Klíč zvaný synchronicita

14.05.2023

Chápat svět v souvislostech je jako stavět puzzle o 1000 dílků. Tato kniha dílek k poznání světa přidává.
Kde končí realita a začíná výmysl? Tenká hranice, ale každý si k sobě může připustit jen ty informace, které mu napomáhají k většímu poznání.

Tuhle knihu prozatím odkládám a vrátím se k ní, až budu v důchodu. Informace je nutno postupně vstřebávat a pokračovat na další. Už nyní mám spousty papírků s poznámkami a k dalšímu ověřování na internetu.

05.12.2021

Super kniha!!

16.06.2021

Skvělá kniha, vždy aktuální, autor velmi dobře a odvážně představuje pohled globální manipulace s lidstvem, zamýšlí se nad vývojovými cykly lidstva, kdy lidé dostávají opakovaně znovu šanci prohlédnout nad limit toho, jak nám je vytvářen jednotný kolektivní názor. Pokud čtenář dokáže otevřít svoji mysl a přijmout, že většina toho, co nám je záměrně vštěpováno, neodpovídá realitě a že je třeba se řídit vlastním vnímáním, intuicí a nenechat se ovlivňovat jen tím, co nám je podsouváno. Velmi aktuální téma v dnešní době, ale pouze pro lidi odvážné pohlédnout dále za hranici toho, čemu dosud slepě věřil. Jiný pohled na vnímání reality, který by dnes tak všem pomohl. Za mne - vynikající kniha a velmi nápomocná obzvláště v dnešní době, kdy máme možnost zažívat vlid mediální jednostranné kampaně a toho, jak nám je diktováno vnímat aktuální dění jen z jednoho úhlu pohledu. Jakýkoliv jiný pohled je censurován.

16.06.2020

Knížka byla pro mě zklamáním. Na to, jak dlouho jsem ji sháněla a jaké jsem četla recenze, jsem očekávala "něco víc". Asi jsem moc očekávala :)) V knížce byly určitě zajímavé myšlenky a rozhodně čas s Wilcockem nepovažuji za vymarněný :) nicméně jsem knížku odložila asi tak za polovinou. Třeba se k ní někdy vrátím.

23.06.2015

Knížka je to vskutku kontroverzní a po jejím přečtení mám i já smíšené pocity. Jako první bych jí vytkla nepříliš šťastné členění kapitol, na můj vkus až moc neutříděné. Text také srážela skutečnost, že některé věci autor opakoval pořád dokola, přitom je stačilo napsat klidně jenom jednou. K obsahové stránce - Klíč zvaný synchronicita má své světlé i tmavé chvilky. Vedle velice poutavých a čtivých pasáží, kde autor odhaluje opravdu pozoruhodné skutečnosti, jsou to ty méně zajímavé, kterými se čtenář musí velice těžko prokousávat. Jeden příklad za všechny: Povídání o cyklech v úplném závěru, kde vás Wilcock jenom zasapává hromadou matematických rovnic. Úplně sympatický mi nebyl ani autor sám; chvílemi na mě působil až moc povýšeně a dogmaticky. Viz neustále odvolávání se na Zákon jednoty, jak je vytýkáno v komentáři dole. Takže asi takhle: Wilcock napsal jistě zajímavou knihu a věřím, že spousta věcí, které v ní čtenáři odhaluje jsou pravdivé. Zároveň ale nesouhlasím zcela se vším a nelíbil se mi příliš způsob jeho vyjadřování. PS: Pokud se ovšem ptáte, jestli se do ní máte pustit, tak má odpověď je jednoznačně ano. Slabiny knihy totiž jednoznačně vyvažují její silné stránky.

Po několikerém sebepřemlouvání jsem došla na stranu 92 a víc nedám. Autor se prezentuje jako nejlepší, nejdůvěryhodnější, nejkorektnější, nejpoctivější, zkrátka ideál, a přitom se neustále odvolává k jakési sérii knih zvané Zákon jednoty. Informace v nich obsažené přijal kdosi v tranzu z vesmíru. OK, na tyhle věci věřím, každý má svůj způsob, jak k tomu dojde, ale když už pan Wilcock má být ten nejobjektivnější a nejinformovanější, neměl by se odvolávat i na jiné univerzální pravdy? Vždyť takových knih je fůra a v základě jsou všechny stejné...
Myslela jsem, že se dozvím něco o synchronicitě (ach ta očekávání...), našla jsem však (dost vymakanou, to jako jo) obhajobu autorovy "pravdy". Díky, já si radši na tu pravdu přijdu sama.