Tak pravil Zarathustra

Tak pravil Zarathustra https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1743/bmid_tak-pravil-zarathustra-O2g-1743.jpeg 4 441 75

Významný německý voluntaristický filozof prostřednictvím interpretace fiktivních cest a učení perského proroka Zarathustry kritizuje morální soustavu a formuluje teorii "věčného návratu téhož". Lidská bytost není schopna plně prosadit své "chtění", neboť podléhá sociálním, politickým, náboženským a kulturním tlakům. Je proto třeba přetvořit život a otevřít nové perspektivy! Je nutno překonat tohoto nesvobodného člověka... Překonání znamená cestu "nadčlověka", který se plně identifikuje se svobodou vlastní vůle, rozumovosti a mravnosti. Nadčlověk tedy nepředstavuje stadium biologického vývoje člověka, ale schopnost překonat to, co člověka mrzačí. Osvobození od všeho co lidský duch vytvořil, tedy mimo jiné od útisku, zákona, dobra i zla, lze dosáhnout oproštěním se od historické časovosti a volbou "věčného návratu"...... celý text

Žánr:
Poezie , Literatura naučná , Filozofie

Vydáno: , Votobia
Originální název:

Also sprach Zarathustra - Ein Buch für Alle und Keinen , 1885


více info...

Tvurce001
Tvurce001
08.02.2024 5 z 5

Bůh je natolik hmatatelný, jako to prázdno v každém z nás. 6*

rutto45
rutto45
31.12.2023 3 z 5

Určite to nie je dielo na jedno prečítanie. Osobne sa mi tam niekoľko myšlienok páčilo, ale pri niektorých som si hovoril: „Prečo?!“. Kopa vecí na mňa pôsobila ako taká "výplň" knihy, ale tak je to filozofia, kto bude chcieť si tam nájde to svoje a môže o tom premýšľať až do skonania sveta. Nietzsche asi fakt predbehol dobu o niekoľko storočí... Alebo práve naopak.


JohnMiller
JohnMiller
05.12.2023 2 z 5

Po vééľmi dlhej dobe som sa vrátil k môjmu milovanému Nietzschemu (trvalo to skoro 10 rokov). Ten jeho nihilizmus síce už nežeriem lopatami tak, ako v minulosti - no na druhej strane som ešte tak nevymäkol, takže ma stále dokáže fascinovať. Zarathustra (1885) bol môj rest, ktorý som pestoval dlhé roky a táto pekná verzia od vydavateľstva Vyšehrad - na ktorú som natrafil v kníhkupectve, ma nemusela dlho presviedčať.

Hneď na začiatku vás upozorním, že táto kniha je šialená. Rád by som ju aj niekomu odporučil... ale naozaj neviem komu. Je vhodná asi len pre takých polobláznov ako som ja. Na nete som našiel niekoľko zdrojov ktoré to svojim spôsobom prirovnávajú k biblii. Je to divné, no nejaké paralely sa tam naozaj nájdu. Ktoré to sú však nebudem rozoberať. Tak či onak ide o veľmi náročný text, ktorý sa pokúša predať informácie prostredníctvom podobenstiev. Ťažko sa to číta, ešte ťažšie chápe.

Sám som zaregistroval niekoľko fantastických myšlienok no čítanie som si veru neužíval. Cez tie antifeministické časti plné mizogýnie sa už teraz nedokážem preniesť.

