hrebmi komentáře u knih

Na amerického autora je to celkem uměřené, ale literárně žádná sláva.
Pokud chcete o tom samém napínavý příběh, doporučuji Běhounkovu knihu Operace Norsk Hydro.
Třetí hvězdičku dávám za pečlivou rešerši v archivech, jinak by byly stars jen dvě...

24.03.2024

Díky, že kniha vznikla. Vláčkařům a šotoušům prohloubí jejich závislost a zvýší krevní tlak. Ostatní se dozví mnoho zajímavých detailů z železničního světa. Ale že by to bylo literárně něco světoborného, to tedy bohužel ne. Chtělo to mnohem přísnější ruku redaktora. Házet autorovi na hlavu jeho nahodile během jízd psané kousky, které byly jen nekonzistentně poslepovány. A pokud to mělo být citové vyznání, také jsem již četl mnohem poetičtější.

6 10.02.2024

Mně to bohužel nesedlo vůbec. Jsem rád, že jsem podle recenzí jeden z mála, ostatní hýří nadšením. To je dobře, MMŠ to aspoň nepsal zbytečně. Martina Šimečku mám v úctě a rád čtu jeho novinářské texty, včetně třeba jeho popisu Cesty hrdinov SNP, tedy reportáže o sportovním výkonu.
Tady jsem původně čekal myšlenkování kolem jeho pobytů v osamění na horách v maringotce. Nekoná se, snad kromě úplného úvodu a závěru. V pořádku, moje chyba, že jsem si to vysnil, protože bych na to býval byl zvědavý.
Je to o sportech a sportování. Budiž, úplně motivačně to ale na mne nepůsobí, že bych hned nazul "maratonky" a vyrazil. A upřímně - člověk, který začíná ráno třemi cigaretami k snídani pro mne sportovní inspirací nebude. Prostě ne.
A filosofování? Inu, MMŠ má načteno, většinou asi spíše z mládí, z tátovy knihovny. Občas zajímavý postřeh, ale nijak hluboký. Některé myšlenky novinářsky hezky formulované, ale že by nějak úplně převratně, to ne. Existují vybroušenější mistři pera.
Celkově mi forma přišla strašně stručná, ve snaze obsáhnout všechny odžité sporty strašně po povrchu. Dramaturgicky kniha strašně tápe, to je její největší problém - není to přehled sportů s jejich charakteristikami, není to treninková příručka, není to autobiografie, není to filosofická kniha...Je to 143 stran, které jsem prolétl, občas i kousek přeskočil, nic moc to ve mně nezanechalo.
Rozsáhlá knihovna mi nedovoluje hromadit úplně každou koupenou knihu, takže tuto s lehkým srdcem posílám dál do světa.

1 05.11.2023

Pro Majewskeho mám slabost. Polský historik, který zná naše moderní dějiny lépe než leckterý český. Naši největší národní bolístku 20. století, Mnichov, bere zajímavým reportážním stylem s velmi kultivovaně dodržovanou faktografií pěkně dopodrobna a začíná dostatečně v předstihu, aby popsal okolnosti, které Mnichovské konferenci předcházely. Škoda jen, že to nakladatelství Academia vydalo jako paperback, úrovni vydavatelství i takovéto historiografické publikaci je to nedůstojné a cena tomuto levnému provedení a malé trvanlivosti vazby knihy také neodpovídá, kniha stála téměř šest stovek. Po roce už je ale všude vyprodaná, takže Academie si může odškrtnout, že to i tak stálo za to.

29.10.2023

První část (Krámek s kráskami) je průměrná četba mapující částečně unuděný život mladšího muže. Reálie jsou uvěřitelné, jsou patrné autobioagrafické prvky.
Druhá část (Život střídá smrt) je čtivější, byť emočně náročnější. Hlavnímu hrdinovi vážně onemocní manželka leukémií a vše směřuje k nezadržitelnému fatálnímu konci. Vlastní zkušenost a potřeba se z toho vypsat je znát, místy to má až reportážně-dokumentární polohu.
Oceňuji, že na dobu vzniku v éře normalizace autor dokázal zcela odfiltrovat politiku a soudruhy. Kniha je někdy označována jako psychologický román - souhlasím, mnohé prvky to má, ale chtělo by to dotáhnout. Hlavní mechanismy vtáhnutí do děje, spouštění úvah, jak bych se zachoval v dané situaci já, i navozování souvisejících myšlenek, to tam vše funguje, ale mohlo by to být dovedeno ještě do větší hloubky a s větší rafinovaností, jako je tomu u špičkových autorů. Občas mi přišlo podivné, jak autor u stejného hlavního hrdiny střídá popisnou třetí osobu a ich-formu.
Druhá část rozhodně stojí za přečtení, tu doporučuji každému a nebude vadit, když první vynecháte, autor vám beztak mnohé pasáže flashbacky připomene.

