Hebrey komentáře u knih
Spíše než přečteno, by se dalo říci "odvařeno". Mimochodem, těm, kdo by rádi nahlédli do klasické české kuchyně, ale nemají odvahu na Rettigovou, vřele doporučuji.
Nevím, čím to bylo, ale mne kniha zese tak moc nenadchla.
Kdybych měla hodnotit každou část zvlášť, pak by Flanderské legendy získaly o něco lepší hodnocení. Nelíbily se mi sice všecky, ale naopak některé na mne zapůsobily hodně silně. Navíc jsou to legendy, nejspíš lidové nebo zlidovělé příběhy, tak je třeba vnímat je jako sbírku, nikoliv jako De Costerův výplod. Nicméně Svatební cesta to souboru poněkud pokazila. Použiji na DK oblíbený obrat - "neurazí ale nenadchne". Děj je nulový, jen místy se to troch uzašmodrchá, ale pak se v tom kopyto vyzná a pak zase dlouho nic. Přijde mi to jako červná knihovna, do které se autor místy pokusil propašovat své protokomunistické názory a občas si vzpomněl, že by to možná chtělo okořenit nejakou tou dějovou scénou.
Lewisovy myšlenky jsou dobré, velmi dobré. V případě této sbírky esejí ale čtivost a srozumitelnost komplikuje překlad.
Velmi zajímavá kniha o velmi zajímavé dámě. Překvapivě mě tento rozhovor oslovil.
Vondruška se pomalu ale jistě stává mým oblíbencem. Píše přesně stylem, který mi vyhovuje. Žádný historický slaďáček, ale pěkná detektivka zasazená do středověku, v níž nechybí dostatek napětí, která ale dokáže i vyvolat úsměv a místy i pobavit. Případy, které se skládají jako puzzle, takže něco víte hned, něco jen matně tušíte, ale jsou detaily, na jejichž lozluštění čekáte až dokonce.
Opět se tedy panu Vondruškovi podařilo do textu zakomponovat pár nesmyslů. Akáty, na které o několik komentářů níže, upozorňuje voset, tady rostli už dříve, ale nebylo jich asi tolik, aby na každém rohu rostla akátová alej. Za poněkud větší "perlu" považuji zmínku o javorovém sirupu :D ... Ale Vondruška je vzdělaný člověk, takže začínám přemýšlet, jestli tím nezkouší čtenářovu pozornost :DNěco jako kvíz "najdi pět věcí, které do příběhu nepatří" :D
Jo... tak teď už chápu, jak může kniha považovaná za literární skvost, dostat od někoho nižší hodnocení, než pět hvězdiček. Nějak jsem dospěla k tomu, že mám mezeru ve vzdělání a je tedy na čase sáhnout po Dekameronu. Vyloženě jsem se na tu delikatesu těšila. Výsledný pocit je ale výrazně slabší. Asi bych ještě snesla, že většina povídek je poněkud perverzních (v dobách končící přísně duchovní gotiky a začinající svobodomyslnější renesance, se to dá pochopit). I fakt, že v Itálii ve 14. stoeltí přišly lidem směšné i věci, kterými bychom dnes pohrdali jako zvrhlostí či dokonce trestným činem, lze vysvětlit rozdílnou mentalitou a akceptovat. Většina povídek je ale na jedno brdo, čímž kniha pro dnešního čtenáře ztrácí na atraktivitě a stává se poněkud nudnou. Abych jen nekritizovala, některé povídky jako by vystupovaly z té jednotvárné řady a naopak mi připadaly velmi pěkné, opravdu vtipné a skutečně poučné -většinou se jedná o povídky prvního a pak destého dne. Kdyby šly dávat půlhvězdičky, dala bych 3,5.
Není to špatné. Obrázky docela ujdou, příběhy mohou snad i povzbudit děti, které by se mohly za nějakou nedokonalost stydět. Z dospěláckého pohledu je tam pár podivností, ale knížka je pro děti a mají to být pohádky, tak nebuďme puntíčkáři, že.
Dětem se to líbí, ať už díky obrázkům nebo zvukům. Vlastně ani z mého pohledu to není špatné. Jen mě má dospělácká mysl nutí přemýšlet nad tím, proč ve všech dětských knížkách o hasičích, zachraňují kočky uvízlé na stromech :)
Co se mne týče, asi neumím tyto "rádobydisneyovky" docenit. Pravda ale je, že nejsem cílová skupina. Někdo o pětatřicet let mladší může mít jiný názor a já jej budu respektovat.
Kdybych měla hodnotit sama za sebe, asi by to nebylo úplně ono. Ale moje čtyřletá dcerka - tedy cílová skupina - si Polly zamilovala, takže knížka je nejspíš napsaná dobře ;) .... Každopádně i mně se líbí myšlenka příběhu.
Dneska už se na tohle leporelo dívám trochu s odstupem, proto hodnotím kvalitu provedení - ať už pohádku, její smysl, hezké veršování, nebo ilustrace. Kdybych byla ve věku, ve kterém jsem jí jako dítko poslouchala a později četla, asi bych dala tak jednu hvězdičku. Tenkrát mi totiž bylo toho kuřátka strašně líto a pokaždé mě to rozbrečelo :)
Zajímavě napsáno. Žel se mi dostalo exempláře, kde je docela závažná tisková chyba, takže nakonec nedočteno. Snad někdy narazím na lepší výtisk či vydání.
Kdepak, tohle jsem nedala. Přemlouvala jsem se hodně, čtyřslovný název lákal, jako kousek vhodný do výzvy, ale holt si budu muset najít něco jiného se čtyřslovným názvem. Tohle mi přišlo strašně nudné, nebo jsem to při nejmenším prostě nepochopila.
Rozhodně čtivěji a zajímavěji napsáno, než publikace o Júliu Pántikovi ze stejné edice. Kromě strojeného nadšení ze socialistického režimu, které bylo povinné, bych snad vytkla časté opakování některých slovních spojení a výroků.
Jako životopis herce je kniha málo čtivá. Své si v ní možná najdou pamětníci, kteří J. Pántika viděli naživo ve většině jeho rolí, a možná ještě divadelní kritici. Čtivost navíc narušuje i silná tendenčnost tetu, což je v 60. letech pochopitelné, leč u drtivé většiny knih z období socialismu to je víc na škodu. O to ale více překvapí, že měl autor odvahu tehdejší strohost a schématičnost tehdejšího divadelního umění i
kritizovat.
Dobří životopis to nemají lehké. Musí na toho, o kom píší, vybalit nejen to známé a ideálně pozitivní, ale i jeho chyby, prohřešky a nedostatky. Jaroslav Marvan byl bezesporu skvělý herec, jakých bylo je a bude málo, dokázal zahrát velice rozdílné role. V osobním životě se ale dokázal občas chovat velice zbaběle, prospěchářsky .... Za to ale autoři knihy nemohou. Z literárního hlediska je kniha napsaná skvěle.
A protože autoři knihy jsou dva, pro mne znamená i splnění bodu výzvy.