JP
JP
06.07.2023 4 z 5

Téhle knize jsem se dlouhé roky vyhýbal, odsouval její přečtení, vzhledem k očividné náročnosti textu - a to až do takové míry, že jsem knihu i nakonec prodal, aby mě později, opět některá videa, filozofické myšlenky a parafráze, zmínky jiných, k ní zase dostaly (Jung, Peterson, ale i čtení Nietzscheho 'Genealogie morálky'). Nicméně kniha, jako tahle není jen o náročnosti, ale i o kontextu. Myslím si, že spousta lidí se k 'Zarathustrovi' dostane protože si chtějí odvážně "přečíst Nietzscheho a udělat si názor", čímž dost možná úplně minou cíl. Předně jsem, poslední dobou zjistil, že hodně lidí vnímá věci doslovně, co jim řeknete, tomu věří, tak se na to dívají, jenže, tak život nefunguje. Nechci sám sebe prohlašovat za hardcore filozofa, ale docela se okolo toho motám. A co mě přimělo se k téhle knize vrátit, byla jedna video esej, která se snažila definovat "Nietzscheho nejnebezpečnější myšlenku". Ta spočívala v jeho definici nihilismu, která se dost liší od naší současné definice. Nietzscheho nihilismus je třeba chápat v kontextu jeho doby, tehdy měl blíže k anarchismu, ke skepticismu, než cynisismu. I Nietzscheho styl měl vždy blíže k lyrice, než k obvyklému plochému filozofickému žvatlání. Odtud je fascinující vnímat jeho nemilosrdnou kritiku všech aspektů křesťanství, kterou vystavuje zatěžkávací zkoušce (obdobně jsem se mnohdy cítil u Junga), pro jejich pokryteckou doktrínu, která káže, spíše, než aby byla ztělesněním toho, co káže, tedy že "doslovně dodržuje přikázání" namísto "ducha oněch přikázání". Neměli bychom spoléhat na zastaralé systémy víry, mýty, v rámci naší evoluce. Nietzsche je stimulující a jeho styl unikátní a se spoustou drobných podnětných myšlenek. Ale člověk musí mít chuť se na to soustředit. Pro Nietzscheho spočíval nihilismus v kritize morálky, tradic, vidění světa tak, jak jej vnímáme, protože to tak někdo kdysi řekl; stovky let zpátky bylo vnímání reality taky dost odlišné, stejně jako tak bude stovky let v budoucnosti, Svět prochází neustálou transformací, informací přibývá, většina lidí jej však odmítá jakkoliv zpochybňovat, přijme ho tak, jak je jim řečeno, aby ho přijali. Nietzscheho práce je odpovědí na tohle. Spousta jeho děl jsou experimenty, které nabádají lidi zpochybňovat a redefinovat zažité pořádky a slepé následování tradic, falešnost a pokrytectví lidí, kteří nenásledují svoje instinkty (Zarathustra milován dvěma ženami, životem (vita femina) a moudrostí; zde však definitivně dává přednost životu, intuice před logikou, racionalismem. Tančí se svou milenkou tanec lásky, nenávisti, škádlení, vzájemného podmaňování, v němž posléze on, pán biče, zůstává vítězem). Jako jeden z příkladů, co mě zaujal byli studenti, skupina, kteří mají ve velkém tendence hlásat vodu (ideály) a pít víno, Nietzsche byl proti podobnému přístupu, když vnímal tento přístup jako být "loutkou myšlenky" radši než "vlastnit myšlenku" (všechny pravdy jsou krvavé pravdy, jak říkal - jestli se myšlenka neinkarnovala do vás a nezměnila vaše vnímání a akce, pak jste jen loutkou myšlenky). Viděl jsem video, kde se člověk, běloch, převlékl do poncha, vzal si knír, sombrero, maracas a pak šel do ulic, ptát se studentů a Mexičanů, jestli se jim jeho outfit líbí a pak, jestli je outfit uráží. Studenti začali cpát do téhle myšlenky svoje nabiflované politické postoje, urážku kultury, které muž nemůže rozumět, protože k ní nepatří, zatímco Mexičané jednoduše řekli, že je outfit fajn a líbí se jim a neměli s ním problém. To mě přimělo si říct, že i lidi, které vnímáme jako intelektuální elitu, nebo ti, kteří by měli tuhle intelektuální hodnotu nést a vlastnit, často končí ve slepých uličkách, parafrázováním toho, co se jim hodí do krámu, nebo co jejich ego vybarví v nejlepším světle (Steven Seagal), jednoduše nemůžete věřit lidem, jen protože "jim máte věřit", nebo předpokládáte, že jim máte věřit, naopak tohle jsou lidé, které musíte takřikajíc intelektuálně vyzvat. S tímhle pro mě nebyl už takový problém se k této knize vrátit (věčný návrat & vůle k moci). Je těžká, makabrózní v obsahu, je to pořád výzva, na mnoha úrovních, ale člověk už ji dokáže tak nějak číst. Nicméně je to čtení, ke kterému se je třeba vracet a studovat ho. Není to žádný one and done. Ale Nietzsche má svůj styl, a ve svých dalších pracích dokonce i humor, spolu s Jungem asi nejpodnětnější autoři, ke kterým jsem se dostal.

