Ithaka
přečtené 110
Samá voda
2018,
Ludvík Souček
Jste-li Součkovým fanouškem, dozajista vás potěší, protože budete schopni jí odpustit i dobovou propagandu, hemžící se diverzanty a individui štítícími se práce. Souček totiž i přes poněkud plytký příběh zůstává mistrem slova. Přečetla jsem ze zvědavosti, vracet se k ní na rozdíl od jiných však nebudu.... celý text
Zbavte se nepořádku s feng-šuej
2015,
Karen Kingston
Majstrštyk mojí dlouholeté přítelkyně, která mi knihu věnovala poté, co sama během jediného roku zrekonstruovala rozlehlý pražský byt. Do knihy jsem se zakousla hned na autobusovém nádraží a jako správný buldok nepustila až do domoviny na severu, což je s podivem, neb tento dopravní prostředek má na mě většinou konejšivý účinek. Nevěnuji-li se v něm četbě, spím. Při četbě jsem si vzpomněla na jednoho z mých skeptických přátel, který s oblibou tvrdí, že feng-šuej je skvělá filosofie, kdy své osobní neúspěchy můžete svést na nábytek. Kniha mi přišla podnětnější než podobné čtivo z pera Marie Kondo, u níž jsem měla problém hlavně se systémem vyřazování knih, protože Tsundoku by mohlo být moje druhé jméno :) Nejlepší rada ze všech - začněte v malém a pozvolna. Pod to bych se podepsala, protože v posledních šesti letech byl můj život notně etapizován, takže bez výše uvedeného zaklínadla bych se neposunula asi nikam. Kniha rozhodně stojí za přečtení, i když se vám během jejího louskání nahromadí na lince hora špinavého nádobí a koši na prádlo nepůjde dovřít víko. Poradíte si s tím levou zadní. A třeba si jako já vzpomenete i na svou babičku, která mi jako malé říkávala: "Udržuj pořádek a pořádek bude udržovat tebe." V knihovně čestné místo a opakovaně se vracím ve chvílích, kdy mám pocit, že sama sobě přerůstám přes hlavu.... celý text
O psaní
2014,
Alexandra Berková
Fantastická, bohužel nedoceněná kniha. Pořizovala jsem dospívajícímu synovi, který začal psát povídky, ve snaze nejenom kultivovat, ale především rozšířit obzory. A samotnou mě chytla svou syrovostí. Báječná metodika pro ty, kteří nehledají instantní návod na to, jak se přes noc stát slavným spisovatelem. Jedna noc totiž rozhodně stačit nebude. "Je třeba psát si poznámky, pořád, kdykoli a kdekoli a v plném soustředění: ne psát, co si o věci myslím, ale trhat oříšky, která mi o hlavu zavadí. Odstavce, postřehy, útržky vět jsou možným materiálem ke stavbě příští katedrály."... celý text
Republika v exilu: Inscenování československé vlády v Londýně za druhé světové války
2022,
Pavel Horák
Neotřelý pohled na československý exil v době 2. světové války, podaný jako jedno velké představení s vlastní scénou, scénářem a obsazením, inspirovaný ve své metodice nejenom knihou Petera Burkeho Vytváření Ludvíka XIV., ale také Tesařovým Mnichovským komplexem. Oba jmenované zdroje spojuje fascinace ceremonielem jako svého druhu divadelním představením, kdy Tesař se ve své eseji zmiňuje o teatralizaci českého veřejného života, postaveného na prknech biedermeierovského lidového divadla. Národ sám sebe přehrává jako na jevišti. Zajímavý je také odkaz na amerického sociálního antropologa Ervinga Goffmana, který upozorňoval na význam sebeprezentace v každodenním životě a na vztah mezi pomyslným jevištěm a zákulisím. V české historiografii ojedinělý počin, který rozhodně stojí za přečtení. "Jan Masaryk dále v exilu otevřeně hovořil o politickém nástroji kontroly, jenž je založen na "zacpávání huby funkcí". Také "nepoužití novináři", vyjádřeno termínem ministerstva vnitra, kteří nebyli v rozsáhlém propagandistickém státním aparátu do té doby uplatněni, mohli žádat od exilové vlády speciální podporu a stipendia. Mimochodem i v možnosti vybraných politiků vystoupit v československém vládním rozhlasovém vysílání sehrával roli nezanedbatelný honorář jedné libry za minutu projevu."... celý text
Přiznání iluminátů
2018,
Jan Pohunek
Rozhodně si jí neberte s sebou na cestu jakýmkoliv prostředkem městské hromadné dopravy. V autobuse do Lipska jsem jí musela odložit, protože jsem se smála tak, že se otočil i řidič a třicet lidských životů si na svědomí prostě vzít nechcete. Vše podstatné ve svém komentáři sdělil Dukát, tiše se tedy klaním všem dělníkům konspirace a mávám od knihy, kterou se zítra chystám vrátit původnímu majiteli, zatímco u nás oběhla slušné kolečko od puberťáků přes prarodiče a zpět.... celý text
Co zbývá?
