hrebmi komentáře u knih

Jednotlivé kapitoly jsou psány s ohledem na rozsah a koncepci knihy stručně, takže z principu nelze dosáhnout nadhledu odborného historického textu. Ale narativ je vyvážený a objektivní. U přiložených kopii dokumentů zaujme preciznost, byly použity různé papíry s odlišnou gramáží i strukturou, aby byl výsledný dojem co nejvěrnější. Odrazuje vysoká cena v poměru k informační hodnotě.

04.08.2019

Městečkem je myšlen pravděpodobně Milín, kde autor pobýval a kde skončila poslední bitvou 2. světová válka v Evropě.
Kniha doplácí jako mnoho podobných na nedostatečný odstup od války v době, kdy byla psána.
Svatošův vyprávěcí styl je velmi úsporný, někdy až příliš, mnoho věcí v ději nedovysvětlí a dnešní optikou je pochopit komplexně je občas oříšek.
Na rozdíl od jeho velmi hezkých ruralistických knížek je tato dle mého názoru pouze průměrná.
Smysl má asi jen pro lidi z Benešovska, Sedlčanska a Příbramska (kolem bývalého výcvikového prostoru SS), i tak dost omezený.

03.03.2019

Kniha je skvělým detailním popisem každodenních problémů reálného socialismu. Autor komunisty opravdu v lásce neměl, takže se soustředil na každičkou slabinu, kterou s gustem popisuje.
Pan Švestka byl názornou ukázkou člověka, který moc dobře věděl, proč chce být dobrovolně raději "u lopaty", aby si udržel vnitřní svobodu a intelektuálně se mohl realizovat v soukromí. Byl jsem zcela fascinován, jak důvtipně a analyticky si ověřoval informace, jak přemýšlel. Teď zpětně se vše zdá tak jasné - a on si na spoustu věcí přišel sám už tehdy - poctivou kritickou četbou denního tisku (kdo z komunistů skutečně četl Rudé právo, či dokonce Tvorbu?) v kombinaci s pravidelným poslechem "štvavých" vysílaček.
Pokud chcete dnešním mladým vyprávět, jak jsme žili v 70.-80. letech, můžete jim klidně podat tuto knihu se slovy "tohle si přečti...".
Kniha zakoupena bez problémů v roce 2019 přímo v knihovně Libri prohibiti v Praze na Senovážném náměstí za skvělých 200,- Kč.

2 03.03.2019

Kniha určitě měla vzniknout, mne ale nijak zvlášť neinspirovala. V mnohém ani nemohla s ohledem na důvody, kvůli kterým se mnozí dostali tam, kde dnes jsou.
Možná jsem to místy čekal více duchovní.
Co si odnáším:
1. Alkohol je opravdu metla lidstva.
2. Existuje vrstva lidí v každé společnosti, pro které by zavedení základního občanského příjmu bylo vysvobození. A co si budeme povídat, pro společnost také.
3. Sudety se ze své přervané německé historie už asi nikdy nevzpamatují. A přitom se to stalo tak nedávno.
4. Ženy jsou na válku připraveny lépe než muži. V krizových situacích jede chlap naplno a když mu dojde benzín, tak se schoulí a kňučí v rohu. Ženská si vše mnohem racionálněji rozplánuje.
5. Víra je přirozenou součástí lidské mysli a pokud k tomu většina z nás ve dvacátém století nebyla vedena, logicky vzniká mezera.
6. Je super, že v centru zalidněné Evropy pořád existují místa, kde se dá dlouhodobě schovat před civilizací a žít si po svém.
7. V oblasti péče o duševní zdraví čeká naši společnost ještě hodně práce.

Kniha mne ale ponoukla k tomu, že si určitě chci přečíst Palánův rozhovor s opatem Tajovským, který s ním pořídil krátce před smrtí.

19 10.02.2019

Již dávno jako kluk jsem četl knihu Operace Norsk Hydro, patřila k mým oblíbeným. Viděl jsem nedávno seriál Boj o těžkou vodu. Také skrze něj jsem se dozvěděl o této knize. František Běhounek mi není neznámý, v mládí jsem měl jako dobrodružnou knihu úplně nejraději jeho Komando plukovníka Brenta. Napínavě psát Běhounek uměl, to potvrzuje i Rokle u Rjukanu. Dnes, pohledem dospělého vidím i trhliny, občasné nekontinuální přeskakování a místy těžko uvěřitelné historky, ale po dlouhé době jsem se napětím zase těšil každý večer do postele, až se znovu vydám skrze knihu na pláně kolem Rjukanu.

