ijcro komentáře u knih
Výborná knížka, kde na jednom místě byl shromážděn průřez vývojem celého loďství. Dokonce jsem podle ilustrací některé z lodí kreslil do svých obrázků tak, aby byly předloze co nejvěrnější. Po lehké modernizaci, přece jenom je to už padesát let staré, to může říct něco i dnešním dětem o mořeplavbě a lodích.
Četl jsem to již dávno a je to pořád poutavé čtení. Nejsilnějším okamžikem pro mne byl pokus o krádež, resp. pokus schovat si svůj úlovek hlavním hrdinou. Podle mého se jedná o smutnou sondu do sociální skupiny hledačů perel, kteří nehledají jen perlorodky, ale taky sami sebe, svou důstojnost a kousek štěstí v mantinelech své víry, které ovšem soukolí chamtivosti a nekonečné chtivosti rozemílá na prach.
Díky jazyku to má výrazný silný sociální kontext, který je možná dneska bližší realitě ve své bezohlednosti a surovosti než třeba idealizovaný svět Mayových cest po orientu.
Četl jsem příběh z edice Větrníku, je to snad z roku 70. Parádní rozjezd pro celou sérii. A v reáliích tak kolem roku 1900... je to prostě supr!
Film věrný předloze byl snad jen ten s Lambertem a ne úplně přesně. Série s Lex Barkerem jsou jen epizodky v barvě a exhibice hrdinství po americku. A nejnovější film odráží už jen ty naturalistické hrůzy a špatnosti naší doby a nevidím tam žádnou poetiku.
Tento příběh má pořádný náboj, skvělou dějovou linku, která čtenáře chytne a nepustí a je důstojným pokračováním prvního dílu. Nejen, že stojí za přečtení, ale je dokonce povinností pravověrného Tarzanisty ho přečíst! Dokonce si myslím, že je v určitých rysech nejlepším dílem z cyklu. Není to ani červená knihovna, ale ani drasťák. Doporučuji.
Je to zcela jiný a jinak pojatý příběh než je filmový Predátor 2. Je to samozřejmě stále příběh o lovcích z vesmíru, kteří loví ozbrojené lidi a příběh je o tom, co se stane, když se lovená zvěř sama vydá na lov. Půdorys je prostě dán a děj s poměrně překvapivými zápletkami a zvraty uhání k očekávanému závěru. Není to ale žádný trhač emocí, osoba Schaefera je psána Schwarzeneggerovi na tělo (i když tedy ve dvojce nehrál). Jen závěrem trochu zklamání, pointa z filmu Predátor 2 je prostě o chlup lepší. Dávám malé plus +
Hned na úvod musím říct, že film je diametrálně odlišný od své předlohy, je výraznější, posunutý do jiné doby a hlavně, podle mého, mnohem, mnohem lepší a divácky vděčnější.
Tragično se skryto ale v obém, povídka jde ke svému konci přímo, hutně a syrově, kdežto film se snaží zaujmout romantickou melancholií. V podstatě je jen sdělením toho útrpného údělu, řečeno slovy klasika, holt že smrt k životu patří. Člověk se při čtení neubrání pocitu, jak moc se jí Fitzgerald bál.
Je to mnohem realističtější pohled na svět, přírodu, Indiány a život než jaký mládeži předkládal třeba Karel May. Dávám plus!
Tyto pohádky jsem dostal vedle Ferdy Mravence v tašce do první třídy pod stromeček od mého dědečka a babičky. No, ale číst jsem je začal až o rok a půl později, to už jsem byl skoro ve druhé třídě. A musím říct, že Nepraktovy ilustrace jsou naprosto výstižné k tak poetickým vyprávěnkám. Doprovázely mě celá léta a ještě je mám někde schované, bohužel už bez přebalu, ten se někde v hluboké tůni času rozpustil. Ale rozhodně doporučuji!
Je to tak skvěle propracovaný příběh, že se mi nechce věřit, že vznikl už v roce 1988, tedy ještě před pádem komunismu. Každopádně ukazuje zvrácenou tvář průmyslového fašismu budoucnosti, kdy je geneticky upravený bio-materiál levnější než stroje a roboty. Autor se rozhodl vést děj směrem, který možná není vyrovnaný, ale díky otevřenému konci umožnil příběh zpřesnit v dalších pokračováních. Každopádně doporučuji.
Možná by si zasloužil i zfilmovat, zvlášť dnes, v době dokonalých počítačových triků (i když Avatar z toho asi nebude).
Knihu jsem četl už dávno v rodokapsu i v knize. Jediné, co bych asi tak vytknul, pominu-li některá hluchá místa, je smísení mnoha zločinných tváří do jedné, která vede k přílišné démoničnosti Zwady jako hlavního záporáka.
Nejpoutavější je asi začátek, který začíná někde u tunguzského meteoritu rozlíčováním jeho významu. Odhlédnu-li od tehdejšího tendenčního balastu (který jsem tehdy jako dítě ani nevnímal) a archaických představ o vyspělosti civilizace, pak je to zajímavá storka o cestě k Venuši a o překvapivém objevu příprav invaze Venušanů na Zemi, které byly přerušeny venušskou jadernou apokalypsou. Co dodat? Klasika zabalená v ideologickém hávu tehdejšího vidění světa.
Jak napsal předřečník... pokud vám nevadí...