2009,
Eva Oubramová
Vernisáže nevyhledávám, ale některé vás mohou obohatit nejenom vystavovanými díly. Třeba, když vám po jedné z nich uprostřed noci přijde sms, zda jste se někdy setkali s mosteckou básnířkou Evou Oubramovou. A vy víte, že zatím ne. Začnete jí tedy hledat a přijdete na to, že z její objemné pozůstalosti vyšla jen malá drobná sbírka. Próza, která by vás zajímala ze všeho nejvíc, se nedochovala. Autorka sama jí zničila, stejně jako jiní ničili jí. A tak se opakovaně začítáte do útlé sbírky plné bolesti z přestálé minulosti i neúnosné přítomnosti. Moje teta se utopila v osmém měsíci těhotenství přelezla vysoký plot a zkusila tenký led Zatímco její gruppenführer řval na ruské zajatce: fícher, fícher (hovada) Potom se měsíc mluvilo o morálce A jemu nakonec řekli: Že jsi jen moh s takovou děvkou Nevím zda řekl že mohl ------------------------ Jen pro sebe kutálím stará jména poslední ulicí co zbyla pod Hněvínem Ohledávám po paměti co ještě stojí co se děsí v samé suti v samé suti Někde tam na rozcestí se ke mě přidal už ničí pes... celý text
Legendy o květinách
1976,
František Kubka
Když váš rodný dům osaměle trčí mezi zelinářskou zahradou páně Čápovou a skleníky s orchidejemi firmy Stibralovy, navíc poblíž "zelené zahrady" Olšanských hřbitovů je jasné, že se vám botanika vryje tak hluboko pod kůži, že ji nepřehluší ani vaše humanitní vzdělání. Přesně to se stalo Františku Kubkovi. Očarován obrázky Karla Svolinského, Dvořákovou Květenou a Smržovými Dějinami květin pustil se s láskou do vlastního převyprávění biblických staro i novozákonních příběhů, čínských a japonských a mnoha dalších staropražských, jejichž původ už se dnes asi ani nepodaří dešifrovat, což jim neubírá na jejich kráse. Každý z příběhů je navíc uveden často velmi odvážnými kreslenými iniciálami Jiřího Wintera. Přibalte do batohu a vyrazte na cesty!... celý text
Velký strážce
1995,
Jiří Olič
Objevila se mi zcela nečekaně ve schránce, společně s milým dopisem, něžným věnováním a doporučením brát po kapkách - každé ráno náhodně jeden výrok. Byla jsem, nejen z nich, u vytržení. Tyhle aforismy si dělají legraci i samy ze sebe! Potřebovala jsem je jako sůl a ani jsem o tom nevěděla. Ač nadšená čtenářka Morgensterna i Edwarda Leara, o genialitě, natož existenci, Jiřího Oliče jsem neměla ani potuchy. Až tuhle malou drobnou knížku někde na své cestě potkáte, nezapomeňte jí otevřít, budete odměněni. Domorodé ženy tráví většinu času hledáním domorodých mužů. Hasič je afrodisiakum ohně. Opravdu dobrý herec umí zahrát i špatného herce. Indiáni jsou prostě jiní. Most zabraňuje plynulému splynutí obou břehů.... celý text
O prospěšnosti alkoholismu
2010,
Michail Bulgakov
