ijcro komentáře u knih
Příběh je složitý, však začíná dvanácti vraždami a jeho rozplétání je velmi, velmi pozvolné. Ten, kdo by šel po syrovém příběhu, by možná byl brzděn vnitřními komentáři některých aktérů (nahlížení pod kštice účastníků je asi autorce vlastní), neboť nejsou v textu úplně dobře ohraničeny a jednak jsou dosti nudné a mnohdy delší než vlastní promluvy v přímé řeči.
Co říct ke spletitému příběhu?
Snad jen to, že z pozadí detektivního příběhu leze špionážní prvek, ale thriller to není, jasný pane, spíš tak hybrid s mírně rozplizlým koncem. Vyznění příběhu je jednoznačně americké, zasazené do kulis amerického způsobu života konce šedesátých let. Ti dobří jsou prostě praví Američané, ale občas je potřeba oddělit pravé zrno od plev levých.
Umístění příběhu do šedesátých let je asi účelová úlitba ději, aby mohli do událostí zasáhnout aktéři, vrženi na scénu po konci války, resp. po zatažení železné opony.
Pro zvídavé čtenáře a pro lepší pochopení detailů je asi dobré knihu přečíst vícekrát.
Pohled z druhé strany je velmi zajímavý, ale taky velmi osobní. Skorzeny vidí jen to, co vidět chce, a pomíjí jiné, hrůznější aspekty války a některé dokonce omlouvá. S pocitem křivdy žil Skorzeny celý život a ač vystupoval jako militantní antikomunista, byl v podstatě celý život v hledáčku tajných služeb (jistě i svých). Nepochybuji, že s mnohými agenturami po válce aktivně spolupracoval a kvůli tomu je jeho vyprávění jistým způsobem velmi tendenční (rozhodně jsou vypuštěny pasáže o této spolupráci resp. jejich důsledcích).
Dospělý a zmlsaný čtenář si příliš nepočte, pohádky se mu budou zdát jednoduché, asi příliš naivní a možná v nich nalezne cosi podobného, obměněného s jinými, složitějšími, propracovanějšími a rafinovanějšími pohádkami. Ale pro dětské oči to prostě pohádky jsou. Jako děti jsme z knihy četli ve škole, ve druhé třídě, a tehdy se nám to zdálo super.
Záhada, nezáhada, jak je to šmrnclý nějakým tajemstvím, tak je to bestseller a basta! Nebo taky ne?
:)
Každopádně, kniha je nadupaná zajímavými fakty, je zde historie dávná z časů Přemyslovců i nedávná z doby rudých mocipánů.
Osobně mě zaujala kapitola o nešťastném skonu knížete ze Schwarzenberku rukou silně krátkozrakého císaře Karla VI.
Myslím si, že ze mě žádný copywriter nebude, kdo by si taky objednal nějaký text natož slogan od pitomce, co píše samé kraviny.
Ale počtení je to dobré, je k němu možné přistupovat i formou příručky a vzít si poučení, jak to prostě dělají jiní, jinde a jinak (špatně). A Šenkapoun umí zaujmout. Dávám plus.
Skvěle vyvedený příběh, který dokáže evokovat tehdejší dobu, a vzdáleně to kulisami připomíná Haškovy příhody ze starého mocnářství. Vzpomněl jsem si na něj dneska, neboť zrána běžela jeho adaptace v televizi na ČT3 s nezapomenutelnými herci - Pivcem, Marvanem, Kemrem, Havelkovou, Medřickou a Růžkem.
Tuhle knihu mám doma (bohužel už bez přebalu), je to vydání někdy ze sedmdesátých let. Francouzské pohádky jsou jen pro opravdu silné povahy - je to samé drásání, potoky slz a krve. A hlavně mi lezly na nervy některé pasáže, které se drasticky opakovaly třikrát za sebou, jak už to v pohádkách bývá. Ideální čtení na dobrou noc pro začínající masochisty...
Boj uvnitř naší koule o koule, to je to, oč tu běží!
Příběh se rozvíjí na ověřeném půdorysu boje proti démonickému zlu, ehm, tedy jeho plazí zlomyslnosti...
Překlad je trošičku jiný než od Jirky Macáka, ale je o to modernější. Dávám plus
Atlantský gen je z trilogie nejpropracovanější příběh a skvěle ohýbá dějinné události. Čte se dobře, sem tam nějaký ten úkrok stranou, aby se vypomohlo příběhu, ale jinak dobrý a vcelku naplnilo očekávání. Jen občas se mi popletly vedlejší postavy, jinými slovy nevěděl jsem přesně, která z nich je z vedlejších ještě hlavnější.
Je do doslova kronika o vzestupu zla elitářské organizace, která prorostla do všech pater německé společnosti, ovládla ji, a svým postojem, uniformitou i činy šířila strach všude, kde se rozlil jejich vliv. Zvlášt zavržení hodná je jejich role v průmyslu smrti nacistického Německa, ze kterého přímo profitovali.
Sami přislušníci se přirovnávali k římské pretoriánské gardě.
Vliv této organizace sahal daleko za hranice Německa ještě po válce, neboť její příslušníci díky své povaze sloužit, byli rozprášeni do všech koutů světa. Příkladem budiž Werner von Braun SS-Sturmbannführer, člen SS pod řadovým číslem 185068, oddaný Říši a führerovi stejně jako později U.S. administrativě.
Je to na jednu stranu poučné, ale na druhou stranu zase hrůzné čtení pro silně otrlé povahy.