"Bez blaha sluhů, osvobozena od bohů a od zbožňování, beze strachu a strašná, veliká a osamělá: taková je vůle toho, kdo miluje pravdu."

"Ano, jsem les a noc tmavých stromů: koho však nezastraší má temnota, nalezne též trsy růží pod mými cypřišemi."

"Tak se smála ta neuvěřitelná; jí však nikdy nevěřím, ani jejímu smíchu, mluví-li zle o sobě samé."

"Ano, ještě jsi mi drtitelkou všech hrobů: Zdar tobě, má vůle! A jen kde jsou hroby, jsou také zmrtvýchvstání."

(O trojím zlu) "...zlé je sobectví, ale z něho pryští silný indivualismus." (Dobří vůdci nejsou dobří lidé)

Tu a tam jde věta, která vás silně zaujme sama o sobě, ne v kontextu Nietzscheho celkového záměru téhle knihy, ale samozřejmě je třeba tohle studovat, tohle není jen tak literatura, kde vše hned pochytíte, vysypete, s ohledem k tomu, na co naráží, k čemu v konkrétních případech odkazuje, je to prošpikované odkazy. Tohle okolo jsou spíš takové drobky, co mě v momentech čtení zaujaly.

"diem perdidi" něco bláznovství je nutné k vážnosti života.

Proti rozkošnictví: Raději vybojovati si bolest, než zděditi slast. O blaho bojovati však nelze, to přichází o své újmě "nevítáno".

Lidská společnost nezakládá se na úmluvě leč na násilném pokořování.

Vyšší zřetel na budoucnost svoluje krutost vůči přítomnosti.

Ctenar_ctouci
Ctenar_ctouci
19.06.2023 5 z 5

Formálně: čarokrásné
Obsahově: pozoruhodné
Rozsahově: intimní

Užil jsem si četbu.

callahanh
callahanh
21.05.2023 4 z 5

Ve své podstatě nehodnotitelná kniha, jejíž čtení je extrémně náročné a troufnu si napsat, že neexistuje jediný čtenář, který by byl schopen stoprocentního výkladu. Nietzsche tu řeší mnoho a mnoho témat, vychází při tom z Bible a ideální způsob, jak číst toto dílo, je přečíst si jednu část, následně komentář k ní a posléze pasáž z Bible, k níž odkazuje (a rázem čtete knihu celý rok), což je pochopitelně nemyslitelné, proto je výklad a vnímání hodně intuitivní a individuální. V něčem se logicky dá s Nietzschem souhlasit, něco je úplně mimo a je to asi v pořádku. To, že jeho kniha byla brutálně zneužita nacisty, rozhodně není jeho vina, protože při zcela primitivním vnímání je stěžejní myšlenka opravdu ta, že musí existovat někdo nad člověkem, sám Nietzsche ale mnohdy uvádí, že nikdo takový ještě nepřišel a je otázkou, zda se někdy objeví. O knize se dají psát eseje, diplomové práce, různé studie a stejně asi moc nikam nedojdeme, protože v tomto případě to není ani možné a jde to proti samotnému dílu. Takhle významnou knihu bychom pochopitelně měli alespoň jednou za život přečíst, je ale nutné počítat s tím, že třeba více než osmdesát procent nepochopíme a můžeme se jen inspirovat tím zbytkem. I proto je hvězdičkové i procentuální hodnocení jen a pouze orientační a nemá smysl se jím tolik zabývat. 70 %

