Hebrey komentáře u knih

Mám celkem ráda rozhovory, protože člověk se v nich o slavných a známých osobnostech z různých oblastí, doví i něco jiného, než to jak se projevují ve veřejném životě. Tenhle mne ale příliš nebavil.

1 02.10.2022

Vlastně je tot aková klasická KODka se vším, co do ní patří. Vypráví dobrodružný příběh z oblastí hodně drsných laskavým stylem, ale nezapomene ani na překážky a nebezpečí. Cílovou skupinu, zvlášť ve své době, jistě nezklamala.

01.10.2022

K nějaké té "Africe" jsem se chystala už delší dobu, takže letošní výzva jen urychlila mé vlastní plány. Amerikánu jsem zvolila nejen, protože mi byla doporučena, ale i protože Nigerie patří mezi africké země, které jsou mi díky pár mým přátelům o něco bližší než jiné.
Musím říci, že mě kniha mile potěšila. Je velmi dobře čtivá, zajímavá, trochu jiná než běžně známé evropské nabo americké romány, ale tenhle "vlastní styl" není na škodu. Příběh Ifemelu a Obinzeho byl velice věrohodný a velmi dobře zasazený do pozadí v nichž se odehrává. Žádný americký sen hned od přistání, ale tvrdá realita.
Navíc nejde jen o samotný příběh, ale knihou autorka předává jasné sdělení. Autorka nepředkládá tématiku rasismu ufňukaným stylem, který bychom možná očekávali, ale vysvětluje, nabízí zamyšlení i řešení. Co se týče tématiky "rasy" je z knihy trochu cítit, že je více adresovaná americkému čtenáři. Evropský a především český rasismus je jiný. Nejsme zatíženi otrokářskou historií. Náš rasismus je spíš xenofobní. Přesto, nebo právě proto, má kniha co říci i čecháčkovi s provinčním myšlením, který vnímá "černocha" jako někoho méněcenného, zaostalého nebo v horším případě i potenciálně nebezpečného.
Trochu nepohodlných bylo možná příliš mnoho dějových linií a drobných zápletek, z nichž některé vyzněly do ztracena a neměly pro děj žádný velký význam. Konec, ačkoliv byl jinak děj velmi dobře zpracovaný, byl trochu moc "přisládlý" a na té věrohodnosti celému románu trochu ubíral, byť samozřejmě "hepyjend" potěší.
Hvězdu strhávám za překlad, nejen že u korektury nejspíš pospávala redakce, protože místy chybí části vět a jsou tam neopravené překlepy, ale našly se i závažnější chyby.

5 19.09.2022

Moje nejoblíbenější knížka z dětství. Jedna z mála, kterou jsem jako dítě přečetla několikrát. Ani nevím, jak se ke mne v osmdesátých letech dostalo původní vydání z roku 1942.

04.08.2022

Souhlasím s tvrzením od juzek, že by se kniha měla stát součástí povinné četby. Hana je ale hodně jedinečná. Jednak skvělým vypravěčským stylem, ale i pojetím a tím, jak skvěle se autorka vžila do jednotlivých postav, na které se v danou chvíli zaměřuje nebo z jejichž pohledu v právě příběh vypráví. Přečetla jsem na dané téma hodně knih a navíc jsem měla tu čest slyšet i dost autentických vyprávění. Přesto řadím Hanu na hodně vysokou příčku.

22 27.07.2022

Poseroutka je vtipný a nezaujme jen lidi v cílové věkové skupině. Jako oddechovku si to v klidu přečte i dospělý a občas se i zasměje. Snad jediné, co mi vadilo, že některé okamžiky byly málo realistické a že autor občas zapomněl, co napsalv předchozích dílech, takže si chvilkami protiřečil.

25.07.2022

Z prvních devíti dílů je tenhle zatím nejvtipnější. :)

3 03.07.2022

Zajímavý náhled do historie a soudobých událostí Ukrajiny. Ačkoliv je knížka vydaná v roce 1919, protože dějinné události vždy navazují jedna na druhou, má co říci i k tomu, co se v Ukrajině ději dnes. Rozhodně ji dopručuji všem, koho problematika zajímá a to bez ohledu na názor.

28.04.2022

Příběh mile překvapil. Nečekala jsem - zvlášť zpočátku - že bude tak čtivý. Místy jsou, pravda, něketeré úseky zdlouhavě popsané, některé až zbytečné, jiné příběhu ubírají na věrohodnosti, ale celkově to nebylo špatné.

2 23.04.2022

Noční rozhovor je poměrně náročnější čtení, spíš než o pouhou novelu se jedná o básnickou prózu se vším, co k ní patří. V podstatě celý rozhovor a lékařovy úvahy jsou spíše symbolické.