1 06.10.2023

O fotografovi Janu Lukasovi jsem donedávna netušil, snad díky jeho emigraci a dožití v Americe. Upozornil mne na něj prodavač ve Foto Škoda, když jsem si prohlížel nabídku fotografických monografií. Při listování jsem objevil jeho fotografii Beneše ze zákulisí pohřbu TGM, kdyby byla známější, jistě by byla ikonickou.
A pak jsem objevil v knihovně po dědovi tuto fotografickou knihu z roku 1946. Absolutní bomba! Tak vypovídající výjevy, doslova zmrazené okamžiky zakonzervované pro budoucí pokolení. Krásné humanistické portréty. Výjevy z venkovské krajiny, tehdy ještě nekolektivizované. Muž brousící kosu na pozadí rozbořené pevnůstky. Kluk s petrolejkou - tak odtud to znám! Co fotka, to takřka legenda. Velmi silná kniha, vřele doporučuji.

1 17.09.2023

Přemýšlím nad označením žánru "dokumentární povídka". Co je kniha v praxi? Není to odborná kniha historická, s primárními prameny pracuje pouze ve smyslu elementární inventarizace metodou "co dům dal" - žádné porovnávání, analýza, následná syntéza.
Povídka? Není to souvislý text, spíše fragmenty ve stylu nepravidelných deníkových záznamů, v duchu zmíněné sběrné metody "co autorovi cestou cvrnklo přes nos".
Texty navzájem velmi nevyvážené, například potenciál kapitoly o Václavu Černém totálně nevyužit, žádný širší popis tehdejší situace v pohraničí, pár odstavců a zbytek fotky, celkově na deset stran. Těšil jsem se na kapitolu o Kobylím dole, že se o události dozvím něco nového, moc nad rámec již dávno o věci publikovaného tam není, když pominu do detailu popisovaná zranění jednotlivých osob, aby pak následovalo totéž ještě v obrazové příloze.
Jazykově nic světoborného. Hlavně ale ta forma - pokud povídka, pak držet příběh!
Lajk snad jen za kapitolu o skautské velbloudici - to jsem neznal a bylo to celkem vtipně psané.
Autora si vážím za jeho toufaroložské aktivity, ale z jeho vznikající tetralogie z období kolem 2.sv.v. mám rozpačitý pocit.

1 16.07.2023

Přemýšlím nad hodnocením, které sbírce dala uzivatel6780. Básně to možná nejsou úplně nejpropracovanější, ale jsou dokonale a niterně spřažené s myslí autora. Jak hodnotit knihu? Podle řemeslné kvality, nebo podle účinku, který vyvolá ve čtenáři? Já volím přístup druhý a proto dávám plný počet, prožitek jsem měl velmi silný, jako u málokteré poezie.

8 16.07.2023

K tématu vznikly rozhodně lepší publikace. Toto je takový pejsek s kočičkou sestavený metodou "co dům dal". Byť solidně zdrojováno, to se musí nechat...

11.06.2023

Kdybych neznal "děj" z literatury faktu, moc bych si toho asi z comicsu neodnesl. Přeskakování děje, které tu mnohé příspěvky kritizují, není podle mne to nejhorší, je vždy uvedeno i lokací a datací, takže čtenář si to může domyslet. Co si ale domyslí mladý čtenář, zda dokáže činit rozdíl mezi rokem 1948 a 1950, toť otázka. Mnohá okénka comicsu jsou tak malá, že detaily kreseb splývají nebo z nich není nic moc poznat. Jakkoliv na comicsy nejsem žádný znalec, rozhodně už jsem viděl ty s větší výpovědní hodnotou.

3 11.06.2023

Pro mne jako pro muže bohužel zcela nevhodné čtení, které mne nijak nezaujalo. Knihu jsem od půlky jen zrychleně prolistoval. Nijak hluboké a inovativní myšlenky, vše strašně po povrchu, předvídatelně. Motivační potenciál minimální. Prostě jedna australská paní se rozhodla svůj obyčejný život a obyčejné příhody, které má každý z nás, hodit bez velkého literárního talentu na papír.
Abych jen nehaněl: jsou tam hezky ilustrovaná schemata a myšlenkové mapy. A kniha je tradičně velmi solidně vypravena, jak se na velmi vysoký standard nakladatelství JOTA sluší!

09.03.2023

Osvědčený formát průvodce. Díky autorovi za vyznačení všech tras, velmi oceňuji geografický background při trasování, zahrnutí pěti "středů republiky", zahrnutí starých stezek (obchodní, vorařská) i poutních míst.
Krásné fotografie, příjemně tonálně upravené. Jenom nechápu tu mánii na každé páté fotce se nechat zvěčnit...
Vydavatelství by mělo především nabídnout i e-knihu v PDF, aby si ji člověk mohl vzít v mobilu na cestu, s tímto se nikdo na pouti vláčet nebude.
Ale po prolistování se vždy dostaví touha hned vyrazit, to funguje spolehlivě.

