hystericwidow komentáře u knih

Teoreticky bych to po částech možná i dočetla a mohla bych to nějak ohodnotit. Přišlo by mi to ale trochu pokrytecké... Zatímco v některých kapitolách jsem hltala každé slovo, jinde jsem tím proudem myšlenek jenom plula bez jakéhokoliv intelektuálního pochopení. A když většinu knížky takhle (ne)pročtete, asi opravdu není na místě hodnotit. Stejně tak jsem prozatím vzdala četbu. Vím, že jsem se tak připravila o spoustu dalších silných myšlenek, ale zase nejsem příznivcem čtení podobajícího se vytrvalostnímu běhu.
(A jasně, my všichni, co jsme to vzdali, si můžeme sypat popel na hlavu, jak nedozrálí ještě jsme. On byl ale Nietzsche prostě megalomanský magor a je naprosto v pořádku ho občas nechápat ;))

Poutavý pohled do zákulisí (nejenom) písní The Beatles. Pan George Martin svému řemeslu skutečně rozumí, i přes své zásluhy je před čtenářem ale plný pokory. Hůře se mi četly pouze kapitoly, kde byl podrobně popisován technický proces nahrávání. O tom žádná - Martin během psaní věděl, že ho bude číst spousta laiků a vše vysvětluje polopaticky a s lehkostí. Coby naprostý fyzikální analfabet jsem tyto části knihy však stejně četla s přemáháním. Na stranu druhou si myslím, že každý, kdo se považuje za pravého hudebního fanouška (čti: ne jenom konzumního posluchače), by měl mít aspoň zběžné povědomí i o těchto věcech.

1 11.03.2017

Coby občasný korektor nemůžu jinak než dát plný počet. :))

1 05.12.2016

Co si budeme povídat - on byl Dee Dee především muzikant, nikoliv spisovatel :)

1 07.09.2015

Knížka je to vskutku kontroverzní a po jejím přečtení mám i já smíšené pocity. Jako první bych jí vytkla nepříliš šťastné členění kapitol, na můj vkus až moc neutříděné. Text také srážela skutečnost, že některé věci autor opakoval pořád dokola, přitom je stačilo napsat klidně jenom jednou. K obsahové stránce - Klíč zvaný synchronicita má své světlé i tmavé chvilky. Vedle velice poutavých a čtivých pasáží, kde autor odhaluje opravdu pozoruhodné skutečnosti, jsou to ty méně zajímavé, kterými se čtenář musí velice těžko prokousávat. Jeden příklad za všechny: Povídání o cyklech v úplném závěru, kde vás Wilcock jenom zasapává hromadou matematických rovnic. Úplně sympatický mi nebyl ani autor sám; chvílemi na mě působil až moc povýšeně a dogmaticky. Viz neustále odvolávání se na Zákon jednoty, jak je vytýkáno v komentáři dole. Takže asi takhle: Wilcock napsal jistě zajímavou knihu a věřím, že spousta věcí, které v ní čtenáři odhaluje jsou pravdivé. Zároveň ale nesouhlasím zcela se vším a nelíbil se mi příliš způsob jeho vyjadřování. PS: Pokud se ovšem ptáte, jestli se do ní máte pustit, tak má odpověď je jednoznačně ano. Slabiny knihy totiž jednoznačně vyvažují její silné stránky.

1 23.06.2015

Po rozumné úvaze několikaměsíční (ne)čtení bohužel někde před půlí vzdáno... Čímž nechci všechny další zájemce nijak odrazovat! Kniha je z Eisnerovy strany opravdu nádherným vyznáním českému jazyku. Jen prostě asi není určeno pro každého.

Hodnotit tuto knihu by ode mě asi bylo pokrytecké, když jsem ji ani nedočetla. Právě tato skutečnost ale nejspíše vypovídá vše o mém postoji k ní...

Výborné preludium k Schulzově Kamenu a bolesti!

1 13.07.2014

Mé první setkání s Mistrem .)

