Jsem ženská
Anna Świrszczyńska
Výbor z díla Anny Świrszczyńské (1909-1984) obsahuje průřez šesti sbírkami významné polské básnířky. Český čtenář tak poprvé získává možnost seznámit se v knižní podobě s její spontánní a nepatetickou poezií, reflektující jak intimní chvíle, tak velké historické události. Verše Anny Świrszczyńské se opírají o autorčinu teorii básnické tvorby, která akcentuje poezii emocionální a angažovanou, jež má lidem pomáhat žít i umírat a která má také mluvit ve jménu ponížených a trpících. V některých básních se spojuje neskrývaná erotická tematika s vědomím obtížnosti ženského údělu, jiné představují jedinečnou výpověď o člověku v nesnadných časech okupace a ty, které byly napsány nejpozději, přinášejí vzpomínky na dětství a ztracené blízké.... celý text
Přidat komentář
Přistane-li ve vám schránce nečekaná pozvánka ke katetrizaci ve stejný den, kdy se jak na potvoru rozhodnete pokračovat ve svém letitém nešvaru čtení básnických sbírek odzadu, může se vám stát, že to bude vaše četba poslední. Pokoušela se o mě zástava srdce ve chvíli, kdy jsem si přečetla báseň Zítra mě budou kuchat a následně doslov. A pak už nejen bolest, smutek, ale i pochopení a vzdor. To nejsou básně k líbení, to je chvění zvonu, které slyšíte ještě dlouho potom, co jeho srdce přestalo bít.
ODVAHA
Nebudu otrokyní žádné lásky
Nikomu
neodevzdám cíl svého života,
svoje právo na neustálý růst
do posledního dechu.
Spoutaná temným instinktem mateřství,
žíznící po něze jak astmatik po vzduchu,
s jakou námahou buduji v sobě
svůj krásný člověčí egoismus,
vyhrazený po staletí
muži.
Proti mě
stojí všecky civilizace světa,
všechny posvátné knihy lidstva,
napsané mystickými anděly
výmluvným perem z blesku.
Deset Mohamedů,
v deseti elegantně omšelých jazycích
hrozí mi zavržením
na zemi i ve věčném nebi.
Proti mě
stojí mé vlastní srdce.
Cvičené po tisíciletí
v nemilosrdné ctnosti obětování.
Já v básních hledám romantiku a něhu - proto jsem nečekala tolik smutku a bolesti ....
Úryvky z ghetta působí silně depresivně - a přitom vycházejí z reálného podkladu ....
Spaluje nás čtvero plamenů.
Jméno prvního - hlad a mráz,
jméno druhého - bolest těla,
jméno třetího - strach,
jméno čtvrtého, a ten nejostřeji pálí - zotročení.
Trochu štěstí jsem přece našla :
... až se rozběhneš do světa,
já budu lávkou, po které přejdeš k vlastnímu životu .... /Mateřství/
Přesto musím hodnotit maximálně - a vnímat pocit těžkého údělu ženy předchozí generace.
Vhled do ženského nitra.
Většinou bolestivý. Dovede člověka k tomu, aby více pochopil ženský svět. Nadčasovou formou vyjádřené pocity. Básně vyjadřující frustraci i pomíjivé štěstí, lásku a smrt. Vše pohledem unavené, nebo nešťastné ženy. Tak málo skutečného štěstí.
Nečetl jsem básně vztahující se k historii. Ale její básně v próze mě úplně uhranuly. Je v nich tolik bolesti z války, tolik upřímné skepse.
Básně PATRIARCHÁT, NEJVĚTŠÍ LÁSKA, JEJÍ BŘICHO, VELMI SMUTNÁ ROZMLUVA NOČNÍ a ZÍTRA MĚ BUDOU KUCHAT zaslouží absolutorium.
Mám rád poezii, ale tato sbírka ji přivádí k jistým hranicím, kde mysl není chladná a kde srdce přestává tlouct.
Básně nerozebírám, nehodnotím,... protože kdybych to dělala, hodnotila bych lidské duše a na to nemám právo. K této sbírce tedy jen: Autorka těchto básní se noří do krušné reality své duše, vysává z ní střípky štěstí i smutku, bolestné vzpomínky... Zachytila ty nejbídnější a nejlidštější momenty světa v pár excelentně podaných slovech.
Patří jí můj nesmírný obdiv a úcta.
Básně - nebásně. Na první pohled neučesané, bez rýmů, bez básnických patosů. Básně prosté a tak otřesně pravdivé, až vám stydne krev žilách. Originalitu a výjimečnost některých básní pocítíte až s posledním jejich slovem a to tak, že nemůžete dále číst, protože se vám sevře srdce beznadějí, zármutkem, hloubkou citu. Nemůžete pochopit, kolik se dá vyjádřit doslova jedním slovem - tím posledním.
Básně, jež opěvují život se všemi jeho stránkami, tedy i se stránkou poslední - se smrtí.
Žije o hodinu déle
Dítěti jsou dva měsíce. Doktor říká: bez mléka umře.
Matka jde celý den různými sklepy na druhý konec města.
Na Čerňakově má pekař krávu.
Matka plazí se po břiše, přes trosky, bláto, mrtvé.
Přinese tři lžičky mléka.
Dítě žije o hodinu déle.
Básně, do kterých Anna Swirszcyńska vetkala celý svůj život. O to jsou cennější.
Mé utrpení
Mé utrpení je pro mě užitečné.
Dává mi právo psát o utrpení jiných.
Mé utrpení je tužka, kterou píši.
Její poslední báseň dosahuje výjimečnosti již názvem: ,,Zítra mě budou kuchat". Výjimečnosti dosahuje i faktem, že v tvorbě této básnířky jde o poslední báseň, která byla napsána v předposlední den jejího pozemského života.
,,Teď ležím na klinice v Krakově.
Ona teď stojí u mne.
Zítra mě budou kuchat.
Za oknem májové stromy krásné jak život,
a ve mě je pokora, strach a klid.
Jedna z nejkrásnějších sbírek poezie, co jsem kdy četla.
Když hledám smysl,
zkrátím lásku
na první a poslední pohled.
Zkrátím utrpení
na úlek a úlevu.
Zkrátím štěstí
na naději a ozvěnu.
Zkrátím život
na předtím a potom.
Štítky knihy
Jsem ženskáKniha Jsem ženská je v
| Přečtených | 18x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 8x |
| Chystám se číst | 10x |
| Chci si koupit | 1x |
Na knihu jsem narazila v knihovně během Dnů polské literatury před několika lety. Básně jsou velmi silné a opravdové, žádné bezduché ornamenty a nabubřelé stylizace, pouze silná výpověď básníka, který se hned na začátku přiznává: jsem ženská a nestydím se za to.