2 08.03.2023

Tento druh knih by měl plnit především tu úlohu, že ve vás vyvolá touhu vyrazit na pěší pouť také. V tom je třetí díl deníku unikátní, protože má šanci oslovit největší spektrum lidí, když popisuje relativně lehce realizovatelnou cestu domovinou. Jazykem prostý text je vcelku věcný a deníkově dosti stručný, někdy až telegrafický, což pro čtenáře, kteří u zážitků nebyli, není žádný extra přínos. Výjimka je ale u popisu průchodu Neratovem, k němuž se autor vrací ještě v závěru knihy, bylo vidět, že místo i tamní idé na něj hluboce zapůsobili. Velmi cenný je závěrečný přehled vybavení s detailním popisem zkušeností s každým kouskem. Pro mne nejcennější část knihy.

1 26.02.2023

Mám obě ty knihy - jedničku i dvojku na čestném místě příruční knihovny vedle postele a často jen tak sáhnu a zalistuju, abych v sobě vyvolal touhu zase někam vyrazit. Sympatické je, že tipy se týkají celého roku, všech ročních období a autor jde příkladem, že v každém měsíci se dají dělat nějaké outdoorové aktivity.
Podobně jako autor jsem dětství prožil coby Čechoslovák, tak velmi oceňuji, že tipy jsou rozšířeny i o slovenské sousedství.

26.02.2023

Takovýto koncept knihy by si zasloužil určitě větší formát. Čekal bych i více nezvyklých úhlů pohledů či nějaká překvapivá, běžně neznámá místa.

22.01.2023

Snímky nádherné, tohle byla taky pandemie. Zachycené prázdné pražské ulice a zákoutí dokládají, že zlé může být pro něco dobré. Eseje literárně spíše průměr, pandemii reflektují minimálně, spíše jde o fresky z historie (někdy velmi zajímavé) a vzpomínky na mládí na Malé Straně. U fotografií by se hodily lokační titulky, některá místa nejsou k rozpoznání ani z doprovodných textů, každý není rodilý Pražák.
Nejvíce mne zaujal popis, jak autor po rozvodu rodičů a odstěhování se s matkou do Karlína nadále tvrdošíjně každé ráno přejel k původnímu malostranskému bydlišti a odtud chodil pěšky po Zámeckých schodech přes hrad na Pohořelec na gymnázium.

1 09.12.2022

Pan Skrbek byl vynikající grafik, proto jednu hvězdičku dávám za nádherné kresby a grafiky, které knihu bohatě prolínají.
Literárně je to ale poměrně amatérské, prostě lidově sepsané osobní paměti a připojené dopisy, které z mládí zůstaly.
Zajímavé jedině jako připomínka doby nejdelšího století za Rakouska - Uherska, kdy se i na velké dálky chodilo pěšky za jakéhokoliv počasí. Za povšimnutí stojí, jak v těchto časech měli i chudí lidé vzdělání svých dětí jako vysokou hodnotu a byli ochotni se pro budoucnost svých dětí opravdu hodně uskromňovat.

05.12.2022

Five stars dávám málokdy. Ta kniha je magická:
1. Silný příběh autora, fotografa, který fotil černobíle dřevěnými velkoformátovými kamerami z pozůstalosti po Janu Sudkovi. V roce 1969 nakrátko emigroval, vrátil se a aby přežil normalizaci, koupil stavení na Sedlčansku v malinké vesničce, kde s ženou vychovali dcery.
2. Nádherné snímky autora, které mají trpělivě vyčekané světlo a atmosféru, zachycují nekašírovanou vesnici, která je jakoby mimo čas, ze snímků bez znalosti kontextu byste klidně hádali předválečné časy.
3. Krajina Sedlčanska. Znám ten kraj kamenných křížů, které přežily socialismus nepovšimnuty. Odlehlá místa bez železnice a (zatím) dálnice. Typická vnitřní periferie, kde je všude daleko, a proto k sobě mají lidé blíž. Není to daleko od Prahy a přitom absolutní klid a zapadlá místa, díky krásné pahorkatině s nádhernými výhledy.

Co o svém motivu řekl autor v rozhovoru pro Respekt v roce 1994:
"V roce 1973 jsem si koupil chalupu na hranici jižních Čech, na Sedlčansku, a ten kraj jsem fotil dvacet let. Objevil jsem zachovanou českou krajinu, chudou, bez civilizace, politika do ní nějak nedošla. Žili tu přírodní lidé, představte si, že chodili ještě v dřevácích, každý den zvečera zvonili klekání. V okolí je spousta starých kostelů z 12. století. Přál bych si, aby česká krajina vypadala takhle."

2 04.09.2022

Emočně náročná kniha, silné fotografie. Likvidovalo se 4 roky po revoluci. Pro připomínku: tehdejší velký zastánce bourání - ministr Vladimír Dlouhý.

01.09.2022

Každej pes, jiná...font. Ta grafická úprava knihy je strašidelná, fotografie by to chtělo větší. Paperbacková vazba se ke křídovému formátu také nehodí. Obsahově sborník co dům dal. Ale zajímavé téma, ke kterému existuje málo pramenů.

01.09.2022