Hanina61 komentáře u knih
Nemůžu jinak než opět dát plný počet hvězd, protože tahle kniha znovu potvrdila, jaký je Jozef Karika mistr slova, navíc oplývající neskutečnou představivostí. Hodně temný příběh s odporným hlavním hrdinou, kterému kupodivu musíte na konci držet palce, poněvadž bojuje s ještě větším zlem, než představuje on sám. Místy hodně děsivé, místy skoro stejně brutální jako v románu "Na smrt", napínavé tak, že jsem knihu nedokázala odložit... a ta "fantasmagorie" na konci mě opravdu dostala. PS. Myslím, že si znovu přečtu "Strach"...
Po dlouhé odmlce jsem se vrátila ke svému milovanému Hrabalovi a zase nešlo jinak než se jen kochat a tiše žasnout nad tou krásou...
Jednohubka na nedělní ráno, docela milé čtení s pěknými obrázky, ale taky mě docela vyvedl z míry ten mix reality s fantazií, myslela jsem, že jde čistě o příběh ze života, zesnulá paní Pokorná mluvící z obrázku u toho být nemusela, ale budiž... Pobavila mě vsuvka s Antonínem Chlupáčkem... A aniž bych byla feministka, trochu mi vadilo, že muž mnoha talentů, Arnošt Goldflam, kterého si jinak velmi vážím, píše v knize pro děti, že žena, která se nevdá a nemá manžela, je "chudinka"... ;-)
Po knížce jsem sáhla díky pěkné obálce, slovu "les" a doporučení známých, nicméně to z mé strany byl omyl, protože už dávno nejsem cílová skupina, spíš "stará dáma", která k životním moudrostem léty dospěla sama, takže mi nic nového nepřinesla... Věřím ale, že jiným čtenářům může na jejich životní cestě pomoci a být mladou uštvanou maminkou (což jsem nikdy nebyla, myslím tedy "uštvanou"), tak bych ji možná uvítala... :-)
Úžasná kniha, přímo balzám na duši pro každého, kdo miluje hory, přírody, ticho, samotu, občasné útěky... Je mi líto, že už mám všechny čtyři "horské" knihy Paolo Cognettiho přečtené, budu se moc těšit na další, anebo číst opakovaně ty již přečtené...
Leporelo, které mi připomnělo černobílé večerníčky mého dětství, na které jsme se chodívali dívat k tetě, poněvadž my jsme doma ještě televizi neměli... Beránky, jejich babičku a taky trochu i vlky jsem milovala a ta úvodní znělka mi navždycky bude znít v hlavě. V podobě barevného "komiksu" je to bezva čtení pro děti i nádherná nostalgie pro dříve narozené.
Četla jsem ji dlouho, byla totiž cestovní neboli vlaková, malá a lehká, ale a já spíš cestou koukám z okna než čtu, nicméně dnes jsem ji konečně dočetla a musím říct, že to nejenže je dokonalá knížka pro kočkomily, ve které se čtenář seznámí se všemi kočkami autorčina života, v různých obdobích v počtu od čtyř do jednadvaceti, ale také nahlédne do života autorky samotné, od dětství na severu Afriky (kde žila s rodiči libanonsko-českého původu) - tahle část byla asi nejzajímavější - k pozdějšímu životu v Praze, kde tato kapacita v oboru tlumočnictví/překladatelství žije dodnes. Doporučuje devět a půl koček z deseti...
Další oblíbená kniha od mojí stále oblíbenější autorky a ilustrátorky. Na její obrázky bych se dokázala dívat donekonečna a hledat v nich stále nové a nové detaily. Plus hezké texty. Krásně zpracovaný příběh ze Starého zákona, na konci přenesený do dnešní doby. "Věřte duze..."
Knížka z časů mého dětství, na kterou jsem ovšem narazila až teď a s radostí si ji přečetla. Milé vyprávění o malém kosáčkovi vypadlém z hnízda, kterého pak navštěvuje jeho máma a vypráví mu pohádky z kosí říše, dokud nakonec není tak silný, aby s ní mohl odletět. Doplněné půvabnými černobílými fotografiemi z té doby, které mi navodily docela slušný pocit nostalgie... PS. Jako bonus jsem se dozvěděla, odkud se vzala slova rákos, kosatec, kokosky, Kostarika a kosmonaut... :-)
To když se v noci probudíte a už nemůžete usnout, není lepší řešení než sáhnout po knížce vedle postele... Včera večer jsem přečetla první díl, dnes do rozbřesku druhý a musím říct, že jsem nadšená a nemůžu se dočkat, až se pustím do třetího... a dalších a dalších. Kresba opět perfektní, ta černobílá se mi líbí mnohem víc, než kdyby byla křiklavě barevná, tedy převážně rudá krví... Moc se mi líbil doslov Simona Pegga. A vlastně jsem ráda, že jsem dosud neviděla seriál, ten si nechám až na potom.
