický a vývar, či cokoliv jiného, by při zvýšené dávce této byliny opravdu dobrý nebyl. Stejně tak je úsměvné, že jedné z hlavních hrdinek se v Oseku pěstování této byliny nedařilo, když už za Marie Terezie měla východní část Krušnohoří státní monopol na pěstování libečku, protože podmínky jsou zde více než příhodné. Obdobně mě fascinovaly blatouchy kvetoucí v srpnu; řízkování dubu v jarním období ze staletého stromu; javory na horských svazích, které ve skutečnosti pokrývají rozsáhlé bučiny; Židé, kteří po vypálení teplické synagogy unikli transportu tím, že se přestěhovali o patnáct kilometrů dále; indická rodina, která jakoby vypadla z filmu Láska na kari (2014), jejíž člen vykoupí místní květinářství a tropickými rostlinami (?), které tam nabízejí, osází opuštěnou zahradu oseckého kláštera, aby mu v zimě patrně všechno spokojeně pomrzlo. Třešničkou na dortu je pak jeho stýskání po Bombaji, protože mu chybí smog! Zvláštní, že jej tedy netěší pobyt ve městě na hraně šachty. Připadala jsem si při četbě novely jak zaměstnanec Saturninovy "Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru". Nemám nic proti šestákovým románům, ale začnou-li se převlékat za Dürrenmatta, mám se na pozoru.

Tento skvost se mi dlouho nedařilo sehnat, až jsem jej zahlédla v antikvariátu cestou z pražské konzultace a byla ráda, že mi zbylo na jízdenku domů. Představa, že bych jej tam nechala mi byla nepříjemnější než zjištění, že bych musela jet stopem. Reprezentativní dílo knižní kultury 16. století se Odeonu podařilo převést dokonale, včetně nádherných celostránkových dřevořezů. Kniha má několik poloh, buď jí můžete číst jako renesanční "hortus sanitatis", tedy knihu lékařskou, listovat jí jako bylinářem nebo si popisy a schopnosti rostlin užívat co milou beletrii. Nezměrná je zásluha velkorysého činu Jiřího Melantricha z Aventinu a překladatelského umu Tadeáše Hájka z Hájku, díky kterým se dílo stalo nedílnou součástí patrimonia národní literatury a české knižní kultury.

17 26.08.2021

Devadesátky pro mě byly magické z mnoha důvodů a jedním z nich byly knihy, které se prostřednictvím přátel nebo příbuzných ke mě dostávaly a já se jich nemohla nabažit. Bylinář Lesley Bremnessové mívala na nočním stolku moje teta a byl to jeden z nejlepších prázdninových objevů horkého krkonošského léta. Fascinoval mě přebal, fotografie i návodné recepty k tvoření či vaření z bylin. Držím se jich dodnes a už víc jak 15 let je mi tento bylinář věrným společníkem. Dávno jsem mu odpustila drobné nedostatky ztracené v překladu, jako na str. 103 zaslíbené Onopordum acanthium, kdy těmi zasvěcenými měli být čtenáři Medvídka Pů a nikoliv Skřítka Winnieho. Poprvé jsem se na jeho stránkách totiž setkala se jmény Johna Gerarda nebo Nicholase Culpepera, potěšila mě drobná zmínka o Gregoru Mendelovi, ale i přehled severoamerických importů bylin. Momentálně mé srdce plane pro zavinutku podvojnou (Monarda didyma), která se nikoliv plameně ohnivě, ale něžně nachově, snaží na našem záhonu nasytit čmeláky, včely i motýly a nás večer konejší svou milou bergamotovou vůní.

10 11.07.2021

V časech zrajících jahod, kvetoucích bezů a brutnáků, bujaré máty a omamné mateřídoušky naprostá nezbytnost. Upoutala mě před deseti lety za výkladem knihkupectví při cestě ze Šumavy - nádherným přebalem, výraznou slevou a doporučením od Jamie Olivera. Od té doby se k ní stále vracím. Padesátka statečných rostlin představených bylinkářskou královnou Británie. S milými úvodními příběhy, krásným věnováním, netradičními recepty a nádhernými ilustracemi její dcery Hannah. Za každou kapitolou skvělé doporučení Jak naložit s přebytky. Narazíte-li v textu na "self-raising flour" (Levandulové sušenky str. 158 apod.), vězte, že překladatelka byla patrně zaskočena anglickým vynálezem "samokypřící mouky", kterou si nechal patentovat bristolský pekař Henry Jones v 19. století, neb chtěl pouze vylepšit příděly námořnictva a nakonec dodával sušenky až na dvůr královny Viktorie. Rajskou bez rozmarýny už si ani neumím představit, bazalkové noky s rajčatovou omáčkou pohladí váš jazyk a levandulové sušenky provoní váš byt. Léto, bylinky a Jekka McVicar budiž pochváleny!

