Ithaka přečtené 110

Se šarmem Pařížanky 2012, Ines de La Fressagne

Možná je to tím, že už mi dávno bylo "náct" a za chvíli mi nebude ani těch "cet", že babička byla dámská krejčová a máma na nás šila doma. Ines de la Fressange psala knihu ve věku, ke kterému se pomalu, ale jistě blížím a tak mi spousta jejích doporučení přišla skvělá. Nikam už nepospíchá, má nadhled, umí si vystřelit sama ze sebe a drží se zlaté rady, že méně znamená více. Navíc respektuje základní pravidla formulovaná Coco Chanel, neváhá je však vtipně modifikovat. Moc se mi líbily její tipy na místa, která turisté při cestě po Paříži zákonitě minou, stejně jako odkazy na malá zapadlá muzea či knihkupectví. A vůbec mi nevadí, že nejsem frankofonní. Inspirovat váš styl totiž může cokoliv, třeba starý obraz nebo decentně řešený interiér, stačí se jen dobře dívat. V knize je nespočet dobrých tipů na místa, které se dají navštívit třeba i jen virtuálně. Aneb jak pravil klasik: "Móda je to, co kupujete. Styl je to, co s ní uděláte."... celý text

Básně a deníky 1970–1979 1996, Patti Smith

Mám ráda její alba Easter a Horses, ale s knihou se mi nepodařilo souznít. Líbily se mi některé básně, třeba Modlitba nebo ..za něčí hříchy Ježíš umřel, kterou níže uvádí aralka. Říkala jsem si, že je škoda, že kniha nebyla vydána dvojjazyčně jako například Kerouacovy Rozprášené básně/Scattered Poems - originální anglický text společně s českým překladem. Možná jsem si jí měla přečíst před dvaceti lety a ne až teď.... celý text

64 2013, Daniel Hradecký

Brána po kapkách. Jednou denně, někdy však i třikrát. Lapena do sítí. A po pár týdnech znovu. Prokládána prací, procházkami, všednodenností a návraty. Dokud se ještě je kam vracet. Existenciální filosofické pásmo v 64 dávkách. Nesamozřejmost smyslu. Es lebe Narr von Oberleutensdorf!... celý text

Básně / Quelques poémes 2002, Vladimír Holan

Bilingvní česko-francouzské vydání několika Holanových básní v mistrovském překladu Bohuslava Reynka a jeho manželky Suzanne Renaud. S překladatelovými ilustracemi, ukázkami Holanova rukopisu a milým doslovem Jana Vladislava. Vyskytuje-li se ve vašem okolí frankofonní kamarád, mohlo by se jednat o milý dárek. ŽIVOT Kdo to ťuká na dveře? Uhlíř v černé zástěře. Teplo bude u kamen aspoň po nějaký den. Než však dočteš ten svůj snář, kdo zaťuká? Popelář!... celý text

Noc, nebudeš se báti 1991, Ivan Diviš

Počátek devadesátých let a samá změna. Z mé nejlepší kamarádky knihovnice se stává knihkupkyně a já vůbec nemusím přemýšlet, kam zajít po škole na celé odpoledne relaxovat. Navíc nás pojí společná vášeň pro vyprávění si nejenom vlastních snů, takže je nasnadě, že další, za co utratíte peníze z brigády, budou právě dorazivší Divišovy záznamy snů z let 1905 - 1987. Protože do té doby jediné čtivo tohoto typu byl babiččin stařičký snář a obdobný spis Artemidóra z Efesu, byly pro mne Divišovy zápisky vstupní branou do snění 20. století, se všemi reflexemi pro něj tzv. strašlivé doby. V poznámce autora potěšily odkazy na snění K. J. Erbena, Jakuba Demla, biblické sny či snění Adrienne von Speyer. V knize najdete sny dětí a o dětech, sny z pohyblivého kamene, sny erotické, literární, o Vladimíru Holanovi,sny vazebné i psychotické, gigantomachické i labyrintické, vizionářské, okupační, emigrantské, sny persekuční, agresivní, exekuční, s touhou po světě i steskem po domově. Sny o Praze i o Ústí nad Labem. Psány jazykem hutným, krevnatým, jitřícím obrazotvornost. Nakonec možná i vy začnete uléhat se zápisníkem a tužkou na nočním stolku, protože nikdy nevíte, k čemu vás nakonec inspirují.... celý text

