hromes
komentáře u knih
Téměř nesmrtelná láska
Andrea Sedláčková
Kniha má výborný tah: zpočátku jí nechybí humor a ironie, postupně přichází dlouhotrvající hořkost, až konečně nadhled a usmíření. Autorce se povedlo spojit pražský a pařížský svět, samozřejmě i díky osobnosti M. Kundery, jehož osobní život hlavní hrdinka Martina zkoumá. Na Kunderu se v textu odkazuje hodně, možná je výhodou mít o něm a jeho díle alespoň trochu povědomí.
Amáliina nehybnost
Kateřina Rudčenková
Téma knihy mě velice zaujalo, forma zpracování už o něco méně, přesto si mě Amáliina nehybnost svým způsobem získala. Jen škoda, že postrádá o něco více tahu a závěr vyzní do neurčita.
Dům bez pána
Heinrich Böll
Smysl románu mi unikal tím víc, čím dál jsem knihu četl. Nepřehledné přeskakování mezi postavami je sice vyvažováno opakováním týchž situací (které už pak byly otravné), ale především bylo někdy těžké vyznat se v tom, který z chlapců je zrovna "na scéně". Hlavní zápletka se dlouho vyvíjela, na konci však vyzněla do ztracena.
Kdo zabil mého otce
Édouard Louis (p)
Nejnovější kniha Édouarda Louise (ve Francii vyšla již před třemi lety, ještě v době "předkovidové") je opět velice otevřená a přímá. Louis nezabíhá do podrobností, jenom vše konstatuje. Spojením stručné, téměř dopisové výpovědi otci a bojovného stylu vůči vládě (společnosti?) se Louis projevuje jako sebevědomý, až rázný člověk, což je oproti předchozím dvěma knihám velký posun. V této je jeho styl skvělý a trefný.
"Změnil ses ze dne na den, jeden z mých známých říká, že to děti mění rodiče, nikoli naopak."
Z hlediska obsahu lze nad knihou diskutovat, i když to je na dílech tohoto typu právě to nejhezčí a autor s tím jistě počítá. Louis je ve svých názorech možná až příliš urputný, v podstatě se jedná o pamflet proti celé vládní garnituře.
Nerozumím francouzské vnitřní politice, takže nemůžu posoudit její podíl viny na otcově pádu na absolutní dno. Spíš mě překvapuje, že Louis otcovo někdejší chování (a že bych takového tatínka opravdu nechtěl) do značné míry omlouvá prostředím, ze kterého jeho rodina pochází, potažmo i jeho povahou ("oběť násilí i vlastního násilnictví"), protože obojí mi přijde velmi zavádějící, ale chápu to jako dojemné hledisko vzájemného smíření mezi synem a otcem a umím si to představit jako bod imaginární diskuze s autorem.
Zajímavé by bylo zjistit, jaký ohlas má "Kdo zabil mého otce" mezi čtenáři ve Francii.
Zpověď lišáka
Jordy Rosenberg
Zpověď lišáka je složitá a velmi zajímavá kniha. Místy je nesnadné sledovat zároveň linii z minulosti a linii ze současnosti (v podobě poznámek pod čarou). Zásluhou výborného překladu a dobrého grafického zpracování to však není nad síly čtenáře.
Velmi volné alternativní zpracování dobrodružství legendárního londýnského zloděje Jacka Shepparda je tak trochu hozená rukavice do současných sporů o tom, do jakých příběhů vkládat či nevkládat osoby s netradičním genderem a rasovou odlišností. Nemyslím si, že se jedná o úlitbu korektnosti. Autor prostě využil svoji životní zkušenost, fantazii a mezery v dobových pramenech k tomu, aby vytvořil svébytnou koncepci, která alespoň lehce nabourává bezpočetnou řadu romantických historií o mužných zlodějích-hrdinech a krásných ženách.
Knihu jsem si přečetl rád a vzdávám obdiv nakladatelství Paseka za její vydání.
Ošklivý příběh
Josef Strauss
Knihu jsem objevil úplnou náhodou. Vzhledem k nízkému nákladu svépomocí se vůbec divím, že jsem ji našel v jednom obyčejném východočeském knihkupectví.
Autor do knihy promítl hodně politických názorů, které svojí přemírou už nepůsobí jako vítaný doplněk k příběhu, ale místy až nadbytečně. Svojí otevřeností mě kniha zaujala, jen je škoda úrovně stylistiky a nedostatku hlubší psychologie.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
K této knize mě přivedla antireklama kolegyň z práce, které Hotýlek hodnotily velmi nízko. Mně se naopak Hotýlek velice líbil, možná proto, že jsem předem neměl očekávání, aby byl "jako Hana". Svěží čtení se spoustou drobných epizod, které dohromady vytvářejí zajímavou mozaiku situací a charakterů.