Dnes jsem si z knihovny přinesla první tři díly, první jsem zhltla ještě po večeři... a ačkoliv komiksy zas tak moc nečtu, jsem nadšená a už teď přesvědčená, že sérii přelouskám až do konce. Skvělé černobílé kresby... A zřejmě mě to navnadí i na seriálové zpracování...
Někde na trase bydlím, kus jsem jí prošla, konkrétně 17., 18., 19., 20. a 21. etapu, a určitě se chystám dál, takže mě takhle knížka plná fotografií a popisků zaujala, i když, jak už bylo níže řečeno, do batohu či do kapsy zrovna není, e-kniha by byla dobrý počinem. V každém případě se mi líbila... aneb "Putování zdar!" :-)
Dobře vystavěný napínavý příběh, který jsem "zhltla" na jeden zátah. Konec je šokující a přišel mi dost neuvěřitelný, nicméně jsem si dané téma vyhledala na netu a byla jsem docela překvapená. Líbilo se mi zakomponování motivu z Erbenovy Kytice, stejně jako předtím u Vodníka, který mi přišel o maličko lepší, a jsem zvědavá, s čím přijde autorka příště. Z jazykového hlediska mi trošku vadila přemíra přechodníků, ale to je jen detail, který neubírá na kvalitě příběhu. ;-)
Tak tohle byla paráda. Vypůjčeno samozřejmě v dětském oddělení knihovny (kam chodím velmi ráda), a to jsem měla kliku, protože knihy s Fiškusem jsou soustavně v oběhu. Začala jsem číst s úsměvem na tváři a ten se pořád rozšiřoval, až byl nakonec od ucha k uchu. Ty ilustrace jsou neskutečně povedené a legrační, krása je nejenom v celku, ale i v detailech, a hledat v koutech ty různé příšerky, trpajzlíky, brouky a další neidentifikovatenou havěť mě moc bavilo. Příběh samotný je milý a nakreslené slepice jsou přímo boží. Určitě si půjčím další Fiškusova dobrodružství... :-)
Když jsem si ji půjčila, netušila jsem, o čem je... zaujala mě obálka, při prolistování pak kombinace výtvarných technik... ilustrace, vystřihovánky, slepovánky... a červená liška. Přečetla jsem ji jednou, přečetla jsem ji podruhé, nakonec jsem měla tak trochu slzy v očích. Krásná kniha, ale nelehká... kluk a táta sami doma, protože "máma spí"...
Tento malý poklad v podobě takřka osmdesát let staré knihy jsem našla v knihobudce na nádraží, a třebaže většinou během jízdy vlakem koukám z okna, teď jsem četla, dokud jsem ji nedočetla. Krásnou Kellerovu pohádku pro dospěláky s prvky magického realismu doplňuje neméně hezké vyprávění Marie Kornelové, která si dala za cíl Sklíčkův příběh dopovědět a podařilo se jí to náramně. Doplněno půvabnými černobílými ilustracemi Karla Müllera.
Erbenovu Kytici miluju, přečetla jsem ji nesčetněkrát... Před pár týdny jsem v Havlíčkově Brodu navštívila výstavu s názvem "...to není hřbitov, toť můj sad" neboli Kytice Karla Jaromíra Erbena, kde se sešel výběr ilustrací z nejrůznějších vydání v průběhu času. Při prohlížení nádherných ilustrací, místy hodně děsivých (především ze Svatební košile) jsem si vzpomněla, že přece u nás vyšla Komiksová Kytice, takže jsem si ji konečně půjčila a s potěšením četla a prohlížela ilustrace. Považuju to za parádní zpracování klasické knihy, kde byl dán prostor různým autorům, a tak se čtenář může kochat nejenom příběhy samotnými, ale i jejich grafickým zpracování, a sám si může vybrat, které kresby se mu líbí nejvíc, u mě jednoznačně opět zvítězila "Svatební košile..." Doporučuji milovníkům Erbena i komiksů.
PS. A taky děkuju za zařazení balady "Svatojanská noc", kterou jsem dosud neznala.
Vysloužilý kostlivec Johan mi učaroval a vůbec bych se nebránila tomu mít jednoho ve skříni, letní kuchyni, pod postelí či nakonec v rakvi. Milý příběh, který se zlehka a nenásilně dotýká i tématu smrti, obohacený parádními ilustracemi. Doufám, že u nás časem vyjde více knížek od Triinu Laan a její ilustrátorky. :-)
Další z úžasných knížek mojí oblíbené Terezy Říčanové, tentokrát vycházející z její vlastní životní filozofie a každodenní reality. Moc se mi líbily ilustrace i text... A po přečtení má člověk tak nějak docela chuť pořídit si svoji vlastní krávu... doporučuji dětem i dospělákům. :-)