Zatím pro mne nejlepší kniha Martina Sichingera. Od jejího přečtení jsem si dokoupil i všechny chybějící. Až budete chtít dětem, co nezažily komunismus, přiblížit marasmus konce 80.let před tím, než "to" prasklo, máloco je vhodnější, vtipnější, s nadhledem.

4 23.10.2018

Pro mne druhá nejlepší kniha od Martina Sichingera po Kocovině šumavského léta. Velmi věrně vykreslené reálie a život Vimperka té doby.

1 23.10.2018

Znám i lepší Sichingerova díla. Především nechápu, proč autor nevěnoval každému z popisovaných dvou období samostatnou knihu. Ten pokus o vzájemné provázání je beztak velmi chatrný. Ta úvodní prvorepubliková část mne na začátku bavila velmi - ten humorný nadhled, líčení vyhlášení republiky nedopatřením v Písku o pár dní dříve, úplně jsem v tom viděl ty zástupy nás českých Švejků. Pak ale náhle utnuto a skok do roku 1949. Děj běžel občas trhaně a na konci to také bylo narychlo zavřeno, jakoby autorovi docházela náplň v propisce. Kdo si chce vychutnat Sichingera v plné síle, doporučuji raději Meyrovo sklo nebo Kocovinu šumavského léta.

2 14.09.2018

Násilnou kolektivizaci venkova osobně řadím mezi nejtěžší zločiny komunismu. Nezažil jsem ji přímo, ale když se probírám tradicí selských rodů, pevným řádem, na němž venkovská společnost staletí stála, je neuvěřitelné, že někdo dokázal během pár desítek let ten odkaz mnoha generací předků zcela rozvrátit a z centra zorganizovat něco, proti čemuž se lidé jako celek nedokázali vzbouřit. Bylo to možné jen za cenu lámání charakterů, nucení dětí, aby se zřekli svých rodičů, uzavírání lidí do sebe a zbytků své hrdosti izolované od vnějšího světa. A právě o tomto vypráví velmi plasticky tato kniha. Vůbec jsem jí neznal, a to se pídím po historii venkova a čtu kdekterou starší venkovskou prózu. Autor prokazuje velkou znalost věci, ve zprostředkování pocitů a stylu uvažování včetně onoho vnitřního puzení k hospodaření si nezadá s nejlepšími ruralistickými romány. Na rozdíl od nich je prost patosu, vše vypráví velmi komorně. I líčení zlomových okamžiků jako vystěhování ze statku nebo rozluka rodiny je popisováno velmi civilně.
Filmový svět se také snažil reflektovat násilnou kolektivizaci, má své slavné a všeobecně známé vrcholy jako Noc nevěsty nebo Všechny dobré rodáky. U knih to tak jasné není a málokdo vám vyjmenuje nějaká stěžejní díla. A i kdyby, Klánského Vyhnanství mezi nimi nebude. Vyšlo v exilu, hned po revoluci u nás v reedici s tehdy ještě slušným nákladem 25 000 výtisků, ale v porevolučním kvasu nejspíš zapadlo. A to je škoda, protože je to kniha podle mého mnohem zdařilejší, než např. Čas kopřiv takového velikána ruralistů, jakým byl Knap.

3 10.09.2018

Je mi líto, ale nijak nadšený nejsem. Z Provence ano, vzali jsme si knihu na dovolenou, kdy jsme tento nádherný kraj projížděli. Z knihy a především stylu psaní už mnohem méně. Patlání pátého přes deváté, cosi na způsob deníkových záznamů? Na to je to příliš neúplné. Popisy postav velmi kusé. Podle nadšených komentářů čtenářek soudím, že je to především určeno ženám. Pak tam moc o psychologii postav a ženských tématech typu vztahy, rodina, děti, příbuzní nenajdou. Já se jako muž těšil na detaily o přestavbě, jak to celé finančně utáhli a jiné pozemské detaily, také jsem si na moc nepřišel, byť na ženu-autorku je tam podrobností tohoto druhu přece jen celkem dost, za to díky!
A pak ten rychlý konec...takový spíše kotrmelec. Opravdu to v jejich životě je vše takto živelné?
Kurzívou psané filosofující pasáže mne také nijak zvlášť nezaujaly, jen asi dvě. Vše ostatní celkem ploché, jako autorka bude muset paní Civade ještě uzrát.
Ale základní popis naturelu Francouzů z knihy čitelný je dobře. O tohle půjde asi více v dalších knihách autorky, ale já se na základě této rozpačité zkušenosti nejspíše k některé z následujících autorčiných knih neodhodlám.