Muž v průlomu 2004, Daniel Hradecký

Před 14 lety mi tu malou útlou knihu s věnováním "Beware! Vampires are everywhere!" a sdělením, že by se mi mohla líbit, vložil do rukou muž vracející se z noční směny. Začetla jsem se do toho apokalyptického zjevení psaného ohnivým písmem a nemohla se odtrhnout. Děkuji nepřímému popudu neznámé M.K., jež nás - černé pasažéry pásových dopravníků - nechal(a) probudit posledním strážcem Landeswarte.... celý text

XXX / Jezero 2020, Daniel Hradecký

Přírodní úkaz charmsovkého střihu, s příznaky jasnozřivosti a špirituálního poradenství. V requiem za milostnou korespondenci něžně inventarizuje pro potěchu neznámé, v Reichenberku spatřené. Vzhůru nohama pak zádušní mše za ty, kteří se propili na věčnost. Text plyne jako Acherón, z jehož břehů na vás lačně hledí básníkovy chiméry. A uprostřed toho všeho Bílkova Tančící dvojice v mezibořském parku Přátelství postavená na hlavu. Nejvyšší čas sednout v Litvínově na vlak a vydat se domů.... celý text

Děda kamnář a toulavý Pecivál 2020, Klára Smolíková

Milá jednohubka pro dospělého k odpolednímu čaji, nebo dvanáct příjemných večerů s dětmi po jednotlivých kapitolách. Knížka jednoduchou formou přibližuje různé formy vytápění interiéru a seznamuje děti se starým kamnářským řemeslem. Nejlepší ke čtení nejen u kachlových kamen, ale klidně i u radiátoru v panelovém domě. Přikusování křížal a popíjení bylinkového čaje doporučeno, stejně jako předení kocoura v klíně. Moje první setkání s knihou od Kláry Smolíkové i s fantastickými ilustrace Ilony Komárkové. Čirá radost!... celý text

Slabikář návštěvníků památek 2000, Jaroslav Herout

Táta měl tuhle skvělou knížku ve své příruční knihovně a když jsme ještě společně jezdili na výpravy za dobrodružstvím (protože to se dá přeci zažít i uprostřed cizího města), brával jí s sebou. Psala se 80. léta minulého století, okolní svět se tvářil šedivě, ale s Heroutem v batohu byl hned o něco barevnější. A tak jsme fotili smírčí kříže a barokní plastiky světců, luštili latinské opisy, počítali stará vročení, dělali frotáže rozpadajících se náhrobků. Inspirativní i v současnosti!... celý text

Bohuslav Reynek / Jaroslav Libra 2012, Bohuslav Reynek

Mrzí mě, že jsem neviděla výstavu, katalog ke mě doputoval až po jejím skončení jako překvapení z Havlíčkova Brodu. Díky dvěma milým dámám - paní Annick Auzimour z Francie, která darovala rané kresby Bohuslava Reynka a paní Evě Librové, která opatrovala výtvarné dílo svého strýce - mohla vzniknout nejenom výstava, ale i menší katalog dokumentující vnitřní svět tehdejších chlapců v době jejich návštěv jihlavské reálky. Souhlasím se sdělením Jiřího Šerých, které mírně parafrázuji: "Přestože díla obou byla dlouho ponořena do nuceného mlčení, je v nich paradoxně stále co nového objevovat."... celý text

Kdo chodí úvozem mrtvých 2015, Adam Kadmon
odpad!