Cojekomupotom
Cojekomupotom
07.02.2023 5 z 5

Přiznám se, že jsem si Zarathustru koupil ve třinácti hlavně proto, že jsem se zbláznil do Doors. Ale čtu ho jednou ročně, a kupodivu mi dává smysl. Dost. Čím dál tim víc. To je jasný. Jako fakt, že za spojení s nacismem může jeho sestra a obecně vzato, ty ženy, které ho tu dissují v podstatě jen vysvětlují, že když ženám dáte volební práva, vymyslí pro zastavení ďábla alkoholismu prohibici, za které se chlastá ještě víc, akorát se navíc rozšíří mafie a vzroste počet lidí, co po samohonce oslepnou. Ehm. Jasně, že ze mě i z Nietzscheho mluví jen fakt, že úmřeme jako panicové xD "Jdeš k ženám? Nezapomeň na bič!" ...tak pravil Zarathustra. P.S. Vymetání bordelů bych neviděl jako selhání triumfu vůle, ale jako triumf inteligence. Inu, ženám vždycky nějakým způsobem platíš a rozhodně je lepší platit jim za to, aby pak vypadly, než za to, aby zůstaly a ty's je musel poslouchat, jak zpíval Šéf dětem ze South Parkské základky

Shindo
Shindo
09.12.2021 4 z 5

Náročná a mnohoznačná kniha, ktorú som musel dávkovať, prečítaná v podstate v rámci všeobecného rozhľadu. Nevylučujem, že ak sa k nej vrátim po rokoch, budem sa na ňu pozerať inak. Neuľahčoval to ani archaický jazyk, akým bola písaná. Našťastie pomohli poznámky, hoci niekedy tiež písané mierne ťažkopádne.

radimch
radimch
27.08.2021 5 z 5

Atheistova bible

roso.mak
roso.mak
26.07.2021 1 z 5

Zase jeden autor, který měl příliš mnoho sebevědomí a příliš mnoho času. Aneb jak sepsat jednoduché myšlenky složitě.

I když oceňuji, že autor se nebál říct nahlas, že Boha vytvořili lidé nikoliv naopak, je vidět, že vzhledem k jeho vzývání vášně a zároveň dehonestace žen, by měl mnohem víc souložit a mnohem méně psát. A vsadím se o všechny vydání jeho knih, že by byl mnohem šťastnější člověk.

pablito
pablito
08.05.2021 4 z 5

Motivem konečně přečíst tuto knihu pro bylo spíš intelektuální snobství, než zájem o Nietzscheho. Dílo mě však příjemně překvapilo. Pochopil jsem zejména, proč byl Nietzsche zneužíván nacisty a že v tom byl naprosto nevinně. Každá věta Zarathustry se dá vyložit sedmi miliardami různých způsobů, podle toho, kdo ze sedmi miliard lidí na této planetě knížku právě čte. Sílu na vlastní výklad jsem však měl tak u 10% výroků. Zbytek mi unikl a nevím, kdy najdu odvahu se do nej pustit :)

knihyKeMne
knihyKeMne
05.05.2021 3 z 5

Za ty roky, co mám knihu doma, až napotřetí se mi podařilo dočíst (poprvé jsem skončila u provazochodce, podruhé u výletu s mrtvolou). No skutečně to není taková bomba, jak jsem čekala. Nevím, jestli se mám stydět, že jsem z díla mnoho nepochopila. Ještě že tam byly vysvětlivky (překvapivě psané stejně archaickým jazykem i v roce 1995).

Toto dílo je v první řadě matoucí. Psané stylem bible archaickým, básnickým a metaforickým jazykem, kázání pronesená známým historickým prorokem, svádí to k tomu, brát napsané myšlenky za bernou minci. A přitom jde o myšlenky autora, které jsou tak trochu nekonvenční a s kterými vlastně ani nesouhlasím. Přesto jsem se snažila aspoň pochopit autorovu filozofii, ale na to je zas v těch metaforách příliš dobře skryta. Například jsem úplně nepochopila, jak se teda tím nadčlověkem stát. Zdálo se mi, že autor mě spíš nabádá k tomu, abych z vlastní vůle umřela a uvolnila tak místo nadčlověku, který se takovým už zrodí.