Seminář nakladatelské praxe na FF UK v Praze, stejně jako příbramské nakladatelství Pistorius a Olšanská, mi tímto drobným dílkem udělali nesmírnou radost. Sedmnáct prozaických textů ve skvělých překladech třinácti studentů vás rozesměje až k pláči. Všudypřítomná absurdita tragických situací, ve kterých jednotlivé postavy vytvářejí komické pnutí zcela bezděčně, samy netušíc, jak směšně působí. Znepokojivý druh humoru, který tíží; stejně jako autora samotného naprosto fatální situace v porevolučním Rusku. A pokud budete při baladickém čtení o Kyjevě cítit jak vám smutek pomalu, ale jistě stahuje hrdlo, tak si buďte jistí, že při čtení Dopisu vládě SSSR vám tenhle tichý šedý stín nenápadně obtočí smyčku kolem krku a zatáhne.... celý text
Jsem ženská
2012,
Anna Świrszczyńska
Přistane-li ve vám schránce nečekaná pozvánka ke katetrizaci ve stejný den, kdy se jak na potvoru rozhodnete pokračovat ve svém letitém nešvaru čtení básnických sbírek odzadu, může se vám stát, že to bude vaše četba poslední. Pokoušela se o mě zástava srdce ve chvíli, kdy jsem si přečetla báseň Zítra mě budou kuchat a následně doslov. A pak už nejen bolest, smutek, ale i pochopení a vzdor. To nejsou básně k líbení, to je chvění zvonu, které slyšíte ještě dlouho potom, co jeho srdce přestalo bít. ODVAHA Nebudu otrokyní žádné lásky Nikomu neodevzdám cíl svého života, svoje právo na neustálý růst do posledního dechu. Spoutaná temným instinktem mateřství, žíznící po něze jak astmatik po vzduchu, s jakou námahou buduji v sobě svůj krásný člověčí egoismus, vyhrazený po staletí muži. Proti mě stojí všecky civilizace světa, všechny posvátné knihy lidstva, napsané mystickými anděly výmluvným perem z blesku. Deset Mohamedů, v deseti elegantně omšelých jazycích hrozí mi zavržením na zemi i ve věčném nebi. Proti mě stojí mé vlastní srdce. Cvičené po tisíciletí v nemilosrdné ctnosti obětování.... celý text
Ženy, které čtou, jsou nebezpečné
2008,
Stefan Bollmann
Okouzlila mě, když jsem ji před lety viděla za výkladem knihkupectví. Chodila jsem kolem ní mlsně jako kocour, protože jsem věděla, že si v ní mohu vždy jen chvíli listovat, ale koupit si ji nemohu. Když jsem ji po letech uviděla v nabídce antikvariátu, už jsem neodolala. Moci po letech vstoupit do odříkaného imaginárního muzea a sledovat galerii obrazů čtenářek mě naplnilo potěšením a tichou melancholií. Bylo to jako vstoupit do starého zámku v opuštěné zahradě a tiše procházet jednotlivými komnatami, kdy se za jejich právě otevřenými dveřmi nacházejí další a další lákající ke vstupu. Potěšil mě vhled do korespondence Bettiny von Arnim nebo myšlenkové pochody Hanse Magnuse Enzensbergera, stejně jako odkaz na tvorbu Sidonie-Gabrielle Colette. Díky předmluvě Terezy Brdečkové jsem se po letech vrátila k tvorbě Virginie Woolfové. A i když jsem ne vždy souhlasila se všemi Bollmannovými závěry ohledně interpretace jednotlivých děl, považuji jeho výběr za velmi inspirativní. Líbilo by se mi také, kdyby se někdo se stejným zápalem věnoval tématu čtoucích mužů. Děl od autorů zvučných jmen se jen u nás nabízí spousta (Josef Čapek, František Muzika, Ludvík Kuba, Zdeněk Krybus, Karel Purkyně).... celý text
Klíč je ve výčepu
2015,
Patrik Ouředník