Je to k nakoukání jen pro určité, silné, možná i sjeté osoby;
každopádně se jedná o jinou (hrubší) výseč témat, než která obhospodařuje Petr Urban se svým Pivrncem...
(bohužel, nejsou tu záporná hodnocení)
Když napíšu, že je to v češtině jedna ze základních příruček pro jazyk Java, tak nebudu daleko od pravdy. Spousta mých vrstevníků s touto učebnicí zvládala své první kroky programování v jazyce odlišném třeba od PL/SQL, Basicu, 4GL nebo C#.
Zvládnout jazyk bohužel nestačí. Sama Java má kvanta vlastních knihoven a nad nimi je vystavěno nepřeberné množství frameworků, programovacích kompletů, zvládajících v podstatě jakýkoliv problém či zařízení.
A v tom bývá problém. Je jich mnoho a z hlediska názvosloví, ač používají jako základ angličtinu, se v podstatě jedná o další dialekty. Existují i různá vývojová prostředí, která sice ukazují "jak" konstrukty používat, ale už nic neříkají o tom "proč" - to je možná největší úskalí většiny podobných příruček.
Rovnováha mezi jednoduchostí jazyka a komplexností knihoven se mnohdy hledá velmi těžko, pokud není na začátku nějaké jednoznačné zadání (např. ovládání výtahu). Navíc, i jazyk Java se za těch pár dekád taky vyvinul a stal se (hlavně díky novým a novým knihovnám) složitějším.
Ale kdo se chce ponořit do studia od jednoduchých konstrukcí, s touto knihou má šanci :)
A není Java jako Jawa :D
Tato kniha byla před léty svatým grálem pro uživatele mikroprocesorů a možná i návrháře systémů (asi proto, že v té době jiná přístupnější literatura nebyla a autoři psali svěží, neobyčejně srozumitelnou formou oproti mnohým soudobým suchopárným skriptům). Díky této knize jsem dokázal sestavit svůj první tříčipový mikropočítač vybavený displejem a klávesnicí z bulharské kalkulačky. Fungoval na jednu plochou baterii (v roce 84) a v součástkách mě stál dneska neuvěřitelné peníze.
Z historického hlediska vývoje hardware je to stále neobyčejná knížka, protože je hezky česky a dotvářela (ustalovala) mnoho odborných termínů, které jsou nyní už téměř polozapomenuty, jelikož většina odborného textu se snad už ani nepřekládá.
Četl jsem to dvakrát a podruhé to bylo po mnoha létech, takže jsem se neubránil srovnávání. Musím říct, že mi nejvíc vadily takové ty dovětky jak z soudobých novin. Naproti tomu, rozhovory s osobnostmi tehdejší doby byly fakt zajímavé.
Je to super vyprávění malého kluka, o kterého se starala babička ve velmi chudých poměrech snad ještě za Rakousko-Uherska. Úsměvné vylomeniny i okamžiky k zamyšlení. Dávám plus
Klidně bych příběh zařadil do zvláštní sorty červené knihovny, autor napsal více podobných příběhů. Je to poplatné době vzniku, jazykem je přibližně podobný tomu Vernovu, bez sáhodlouhých popisů, které většinou svědčí encyklopedistům a ne běžným čtenářům, očekávajícím příběh s velkým P.
Příběh zde je vcelku spletitý, ale lehce plytký, a čte se skoro jako vernovky. Moc se mi líbil název "Selene Company Limited" - to je skoro stejné jako "Unlimited Inteligence Limited" ;)
Dávám plus
Pan Hruška nemůže za to, že není některým lidem sympatický, prostě se nemůže zavděčit všem. Ale ruku na srdce, podle té jeho přehlížené a odsuzované kuchařky leccos uvařit lze (i když ty recepty nejsou z jeho hlavy). Dokonce si myslím, že i jeho videonávody pro neumětely jsou názorné a lze podle nich velmi jednoduše a rychle postupovat. Oceňuji třeba recept na rychlý guláš, chleba nebo hrníčkovou buchtu. Nejsou to tedy žádné vykopávky z kontejneru, jak jsem někde viděl, ale hanět lze v podstatě cokoliv.
Knihu jsem spíš považoval jako pokračování "Vesmíru dokořán". Má trošku jiný půdorys, ale množstvím obrazového materiálu na křídovém papíru rozhodně nezklame. Prostě jedna bichle z tehdejší doby.
Příběh se tváří jako čtivá, spletitá, historická freska, využívající historické charaktery, kam ale fabulující autor zřejmě záměrně vkládá nepřesnosti k historickým skutečnostem (dozajista nechce testovat čtenářovy znalosti). Je to prostě kapku větší román a vaří z mnoha ingrediencí, což trošku posouvá či dokonce ohýbá ono "zdání autenticity". Nedá se to ale číst na pokračování, jako pár stránek na dobrou noc, musí se to dát na jeden zátah, jinak uniknou určité drobné souvislosti. Hlavně v tom nehledat víc, než autor předkládá ;)
Abych řekl pravdu, nesednul mi charakter hlavního hrdiny. Asi to bylo pro tu genialitu, tak zvláštně zapouzdřenou v někoho, kdo se snad vyvinul z kozla a při tom se choval dost jako parchant (aneb, kterak mrzák mrzákem býti přestal). A mezitím spáchal na počkání pár paprskových zázraků. Chyběl mi tam ten Troskův pohled, patrný v jiných dílech (třeba v Nemovi nebo v zápasu s nebem). Za mě slabší minus