Žila jsem v naprostém klamu, když jsem si myslela, že se svými čtyřmi křížky na hřbetní chordě dokážu oddělit zrno od plev. Chyba lávky, naletěla jsem. A přitom se ta kniha tvářila tak zasvěceně! Před předmluvou odkaz na dialektologický a kulturně historický výzkum, vedený dokonce bez přispění jakékoliv grantové agentury. V předmluvě vzpomínka na lomaře Kalaše z Boháňky a kamenický olej. Člověk získá dojem, že narazil na perlu. A pak se postupným čtením jednotlivých příběhů cítí oklamaný. Autor mísí bez ladu a skladu staré pověsti s urbánními legendami, aniž by oddělil jedno od druhého. Necituje, odkud čerpal, přestože se hned na začátku zaklíná vědeckým výzkumem. Zcela neoprávněně vstupuje do původního vyprávění, které svévolně domýšlí (Smrtonosný portál), k čemuž se sice v kurzívou psaném dovětku následně přizná, ale pachuť z tušené lži už zůstane. Obzvláště, když příběhy znáte z vyprávění tamějších kronikářů a pamětníků, dej jim Pánbu nebe. Stejné je to i se Zázrakem na Byšičkách, kam v příběhu autor vysílá husitské vojsko, přestože místo je od nepaměti spojováno s obdobím třicetileté války. Dosazuje sem také děj Erbenovy básně Poklad, přestože její dějiště je spojováno s nedalekou Červenou Třemešnou. Číst to stará paní Hellingerová, obávám se, že by dotyčného hnala svinským krokem až k Mohejlíku. Záhořovo lože pak vůbec nepatří k hořické poloze U křížku. Hotovou katastrofu potom přestavuje autorova snaha naroubovat některá vyprávění na archeologické výzkumy. V tomto případě je téměř vždy přání otcem myšlenky. Chtěl-li autor popustit uzdu své fantazii, měl raději napsat knihu strašidelných povídek třeba jako Felix Borecký nebo Fernando Iwasaki. Chtěl-li se však poctivě věnovat regionální folkloristice, měl nejdříve zaklepat na dveře některé z dobrých duší, které se jí už po léta mistrně zabývají (Jana Luffera, Pavla Hájka, Pavla Kracíka nebo Jiřího Wolfa) nebo si od nich alespoň něco přečíst. Pak by totiž patrně v klidu a pokoji mohl publikovat pod svým vlastním jménem.... celý text

Život v zahradě 2019, Penelope Lively

Před třemi lety jsem si na ní vystála frontu na knižním veletrhu (knižní veletrh a fronta! Něco, o čem si v současné době coronavirové mohu nechat tak akorát zdát) a od té doby se k ní pravidelně vracím. Nejprve mě zaujala recenze Markéty Pilátové a hned potom obálka knihy. Byla jsem zvědavá na obsah a došlo ke střetu dvou světů. Překonala jsem mírné rozčarování a pochopila, že budu muset být hodně trpělivá, budu-li se chtít prokousat už jen úvodem. Nemohla jsem se zlobit na autorku, že čerpá ze vzpomínek na místa, která neznám a odkazuje na knihy, které jsem nikdy nečetla. Vzala jsem to jako osobní výzvu nikoliv k průniku do stylu britského zahradničení, ale spíše kulturních odkazů, které mi doposud zůstaly utajeny. Potěšilo mě sdělení věnované Čapkovu Zahradníkovu roku a pochopila jsem, že rozmrzelost většiny čtenářů pramení z toho, že by raději něco z českých reálií, což ovšem nelze čekat od autorky vyrůstající v Africe a žijící v Británii. Přitom kniha má spoustu inspirativních a vtipných míst, jen je důležité nebát se je najít. Na první čtení to ovšem není kniha do vlaku nebo do zahradního lehátka, neboť budete puzeni k neustálému vyhledávání citovaného a pro vás neznámého. Ale když vytrváte, bude to už jen lepší. Pokud byste si však chtěli číst o zahradě jako místě mystickém, zajděte si raději pro knihy Daniely Hodrové. Pokud toužíte po zahradě dětství, vraťte se k té Trnkově. Mrzí-li vás, že se jste nikdy nedrželi v ruce The Garden Visitors Handbook (v knize zmiňovaný jako Yellow Book) počkejte si, až zase nastanou lepší dnové a v Čechách i na Moravě se bude pořádat Den otevřených zahrad. Zmiňuje-li autorka soutěživost britských zahradníků a zahrádkářů, nelze nevzpomenout na veselé historky z litoměřické Zahrady Čech. Jen jedno mě mrzí, že se více nevěnovala zahradnickým střetům manželským a generačním. Ty by totiž třeba v naší rodině vydaly na celou knihu.... celý text

Fantastické a magické z hlediska psychiatrie 2012, Vladimír Vondráček

Klenotníkem v Diamantové ulici 2018, Luděk Klápa

Cesta novodobého tovaryše, který se ve svém oboru stal mistrem. Retrospektivní deník studenta toužícího po prázdninách v Anglii a cestě, jež se nakonec stala cílem. Provede vás zlatnickými uličkami starého Londýna, seznámí s finesami oboru i lidmi, kteří mu zasvětili život. Již od středověku putovali tovaryši pod ochranou svého cechu, ale nevím o žádném soudobém, který by své myšlenky a postřehy zaznamenal knižně a přiblížil své krásné řemeslo i nám laikům. Jazyk knihy je jednoduchý a upřímný, některé sentence se příležitostně opakují. Stručný pohled na život v Londýně na počátku druhého milénia.... celý text