Je to jedna ze Stinglových knih, které dokumentují reálie dneska již téměř zaniklých světů, zničených vseobjímajícím turismem a honbou za stále vyšším hospodářským růstem, který zasáhl i takové odlehlé oblasti, jako Mikronésii, Polynésii či Papuu. Vystrahou budiž rozvrácené společenství Nauru.
K tomuto OKOu jsem se dostal spíš nedopatřením, ovšem dobře ilustrovala dějiny písma a rozrůznění jazyků. Je to ale třicet let staré a dneska v době internetu je možné mít na běžném počítači jakýkoliv font s jakýmkoliv řezem písma (já mám třeba klínopisný font), s jazykem je to ale těžší (i když taková sumerština má taky něco do sebe).
Moje nejoblíbenější OKO mého dětství. Popis starodávných zbraní, historie na ně vázaná, spousta jmen skvělých puškařů, a především nádherné ilustrace, nahlížené dětskýma očima - to byl můj svět. Stále ji mám a stále mě překvapuje.
Příběh Nemesis je skutečně podstatně lepší než Černá planeta, která mi zase tak v paměti neutkvěla. Zlo může mít jakoukoliv podobu a to je v Nemesis vykresleno fakt su(p)rově. Kdyz jsem to četl před léty poprvé, tak mě opravdu mrazilo.
(SPOILER) Na tento poměrně rozsáhlý román se spoustou postav, popisů, odborných výkladů a několika propletenými dějovými liniemi lze pohlížet z různých úhlů. Třeba jako na příběh evoluce na pomezí vědy a sci-fi, který by se klidně mohl odehrát kdekoliv a kdykoliv – tak je to uvěřitelné. Nebo jako na thriller, jak ti hodní se brání těm zlým, jak homo sapiens brání příchodu homo superior (velmi příhodná paralela s TV seriálem PREY z roku 1998). A taky je to důkaz o fungování a praxi amerického korporátního kapitalismu v boji (= rozumějme spíš jako vysoká škola lobbingu) s U. S. administrativou, kongresem, senátem a prezidentem (=člověkem s pravomocemi voleného krále) a to vše v politických hrátkách všech zúčastněných. Takovým nepodařeným excesem se mi zdá pokus o vykreslení změny amerického demokratického systému v okamžiku změny prezidenta resp. jeho násilné smrti. Ovšem naskýtá se všetečná otázka, jak by se v takovém povětří zachoval takový president Trump. :D
Minusem příběhu je právě to politikaření, obrovské množství mnohdy dost plochých a jistým způsobem nevyhraněných postav, které se mohou čtenáři plést. Člověk se trochu ztrácí v rozvleklých dialozích, skrze které osoby promlouvají a čtenáři tak zprostředkovávají své názory.
Když si ale odmyslíme všechen ten "balast" kolem, tak je to příběh jak od Rosamunde Pilcher, příběh o ženě, které zemře manžel a ona po určitých útrapách najde nového, ke vztahu kompatibilnějšího muže, do kterého se zamiluje.
Nejsilněji na mě asi zapůsobil epilog, který v podstatě v pár odstavcích shrnul v očích rodičů osud jejich „jiného“ dítěte.
Mimochodem, anotace je trošku zavádějící, naznačuje něco, co ve vlastním příběhu, krom strachu o nenarozeného potomka a budoucnost, snad ani není.
Je to dobré, ale těžké čtení. Tomu, kdo knihu jen přelétne očima a vyzobne pouze pointy relativně lineárního příběhu, možná uniknou některé souvislosti, ale to je na každém z nás, jakýma očima na to chceme hledět. Dávám plus.
Zvláštností knihy je způsob vyprávění, příběh líčí místní opilec a nenažraný tlusťoch Barney. Celý děj se sice točí kolem poštovních známek z CCCP, ale k opravdovému hrdelnímu zločinu ani nedojde. Pro bankrotáře a bývalého herce Elliota, jako téměř hlavního hrdinu, je to spíš oddechový čas v jeho pokračující cestě k tragickému konci. Dobré čtení, doporučuji.
Jeden z nejlineárnějších upírských příběhů byť poněkud slabší. Nadčlověk proti ubersoldatovi, lidé jen jako masové kuličky v mlýnku, krvavá mlha, kam se podíváš, a všude smrad žhavého stříbra. Poměrně originální konec v pár odstavcích, odhlédnu-li od té řezničiny, do které se zaplete i SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Polizei Heinrich Müller, ex-šéf Gestapa.
Text není složitý, karty dopředu rozdány. Jistě, je to staré jako Metuzalém, ale to kouzlo dobrodružství tam pořád je, stačí jen těch pár desítek stránek přelétnout a nechat se unášet na vlnách fantazie... je to prostě o správných lidech na správném místě a je to příběh psaný srdcem.
Zločinci se kají jen pod ostrým břitem katany... co dodat?
Autor vypráví svůj příběh odplaty dobře. Pokud se drží reálna, docela se mi to i líbilo. Jakmile ale ve čtvrtině knihy částečně opustil jisté fyzikálně biologické zákonitosti, a dostal se do přílišného fantaskna, kde je možné téměř cokoli, tak se mi to už tak nelíbilo. Je to až moc alegorie o vynucené cestě do pekla a zase zpátky, když se hrdina stane loutkou, kterou vodí jiní a ta se občas zamotá do vodicích drátků. Ale na dovolenou dobrý čtení.