hEmy_ komentáře u knih

Týpek literally obracel cizím lidem batolata na břicho a později se vypracoval na edukátora kritického myšlení pro ilumináty v Davosu. To nechceš. Tato kniha je ve výběru "faktů" a v jejich interpretaci objektivní asi jako pořad Co na to premiér.

Kniha plná faktů a realistických komentářů týkajících se fungování dnešního (mnohdy až nezdravě) propojeného světa. Vytknul bych pouze zbytečnou komplikovanost některých souvětí, neboť pochopit jejich význam na první dobrou je malý zázrak.

4 04.06.2023

Těžká bramboračka. Měl jsem to vzdát po první desetině, ale naivně jsem věřil, že se dočkám nějakého nadčasového poselství. Číst se to moc nedá.

2 02.05.2023

The best book ever. Mám ji i s věnováním, heč!

1 24.12.2022

Myslet jako hora je nepochybně obohacující. První polovina knihy je super, obsahuje mé oblíbené "timelines" v podobě umístění hodinových ručiček v průběhu 24 hodin, jež znázorňuje vznik vesmíru, života a člověka na Zemi apod. a staví tak váš životní egotrip do mnohem zdravější perspektivy. S druhou částí už jsem měl docela velký problém, jedná se o jakýsi návod na pořádání "rituálu očištění" pro environmentální plačky. Tento obřad slouží k tomu, aby se člověk propojil se svým hlubším "ekologickým Já", aby lidem dodal sílu a odvahu – zkrátka aby je namotivoval k boji proti zločinům páchaným proti přírodě (např. formou zakopávání se do země před deštným pralesem)! Být přítomen na podobném happeningu, kde má skrze lidi promlouvat nějaký nerost/rostlina/živočich/krajina, tak se nejspíš neudržím smíchy. Pořád mi přijde přínosnější žít uvědoměle, skromně, jednoduše jít příkladem. Není lepší zasadit strom, pečovat o něj, naučit se zvelebovat své okolí skrze nějakou staronovou dovednost, než nabádat lidi k zakládání fanatických spolků, organizací a k ekoterorismu? Well, doufejme, že ti hluboce hlubinní ekologové na své sněmy alespoň nelétají letadlem. ^^

20.11.2022

Můj první Cílek a nedá se to číst. Věta "Lidé žijící na venkově polovinu informací této knihy nepotřebují, protože je znají sami z praxe." by měla být vytesána na přebalu. Ani já jakožto člověk odtržený od reality, internetový závislák, gamer, anime dement apod. opravdu nepotřebuji rady typu: "Pokud budeme například svůj odchod organizovat a kvůli dopravě koordinovat s někým jiným, musíme se někde sejít." Nehledě na to, že kdybych chtěl vytvořit praktickou příručku do krizových dob, tak by pravděpodobně nečítala 400 stran ledaže by každá stránka obsahovala nějakou perlu a ne opakující se návody typu "než vyrazíte pryč, zkontrolujte, zda jsou všichni členové domácnosti přítomni a nezapomeňte na granule pro psa", random fráze jako "zásadní je vůle k přežití", nebo irelevantní filozofování nad fungováním vojenských komunit na amerických letadlových lodích. Ale to očividně není tento případ... hrůza.

Nevím, co jiného bych mohl ohodnotit odpadem než tohle (tj. v rámci literatury, kterou mám vůbec odvahu číst). Epika: 0. Lyrika: -68. Humor: error 404. Myšlenky a úvahy: minimálně zvláštní. Profit: ???

Na této sérii si asi nejvíc cením prologů a epilogů. Vše mezi tím je docela špatenka. Jelikož se během dvou knih de facto nic nestane, tak nevím, kolik stran by musela obsahovat kniha třetí (jestli se někdy dočkáme), aby to zachránila. Ono se to tváří jako nějaká revoluční fantasy, ale vlastně je to klišé vedle klišé. Především je to strašná nuda (i když ignoruji onu retrospektivu)... Kout, prodigy ve všem na co sáhne, poháněn pomstou... meh. Nejvíce iritující jsou asi ženské postavy. Jestliže popis prvních dvou významnějších žen zní "She is the most gorgeous, the most beautiful woman I've ever seen and she doesn't look older than 20.", tak při pátém opakování tohoto popisu se vám už otevíra higonokami v kapse. Je úplně jedno, jestli se jedná o profesionální "společnici", lichvářku, studentku/knihovnici, asociální bezdomovkyni, pohádkovou příšeru, nebo feministickou žoldnéřku. Neměl bych potřebu tyto odbočky komentovat, kdyby jich kniha nebyla plná... Podobně ubíjející jsou i pasáže, kde se Kout učí všelijaké dovednosti, nebo kalkuluje nad možnostmi, jak si co nejefektivněji vydělat. Čekal jsem něco epičtějšího.