No četlo se mi to špatně, celé tři díly jsem u knížky usínala, až čtvrtý mě zaujal těmi různými postavami. Ale tam zas byla nuda ty básničky. Možná kdyby to bylo v originále... V doslovu se píše, že autor si zároveň velmi vyhrál s jazykem, což se překladem vytratilo, i přes všechnu snahu zachovat aspoň podobný styl.

painthers
painthers
19.04.2021 3 z 5

Uff. Zarathustra je určitě jednou z nejnáročnějších knih, které jsem kdy četla. Z velké části knihy vůbec nejsem moudrá a s velkou pravděpodobností ani za několik let nebudu. Jsem nadšená z toho, že jsem to dala, ale myslím, že to bude chtít ještě jednou - možná tak za dvacet, třicet let. Pořád je to pro mě dost těžký a některé části knihy ve mně nic moc nezanechaly. Jsem ale zvědavá, co tam najdu příště. Doporučuji si k tomu na pomoc vzít tenkou knížečku od Spreckelsena - Nietzsche pro začátečníky.

ozzak
ozzak
10.04.2021 5 z 5

jedno zásadních děl filosofa Friedrich Wilhelm Nietzsche

ViolettaCh.
ViolettaCh.
20.02.2021 4 z 5

Tato kniha není žádnou oddychovou beletrií s nekomplikovaným příběhem, takže určitě nepůjde o četbu (poslech - já jsem poslouchala jako audioknihu ve skvělém podání Jaromíra Meduny) pro široké masy. Jde o dílo filozofické, plné autorových myšlenek, zprostředkovaných čtenáři prostřednictvím fiktivního perského proroka a mudrce Zarathustry. V této knize, kterou Nietzsche sám považoval za své vrcholné dílo, je řada pozoruhodných myšlenek. Ústředním bodem je pojem „nadčlověk“, který Nietsche, vycházeje z Darwinovy evoluční teorie, vnímal tak, že stejně jako člověk překonal své předchozí vývojové formy, musí i on být překonán vyšší formou nežli je sám. Pozdější zneužití tohoto termínu ze strany nacistických ideologů je zvrácením filozofie Nietscheho, který sám nebyl rasistou ani nacionalistou. Zemřel v r. 1900 a v posledních letech žil v zastření mysli v psychiatrickém ústavu, takže ani z časového hlediska nemohl mít nic společného s nacismem, který vedl k rozpoutání 2. sv. války.
Zarathustrovy (Nietscheovy) myšlenky jsou i ostrou kritikou morálních hodnot, nastavených společností, kdy je zdůrazňována individualita a mravní síla jedince. Život člověka je těžký a nebezpečný, skrývá řadu překážek, které nemůže nijak obejít, ale musí je překonat, k čemuž potřebuje nemalou dávku odvahy. Jde o filozofický traktát k zamyšlení pro toho, kdo se opravdu zamyslet chce. Ale s ohledem na hustotu a hutnost podávaných myšlenek je dobré dílo číst (poslouchat) po částech.

Morbidus
Morbidus
22.01.2021

Úmyslně v tomto případě nehodnotím hvězdami (komu by chyběly, nechť si přimyslí 4 až 5 hvězd), neboť filozofie je vždy subjektivní a pouze takto ji lze po obsahové stránce hodnotit.

Ke knize mě zprvu přivedla pouhá zvědavost. O to více mne překvapilo, že si s nastíněnými myšlenkovými postoji docela sedím; ačkoli jak znám sebe a své okolí, mám pocit, že na tohle člověk musí být do určité míry vnitřně nastavený. Je to v podstatě vyprávění o niterném osvobození sebe sama od svazujících konvencí (ať už náboženských, společenských či lidských).
Text je poněkud obstarožní (co chtít po více než 100 let starém díle) a často i nepříliš čtivý. Naštěstí se většinou hlavní myšlenka či podobenství dá zavčas pochopit a zbytek je jen její rozvíjení a vštěpování. Někdo by k ní mohl namítnout, že tato kniha je kolébkou extremistických hnutí - jde však o stejný případ, jako kritizovat (např.) horrorový román s tím, že podněcuje lidi k násilí. Jde tedy spíše o nezralý výklad, nikoli o chybnost samotného díla (které navíc v tomto případě dokonce k davům zastává antagonistický postoj). To je třeba mít na paměti.
Za mě jde o filozofický příběh/výklad o tom, jak se nebát být sám sebou a naučit se s tím aktivně žít.

Tak pravil Morbidus.