12 29.06.2021

O existenci této útlé bilingvní knížečky jsem neměla ani tušení, dokud mi nezavolal táta a nepoprosil mě, zda bych mu ji nesehnala. Ležel po operaci v nemocnici, hlavou mu běžela spousta myšlenek a jedna z nich patřila i tomuto textu, ale hlavně naději, že až ho z té nemocnice pustí, vyhotoví knize vlastní přebal. Ještěže existuje silně návyková stránka pro všechny virtuálně pátrající v antikvariátech. Díky ní jsem knihu měla za pár dní doma a než jsem ji mohla předat tátovi, tak jsem se začetla. Líbila se mi ta krátká esej s odkazy na historické události a vědomí, že táta z ní bude mít radost. Protože pro něj vždycky bylo důležité držet slovo.

11 20.06.2021

Jako pravidelná čtenářka ĎaSu se musím přiznat, že pro tuhle jejich celkem nenápadnou edici mám velkou slabost. A pojí-li se milovaná edice se jménem oblíbeného autora, je pak radost dvojnásobná. Miloš Hlava je předním znalcem nejenom dějin archeologie a archeologických sbírek, ale především skvělým vypravěčem. Máte-li opravdový zájem o archeologii jako obor, nechte si filmy o Indianu Jonesovi na dlouhé zimní večery a čtěte o J. A. Jírovi!

"Jíra nebyl zdaleka jediný, kdo se na přelomu 19. a 20. století pohyboval v cihelnách a pískovnách v okolí Prahy. Byl ale patrně jediný, kdo výpravy za archeologickou kořistí podnikal pravidelně, vytrvale a systematicky. Když bylo po roce 1901 zřejmé, že své zálibě bude muset obětovat především volný čas (od července 1901 totiž pracoval v Zemském finančním ředitelství s pevně stanovenými úředními hodinami, byť jeho nadřízení mu příležitostně vycházeli vstříc), neváhal se přestěhovat z bytu ve vnitřní Praze do Dejvic, aby měl cihelny s nejbohatšími nálezy v tamějším okolí nablízku."

10 19.06.2021

První, co mě před lety zaujalo na hřbetě knihy zastrčené v poličce nakladatelství Mervart na veletrhu Svět knihy, byla karmínově červená rámující bílý nápis Pohřební výbavička. Hned jak jsem jí vylovila z regálu, vyděsila mě krev na přední stránce, která jak se ukázalo, byla nakladatelova, neb se při manipulaci řízl o papír. Nefalšovaná duchařina par excellence! Otevřela jsem zcela náhodně a vybafli na mě Spící andělé. Okamžitě jsem se mi vybavila scéna z Amenábarova filmu Los otros, při čtení dalších povídek se mi mihlo před očima del Torrovo El espinazo del diablo. Neodolala jsem. Teď se k ní příležitostně vracím, protože je skvělá. Nejenom do horkých letních nocí, kdy si přejete, aby vám alespoň chvíli běhal mráz po zádech.

9 11.06.2021

Prostota, pokora, něha a (odevz)danost. S tou poslední jsem při čtení sama v sobě mírně bojovala. Připomněla mi železnobrodská nedělní rána s babičkou v kostele, kdy faráři jsem chtěla věřit vše a stejně tak i ostatním, ale nedokázala jsem to. Už tenkrát jsem byla zkažená, četbou Andrejeva a poslechem Brassense. Ale vykládejte to babičce, zvláště, když ani není vaše vlastní a má srdce na dlani. Verše mě vrátily do těch let zpět k vlastním pochybnostem. Děkuji.

9 27.05.2021

Udělala jsem chybu. Udělala jsem obrovskou chybu, že jsem se nejprve podívala na film a teprve poté otevřela knihu. Připravila jsem se tak o vlastního Hastrmana, protože v mé hlavě se při čtení promítal ten filmový. Hanba mi! A přesto jsem filmu vděčná za jednu vzácnou sekvenci a to když Karel Dobrý promlouvá o vodě a jejích cestách ze starověkého Egypta až do současnost. To byl ten impuls, kdy jsem si řekla, že si musím přečíst knihu. O to víc jsem si při čtení užívala pasáže, které film opomněl. Četla jsem pomalu, ač jindy hltám, protože mi bylo jasné, že přidáno už nedostanu. Opájela jsem se jazykem a snovými obrazy. Krajinou, která je mému srdci blízká. A vědomím, že jediný, kdo nás všechny přežije, je Odradek. A snad i voda, doufám.