Čínský písemný znak jako básnické médium 2005, Ezra Pound

Geneze čínského znakového písma je sice složitější a neodpovídá modelu, který Fenollosa na přelomu 19. a 20. století nastínil, což však nic nemění na tom, že jím představená ideogrammatická metoda umožnila poezii vypořádat se s abstraktním obsahem prostřednictvím konkrétních obrazů. Myšlenka založená na způsobu Poundova vnímání díla Ernesta Fenollosy vysvětluje postupné formování čínských znaků, přičemž příkladem např. znaku „východ“ (東) je v podstatě superpozice znaků pro „strom“ (木) a „slunce“ (日); což značí "obraz slunce zamotaného do větví stromu", tedy východ slunce. Autor však zcela opomíná fonetickou stránku celé věci. Přestože většina základních Fenollosových tvrzení byla časem překonána, zůstává kniha stále velmi inspirativní i díky skvělému překladu a doslovu Oldřicha Krále. U českého vydání je velmi příjemná jeho dvojjazyčná mutace, s anglickým originálem na levé a českým překladem na pravé straně.... celý text

Po hadí kůži 2017, Luděk Marks

"Smršť z hradišťanské louky, vymodelovala tě románsky, maskarone želkovické rotundy, pohane od Petra a Pavla...." Těší mě cesta, kterou básník šel, nejenom krajem, který je mi blízký. Pro všechny, kterým se ve spánku "zjevují starý valy". Skvělá lekce z marksismu-levitismu!... celý text

Katedrála viditelná a neviditelná 2019, Jana Maříková-Kubková

Opus magnum. Kniha pojatá velkoryse po stránce obsahové, grafické i typografické, s velkým množstvím kvalitních fotografií. Fascinující představení tisícileté historie katedrály sv. Víta z pohledu archeologů, historiků, muzikologů, s pohledem na středověkou i soudobou liturgii. Fotografické vzpomínky Josefa Sudka na dobu válečnou byly pro mne jedním z mnoha překvapení, stejně jako peripetie záměrů dostavby chrámu v 19. století.... celý text

Příživník 1992, Quido Machulka

Když jsem v devadesátkách přijela za bratrancem do Prahy, měl Příživníka rozečteného na stolku, tak jsem se do toho malého žlutého sešitku hned zakousla. Bylo to zcela odlišné od soudobé gymnaziální výuky, což mě nadchlo tak, že jsem si část básní opsala do sešitu a bavila s nimi mladšího bratra. Pokřik: "Správný androš nemá ani groš, hip, hip, krtek!" se u nás doma stal kultovním. A vůbec se mi ta spousta anarchistických vykřikovánek moc líbila. Jediné, co mě momentálně štve, že ji doma v knihovně nemohu nikde najít. Asi je potřeba začít hledat něco jiného. Třeba Magorovu Úložu.... celý text

Cestou do blázince 1992, Petr Lampl

V teplickém antikvariátu U Červeného kostela čekala předlouhý čas, asi na mě, zasuta mezi Ščipačeva a Karla Hynka Máchu. Pan vedoucí se nervózně drbal na hlavě, protože v knize nebyla uvedena cena a pak říká, že když mu dám pětku, tak dobrý. Tak jsem mu tu kulatou, přestrojenou za měděnou bez vyšší příčné linky dala, protože sbírka dle mého stála i za víc. Předmluva Jiřího Daníčka je skvostná: "Pro toho, kdo ještě dnes čte verše a dokonce to umí, je tahle předmluva přebytečná." Všechny ty básně jsou krásné. Meine kleine Rubinštajne, zahrajte mně v ušní lajně, že je Pánbůh jenom eine, jak kůl v plotě, coby meine.... celý text

Tisíc a jedna fraška 1984, Stanislav Jerzy Lec

Objeveno v ústeckém antikvariátě na Bělehradské a obratem zakoupeno. Skvělé nejen na cestu vlakem do Prahy, ale i z Prahy. Ostatně, parádní kdykoliv a kdekoliv: "Ve snu mám několik oblíbených autorů, kteří ve skutečnosti neexistují." "Básníci, kteří se vypsali, byli pouze tužkami." "Ani slovníky nesmíme brát doslova."... celý text