Ivan F
Ivan F
20.01.2021 2 z 5

Nedočítal som to, vzdal som to v polovici. Pán "chorý mozog" nám naservíroval slušný počet strán oslave preludu. Ak by bol dostal úlohu vybudovať koncentračné tábory, aby oddelil ľudí (teda plebs, lúzu, prasatá a tak podobne, ako nás v knihe nazýva) od nadľudí (neexistujúcich tvorov, úplne potlačenie filozofie prírody), tak by musel ako prvý skočiť do plynu a ešte lepšie by bolo skočiť bez plynovej medzizastávky priamo do kremačnej pece. To aby bol príkladom, že všetci ľudia by mali v podstate urobiť to isté. Verím tomu, že pre mnohých mohla byť kniha "bibliou nacizmu", pretože fašisti (nie každý Nemec bol fašista, plno ich bolo v Taliansku, Japonsku a aj u nás) sa cítili byť "nadľudmi" teda Übermensch a ostatných titulovali slovom halb-mensch, teda polčlovek. Nietzsche sa ani slovom nezmieňuje o politike, ale ten kto chce, si v nej to svoje nájde a politicky zneužije

Ľutujem peniaze, ktoré som za túto knihu dal.

rencovav
rencovav
19.12.2020 3 z 5

Forma je při subjektivním hodnocení strašně důležitá. V tomhle případě to znamenalo, že božský hlas Jaromíra Meduny vykouzlil hvězdičku navíc dílu, na které jsem byla zvědavá už hodně dlouho.

Problém s Nietzschem pro mě spočíval v tom, že jsme ho vždycky tak nějak přeskakovali. Na nižším i vyšším gymnáziu jsme ho zmínili (v občance, možná i v dějepise nebo literatuře, i když na to jsem spíš narazila sama), jenže nikdy neprobírali. Vždycky jsme si k němu řekli poznámku, že jeho učení o nadčlověku využili nacisté. Možná jsme to dál nerozebírali proto, že prostě počátek moderních dějin není už tak časově benefitován jako starověcí filosofové, ale je to škoda, protože v tomhle díle se odráží i zajímavé i děsivé myšlenky.

Zaprvé - nemůžu říct, že s nimi nesouhlasím. Některé mě ohromily, některé pobouřily, většina však dovedla k zamyšlení. Kdybych o té vyučované paralele s nacisty nevěděla, asi bych ji tam nenašla a nehledala, spíš bych se zaměřovala na jiná přirovnání. Můj problém s dílem spočíval v tom, že čím dál jsem se dostala, čím osamělejší byl Zarathustra, tím bláznivější a ponurejší mi jeho úvahy přišly.

Není těžké milovat svého bližního, ale toho, jenž je nám nejvzdálenější. No jo, jenže když ke všem lidem přistupuješ jako k chátře, bídníkům, vepřům!, nejdeš trochu proti sobě? Říkáš, co dělá člověka nadčlověkem, ale sám se utíkáš schovat do jeskyně i před svým vlastním stínem - a v naprosté samotě si vytvoříš své království a svou samotu korunuješ na moudrost. Poslední dobou jsem sice dost osamělá a občas z toho blázním, ale nemyslím si, že setrvávat v tomto stavu, natož pak ho prohlubovat, může něčemu a někomu pomoct.

Možná jsem Nietzscheho filosofii prostě zase jen nepochopila. :)