Jediné, co mi na stylu Aleny Mornštajnové trochu vadí, je vytváření příběhů pomocí neuvěřitelných náhod. Každý hrdina v jejích knihách jich zažije tolik, že to působí až úsměvně. Nicméně i díky tomu má čtení spád a švih.
Osm Japonek
Arvo Valton
Výbor obsahuje dva povídkové soubory (Osm Japonek a Posel), které z nějakého důvodu nejsou zařazeny chronologicky (Posel z r. 1972 jako první a Osm Japonek z r. 1968 jako druhé). Je to trochu škoda, protože Valtonova karikaturní absurdita se i v rozmezí pouhých čtyř let patrně stupňovala a zdrsňovala, a díky obrácenému pořadí tato skutečnost tolik nevynikne.
Povídky obsahují mnohé narážky a bizarní, často bezvýchodné situace. Přesto neztrácejí nadhled, jako by postavám, čtenářům i autorovi nakonec vlastně nic jiného nezbylo.
Petr Camenzind
Hermann Hesse
Skvělý román (tím spíš, že autorova prvotina) o zklidnění jedné dospívající duše. Hesse psal již ve svých 26 letech s obrovským nadhledem a citlivým přístupem. Epizoda s Boppim patří k tomu nejvíce emocionálnímu, co znám z německy psané literatury.
Krásné čtení a úžasné myšlenky.
Dům U tonoucí hvězdy
Julius Zeyer
Myslím, že na Zeyera musí mít člověk – není-li jeho vyloženě oddaný obdivovatel – náladu, aby si vychutnal talent. V opačném případě by mohl všechen jeho patos působit úsměvně nebo až nepříjemně.
Od Zeyera jsem přečetl několik knih, a proto jsem se na Dům U tonoucí hvězdy těšil a šetřil si ho na dobu naprostého duševního klidu. Nelituji, rád jsem se ponořil do celé "zeyerovské" nálady.
Den přizpůsobení
Chuck Palahniuk
Dosud jsem od Palahniuka nic nečetl a nevěděl jsem, do čeho se pouštím. K mému potěšení mi Palahniukův styl sedí a četbu jsem si užíval. Utopická představivost a trefná satira do různých dilemat naší doby mě okamžitě zaujaly.
Neodeslané dopisy
Adel Kutuj
Knihy, ve kterých se spisovatelé-muži dívají na svět z ženského pohledu, jsou pro mě vždy trochu zvláštní.
Trochu moc romantické, trochu moc budovatelské, ale ne špatné.
Cesta všelikého těla
Samuel Butler
Překvapivě otevřená kniha o sešněrovaném životě v konvencích anglické společnosti viktoriánského období. Obdivuji autora za autobiografické prvky, kterými by se člověk běžně nechlubil.
Škoda, že u nás kniha není známá...
Boxer, brouk
Ned Beauman
Dlouho se mi nestalo, abych všeho nechal a zabral se jenom do čtení.
Obdivuji autora, pro něhož to je první kniha, jak dokázal udržet zamotanou dějovou linii, aby do ní všechno zapadalo, a to se skvělým ironizujícím líčením.
Na druhou stranu by mě trochu zajímalo, kam na některé nápady chodí, protože jsou velmi...neotřelé.
Tak trochu šílení
Jeffery Deaver
Nepřišel jsem na chuť ,,šíleným" zápletkám, ale jako oddychové čtení fajn. :-)
Píseň o Bernadettě
Franz Werfel
Napřed jsem to nechtěl číst, ale byl jsem příjemně překvapen - dávám palec nahoru !
František – papež chudých
Andrea Tornielli
Je to dobře napsaná kniha s citlivým náhledem do volby a života papeže Františka. Rozhodně doporučuji i nevěřícím !
Šachovnice královny
Yann Kerlau
Zprvu jsem zvolil Šachovnici královny pouze jako nenáročné prázdninové čtení, ale musím uznat, že jsem byl příjemně překvapen. Jedná se o zdařilý historický román se vkusnou ich-formou různých postav a plný zajímavého období jedné epochy evropských dějin.
Jako bychom dnes zemřít měli
Miloš Doležal
Precizní biografie výjimečné osobnosti, čte se samo. :-)