1 26.02.2022

Pohádky obsažené v knize nejsou špatné, některé jsou známější, jiné méně a mají všechny dobré valstnosti pohádek obecně. Nicméně jazyk se mění a pro dnešní děti asi není tato verze češtiny snadno srozumitelná. Některé pohádky jsou si navíc velmi podobné a mnohdy se spíš jedná o dvě verze téže.

1 13.02.2022

Když v rámci Výzvy vyšlo téma Kniha mého dětství, trochu jsem zauvažovala. Jako dítě jsem totiž zase tolik nečetla, to přišlo později. Samozřejmě jsem přelouskala pár takových těch typicky dětských knížek, ale drtivou většinu času jsem listovala atlasy světa a mimo jiné i tímto Atlasem světových dějin. Takže pro toto téma jsem zvolila knihu poněkud atypickou, ale za to autentickou.

2 09.02.2022

Spíš prolistováno než přečteno. Ačkoliv jsem sama věřící, na teologickou naučnou litaraturu jsem nikdy moc nebyla. Přečíst si něco na tentýž způsob v podání Svědků už vůbec není můj šálek kávy.

09.02.2022

Tak tohle je pro mne jedna z největších nostalgií.

3 09.02.2022

Pokud bych to četla jako dítě, nejspíš bych příběh prožívala intenzivněji. Na druhou stranu musím souhlasit s petra.kosiky, že pro dnešní děti už budou některé pasáže a hlavně výrazy nepochopitelné.

2 09.02.2022

Od knihy jsem sice nic závratného nečekala, ale doufala jsem, že to alespoň půjde přečíst a bude se hodit do výzvy. Začátek nebyl úplně špatný. Skoro to vypadalo na lehkou detektivku s neotřelým námětem. Snad to způsobilo příliš mnoho retrospektiv, příliš mnoho vzpomínek, snů, vidin a příliš časté přechody mezi minulostí, současností, představami a realitou, takže nakonec z toho je splácanina o ničem. Trochu mi přišlo, jako když se autor nemohl rozhodnout zda píše román, detektivku, thriller, fantasy nebo knihu o historii.

01.02.2022

Snaha byla, ale nakonec asi nedočtu. Přečíst takto tlustou knihu, jejíž hlavní hrdinku člověk prostě nemůže mít rád, ani kdyby chtěl a ještě protahovanou poměrně nudnými úseky, je nad moje úsilí. Samozřejmě je pár věcí, které hodnotím kladně. Jednak je to skvělý vypravěčský styl a, ač jde o starší čestinu, výborný překlad. Za další dobrou věc považuji celmi detailní pohled na historické události, jejich souvislosti a život anglické smetánky druhé poloviny 17. století. Oceňuji zápletky v ději, z nich některé byly natolik zajímavé, že jsem díky nim věřila, že to "dám". Ovšem s postavami to bylo horší. Jak už někdo zde zmínil dříve, snad ani jedna nebyla vyloženě sympatická a Ambra, hlavní hrdinka, je prostě sobecká, bezpáteřní, nafoukaná a navíc asi i trochu hloupá, a neumí nic jiného, než hrabat přes postel. Kdyby byla kniha tak čtvrtinová, z mnohých zápletek v ní byly jen některé, ty nejlepší, a chyběly by "mezihry", v nichž Ambra jen střídala milence, manžely, čekala na Bruce, a rodila a potrácela, asi by to román v mém hodnocení vytáhl trochu výš.

1 16.01.2022

Nějakou chvíli mi to trvalo, občas jsem si musela dát pauzu, ale nakonec jsem "destrukci" úspěšně dokončila.
Určitě souhlasím s tím, že Destrukční deník a jiné podobné dnes módní "knihy", nejsou úplně pro každého, a že člověka s dominantní levou hemisférou spíš naštvou :D a budou je považovat za zbytečnost. Pro nás, kdo pokyny jako "otři deník o auto" umíme nevzít doslova a kreativita pro nás znamená odpočinek, jsou tohle takové léky na duši ;).

02.01.2022

Přečteno kdysi, když byly děti malé. Jim se to neskutečně líbilo nejen jako hračka, ale donekonečna jsme četli i text. Za dospěláka ale musím říci, že to není nejhorší, ale už jsem i pro batolata viděla knížky s mnohem duchaplnějším příběhem. Jako hračka je to dobré.

18.12.2021

Přečíst si Farmu zvířat v dnešní době, tak máte trochu dojem , že nečtete literární dílo ze poloviny 40. let ale dnešní noviny. O to víc člověku leze mráz po zádech. Kromě samotného Orwella patří má chvála i panu Gösselovi a panu Holubovi za jejich překladatelský výkon.

20 17.12.2021