zimela
zimela
11.12.2020

ČÁST 2.
Proč má smysl si tuhle knížku přečíst? Nuže, vyhrňme si rukávy; začnu, a abych naplnil smysl pořekadla o prázdném sudu, co nejvíc duní, tak si hned z kraje trochu zaduním; Ironií současné západní civilizace je, že sice cíle nastolení podmínek umožňujících nabytí osobní svobody dosáhla, jenomže se tím možná ocitla tváří v tvář něčemu hlubšímu. Totiž samotné povaze života, jenž byl po celou dobu svého vývoje spjat s útlakem a nedostatkem natolik úzce a natolik bytostně, že vlastně ani jiný plán, než se vůči něčemu reakčně vymezovat nemá (...naštěstí je tu ještě bič nudy a smrti; nebýt jich, tak namouduši nevím); dosažením cíle osobní svobody tak náhle život ztratil obří porci sebedefinujícího rámce, z čehož (najednou si má vytvářet obsah vlastní) se mu svírá žaludek zbrusunovým strachem (vyjma hrstky skutečně kreativních mutantů; lidi se, vzdor frázi každého druhého Cé Véčka, novým věcem rádi neučí, a když už výjimečně jo, tak v přiměřených dávkách a pokud možno v úzké výseči zájmu) a je dost možná pravou příčinou oné bezradné „vyprázdněnosti“....to vše v okamžiku, kdy může snad poprvé jíst a ochutnávat co jen hrdlo ráčí. Místo hledání si skutečných zájmů ale v spouladu s biologicky podmíněným, energeticky hospodárným principem minimálního vynaloženého úsilí měkneme pod peřinou snadno dostupné zábavy, která je spolehlivějším (protože dobrovolným) Matrixem, než tomu bylo ve vizi samotného filmu. V této souvislosti nabývá Nietzscheho výzva k překročení „vlastní historické časovosti“ ještě zažšího významu. Zas ale bacha; překročení starého nemusí znamenat jeho odvržení. Respektive, staré se „starým“, ve smyslu mrtvým a moudrosti prostým, stává až mezi ušima pasivního příjemce. Novou interpretací je staré omlazeno a znovuoživeno, čímž nabývá nejen na tvárnosti, a tedy skutečném smyslu, ale i, neboť si jej (se všemi klady a zápory) musíte obhájit sami před sebou, na pevnosti o kterou se lze doopravdy opřít...a trochu podobně, myslím, bych vlastně několika větami shrnul i hlavní poselství Zarathustry; nemilosrdně, ze všech myslitelných úhlů, napadněte, rozcupujte a v prach obraťte vše, co znáte, a zatímco ten prach dál vší silou drtíte patami, tak z něj hněťte; a jestli vzniklý novotvar bouři ustojí, pak je tento alespoň na chvíli, než bude nevyhnutelně smeten a nahrazen něčím lepším, hoden úsilí nadčlověka (tenhle princip se odráží i ve struktuře samotného díla, v němž autor, soustavně zjišťujíc, že žádné lidské tvrzení nemá jen svůj líc, zatvrzele boří vlastní argumentační věže - vždyť nejsou, než konstrukcí ze sirek planoucích prozření a inspirací - a poctivě se vrací k rýsovacímu prknu...takové sebemrskačství důsledné upřímnosti vůči své osobě, kdy sám sebe odmítal upokojit iluzí poznání, je stejnou měrou protivné, jako i obdivuhodné a určuje ráz celého díla, jež je amalgámem mystického vytržení a empirického přístupu)...otázkou zůstává, kdo by ve své celosti o takto extrémně turbulentní řeholi stál a komu by byla ku prospěchu; rozumějte, já chápu ideu, že pokud by takto se skutečností zacházel každý, tak bude asi tempo změn a společenského vývoje někde jinde, otázkou ale je kde; ve hře s jedním životem a bez možnosti save/load bude totiž taková strategie pro drtivou většinu jedinců v dané společnosti, možná i pro ni samu, naprosto sebezničující (opakuji, prospěšnosti změn a inovací jsem si vědom, jen si myslím, že v době, kdy balancujeme na samé hraně udržitelné rozvolněnosti a kdy má každý plná ústa rozkladných, v absurditu přerůstajících nároků a práv, může být stejně tak přínosné se na chvíli zastavit a ohlédnout zpátky {sám sobě můžu dost dobře namítnout, že co nabízím je v podstatě zastřená obhajoba zpátečnictví, strach z neznáma obrácený v útěk ke známému; beru, vše je ale otázka míry!}; pád stávající „západní“ společnosti by totiž klidně mohl být katastrofou nenapravitelnou, po níž zbude jen zašlá vzpomínka na zlatý věk, kdy jsme se dotýkli hvězd a přitom si, jakoby pokora bránila v rozletu, nikdo ničeho nevážil)...se zřetelem na míru ale asi lepší odpověď, než opačný extrém dogmatu, stagnace a odevzdanosti.
Buď jak buď, zametám si odpad před vlastním prahem, původní text coby výtku sobě (hlavně ale z palcové lakoty) nechávám, hvězdování mažu a hodnocení provedu slovně.
Se Zarathustrou se to má jako s lékem. Ve správně diagnostikovaných případech pomůže; k léčbě rohovatících tkání se jistě s úspěchem předepsat dá (zejména v kontextu Nietzscheho doby; ten by však pravděpodobně za současnou míru možné osobní svobody bez mrknutí oka ono oko obětoval...a kdyby pak viděl, jak s ní nakládáme, tak si to druhé vypíchne sám...a nebo ne, možná by si oholil knír, nechal se pohltit obrazovkou, občas zatrolil na netu a tak)...jen pozor na řídnutí kostí.