1 24.06.2014

Příběh docela zajímavý, ale styl psaní... WTF!? Takhle jsem možná psala já ve dvanácti. Utěšuju se tím, že to takhle snad zpackala překladatelka než samotná autorka.

1 24.06.2014

Poučná knížka. Pro běžného smrtelníka psána bohužel až moc akademickým stylem, takže je její čtení čirým utrpením :(

1 24.06.2014

Vítej, milá dívko, v pubertě. Nyní započíná tvá cesta, na jejímž konci naplníš svůj jediný životní úděl - porodíš dítě. To jest tvůj jediný úkol, proto jsi na této planetě. Nebudeš to mít jednoduché, tvůj těžký osud ženy předznamená již první menstruace. O té ale v žádném případě s nikým (kromě matky a lékaře) nemluv. Na všechny se usmívej, pilně plň úlohu milé dcery a důsledné žačky, a všechny udržuj při vědomí, že nic jako pravidelné měsíční krvácení se všemi jeho těžkostmi nemáš. Ani kamarádky-spolutrpitelky to nemusí vědět. Ještě vulgárnější a nehoráznější než mluvit o své menstruaci je v těchto dnech tančit! O dalších "kratochvílích" mládeže se snad netřeba rozepisovat. Pokud začneš se sexuálním životem příliš brzy, ať už v rámci samostudia, skončíš narušená a jen velice těžko si poté najdeš spolehlivého partnera pro život! Proč by ses vůbec chtěla sexuálně poznávat? Copak chceš svému pozdějšímu příteli dát jenom poloviční panenství? Kdo by o takovou nemorální podvodnici stál? Uchovávej si svou čistotu pro toho jediného prince na bílém koni. Nezapomínej, že hlavním úkolem pohlavního styku je zplodit dítě. O kondomech a antikoncepci ti říkat nebudeme, ještě by ses pak přestala bát nechtěného těhotenství a pohlavních nemocí a střídala to. A taky to moc nepřeháněj se sportem. Narodila ses proto, abys byla matka, ne člověk radující se ze života, který si bezstarostně poskakuje na hřišti (raději připomene klidně po stopadesáté, proto ženy jsou hloupé, víš jak). Když už nosíš podprsenku, vkus velí bílou, bez vtíravých příkras. S kamarády se nelíbej (FUJ!) a nekuř s nimi z jedné cigarety (ODPORNÉ!). A buď hlavně za všech okolností na všechny příjemná. Pak už nebude tolik vadit, že jsi třeba hnusná, a nějakej blb, se kterým budeš moci splnit svou jedinou životní funkci, se zajisté chytne. V kostce: Buď žena, nekurvi se a roď, nazdar!

RIP všechny starší generace žen, které byly podle tohohle manuálu vychovávány. Já jsem naštěstí vyrostla v uvolněné atmosféře bez předsudků, proto můžu na plnou hubu tuto knihu ohodnotit slovy: Komoušská pi*ovina. (A Hynie podle mě hrál světce jen navenek a ve skutečnosti po večerech prznil dospívající chlapce.)

Nejste v motivačních příručkách žádní nováčci? Tak pak vám tahle kniha jenom zrekapituluje něco z už stokrát čteného, zase s jiným osobním příběhem. Jednohubka na hodinu volna. Ale graficky je to fakt nádhera.

21.09.2017

Něco pro nadšené genealogy, kteří chtějí vědět, jak jejich předkové žili. Tedy i pro mě.

30.06.2014

Podivná postavička jest Kocábová. Ale přesně podle mého vkusu, navrch i s citacemi z mé hudební bible, Mansonova "Holy Wood", a upomínkou na Columbine.

30.06.2014

Tolik negativních hodnocení mě docela udivuje... Je pravda, že jsem knížku četla v předávné době, kdy "sem ještě nebyla punk", každopádně nadchla mě natolik, že jsem ji četla dokoce dvakrát. Takže za sebe plný počet ponechávám.

30.06.2014