Zaujala mě na podzimním veletrhu Svět knihy a zakoupena byla jako dárek pro kolegu, který dokáže ocenit epigrafiku nejen historickou. Pravda, při předání mi sice něžně vyčetl, že kniha mírně ztrácí na hodnotě tím, že autor neuvedl jednotlivé lokace svého sběru a nelze tedy v terénu ověřit jejich autenticitu, nicméně některé lokality ze Žižkova považuje za více než průkazné. Milá, vtipná surovost, kterou pro přílišnou explicitnost není možné ponechat na domácí toaletě z důvodu jejích návštěv též dětmi a prarodiči. Nicméně uložena na bezpečné místo z dosahu nepovolaných může nejenom v případě odloženého silvestrovského večírku způsobit zájem o epigrafiku i u těch, kteří jí doposud nevěnovali valné pozornosti. "Chceš-li býti správných ČECHEM, vytírej si zadek MECHEM!" "Jsou to pěkný nápisy. Jenom si nejsem jistej, jestli tu někdo umí číst."... celý text
Autobiografie
2020,
Jorge Luis Borges
O existenci překladu Borgesovi autobiografie jsem neměla ani potuchy, než mi ji při naší obvyklé knižní disputaci nabídl k přečtení přítel, který ji dostal darem. Blahoslaveny budiž knihovny přátel, kteří mají velkomyslného ducha! Nadchla mě už obálka Jakuba Trojáka, stejně jako grafická úprava knihy, potěšil překlad Mariany Machové. Autobiografie je poněkud atypicky tvořena především soupisem čtenářských zážitků a životních cest, které formovaly Borgesovu tvorbu. O tom, že se cítil být také básníkem jsem měla jen matné povědomí, překvapilo mě rovněž jeho rodinné zázemí a provázanost rodu s historií Argentiny, stejně jako slabost pro anglickou literaturu a obdiv k německému jazyku. Všechno nahlíženo s jemnou ironií, nadhledem a především pokorou muže, který přišel o zrak ve chvíli, kdy byl jmenován ředitelem Národní knihovny. A přiznám se, že více než to, co bylo řečeno, by mě zajímalo všechno, co zůstalo skryto a autorem záměrně utajeno. Proto mě na samém konci knihy potěšil odkaz na o dva roky starší monografii Anny Houskové Nekonečný Borges od stejného nakladatele. Těším se na ni, myslím, že knihy by se vzájemně mohly dobře doplňovat.... celý text
Zrcadla jsou zvláštní věc: Dva rozhovory
1996,
Jorge Luis Borges
K edici Malá díla zaniklého nakladatelství Votobia mám nostalgický vztah, neb na knižní trh v devadesátých letech postupně dodávalo díla, která dřív běžně nebývala k mání, navíc za poměrně únosné ceny, takže byl člověk ochoten překousnout i méně povedený překlad. Dva rozhovory představují stárnoucího a již slepého Borgese pár let před smrtí nejenom jako spisovatele, ale také básníka. Především však jako člověka, kterému se ztrátou zraku zcela změnil způsob vnímání času. S častými odkazy na díla jeho oblíbených autorů je útlá knížka zároveň podnětným průvodcem po malé části jeho knihovny.... celý text
Schůzka s Coronou
2021,
Věra Bartošková
Četla jsem jí opakovaně a čekala, kdy se dostaví. Pocit, barva, chuť. Hledala jsem alespoň jedinou, která by mě chytla za srdce. A nenašla. Jako bych cucala bonbón zabalený ve staniolu. Jedinou hvězdu dávám duchcovské básnířce nikoliv za básně, ale za doprovodné ilustrace Jiřího Wolfa, pro které mám slabost. A řeším drobnou záhadu - proč mi obrázek sv. Korony na titulní stránce připomíná obraz Jaroslava Valečky Mrtvá Němka?... celý text