27 27.05.2021

V teplickém antikvariátě U Kostela (ano, toho červeného) jsem se smála tak, až se antikvář zvedl ze židle a ptal se, co je to za humbuk. Půvabnou literární koláž Bohumila Hrabala s černobílými fotografiemi Miroslava Peterky sestavenou z bezděčného humoru prvorepublikových vyšetřovacích soudních spisů, pasáží Pražských tajností od Popelky Biliánové a přeslechnutých rozhovorů totiž neznal, ač jí do regálu musel vložit sám. Chvíli se zdráhal mi jí prodat, možná jen naoko a pak řekl, že si sežene jinou, jen pro sebe. Ona je totiž skutečně půvabná. Náš děda z ní s oblibou citoval a protože kniha není stránkovaná, tak jen pravím, že jsou to ty odstavce vedle fotografie KOLEJ U DOMINIKÁNŮ.

9 18.03.2021

Mám ráda knihkupectví na pražském Hlavním nádraží, neb je to příjemná duševní osvěžovna při cestě ze severu na jih. Navíc v jeho přízemí se nachází nadstandardně dobře zásobený oddíl s poezií. Hledajíc čtivo na cestu do Brna, objevila jsem Lístky. Úžasný dokument doby, kdy neexistovaly počítače a myšlenky cizí i vlastní se ručně vpisovaly na kartotéční lístky. Přestože lístky Bohumily Grögerové nebyly určeny k publikaci, tvoří díky výběru svébytný soubor, nabízející s každým heslem další dveře, které můžete, ale nemusíte otevřít. Podnětný experiment!

9 18.03.2021

Rozsáhlá publikace věnovaná Emilu Julišovi, poctivě mapující severočeskou literární a uměleckou scénu 90. let 20. století, s fantaskním prologem Milana Kozelky, následovaným fotografiemi Ibry Ibrahimoviče, poezií Svatavy Antošové, verši Radka Fridricha... Nenarušeny skrývkou, nezasypané výsypkami, nepropadlé do šachet. Fantazie, uvolnění, opojení. Reflexe prastarých vazeb. Dokumentace svébytného charakteru severočeské pánevní zóny literou, kresbou a fotografií.

4 15.03.2021

Padne-li v Karlíně noc a na ženu obdařenou mnoha talenty tíseň, nezačne se modlit, jak by se dle názvu knihy dalo očekávat, ale vezme do ruky první knihu ležící na nočním stolku a tužkou vepíše do ní báseň, která se stane základním kamenem její básnické prvotiny. Můžete tak naslouchat jejím (ne)vědomým odhalením umně zakonzervovaným do černých liter a surrealistických koláží.

Neštěstí nechodí nikam
sedí doma za ústředním
topením a nahřívá si uši
téměř osleplé hrůzou nad
tím jak je svoláme k Činu

8 13.03.2021

Kniha přibližující historii a výrobní produkci sklárny ve Mstišově na Teplicku, jejíž počátky spadají do 2. poloviny 19. století. Publikace nabízí především podrobnou analýzu výrobního programu sklárny v letech 1956-1964, seznamuje s její historií a technologií hutně tvarovaného mstišovského skla, které je tak široké veřejnosti formou souborného katalogu představeno vůbec poprvé. Jedinou vadou na kráse celého tohoto skvělého počinu je malý náklad, neboť pouhých 300 kusů katalogu bylo v podstatě ihned po jeho vydání v roce 2019 rozebráno. Bude-li někdy muzeum uvažovat o dotisku, což by si katalog bezesporu zasloužil, přimlouvala bych se také za německou mutaci knihy.

3 13.03.2021

Možná je to tím, že už mi dávno bylo "náct" a za chvíli mi nebude ani těch "cet", že babička byla dámská krejčová a máma na nás šila doma. Ines de la Fressange psala knihu ve věku, ke kterému se pomalu, ale jistě blížím a tak mi spousta jejích doporučení přišla skvělá. Nikam už nepospíchá, má nadhled, umí si vystřelit sama ze sebe a drží se zlaté rady, že méně znamená více. Navíc respektuje základní pravidla formulovaná Coco Chanel, neváhá je však vtipně modifikovat. Moc se mi líbily její tipy na místa, která turisté při cestě po Paříži zákonitě minou, stejně jako odkazy na malá zapadlá muzea či knihkupectví. A vůbec mi nevadí, že nejsem frankofonní. Inspirovat váš styl totiž může cokoliv, třeba starý obraz nebo decentně řešený interiér, stačí se jen dobře dívat. V knize je nespočet dobrých tipů na místa, které se dají navštívit třeba i jen virtuálně. Aneb jak pravil klasik: "Móda je to, co kupujete. Styl je to, co s ní uděláte."

8 12.03.2021

Mám ráda její alba Easter a Horses, ale s knihou se mi nepodařilo souznít. Líbily se mi některé básně, třeba Modlitba nebo ..za něčí hříchy Ježíš umřel, kterou níže uvádí aralka. Říkala jsem si, že je škoda, že kniha nebyla vydána dvojjazyčně jako například Kerouacovy Rozprášené básně/Scattered Poems - originální anglický text společně s českým překladem. Možná jsem si jí měla přečíst před dvaceti lety a ne až teď.

4 11.03.2021