PS: „No vidíte, když svedete mrvu rozmetat si po pelechu, tak to jistě zvládnete i na poli, k užitku svému - Takovou moc nad sebou, v dobrém i ve zlém, máte! Nevzdávejte se jí.“ zimela

zimela
zimela
11.12.2020

ČÁST 1. (omlouvám se za rozsah, ale jestli by byla věčná škoda připravit vás o zážitek u obdobně nakynutého komentu k Platformě, pak vězte, že zde by šlo o ochuzení přímo kriminální!)

Tak jsem opět sestoupil z hory a slyšte, neboť musím, sypaje si popel na hlavu, Zarathustru mateřsky poplivat a kapesníkem z něj setřít alespoň část smoly s pjéřím, v nichž jsem ho posledně vyválel. Ale hezky popořádku; stále si myslím, že za jeho tvůrčím impulzem stojí vnitřní, doruda rozpálené, nožkou dupající děcko (nic ve zlém; každý „dospělák“ je do značné míry definován převládající emocí svého mládí...ostatně, mě na svých ohnutých zádíčkách nese agresivní strašpytel, holt plazí mozek), co se nebohému rodiči vztekne v obchoďáku a ztropí parádní scénu, né nepodobnou stavu, který se skutečně až nápadně blíží pěsti zatínajícímu, nebesům spílajícímu a smyslů zbavenému tranzu projevu páně A.H. za pultíkem kazatelny libovolného srocení zoufalých obyvatel drakonickými reparacemi do mrtě vyždímaného a poníženého státu nově vzniknuvší Výmarské republiky. Že se na Zarathustrově hněvem silně poznamenaném díle svezl sám patron malířů pokojů, přičemž v divokém smyku návdavkem, coby nedobrovolného stopaře, nabral i Nadčlověka, je jistě jen do očí bijící náhoda (přece není možné, zvlášť když je předmětem našeho zkoumání samo nejintimnější hájemství duševního programování, totiž filozofie, že by tato, krom dobrého, mohla přinést i něco zlého, vyloučeno, nikdy, ne-e) Že se pak tento jeho koncept pokoušel naroubovat na podnož pseudogenetiky, čímž jej bez ohledu na osobní schopnosti jednotlivce paušalizoval a dílo korunoval radikálním činem je už však blud jeho, nikoli Nietzscheho; ten o Nadčlověku mluví spíš ve smyslu nové role, kterou se lidé mohou, půjde li z jejich strany touha ruku v ruce s odvahou a vůlí (taky si to umíte náramně pohnojit? jestli jo, tak viz. PS) naučit v měnícím se světě společenských pořádků přelomu 19. - 20. století žít....Mluví o roli svobodně a zodpovědně se rozhodujícího jedince, aktivně třímajícího vlastní osud ve svých rukou (a nemusíte být rovnou profesionálními zubaři, či majiteli autobazaru; ono bohatě stačí naučit se položit do činností zcela prozaických...odměna se dostaví sama) což mi o rok později (mlýnské kameny podvědomí melou možná pomalu, zato ale jistě) bezděčně došlo až dík provokující eutanázii jakéhokoli případného rezidua „nadčlověkovitosti“ Houellebecquova alterega v jeho Platformě. Paradoxně to tak byla až rybí leklost, co přinesla mi zjevení, že Zarathustra, krom afektů hněvu-opovržení (pravda, čteno převážně v alkoholickém delíriu), předal mi i něco víc; o na výsost pozitivním a veskrze prospěšném duševním kartáči ani nemluvě!