1 03.08.2018

Jak dlouho mi trvalo, než jsem se ke knize z naší knihovny dostal. Autor, jsa novinářem a ne historikem, do ní musel investovat neuvěřitelné množství času a studia pramenů. V drtivé většině jde o další knihy interpretující historii, nikoliv o prameny primární, takže nelze čekat klasickou vědeckou práci obsahující analýzu a syntézu, ale angažovaný subjektivní pohled publicisty. Nijak to nevadí, kniha si na nic jiného nehraje a máme tak jediečnou šanci nahlédnout do uvažování i postojů výjimečné osobnosti pana Tigrida. Na to, že velkou část popisovaného období prožil v emigraci je popis domácích událostí hodně plastický a věrný. Škoda, že jsem si knihu nemohl přečíst v období dospívání v době perestrojky, v mé orientaci kdo je kdo a o co tehdy šlo v našem státě by mi to dost pomohlo.
Ještě poznámka k nakladatelství. I rok a půl po revoluci v roce 1991 vydáním Odeon plnil záslužnou věc a splácel velký dluh národa svému zasloužilému rozhlasovému reportérovi a šéfredaktorovi Svědectví. Kniha je ale bohužel celkem odfláknutá - malinká písmenka, pidiokraje kolem textu, vazba toho také příliš nevydržela. Možná už se nad nakladatelstvím začínala stahovat mračna neviditelné ruky trhu, ale zrovna tato knížka by si větší velkorysost zasloužila.

2 03.08.2018

Proběhlo klasické schema - náhodou mi kniha padla do ruky v regálu knihovny - výpůjčka domů. Začetl jsem se večer - to je dobré, to je ksakru místy velmi, velmi dobré! Objednávka knihy, zakoupení, do ruky zvýrazňovač, zpracování klíčových pasáží. Starobní důchod mi hned tak nehrozí, ale ta motivace něco se sebou dělat a vrátit se naplno k vytrvalostním sportům na vyšší úrovni, ta tam je a funguje to. Některé pasáže jsou takřka filozofické a velmi hutné, nelze to číst jen tak někde v tramvaji, chce to soustředěnou četbu a možnost přemýšlet. Kapitoly s rozhovory a profily osobností jsou slabší, autor je přece jen psycholog a ne reportér. Nechybí ani kapitolka o něm samém s fotkami autor zleva, autor zprava - to bylo na hraně. Ale celkově kniha rozhodně stojí za přečtení a věřím, že nejednoho ovlivní a nasměruje. Navázat se dá dalšími knihami, které autor napsal ze zdravotní branže s kolegou lékařem - já už si některé objednal...
Vím, že tato kniha bude ležet v knihovně po ruce a občas po ní sáhnu kvůli motivaci nepolevit ve snaze udržet tělo v pohybu a čelit jeho civilizační hnilobě.

1 04.07.2018

Vimperské reálie velmi plastické. V této knize se autorovi daří dobře držet napětí. Zajímavé je rozložení sympatií mezi německou a českou stranu a pohled na obnovující se Bavorsko.

1 19.05.2018

Povídky, jak to tak bývá, navzájem různorodé kvality. Společné mají Šmídovo poměrně úsporné vyjadřování, kde ironie a dobové esence mají místy ohromující koncentraci. Prostředí pohraničí i doba jsou atraktivní, reálie věrné, humor místy velmi třeskutý, vhodný i na veřejné předčítání k pobavení větší společnosti. Pro mne velmi milé překvapení.

17.05.2018

Drobná novelka vypráví o stesku vysídlence z Neveklovska, kde bylo za druhé světové války zřízeno cvičiště zbraní SS. Přečtení má smysl spíš pouze pro místní, kteří naplno procítí čtený stesk po domovu, na který stařeček kouká přes řeku, kam už je přístup zakázán a kde leží jeho chalupa. Podnikne tam s vnukem riskantní noční výpravu, aby našli dům a zahradu v mnohem horším stavu než čekali. Vyvolává to otázku, zda v případě vysídlení nejít raději někam daleko než těsně za hranici zapovězeného pásma.
Novela vznikla těsně po válce a je to na ní velmi znát. Je plná neumělého patosu, vše ve zkratce - blížící se konec války, partyzáni, pomoc bojující Praze.
Pokud nejste z místního kraje mezi Vltavou a Sázavou, kniha vás zcela v klidu může minout a nestane se zhola nic.