Dopisy matce
2006,
Antoine de Saint-Exupéry
Přijdete-li v životě o někoho blízkého, může být jedním ze způsobů, jak se vyrovnat s jeho odchodem uspořádání jeho pozůstalosti. Pro Marii de Saint Exupéry muselo být sdělení, že její syn zahynul při leteckém neštěstí naprosto zdrcující. Dokáži pochopit, proč se v následujících letech zaobírala jejich společnou korespondencí, jejíž výběr se následně rozhodla předložit veřejnosti. Touha být s milovanou bytostí ve spojení prostřednictvím řádek určených pouze jí, ale zároveň objasnit čtenářům spisovatelův vnitřní svět i prostředí, ze kterého vzešel. "Pročpak hledat bůhvíjaká umělecká vzrušení v muzeích? Já s mírnou umíněností posuzuji věci po stránce tepelné. - Osmnácté století, růžovoučké a buclaté, mi nahání hrůzu... Říkám si: "Jaké jim je asi horko." Trochu mě vzrušují jen litografie Ledového moře - a tažení do Ruska."... celý text
Jak byl Fiškus malý a ztratil se
2020,
Sven Nordqvist
Když ji před lety děda přinesl klukům, byli jsme z ní všichni paf, protože děda Pettson jakoby tomu našemu z oka vypadl. Jakmile kluci odrostli, uložila jsem jí do příšeří krabice s dětskými knihami, kde by asi byla až do skonání světa, kdyby jí naše malá nevynesla na světlo boží. Ještěže pravidelně obměňujeme její knihovničku! Tahle knížka se prostě neomrzí. Jednoduchý příběh a fantastické ilustrace, u kterých se bavíte ať jsou vám čtyři nebo sto. Švédský venkov se od toho českého příliš neliší a nabízí stejně (ne)uvěřitelná dobrodružství. Díky komentáři, který uvedla Metla, jsem ku své radosti zjistila, že existuje i animovaný seriál a vyšly další knihy s novými příběhy. Už se na ně moc těším!... celý text
Libercem a Žitavou za sochami nejen moderními
2016,
Jan Mohr
Drobnou knížku mi přivezla kolegyně jako překvapení. Na rozdíl od ní mě fenomén sochařství ve veřejném prostoru již dlouhou dobu zajímá. Praktický formát knihy se vejde téměř kamkoliv a přiložená mapa nabízí dvě turistické trasy po Liberci a jednu procházkovou Žitavou. Obě města mám ráda od dětství, protože jsme tam v osmdesátých a devadesátých letech jezdili s rodiči a zvláště v případě Žitavy jsme se často velmi obtížně dostávali k informacím o objektech, které nás zajímaly. Proto oceňuji, že průvodce kromě jazyka českého obsahuje všechny informace také v angličtině, němčině a polštině. Nabízí vám milé tiché setkání s díly Štefana Nejeschleba, Josefa Klimeše, Slavoje Nejdla, Jana Solovjeva, Jiřího Seiferta, Miloše Košky, Miloslava Chlupáče, Karla Pešaty či Evy Kmentové. Zatímco liberecká část je zaměřena především na 60. až 80. léta 20. století, ta žitavská potěší tím, že se zabývá sochařstvím od gotiky po současnost. Můžete obdivovat pískovcové reliéfy i epitafy, kašny a portály i jednotlivé reliéfy. Skvělé je i upozornění na domovní plastiky berlínského výtvarníka Sergeje Alexandra Dotta ve čtvrti Mandauer Glanz. Více takových knih!... celý text