heliiinka komentáře u knih
Nemohla jsem se rozhodnout, jak tuhle knížku ohodnotit. Nemám jí, co vytknout. Líbí se mi originální nápad prostředí, sympatické postavy i zápletka je zajímavá. Mělo to vtip, spád a bylo to čtivé. I jazyk byl fain. Přesto mi tam "něco" chybělo. Víte, co myslím, že? To "něco", díky čemu bych mohla dát 5*.
Co s budem nalhávat, tuhle knihu jsem si koupila jen proto, že jsem byla znuděná z četby té předchozí knihy (Viriconium). :D Ale Řeky Londýna mě překvapily, i přes své slabší hodnocení. Líbí se mi nápad magie v dnešním světě i to, jak skrze celý příběh dýchala historie. Autor se očividně vyžívá v popisech, což zpomalovalo děj. Ale jazyk má zajímavý.
Kolem a kolem. Nápad super, jazyk dobrý, zpracování slabší a vyřešení zápletky nic moc.
Haha, neskutečně vtipné. Je to úplně klasické YA, ale asi jsem sekla s cílovkou. Mělo by mi být tak o 5 let míň. Ale co už. :D Je to typické prostředí high school v USA, teen románky, zamilované, dost zvrhlé... Knížka je předvídatelná, ale zase né tolik, aby to byla nuda. A když chcete vypnout, tak tohle je dobré.
Základní myšlenka je moc pěkná. Ale zápletka i její řešení jsou přespříliš vyšroubované. Dost věcí je nedomyšlených, ačkoli autor měl hezké nápady. Chtělo by to o hoodně víc propracovat. A nejsem si jistá cílovou skupinou. Na mě to bylo moc dětské a zároveň něco bylo tak metaforické, že jsem to těžko chápala. (Je mi 20.)
(SPOILER) Rozhodně lepší než první prequel. Má to spád a sděluje i požadované informace. Zamilovala jsem si Newta a Minha ještě víc. Ale mám dvě nesrovnalosti.
*SPOILER*
1. Newt si poranil nohu, protože skočil ze stěny labyrintu dolů na protest. Ale v prvním díle říká, že utíkal před rmuty.
2. Celkem bylo 40 kluků + Thomas a Teresa. Když přišel Thomas do Labyrintu, už tam byli všichni. Přesto se v prvním díle říká, že jich v Placu bylo přinejmenším 50. to už někteří umřeli. A ve druhým díle dokonce říkají, že jich bylo 60. Trošku maglajs v číslech, ne?
*KONEC SPOILERU*
Taky si těchto detailů někdo všiml? Možná jich bude víc, protože jsem zbytek série četla už hodně dávno.
Úplně jiné než ostatní knihy z pera Stephenie Meyer. Ač thriller, příběh je vyprávěný s lehkostí, která si nelibuje v krvi a nechutnostech. Jako vždycky byly některé věci až moc přitažené za vlasy, ale v beletrii..? Proč ne.
Vhled do historie Francie, jak stát jednal s protestanty. Je to podané skoro až dětsky a proto je jednání postav občas hodně zkratkovité. Historická přesnost však nebyl záměr, takže to asi nevadí. Je to dobrodružná knížka o politických tahanicích a to mě baví. Dětská zjednodušenost mi nevadí.
Futuristický nápad a netradiční zpracování. Bavilo mě střídat stránky vypravěček a postupně se snažit pochopit svět obou z nich.
Další díl si přečtu.
Tak rychle jako jsem si ji přečetla, tak rychle zapomenu obsah, který nebyl ničím zajímavý. Děj byl předvídatelný. Ani komedie, ani tragédie.
Rychlé. Syrové. Upřímné.
Žádné dlouhé výlevy emocí, ze kterých vám bude úzko. Autorka píše věcně. Přesto, když to doplní úryvky z vlastního deníku, je to velmi osobní.
Velmi dobře psaná kniha o získávání podpory pro službu v církvi nebo v křesťanském prostředí. Trošku americké, ale povzbudivé, praktické a s konkrétními úkoly.
Když je život na prd, tak tahle knížka čtenáře učí, jak se nesebelitovat a neutápět se v tom těžkém. A dělá to hezky.
Časem mi začalo vadit, že řešení na všechno je "víc věř" nebo "víc se dívej na Boha". Kniha je pouze pro věřící čtenáře, přesto povzbudivá.
Graficky moc dobře zpracované. Obrázky jsou vtipné a trefně doplňují text knihy.
Některé citáty jsou moudré samy o sobě, ale víc si to užijete, když Tyriona znáte.
Docela prvoplánové, ale vlastně proč ne. Příběh je trošku upozaděn, aby bylo dost prostoru pro křesťanskou tematiku. Hlavní postavy jsou milé, ale kniha pro děti to není. Je tam totiž hodně smrti, ale pro dospělé je kniha zase moc jednoduchá.
Jsem z knihy rozpačitá, protože je celá tak v rozporu. Je to lehké čtení na dovolenou, tam nevadí, že není úplně učesaná.
Scény se občas dost rychle střídají, což v seriálovém zpracování dává větší smysl než v psaném. Hezké čtení na jeden večer s jednoduchým humorem.
Odlehčená forma a přesto pořád dost přesné. Ilustrovaná forma není dětinská, jen si člověk musí zvyknout na ten manga vizuál.
Je to směska. Většina básniček o ničem, které jakoby autor vymyslel jen tak z dlouhé chvíle a stejně nemají hlavu ani patu.
Pár jich bylo dobrých: Telegramy, Hledám tátu, Některý holky
Ale těch pár ani nedorovná zbytek knihy, rač tu hodinku věnujte něčemu jinému.
Trošku zavádějící název, nepřijde mi to úplně jako duchovní literatura. U většiny úryvků i komentářů jsem si říkala "k čemu mi to je". Nesedly mi témata ani zpracování.
Je to čtivé, ale postavy se nechovají uvěřitelně. Touha Cally po Dareovi byla až vyšroubovaná na to, že to byl cizí kluk a Finn se svou diagnózou doopravdy nemohl fungovat bez léčby.
Nu.. nápad na zápletku hezký, moc často to tu nebývá, čtivost ok, prostředí a postavy nereálné a nedomyšlené.
Obrázky krásné, ale verše jsou někdy krkolomné a asi bych je dítěti nečetla.