01.04.2018

Proč dávám knize tolik hvězd? Není to za závratnou literární kvalitu, ale čistě osobně za to, co ve mne kniha zanechala. Překvapilo mne, jak často na knihu od přečtení myslím. Pro ruralistické romány mám slabost, jakkoliv jsou z dnešního pohledu překonané. Do jisté míry naivní konstrukt, množství těžko uvěřitelných ran osudu zhuštěných do života jedné rodiny, přestože tehdejší zásahy nemocí i úrazů při nebezpečných zaměstnáních byly mnohem častější než dnes.
Baví mne zkrátka číst a poznávat tehdejší každodennost, řád tradiční společnosti, kde každý měl svou úlohu, zejména v zemědělství.
Pevné spojení s vírou, zachování rodu jako hlavní úkol. Když si vezmu Svatošovu schopnost zobecnění jednání postav, životní nadhled a filosofický odstup, a porovnám ho s faktem, že v době vydání románu bylo autorovi pouhých 34 let, smekám hluboce.

1 31.03.2018

Komentovat historii zpětně, když víme jak dopadne, je snadné. O mimořádnosti Astrid svědčí její myšlenky psané v reálném čase bez křišťálové koule. Ten nadhled a schopnost kontextu není zdaleka samozřejmost, jakkoliv je tam zároveň patrná závislost na tiskovinách a rozhlasu, tedy médiích pevně držených mocí. I přesto, že paní Lindgrenová část války pracovala pro cenzurní službu a viděla tudíž i za oponu. Popis každodennosti je zajímavý, malé dějiny mne osobně zajímají přinejmenším stejně jako ty velké, jakkoliv jako muž bych ocenil i jiné zprávy než o dětech a konzumovaném jídlu. Ad zmínky o hostinách - neodsuzujme tady fakt, že v tehdejším Švédsku měli realtivní dostatek potravin na rozdíl od okolních zemí, kdo z nás by si to za takových okolností nedopřál - i nyní je na světě mnoho míst, kde se mají podstatně hůře, což nám nebrání si dopřávat, když je hojnost po ruce. Spíše ve mne četba knihy vyvolala úvahy nad neutralitou Švédska za války a cenu na morálce lidí, kterou za to zaplatili. Úvahy nezadržitelně vedly k našemu mnichovskému traumatu, zda jsme se tehdy měli bránit, nebo souhlasit s Benešem, že je třeba zachránit národ. O to víc sympatií mají stateční Finové, o to dojemnější je číst o solidaritě celé Skandinávie mezi sebou, do níž tehdy počítali i Pobalstké státy. Je otázka, zda dodnes trvající skrytá tvrdá rivalita (např. ve sportu) mezi Švédy a Nory nemá kořeny právě ve druhé světové válce v odlišných postojích a osudech obou zemí. Největším aha z celé knihy pro mne osobně byl tehdy ve Skandinávii jasný názor na to, co je větším zlem - zda nacistické Německo, či stalinistický Sovětský svaz. Jaká prozíravost...
Na závěr: zcela souhlas s předchozími komentáři ohledně jalových reprintů dobových článků v původním znění. Je fajn počíst si na mnoha na křídě hlubokotiskem tištěných textech ve švédštině, co se tehdy psalo. Řečeno s naším klasikem: I skladník si může přečíst Vergilia v originálu...

8 31.03.2018

Autorky styl a jazyk je poměrně jednoduchý, na pomezí amatérky. V polovině jsem zvažoval, že knihu odložím. Dvě hvězdičky především za atraktivní námět odchodu z města na venkov, který jsem také absolvoval, byť ne na tak zapadlou samotu.

16.03.2018

Dramatický spád knize nelze upřít, jakkoliv vycpávky v podobě deníkových záznamů na 3 řádky o dnech, kdy se nic nedělo, to ruší. Po dlouhé době kniha, kterou jsem přečetl v zátahu za jednu noc. Humor skvělý, vulgarita i pro mne chlapa mírně za hranou, paranormální jevy - komu by z pobytu na zámku nehrabalo...v té samotě jde evidentně fantazírování samo. Téma odchodu z města je pro mne osobně velmi silné, také jsem se tou cestou kdysi vydal. Podle popisu je to v případě zámku evidentně střet dvou různých galaxií - očekávaná samota v mimosezóně a Václavák od jara do podzimu.

3 12.02.2018

Příběh i vyprávění slušný průměr. Nejvíce jsem se bavil u charakteristiky moderních hipsterských intelektuálů z města a jejich stylu výchovy nebo bio-eko úchylkách v porovnání s viděním lidí z venkova.

31.12.2017