Jednoznačně nejhorší fantasy sága, se kterou jsem se dostal do styku. Přivřu-li všechny své tělní otvory, pak bych ji ohodnotil nanejvýš 2/5. Vydržel jsem do konce jen díky svým sebepoškozujícím tendencím a fascinaci z kultovní aury tohoto díla (budu nadále věřit, že především zásluhou her). Zaklínač má relativně originální a cool svět. Nezvyklým prvkem jsou barvité popisy erotických pasáží, které potěší zejména čtenářky (¿čtenáře?) literatury typu 50 Shades of Grey. V mých očích se ale jedná o podprůměrnou fantasy, z níž se nějakým zázrakem podařilo vykřesat jedny z nejlepších RPG her. Nejspíš to bude tím, že Zaklínač funguje pouze v samostatných, krátkých příbězích, kterých se člověk ovšem také brzo přejí, nemá-li možnost do nich zasahovat. Pominu-li fakt, že celá zápletka se odehraje (resp. je nám retrospektivně sdělena) v polovině poslední knihy, tak jsem si během těch předchozích knih nedokázal vytvořit vztah ani k jedné postavě. A že jich je neopodstatněně mnoho. Od autistických upírů po čarodějky, jejichž hlavní předností je umět se hezky obléknout. Pouze dvě postavy mi vzdáleně připomínaly oduševnělé bytosti – Marigold a Milva. Jejich motivaci k putování s bandou degešů v čele s mlčochem Geraltem, jehož styl vedení výpravy nelze nazvat jinými slovy než "odnikud nikam", jsem nerozuměl. V tomto světě, kde je vše řízeno "osudem", nehrají inteligenční nedostatky našich protagonistů (ano, mám na mysli i Ciri a Yennefer) naštěstí roli. Vůbec jsem nepochopil dějovou linku Yennefer, která se rozhodne hledat Ciri (resp. Vilgefortzovu skrýš) sama, místo aby využila pomoci Lóže čarodějek, nebo svého bělovlasého gigola. Naštěstí má dostatečně silnou plot armor (#osud). Komentovat myšlenkové pochody té amorální zrůdy, kterou všichni hledají, raději nebudu. V závěru bych uvítal napojení příběhu ještě na pověst o blanických rytířích a na svět Star Wars.

K tomuhle literárnímu klenotu snad jen jedno – před pár lety jsem se v nějakém mentálním zkratu rozhodl zapnout televizi, přičemž jsem narazil na pohádku, jejíž děj byl postaven na totožném základu. Možná to byla interpretace tohoto románu, možná obě díla vychází ze stejného zdroje, nevím... můžu jen říct, že se mi při jejím sledování udělalo fyzicky nevolno. Příběh, jde-li to tak nazvat, je protkán explicitně vyřčenými "moudry", které jsou až groteskně laciné a naivní. Celkové poselství je mírně řečeno questionable.

6 10.07.2022

Taková taoistická pohádka, která nenadchne, ani neurazí. Místy se pohybuje nebezpečně blízko "pravdo-láskařských" ezo blábolů, ale kritickou míru, bohudík, nepřekročí.

Četl jsem anglický originál. Hlavní pointou knihy je samozřejmě apel na zastavení ničení přírody/životního prostředí. Toto poselství – v dnešní době stejně, ne-li více důležité, je však postaveno na příkladech z dob před 60+ lety (nečekaně), což je těžké číst s podobnou dychtivostí, jako něco obdobně zaměřeného, ale aktuálního. Výsledek potom působí jako sbírka bizarních historek o nekompetentnosti (korupci?), aroganci a kontraproduktivity lidí v rozhodovacích funkcích. Pro člověka, co již pohlíží na konzumní, kapitalistickou, egocentrickou a antropocentrickou kulturu USA s notnou dávkou skepse a opovržení, se nebude jednat o nic světoborného. K udržení deprese ale pravděpodobně postačí...

3 06.07.2022

Opravdu náročná kniha na čtení, několikrát jsem se musel přemáhat, abych ji vůbec dočetl. Ukrutně formální, nezáživná, nudná a ocituji-li legendární hlášku Jiřího Macháčka z Hřmění divadla Sklep – "ta kniha je především dlouhá." Název této knihy bych označil za poněkud zavádějící, neboť se opírá zejména o studie celosvětové, nikoliv české. Považuji ji spíše za rozsáhlou literární rešerši problematiky kognitivních věd, která je plná odborných pojmů, definic a statistik, ale poněkud selhává v aplikaci těchto poznatků do kontextu našeho národa (v což jsem dle názvu naivně doufal). Nevím, co si mám z této knihy odnést, pár zajímavých informací obsahuje, ale prodírat se kvůli nim tímto koncentrátem mrtvolného akademického jazyka mi připadá nevýhodné a nedůstojné. Závěrečná kapitola s přímými citacemi Palackého (aj.) na x stránek dosáhla vrcholu nečtivosti a byl jsem nucen je přeskakovat. Pakliže má tato kniha sloužit jako systematický vhled do problematiky "národa" (ano, záměrně vynechávám slovo "českého"), rád bych porozuměl klíči, který byl použit při výběru témat jednotlivých esejí (pod pojmem "esej" si sice také představuji něco jiného, ale dobře). Výsledný soubor mi totiž nepříjemně připomíná pohádku "Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort." Ponaučením pro příště mi jest, že ne každou rozečtenou knihu je nutné dočíst, obzvlášť ne takovou, která se zcela minula s mým očekáváním.

1 15.05.2022